part five

Frank si naštěstí cestu zapamatoval. Celou cestu měl však neodbytný pocit, že jej někdo sleduje. 'To není možné, to si jen namlouváš, co by z toho kdo měl?' rozhodl se Frank vypudit své myšlenky z hlavy, přesto si nevýslovně oddechl, když se ocitl v hradních stájích.
"Pane? Kdo jste?" před Frankem se ocitl muž středního věku. Bylo na něm zvláštní to, že byl dokonce menší než samotný Frank, avšak obvodem svého pasu rozhodně vítězil. Dobře živený bylo slabé slovo. Ten se doslova musel mít jak prase v žitě. Frank si nejistě odkašlal a spustil.

"Já jsem Frank. Frank, ten z toho kláštera, víte?"
" Jasně že vím, nová pánova štětka co?" z jeho hlasu přímo čišel výsměch. Po těchto slovech, bylo Frankovi jasné, že tento muž rozhodně není na jeho straně, proto se tedy rozhodl vsadit na to, že ten ňouma snad neví, že tu nemá takovou moc a namísto toho, aby jej poprosil o pomoci, zvolil panovačný a rozkazovačný tón.
"Gerard vám vzkazuje, že mi máte pomoci a přivést sem pana Raye a to hned."
"A proč si to slečinka nezařídí sama?"
"Vy,…," to bylo snad poprvé, co Frank pocítil, neodolatelnou chuť někoho uškrtit nebo jej alespoň pořádně udeřit do hlavy,"nemohu chodit, mám něco s nohou a pokud mě nechcete ze sedla dostávat vy, radím vám, abyste skočil pro pana Raye."
Pohled ono muže zračil, s jakou nechutí plní jeho rozkaz. Když se vzdalovat, bylo slyšet, jak si pod vousy mumlá nějaké slova, kterým Frank nemohl rozumět, avšak bylo mu jasné, že rozhodně nebyla lichotivého charakteru. 'No super, další, kdo mě tu nasnáší,' povzdech si a čekal, až se vrátí onen muž i s pánem.
Trvalo to asi tak čtvrt hodiny než do stáje vstoupli dva muži. Jeden z nich jej jen poněkolikáté za ten den provrtal znechuceným pohledem a vrátil se zpět k své práci, ten druhý se však k němu se strachem přiřítil.
"Franku?" zeptal se nevěřícně," Co tady děláš? A sám? Kde je Gerard?" vychrlil ze sebe ustrašeně. Z jeho slov pochopil, že má o oba dost velký strach. Mírně se na něj usmál.
"Víš, no on tam zůstal." "Ne neboj, nic se mu nestalo," když viděl jeho vystrašený pohled," jen on, no já jsem se zranil, mám něco s kotníkem a také jsem spadl na hlavu. Gerard mě sem poslal se slovy, že ty se o mě postaráš a on se vrátí později."
Ray vrhl pohled na Frankův kotník. "Zvládneš slézt sám?" Nechtěl, aby si o něm myslel, že je strašpytel, a tak přikývl, avšak jen co s kotníkem nepatrně pohnul, ucítil v něm bolestivé škubnutí.
"To vidím," podotkl Ray, ale v jeho hlase nebyl výsměch, spíše se snažil zakrýt starost o něj. "Pojď, pomohu ti, ty jen přehoupni tu zdravou nohu, na druhou stranu a já tě pak uchopím do náruče. Ano?" po těchto slovech, počkal, až takto Frank učiní a pevně jej sevřel v náručí. "Postarej se o koně," prohodil ještě k tomu muži a už s ním procházel chodbami, vedoucími do hradu. Cestou potkali na chodbách Amy, všiml si, že Ray ji probodl nehezkým pohledem. Musel se nad tím usmát, i když to nebylo správné, byl rád, že Ray stojí na jeho straně a ne na její. Opatrně jej uložil do přikrývek a nohu jemně uchopil. Chvíli zadumaně pozoroval jeho zranění, načež řekl, že to potřebuje odborníka a s těmito slovy se odebral z místnosti. Netrvalo to dlouho a do místnosti vešel opět pán i s nějakým, dosud mu neznámým mužem.
"Dobrý den mladíku!" pozdravil je kupodivu přívětivě," Jsem doktor Ernesto Damn. Tak se podíváme na vaše zranění, co říkáte?" aniž by čekal na jeho odpověď, položil mohutnou kabelu na stůl a počal vytahovat spoustu hrůzostrašně vyhlížejících nástrojů. Pak se počal zabývat jeho nohou. "Nevíte, jaké máte štěstí, mladý muži," Frank začínal být na toto oslovení přímo alergický," nejedná se o zlomeninu, ale o výron a to chce naprostý klid a nejméně tři týdny strávíte na lůžku. Bohužel pane, ples se pro vás stává tabu. Je mi to líto. Nechám vám zde nějaké masti a poléhám na to, že se budete řídit mými instrukcemi! Nezapomenul na výhružný tón.
"Samozřejmě, pane." Raději se ani neodvážil odporovat, i když se zdál být tento muž přívětivý a milý, autorita z něj přímo číšila.
"Dobrá mladíku, tak tedy za čtrnáct dní či tři týdny nashledanou." S těmito slovy opustil pokoj.
Frank slyšel, jak si Ray povzdychl, to mu něco připomnělo. "O jakém plese to mluvil?" Ray se na něj nepřítomně zadíval, poté se vzpamatoval a promluvil:
" Mělo to být překvapení. Za týden se zde měl konat ples, Gerard tě tam chtěl všem představit." Po těchto slovech se Frank zabořil do zlavce. 'Bože, to se může stát jenom mě a navíc je nyní díky němu Gerard bůhví kde a navíc se mu mohlo něco stát.' Jakoby četl jeho myšlenky, dodal:
"S tím se netrap, takových příležitostí bude ještě spousty a Gerard je jistě v pořádku. Jediné místo, které je zde pro něj nebezpečné, je to u vodopádů, ale jinak je v bezpečí. Teď spi, uvidíš, že brzy bude zpět." Povzbudivě se na něj usmál a nechal jej odpočívat.
Frank se rozhodl, že spát nebude, že na něj počká, aby se ujistil, že je jeho partner v naprostém pořádku, ale díky ráně do hlavy byl oslaben a také toho na něj bylo příliš mnoho, a tak nebylo divu, když o chvíli později Frank spokojeně oddechoval.
Gerard:
Tak hrozně jen mrzelo, že jej od sebe musel odehnat, zvláště po té úžasné noci, kterou spolu prožili, ale kdyby to neudělal, stala by největší chyba jeho života. O to víc ho tížilo, že dnes bude muset svému broučkovi oznámit, že odjíždí na týden pryč, zařídit něco důležitého. Byl rozhodnut, mu neprozradit pravý cíl své cesty, jelikož jejím cílem bylo, utkat se se skupinou upírů z Rainova klanu. Věděl, že to rozhodně nebude lehký boj a neměl v plánu rozhodně nijak Franka strašit. To poslední co chtěl je, aby se ještě začal obávat o jeho život.
Frank se pomalu začal probouzet. Něco studeného jej chladilo na čele. Když rozlepil své očka, radostí vypískl. Zapomněl na dřívější mrzutost a pevně se přitiskl na Gerardovo tělo.
"Jsem tak rád, že se ti nic nestalo. Tolik jsem se bál." Gee se musel usmát, v takový projev citů ani nedoufal. Jemně jej políbil a zatlačil jeho tělo zpět do přikrývek. Opět namočil houbičku do malého lavórku na stolečku vedle postele a počal opět Frankovi stírat zaschlou krev z jeho čela. Raději tuto činnost moc neprodlužoval, zaschlá krev jej nijak nerozptylovala, avšak krev smíchaná s vodou mohla opět navodit nežádoucí pocity a hlavně CHUTĚ. Poté nechal přivolat do pokoje nějakou služebnou a nařídil jí, aby odnesla špinavou vodu a vyměnila ji za novou. Když se tak stalo, odkryl Gerard z Franka přikrývku a ten s údivem zjistil, že je svlečený donaha.
Vyhledal Geeho pohled, avšak ten se jen "nevině" usmál, namočil houbku do vody a jemně s ní začal umývat jeho hruď. Frank si náležité vychutnával všechny jeho doteky. Byly pomalé, neuspěchané. Oba měli dostatek času. Jemně mu krouživými pohyby směřoval k místu, kde se nacházel porost chloupků. Schválně se vyhnul onomu místu a vydal se dále dolů po jeho stehnu níž. Opět namočil houbičku a od kolene se znovu vydal nahoru. Když už, už se dotýkal centra jeho rozkoše, spočinul Gerardův pohled na Frankově zraněné noze.
Starostlivě se na ní podíval a vtisknul mu jemný polibek na nárt. "Bolí tě to?" zeptal se s obavami.
"Gerarde!" podíval se na něj Frank, jakoby právě spadl z Marsu," Právě teď mě bolí něco naprosto jiného. Něco, čemu ty nevěnuješ vůbec nijakou pozornost."
Gerard se ušklíbl. " A kdepak tě to bolí?" dělal hloupého, "Tady?" ukázal mu na čelíčko. Frank jen roztomile zakroutil hlavičkou.
"Hm…"Gerard vypadal, bůhví jak nepřemýšlí. Na to mu Frank rozkošnicky frnkl prstem do čela. "Čelo bolí tebe." Vyplázl na něj jazyk.
"No počkej, a začal provozovat svoji oblíbenou mučící taktiku, lechtat jej po celém těle." Frank se začal smát od ucha k uchu a mezi smíchem ze sebe vydal. "Stééééééjně úúž jéééé póóóó, áchhhhh, bolesti." Po těchto slovech se od něj jeho mučitel odtáhl.

"Takže je po bolesti jo?" pohledem zkontroloval jeho klín.
Hezky se k němu předklonil a vtiskl motýlí polibek na jeho úd, ten jako na povel zareagoval a z Frankových úst se vydralo souhlasné zamručení. Ten mezitím uchopil jeho chloubu do své pravé ruky a počal si s ní přejíždět po ústech. Doslova se s ní mazlil. Do úst ji však nevpustil. Když to Frank vůbec nečekal, uchopil jeho úd pevněji a dvakrát rychle přejel po jeho délce. Frank se po tomto ohybu doslova vymrštil do sedu.
"Bože, Gerarde." Ten se na něj přímo božsky usmál. Jemně jej podepřel svojí levačkou pod zády a natiskl se na jeho hruď tak, že jejich penisy se téměř dotýkaly. Svojí hlavu si opřel o Frankovo rameno a donutil ho udělat totéž. Ve svojí "práci" na Frankově penisu však za celou dobu nepřestal. Právě naopak, čím dál více zrychloval pohyby rukou.
"Sténej," přikázal mu Gee jemně, avšak rozkoší zastřeným hlasem," ano to je ono. Sténej, lásko, pro mě. Křič," jemně se zahryzl do jeho ouška (ne špičáky) a počal mu bolavé místo foukat a jemně sát, "zapomeň na předsudky. Jsme tu jen my dva. Křič. Oddej se tomu. Nestyď se a řekni mi, co bys chtěl." Frank vypadal, že uvažuje nad tím, zdali mu má odpovědět, avšak po té co se počal blížit k vrcholu, již nedokázal příliš rozumně uvažovat, a tak odhodil zábrany stranou. "Ojeď mě. Bože…vezmi si mě. Ách, anooo."
Gee už nemohl déle čekat, nevydržel by to. Zvlášť po tom, co u toho Frank tak rozkošnicky zakláněl hlavu a olizoval si popraskaná a rozkousaná ústa, přesto však lákající k polibku. Odtáhl se od něj. Jemně mu zatlačil na ramena a donutil jej tím klesnout do pokrývek. Ten jej ani na chvíli nespustil z očí a netrpělivě vyčkával okamžiku, kdy se opět jejich těla opět spojí a on konečně pocítí tu nepopsatelnou úlevu, rozlévající se po jeho těle.
V tom se Gerard zvedl z postele a zamířil k nočnímu stolku, na kterém byl malý lavórek. "Gee?" Frank znejistěl, zatímco jeho partner roztržitě prohrabával obsah nočního stolku. S naštvaným výrazem zabouchl šuplík, což mělo za následek jediné. Stoleček se zakymácel, spadl na zem a s ním i lavórek s vodou. Gerard zaklel, avšak v tom si všiml malé tubičky, která byla očividně zakutálená pod nočním stolkem. Na jeho tváři se opět vyloudil šťastný a spokojený úsměv. Opět ulehl k Frankovi do postele. Ten na něj vrhl nechápavý pohled.
"Nechci ti nějak ublížit, je možné, že bych se dnes nedokázal…no řekněme, zrovna držet na uzdě a nerad bych tě nějak poranil, tohle mi pomůže si tě pro mě náležitě připravit." Po té otevřel tubu s mastí, jemně mu s ní potřel jeho vstup a vnikl mu do něj prstem, ten se jen pod návalem rozkoše prohnul. Když jej dostatečně připravil, nanesl si trochu mastě také na svoje přirození. Donutil si Franka sednout a sám si lehl na postel.
"Neboj se broučku. Jen si klekni čelem ke mně. Na nic se neptej, uvidíš, bude se ti to líbit. Moc líbit." Frank jej tedy uposlechl, avšak musel dávat dobrý pozor na svoji zraněnou nohu. "Blíž, lásko. Víš co? Posaď se mi na břicho."
"Počkej, já … ublížím ti." Přesto se na něm opatrně usadil. Čekal na to, co má v úmyslu. Ten si jej jemně přitáhl a spojil jejich ústa v hlubokém polibku. Stále líbajíc ho, uchopil jemně jeho boky, nadzvedl jej a nechal klesnout přímo na svůj klín. Ten s údivem vydechl. Po chvíli se v něm počal pohybovat. Pohled na Franka zvedajícího se a klesajícího na jeho penisu, kousající si rty a drobnými rukama přidržujíc se Gerardova těla, byl naprosto neodolatelný. Nebylo tedy kupodivu, když jeho partner uchopil Feeho bradavku do úst a jemně ji skousl, poté jej uchopil za vlasy a vsunul mu jazyk hluboko do úst.
"Bože Frankíí, šílím z tebe. Z té tvé rozkošné prdelky."
"Gee… Gerarde, prosím, rychlejiíííííííí…" oba vyvrcholili téměř současně a Frank se na něj vyčerpaně sesypal. Opatrně uložil Franka a dal si dobrý pozor, aby nějak neublížil jeho bolavé nožce. Poté ho napadlo něco naprosto šíleného.
Setřel trochu Frankova spermatu ze svého těla a labužnicky si olízl prst, malinko mu utkvělo v koutku úst. Po té přitiskl své rty na ty jeho. Pro Feeho to byl nepopsatelný pocit. Ochutnat sám sebe. Musel uznat, i když by to nahlas nikdy nepřiznal, že to nechutnalo až tak špatně. Naposledy jej ještě políbil a poté jej nechal naprosto vyčerpané, přesto spokojeného upadnout do říše snů.
Gerard neměl to srdce mu oznámit, že musí odjet, proto se rozhodl…
Frank se labužnicky protáhl a něco zamumlal ze snu. Chtěl se přitisknout na teplem žhnoucí tělo svého milence, avšak jediné, co nahmatal, bylo prázdné místo vedle sebe. Rozevřel ospalé oči a rozhlédl se kolem sebe, v tom si všiml složeného listu na polštáři po své pravici. Rozložil ho a dal se do čtení.
"Milý Franku,
je mi to líto, ale musím na několik dní odjet. Ray mi slíbil, že se o tebe postará jeho synovec. Budeš v dobrých rukou. Opatruj se a hlavně nikde nespouzej, abych tě nenašel, až se vrátím, celého obvázaného.
Gerard
Frank hleděl na dopis doslova s otevřenou pusou. Tak on se s ním nerozloučí, nechá mu tu tenhle… dopis, ve kterém narážel na to, že nemehlo a to vše po tom… Nevěděl, co to do něj zase vjelo, ale jedno věděl jistě. A to, že může být Gerard rád, že odjel, protože kdyby ne, tak by ho asi vlastnoručně uškrtil a na jeho mrtvole si zatancoval kankán. Chtěl vstát, něco na sebe hodit a co nejdřív vyhledat Raye, tohle mu přeci někdo musí vysvětlit, avšak jen co se jeho bosé nohy dotkly podlahy, jeho bolavou nohou projela nehorázná bolest.
"Sakra!" Tohle zase bude den a navíc, jak to tak vypadá, tak tenhle den stráví nejspíš na lůžku, tedy pokud nechce riskovat a slézt schody až do přízemí po kolenou a k tomu doufat, že si jej žádný z té sebranky nenasytných upírů nevšimne. Jestli měl doteď špatnou náladu, teď byl doslova vzteky nepříčetný, takže je patrné, že si právě přicházející zvolil opravdu "vhodnou" chvíli na návštěvu. 'Koho to sem čerti nesou? Že by snad Ray?'
"Dále," křikl Frank celkem nezdvořile ke dveřím. Do místnosti vstoupil mladý, pohledný muž s černými vlasy a milým úsměvem na tváři, avšak ani ten Franka neobměkčil. Spíše naopak, on potřebuje Raye.
"A ty jsi zase kdo?"
Příchozí se musel ušklíbnout. 'Opravdu milé přivítání, bylo vidět, že je tu o něj opravdový zájem.' A to mu Ray říkal, jaký je Frank milý a nesmělý. No teď měl jaksi dojem, že si spletl pokoj.
"To je jedno. Zavolej mi Raye. Prosím." Dodal Frank. 'Á, že by přece jen nějaké známky slušného vychování?"
"Á najednou oplýváme přívětivostí, když něco potřebujeme." Když už viděl, že se Frank nadechuje k nějaké opravdu "milé" poznámce dodal: "Ray odcestoval spolu s Gerardem."
"Cože?"
"Myslel jsem, že jsi jen zmrzačeným, ale ty jsi i hluchý." Pověděl posměšně.
Frank naprosto ignoroval jeho poslední poznámku. "Kam odcestovali?"
"To tě nemusí zajímat, ale odcestovala polovina obyvatel tohoto hradu a vrátí se zřejmě za týden, možná později." Raději nedoplňoval, že někteří se možná nevrátí vůbec, Gerard by ho za to zabil, ale neodpustil si: "Takže jsi tu celý týden odkázaná na mě." Následně se na jeho tváři rozlil vítězný úsměv, tedy byl to spíš škleb.
"Bože, za co mě trestáš?" Hned však po vyslovení této otázky si uvědomil, že je spousta věcí, za kterých by se nyní měl smažit v horoucím pekle a to jej zřejmě také čeká. Ale potom ho něco napadlo. "Máš smůlu, o mě se má starat Rayův synovec, takže tě prosím, abys opustil tyto komnaty a sdělil onomu muži, že jej velmi rád poznám. To víš, on je muž, se kterým se ty nemůžeš měřit. Na rozdíl od tebe má vychování." Tyto slova pronesl, jak nejdůležitěji to bylo v této situaci možné, když už, už si myslel, že má vítězství v kapse, začal se jeho společník neuvěřitelně smát, až mu začali téct z očí slzy.
"Mohl byste mi laskavě sdělit, co vás tak rozesmálo." Frank se dočkal odpovědi až o několik minut později po té, co se jeho společník dostatečně uklidnil, aby mu byl vůbec schopen odpovědět na jeho otázku.
"Jmenuji se Mikey James Rembow a jsem synovec Raymonda Tora. Těší mě, jsem rád, že o mě máte tak vysoké mínění." Svá slova zakončil hlubokým úklonem
"TY! Ty, ty..."
"Mikey?
Neboj, můžeš mě tak oslovovat a já ti zase na oplátku budu říkat Frankie, nebo máš raději oslovení Fee?" dodal s předstíraným úsměvem.
"Okamžitě vypadněte z tohoto pokoje, než vás nešetrně nakopnu do některých míst!" Frankovi evidentně docházela trpělivost.
"To pochybuji, vždyť ani nevstaneš z postele." Všiml si Frankova pohledu. Kdyby mohl zabíjet, nezbyl by z něho ani popel.
"No tak maličký, nehněvej se. Nesluší ti to a navíc budeš mít vrásky." Tohle už vážně Frank nevydržel. K Mikeyho smůle si Frank všiml prázdného lavůrku, který byl opět položen na již stojícím nočním stolku. Uchopil jej a prudce s ním mrštil po Mikeyovi. Ten takový výpad opravdu nečekal a kraj lavorku jej zasáhl přímo do hlavy. Musel však uznat, že to malé stvoření vyhlížející jako bůh pomsty, mělo opravdu dobrou mušku a také sílu v zápěstí, protože tohle byla opravdu šlupka. Zatmělo se mu před očima a on se skácel k zemi. Tohle ve Frankovi vyvolalo pocit vinny smíšený se strachem a lítostí. Nedbal na to, že má zraněnou nohu. Sedl na okraj postele a rychle uvažoval, jak se co nejrychleji dostat k zraněnému, aniž by se nepřizabil. Nezbývalo mu nic jiného, než skočit na kolena a riskovat rozbitou pusu, hlavně nezapomenout při tom zvednout pravou nohu, aby o ni nějak nezavadil. Tento polán se zdál neuskutečnitelný. A popravdě byl i Mikey, který předstíral bezvědomí, zvědavý, jak hodlá toto uskutečnit. K jeho neskutečnému překvapení se Frank skutečně dostal na zem, i když si u toho poranil zápěstí. Teď pro změnu začaly hlodat výčitky i ho, avšak hned je zahnal. Dobře mu tak.
Frank se k němu doplazil.
"Hej slyšíš mě? No tak prober se." Spustil nevrle, avšak poté uznal, že to nebylo zrovna to pravé ořechové a tak se pokusil o přívětivější tón a lépe volená slova. "Mikey, no ták. Jsi v pořádku? Slyšíš? Mrzí mě to. Nechtěl jsem ti ublížit. Sakra! Kde tady mám hledat pomoc?" mluvil již spíše sám k sobě, než na něj. Ve chvíli nepozornosti se Mikey vymrštil a následně se ocitlo Frankovo tělo uvězněno pod tým jeho.
"Tobě už nikdo nepomůže."

"Mikeyi?" vydal ze sebe stísněně Frank. "Já… mrzí mě to. Já…"
"Na to už je pozdě. Neměl sis zahrávat s ohněm chlapečku, teď poznáš, co je to nasrat Mikeyho Jamesa Rembowa"

 

Diskusní téma: part five

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

AKTUALITY: