Proč jako vegetariánka nepoznám vtip

Možná jste si již povzdechli: Další propagační článek o vegetariánství. Říká se, že vegetariána poznáš nejspolehlivěji tak, že ti to sám o sobě řekne. Nechci  však nikoho přesvědčovat ani mluvit za ostatní. Ráda bych jen shrnula některé důvody, proč občas vypadáme tak, že si chceme dát k obědu vás. A třeba se v tomto článku poznají i další vegetariáni.

Je pravděpodobné, že vaše zkušenosti jsou jiné. Máte kolem sebe vegetariány, kteří mají pocit, že vás musí přesvědčovat. Sdílejí obrázky z jatek na sociálních sítích a vyhledávají střety. Nebyla jsem jinou. Odhalila jsem pravdu a potřebovala jsem všem okolo vysvětlit, co obnáší masný průmysl. Alespoň jsem si to myslela. Pro mé rodiče toto období nebylo snadné.

Volala jsem otci: „Tati, co bys dělal, kdybych v rámci propagace vegetariánství a nenošení kožešin běhala po městě nahá nebo spoře oděná?“ Otec s klidem mu vlastním: „Vidět to v televizi, tak nedám do pusy už ani petržel!“ Uvědomila jsem si, že lidi kolem sebe skutečně měnit nechci. Zaměřila jsem se více sama na sebe.

Nejíš maso? Nepoznáš vtip!

Nelze ani spočítat, kolikrát jsem za  sedm let, co jsem vegetariánkou slyšela: Tenhle salát trpěl kvůli tobě, měj srdce, jez kameny! Děje se tak pokaždé, když obědvám s někým, kdo doposud netušil, že maso nejím. Argumentovat tím, že rostliny nemají centrální nervovou soustavu a tudíž necítí bolest nebo aktivními pohyby rostlin, je zbytečné. Neposloucháte mě. A já bych měla? Snad namítne: Zasměj se a nech to být.  Zkuste přijít za policistou a zeptat se ho: „Kolik znáš vtipů o policajtech? Žádné! Všechny jsou pravdivé!“ Pak mi prosím řekněte, kolik z nich se smálo. Mnozí nejsme úzkoprsí. Já osobně mám rád tento: „Víš, proč vegetarián nemůže přibrat? Protože nesmí válet šunky!“

Přiznám se, nyní jsem vám lhala. Vegetarián může být tlustý. Já po přechodu na vegetariánství přibrala asi osm kilo. Dopadá to tak, když maso, které vyřadíte z jídelníčku, nerozumně nahradíte sladkým a myslíte si, že se tělo nechá ošálit. Postupem času jsem objevila sojové maso, tempeh, robi, seitan a další suroviny, o kterých jsem netušila, že existují.

Často slýchávám: "Co si myslíš, že změníš?"  Statistka, kterou na svých stránkách zveřejnilo aktuálně.cz, uvádí, že průměrný obyvatel České republiky sní za šedesát let života 30 prasat, 500 kusů drůbeže a 4,5 krávy. Začnu-li sama u sebe, zachráním život právě těmto živočichům. Bez poptávky není nabídky. Necítím se poté morálně nadřazená, ale rozhodně lépe než mé dřívější já.

„Ryba je kámoš, ne žrádlo!“ říká žralok v Hledá se Nemo a já mu dávám za pravdu.

Oblíbenou reakcí je: "Ty nesmíš ani ryby?" Především, můžu jíst naprosto vše. Nemám dnu, abych musela maso vyřadit. Správnou otázkou je, zda ryby jíst chci. Víte, podle mě je diskuze, je-li ryba maso, bezpředmětná. Vegetariánství, není-li pouze naordinovanou dietou od lékaře, je spíše životní filozofie. Nesním nic, kvůli čemu musel zemřít živý tvor. Kapra, škvarky ani gumové medvídky na jídelníčku vegetariána, tělem i duší, nenajdete. Pokud na Vánoce přece jen chcete zachovat tradici, uvařte nám raději tradičního kubu.

Jednu věc nechápu a ani nechci! Jak mohou stát maminky, jež čekají ve frontě na živého kapra, kterého si nechají zabít a vykuchat, s dětmi po svém boku. Kladu si otázku, zda se již v tomto věku rozhoduje, právě takovými nuancemi ve výchově, kdo bude vegetariánem a kdo nikoli. Ráda bych vychovávala dítě v prostředí, kdy zvíře není věc a nemluvíme o něm, jako bychom pěstovali zeleninu. Jsem dívka z vesnice a dětství jsem trávila s prasaty, slepicemi, moráky a kuřaty. Domnívám se, že takové prostředí mě vychovalo k úctě k živým tvorům mnohem lépe než návštěvy zoologické zahrady, kde vidíte zvířata v klecích, mnohdy apaticky chodicí dokola, nebo cirkusy, kdy je zvíře atrakcí. Nikdy bych na takové místo dítě nevzala.

Přestože nelze takové prostředí, v jakém jsem vyrůstala, poskytnout dítěti, rozhodla jsem se jej vychovávat k úctě k živým tvorům, jako vegetariána. Vím, že mnozí z vás na mě právě zanevřeli. Tvrdím, že vy, kteří své dítě krmíte masem, jste také učinili rozhodnutí za něj. Maminka, jež pošle dítě do soutěže krásy, za něj rovněž rozhodla. Každý z nás vychováváme dítě tak, jak si myslíme, že je to nejlepší. Pokud se později rozhodne zvolit jinou cestu, nebudu mu bránit.

Je důležité, aby váš partner stál na vaší straně. Nejsem zlá macecha a nemůžu bojovat v rámci rodiny.  Nemyslím si proto, že vztah vegetarián – nevegetarián je snadný. Vnímá-li vás okolím jako ty, kteří si něco vydupávají, a tudíž se mají přizpůsobit, skončíte v restauraci pokaždé o smaženém sýru. Když řeknu, že dnes nemám chuť na pizzu, lidé to snadněji pochopí a změníme restauraci, než když namítnu, že se zde dobře nenajím, protože mám na výběr mezi smaženým sýrem nebo hermelínem. Začnou-li vám či sami sobě po čase nalhávat, že mnoho masa nejí, že by se mohli stát vegetariány, a poté spolu obědváte a oni si obejdnají steak, cítíte přece jen zklamání. 

Přirozeně některé věci toužíme sdílet. A kde víc potřebujeme pochopení, nežli v pohledu na život?

Foto: Monika Kadlecová
Článek psán pro munimedia.cz
Článek čtěte také na: munimedia.cz


 

Diskusní téma: Proč jako vegetariánka nepoznám vtip

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek