part six
Z Mikeyho šel opravdu strach. Vypadal jako bůh pomsty. Frank se jej v tuto chvíli opravdu bál. Nevěděl, co má dělat, co od něj může očekávat. Věděl však, že bude lepší, když od něj bude v tento moment co nejdále, protože zlost z něj přímo sršela.
Rozhodl se tedy jednat a v tuto chvíli jej nenapadlo nic bláznivějšího, než udeřit svého protivníka do jeho intimních partií. Mikey zaskučel bolestí a odtáhl se od něj. Toho samozřejmě Frank náležitě využil, nějak se vyhrabal na nohy a přes veškerou bolest, procházející celým jeho chodidlem se rychle vydal ven z pokoje. Každý další krok mu způsoboval nevyčíslitelnou bolest, díky které musel brzy pomalu skákat po jedné noze, aby byl vůbec schopen hnout se z místa. Utíkal, tedy dalo-li se to tak vůbec nazvat, chodbou, bylo mu však jasné, že pokud nenajde co nejrychleji úkryt, brzy jej najde Mikey, což pro něj po událostech v pokoji jistě nebude milé setkání. V tom si všiml zaprášených dveří na konci chodby, rychle se k nim dobelhal a modlil se, aby mu štěstí přálo a dveře nebyly zamčené.
Na poslední chvíli do nich vši silou vrazil a rychle je opět zavřel. Mikey, který se již pomalu vzpamatoval z nečekaného útoku, byl teď rozzuřený na nejvyšší stupeň. Měl poct, že jestli teď toho škrčka někde najde, tak že, až se Gerard vrátí a zúčastní se jeho pohřbu, nebude jeho tělo v rakvi, ale krabičce od sirek. Rozutekl se chodbou vpravo, avšak když zahnul za roh, nevšimnul si ničeho, co by zračilo přítomnost další osoby, vrátil se tedy zpět a rozhodl se prohledat chodbu, vedoucí vpravo od Frankových komnat.
Mezitím Frank děkoval bohu, že si Mikey v té zuřivosti nevšiml dveří vpravo. Byl si jistý, že toto setkání by ve zdraví nepřežil. Teprve v tuto chvíli byl schopen se uklidnit na tolik, aby se mohl porozhlédnout po místnosti, do které vběhl. To co viděl, mu doslova vyrazilo dech. Místnost nebyla nikterak zařízená, jediné co se zde nacházelo, bylo několik pout zabudovaných do zdí. S údivem si všiml, že k jedním z těchto mnoha pout je uvězněn neznámý muž. Ten však evidentně jeho přítomnost ještě nezaznamenal. Opatrně k němu přistoupil, netušíc, co od něj může očekávat.
"Hmm," odkašlal si nejistě. To již muže vytrhlo z jeho myšlenek a donutilo ho, se na něj podívat. "Co se vám stalo? Kdo jste? A proč jste připoutaný." Frank se k němu obezřetně přibližoval, přece jen netušil, co od tohoto muže může očekávat. Zajatec se rozhodl využit cizincovy neinformovanosti.
"Jmenuji se Ré. A proč jsem připoutaný? To opravdu netuším. Rozhodl jsem se vyjet si na procházku na svém oblíbeném černém hřebci, když v tom jsem uslyšel nějaké šustění a podivné zvuky. Z ničeho nic se z lesa vyřítilo několik mužů, kteří mě začali pronásledovat, jako nějakou škodnou. Neměl jsem proti nim nejmenší šanci. V tom jsem ucítil otřesnou bolest a dál už si jen pamatuji, jak jsem se zde probudil."
"Bože to je strašné. Ublížili vám nějak?" zeptal se Frank se strachem v hlase. S těmito slovy jemně pohladil onoho muže po připoutané paži.
"Zkus se podívat na moje záda, a potom se ptej." Frank nechápal jeho odpověď, ale rozhodl se jej uposlechnout, jenže přítmí v místnosti mu nedovolovalo se toho velmi dozvědět, proto svou dlaní přejel po mužových zádech. Ten se jako na povel celý prohnul a vyjekl bolestí. Když se malinko vzpamatoval z bolesti, kterou mu nechtěně Frank způsobil, rozhodl se mu to objasnit.
"Bič." Bylo jediné, co mu sdělil, přesto mu to naprosto stačilo k pochopení celé situace, tedy téměř celé.
"Ale kdo ti to udělal? Panebože o tomto se musí Gerard co nejrychleji dozvědět, ujišťuji tě, že nedovolí, aby ti někdo opět ublížil. Slibuji ti to, můžeš mi věřit." 'Aha, tak tahle je to,' pomyslel si Ré, 'další kurvička a k tomu ještě ví naprosté hovno. To se musí využít'
"Prosím, jen jemu nic neříkej nebo mě umlčí navždy. Prosím, to on může za to, že jsem tu přivázaný, hladový, zbitý a zbičovaná, jestli se doví, že jsi mě tu našel, jisto jistě mě sprovodí ze světa. Prosííím." Tohle s Frankem tak silně otřáslo, že si ani nevšiml spokojeného úsměvu na Rého tváři.
"Gerard? Jste si jistý?" Doufal, že se tento muž mílí, nemohl uvěřit, že by byl jeho milenec schopen takto ublížit nevinnému člověku, hned na to si však poměl na události v klášteře. 'Bože, jak mu mohl věřit?'
"Prosím, dostaňte mě odtud. Dlouho už tu nevydržím. Zapřísahám vás, pomozte mi." Bylo mu jasné, že ten škrček má příliš dobré srdce na to, aby jej tu nechal na pospas osudu. Při pomyšlen na jeho dobré srdce se mu málem obrátil žaludek.
"Ale jak? Nemám klíč."
Uvězněný muž pokýval hlavou k malému stolku v rohu místnosti. "Tam jsou klíče, ale pospěš si, než někdo přijde a najde tě tu, nepřeji si, abys měl kvůli mně nějaké problémy." Poté se Frank ihned vydal k onomu stolku, slova toho muže na něj velmi zapůsobila, vždyť on se v tuto chvíli strachoval o jeho život, nepochyboval o tom, že má dobré srdce. Prohledal první zásuvku a jediné, co našel, byl stočený bič, ihned ji zavřel, nesnesl pomyšlení na to, kolika lidem již bylo takto ublíženo. Kolika nevinným lidem. Teprve ve třetí zásuvce nalezl to, co hledal. Uchopil svazek klíčů a pokoušel se nalézt ten správný, když jej konečně našel, osvobodil jeho končetiny a mile se na něj usmál. Jelikož byl muž celou tu dobu v napnuté póze, sotva se dotýkajíc nohami podlahy, nebylo divu, že se zhroutil k zemi. Fee k němu přispěchal, to mělo ale jediný následek a to, neuvěřitelné škubnutí a křeče v celém jeho chodidle. Celou dobu se snažil nějak skákat po jedené noze, jenže teď na to jaksi zapomněl. Měl příliš velký strach o Rého. Opatrně si k němu přisedl a pohladil jej po paži, ten jeho ruce setřásl, promnul si bolavé zápěstí a nažil se rozhýbat své tělo, když se mu to tak nějak povedlo, postavil se a podíval se na svého osvoboditele.
"Tak chlapečku, teď mi za vše zaplatíš."
Frank na něj zůstal zírat s otevřenou pusou, naprosto nechápal náhlou změnu v mužově chování.
"Co sis myslel? Že ti padnu k nohám a budu ti děkovat za záchranu?" V jeho hlase bylo patrný výsměch a radost z toho, že jej může ponižovat a předhazovat mu jeho mylný úsudek. "To ty mi budeš klečet u kolen, ty špíno." Po těchto slovech, jej prudce nakopl do břicha, až se Frank schoulil bolestí do klubíčka.
"Prosím, já omlouvám se. Jste volný, běžte. Můžete jít."
"Chachacha." Jeho smích zněl hrozivě a po Frankových zádech přeběhl mráz. "Půjdu, ale nejdřív si trošku pohřejeme." Opět jej nakopl do nyní již rukama chráněného břicha. Frank se nezmohl jen na bolestné zakňučené. Proti takovému muži neměl nejmenší šanci. Mikeymu dokázal utéct, ale to bylo spíš jen díky, tomu, že on na rozdíl od něj, zřejmě neměl v plánu mu nikdy opravdu ublížit. Po několika opakovaných kopancích, již Frank doufal, že by mol být konec, avšak šeredně se mýlil. Muž jej vytáhl do stoje a uhodil jej vši silou do obličeje. Druhou schytal Frank o stěnu. Téměř v bezvědomí se sesypal na podlahu.
"Nene, to ne. Ty nebudeš omdlévat," poplácal jej po tváři, aby jej probral z jeho stavu, "ty si všechno, kurva, užiješ. Je ti to jasné? Do posledního dechu."
"Prosím, to mě raději hned zabijte."
"Chachacha." Frank začínal být na jeho smích alergický. "Ano zabiju tě, ale nejdřív mi pomůžeš se odtud dostat. Přece by nikdo nedovolil, abych ublížil Geeho krásné kurvičce ne?" "mile" se na něj usmál. "Taky bychom se mohli blíž poznat že? Mnohem blíž. Neměl jsem sex ani nepamatuji a ani nevíš, jak si potřebuji ulevit."
"Néééééé prosím. Já… udělám cokoliv, jen… prosíííííím. Jen to ne." To však byla velké chyba. Jeho prosty Réma ještě daleko více rozčílily.
"Ty mi ještě, tu svoji prdel rád nastavíš, tým si buď jistý." A znovu jej několikrát kopl, avšak tentokrát i dvakrát do zad, což způsobilo neuvěřitelnou vlnu bolesti. Když už myslel, že bude mít klid, uslyšel zvuk, který jej bude strašit ještě dlouho v nočních můrách- zvuk rozjíždějícího zipu. Uchopil Frank za vlasy, přinutil jej otevřít ústa a vsunul do něj svůj penis.
"Kousni a budeš litovat, že jsem tě už dávno nezabil." Byla to tak nejodpornější věc, kterou kdy zažil. Frank se cítil, zlomen, ponížen… Byl by tak rád, kdyby jej tu přece jen Mikey našel, třeba i zbil, rozhodně by to nebylo horší než to, co byl nucen právě prožít. O několik minut později se onen muž udělal do jeho úst. Když se pokusil se od něj odtáhnout, aby mohl vyplut nechutnou směs v ústech. Přitáhl si jeho hlavu blíž k penisu, tak že byl nucen polykat, aby se neudusil. Znechuceně se od něj odtáhl a klesl k zemi. Po tváři mu stékaly nové a nové přívaly slz. Před chvílí plakal bolestí, nyní však potupením a zhnusením. Z čeho? Ze sebe samého. Hnusil se. Chytl se za vlasy a počal se za ně tahat, až si několik pramenů vyškubl, teprve poté se malilinko uklidnil. Hned na to jej muž opět uchopil a uslyšel zvuk nepříjemností velice podobný tomu předešlému, nyní se ale jednalo o trhání látky u kalhot v oblasti hýždí. Litoval, že pod nimi nic víc neměl, ale když se ráno oblékal, myslel si, že stráví den na lůžku, nikdy by je nenapadlo, že by to mohlo dopadnout takto. Chtěl se otočit a chránit si tak vstup do jeho těla, ale na to již bylo pozdě. Pevně jej uchopil za boky a do naprosto nepřipraveného Franka pronikl. Ten vykřikl pod příval nesnesitelné bolesti a pokusil se jej od sebe odtáhnout. Po několika minutách však své snažení vzdal. Byl naprosto vyčerpaný a jediné na co se ještě vzmohl, byl usedavý pláč a vzlykot. Když uslyšel slastné steny z úst toho násilníka, nevydržel to psychicky a omdlel. Nevěděl tedy, že o několik minut později z něj ten muž vystoupil, otřel se do jeho těla a nechal jej raněného, znásilněného a zlomeného ležet v tmavé místnosti bez oken. Původně sice zamýšlel jej vzít jako rukojmího pro případ nouze, ale uznal, že by byl jen přítěží a zdržoval ho.
Mikey už byl naprosto zoufalý. Jeho původní vztek vyprchal a zbyl jen strach a beznaděj. Už pět hodin jej hledal po celém hradě. Neodvážil se ani pomyslet na to, co by se stalo, kdyby se naplnilo jeho tušení a Frank se nějakým záhadným způsobem dostal z hradu ven. Po hodině hledání vyburcoval i ostatní obyvatele hradu a rozkázal jim je hledat. Varoval je však jasně, jestli mu jen zkřiví vlásek na hlavě, zabije je. To měl v plánu udělat on sám, až se však ujistí, že je v pořádku. Kdyby jen tušil…
"Pane?"
"Ano Mossi?" podíval se na muže, který jej vyrušil, Mikey.
"Našli jsme ho.
"A kde byl?" vyhrkl hned Mikey, avšak zároveň si oddychl, že se nalezl. Však předčasně.
"Pane, pojďte prosím se mnou, to musíte vidět." Mikey se za ním hned vydal, když si všiml výrazu v jeho tváři. Muž doslova utíkal. K jeho údivu minuly Frankovy a Geardovy komnaty a zamířili dál. Když viděl dveře, před kterými se zastavily, s hrůzou zatajil dech.
"Ne." zeptal se nevěřícně," Nebyli zamčené?" Moss zakroutil hlavou a uvolnil mu cestu, aby mohl vejít.
"Pane bože." To co viděl, jej snad bude navždy pronásledovat v jeho snech. Z toho muže, co se s ním škádlil v pokoji, tu nyní nezbylo nic. Byla tu jen hromádka neštěstí, zcela ponořena do svého světa snad ani netušíc nic o okolním světě.
Jemně jej uchopil do náruče a vynesl jej. "Zavolejte doktora, sakra. Hned!" Věděl, že nebylo dobré s ním hýbat, i Frankovo tělo mu to dalo najevo. Z jeho úst vyšlo bolestné syknutí a chvíli se pokoušel vymanit z jeho náručí, avšak brzy na to opět upadl do "svého" světa. Musel jej přenést, v té místnosti byla tma. A on potřeboval náležité ošetření.
"Pššš. Vše bude v pořádku. Nikdo ti neublíží. Jsem s tebou. Ochráním tě." Věděl, že nevnímá jeho slova, ale doufal, že zaregistruje jeho mírný a utišující tón. Jemně jej uložil do přikrývek a vyčkal, než přijde jejich osobní lékař. Prozatím si s ním netroufal opět nějak hýbat, aby mu nezpůsobil nějakou bolest.
Mikey přecházel roztržitě salónkem sem a tam. Nebyl schopný se uklidnit. Nařídil prohledat celý hrad, ale předem věděl, že už nikoho nenajde. Měl hroznou chuť někoho uškrtit. A nejraději Raye nebo Gerarda, protože nezamkli ten zatracený pokoj. Všichni věděli, co se tam ukrývá, a proto si tam nikdo netroufl, koho by napadlo…Bože, je to už hodinu, co je u něj doktor a on stále nic neví. Byl vykázán z pokoje, takže tam s ním zůstal pouze doktor a jedna ošetřující žena, co přišla spolu s ním. Od té doby neměl Mikey žádné zprávy. Měl hrozné výčitky svědomí, stále jej viděl před sebou. To jeho drobné tělíčko pohozené na zemi.
"Pane?"
"Doktore! Jak je na tom? Bude v pořádku? Probral se? Co říkal?" zasypal jej ihned proudem otázek.
"Klid pane, nejdřív se posaďte."
"Ale, já …" Když však viděl výraz v doktorově tváři, rozhodl se neprotestovat. Čím dřív jej uposlechne, tím dřív se dozví jak na tom Frank je. Usadil se tedy spolu s doktorem do dvou křesílek poblíž krbu a s pohledem plným strachem a nedočkavostí na něj pohlédl.
"Víte, nebudu vám lhát. Není na tom příliš dobře. Má mnoho pohmožděnin. Při útoku došlo, nespíš k poranění míchy, které ovšem nemusí být trvalé. Vše záleží v podstatě na panu Frankovi, problém je však v tom, že v tuto chvíli ztratil veškerou chuť do života a poté, co jsem ho viděl a pokoušel se s ním hovořit, se obavám, že by si mohl pokusit sáhnout na život." Nechvíli se odmlčel zřejmě uvažujíc o vhodném výběru slov. "Je tu ještě další problém. Jeho psychika velmi utrpěla. Navíc jsem při jeho prohlídce zjistil, že byl znásilněn."
Tohle již nevydržel, vstal, zamířil ke krbu a prudce praštil do kamenné zídky, což mělo za následek, že si poranil ruku, z které mu začala téci krev. Doktor k němu rychle přešel, uchopil jeho ruku a chtěl mu ji ošetřit, on jej však ihned odehnal.
"O mě se nestarejte. Starejte se o něj. Protože, jestli… Sakra," opět uhodil rukou do zídky. A vydal se do Frankových komnat, než však opustil pokoj, slyšel ještě hlas doktora. "Vztek nechte za dveřmi, nesmí se vás bát. Buďte trpělivý."
Opatrně zaklepal, chtěl totiž, aby věděl, že se chystá vejít. Nechtěl tam vtrhnout a nějak jej vylekat, pravdu si vzal slova doktora k srdci. Byl odhodlaný udělat vše, aby byl Frank zase takový, jako si ho pamatoval z jejich prvního setkání - plný života.
Vstoupil do pokoje a uviděl jej ležet zachumlaného do pokrývek a stočeného do polohy plodu. Přešel k jeho posteli, zprvu si myslel, že spí. Byl otočen tváří od něj, avšak když přešel na druhou stranu pokoje a pohlédl do jeho tváře, zjistil, že skutečně nespí. Frank jen nepřítomně zíral kamsi do prázdna. Mikey si k jeho posteli přinesl křeslo a usadil se k němu. Na stolečku vedle postele byl opět lavorek s čistou vodou. Jemně sundal Frankovi mokrou osušku z hlavy, aby ji opět namočil do studené vody. Avšak při tomto pohybu, konečně zaznamenal Frank jeho přítomnost, s hrůzou na něj pohlédl a odtáhl se od něj, tak co mu to bolest v těle dovolovala.
"Pššš. Neublížím ti. Nemusíš se mě bát. Neboj se, už ti NIKDO neublíží. Budu tu stále s tebou a ochráním tě před všemi, co by ti chtěli jen zkřivit vlásek. Nikdo se tě ani nedotkne." Jemně zvedl ruku, aby jej pohladil po tváři, jenže když uviděl výraz v jeho obličeji, ruku stáhnul a vykroutil namočenou osušku.
"Neboj se, nechci tě uhodit. Jen to chci dát tohle na čelo ano? Aby tě to zbavilo teploty." Počkal, až vstřebá jeho slova a poté mu jemně přitiskl osušku na jeho hlavu.
"Zkus spát, uleví se ti. Musíš být unavený. Neboj, postarám se o tebe a nehnu se odtud ani na krok." Povzbudiv se na něj usmál. Věděl, že nyní potřebuje, aby se s ním zacházelo jako s dítětem. Musel postupovat krok za krokem. Nejprve si však musí získat jeho důvěru. Vypadalo to ale, že Frank se k tomu, aby zavřel únavou ztěžklá víčka, opravdu nemá.
"Franku věř mi ano? Vím, že jsem se choval hrozně, ale opravdu mě to mrzí. A je mi hrozně líto, co se ti stalo. Nikdy si to neodpustím, to mi můžeš věřit. A slibuji, že udělám pro tebe vše. Slibuju. Ale ty mi musíš věřit a spát. Jinak to tvé tělo brzy nevydrží." Díval se na něj a očekával, jak zareaguje, avšak stále nic nedělo. 'Cos čekal? Že ti padne kolem krku a bude ti věřit? Bože, ty jsi vůl.' Byl tak ponořen do svých myšlenek, že si nevšiml zkoumavého pohledu. Z jeho snění jej až vytrhlo tiché "nemůžu". S otázkou se otočil na chlapce v posteli. Rozhodl se mu dopřát dostatek času. Už to, že promluvil, pro něj bylo velkým pokrokem a šancí a on si ji rozhodně nemínil pokazit tím, že na něj bude naléhat. A tak se na něj jen povzbudivě usmál.
"Já," na chvíli se odmlčel, aby získal potřebnou sílu a odhodlání, "stále jej vidím." Frank vzlykl. "Když zavřu oči…Cítím jeho hnusné ruce na svém těle, připadám si tak špinavý, odporný…" jeho další slova zanikla v přívalu pláče. Mikey, ačkoliv si přál jej uchopit do náruče a konejšit jej, věděl, že by mu jen způsobil další bolest. Pouze tedy sevřel jeho dlaň ve své, hladil jej po obočí a jemně mu oddělával přilepené vlasy z jeho tváře.
"Za to ty nemůžeš. Není to tvá vina. Ano? Slibuji, že toho hajzla najdu."
"Mikey?" pípl tiše. "Budu se mu hnusit že?" nemohl tomu uvěřit, on si vážně myslel, že by jej Gerard opustil, kvůli…
"Fee, Gerard tě miluje víc, než svůj život a nikdy by tě neopustil. Ujišťuji tě, že kdyby tu byl nikdy by nedopustil, aby se něco takového stalo a …"
"Slib mi, že mu to neřekneš, že se to nedoví." Skočil mu do řeči. "Tedy alespoň o tom…"
"Ale on to musí vědět!"
"Ne. Slyšíš. Jestli chceš, abych ti mohl důvěřovat, musíš mi to slíbit. Rozumíš?"
"Fee…"
"Rozumíš?!" nedal se odbít.
"Já…"
"Mikey!" čím dál více naléhavě.
"Dobrá tedy. Slibuji, že se Gerard doví, kam až ten bastard zašel leda z tvých úst." Hrozně nerad mu to sliboval, jen doufal, že jedná správně.
"Děkuju," slabě se na něj usmál Frank. Byl to však spíš nepovedený pokus o úsměv, ani jednomu nyní právě do smíchu nebylo.
Diskusní téma: part six
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.