part seven

"Pokus se usnout ano? Budu tu s tebou."
"Ale já…"
"Nemusíš mít strach, když budeš mít nějakou noční můru, hned tě probudím ano?" Vypadalo to, že Frank chce ještě něco namítnout, ale nakonec se na něj jen mírně pousmál, zavrtal se více do pokrývek a netrvalo to dlouho a byl vtažen do říše snů. Není se čemu divit, vždyť sotva držel víčka od sebe, jak byl unaven. Mikey mu ještě jednou namočil osušku do studené vody, vykroutil a opět přitiskl na čelo. Po té opatrně uchopil jeho obvázanou ruku a jemně ji vsunul pod peřinu. Přitiskl mu peřinu až ke krku, pak přešel k oknu, otevřel jej a nechal proudit čerstvý vzduch do pokoje. 'Jak tohle dopadne.' To byla jedna z otázek, na kterou si nedokázal odpovědět nebo spíš tomu bylo tak, že si na ní snad ani odpověď nepřál znát. Opět se usadil do křesla a vyčkával, nemohl usnout, ne když mu slíbil, že na něj dá pozor. A tak jen seděl a sledoval jeho tvář, prozatím spokojeně oddechujíc. Musel uznat, že chápal Gerarda. I když se jeho tvář nyní barvila do fialova, stále vypadal tak krásně. 'Dost!' okamžitě si zatrhl podobné myšlenky. Raději opět zaměřil svou pozornost k oknu. Venku vál nyní silný vítr. Zmítal korunami mohutných stromů a dokazoval tak svou sílu. Mikey takové počasí přímo miloval. S rozkoší nasál čerstvý vzduch. Ne tentokrát se jen tak nepřežene. Nebyl žádnu rosničkou, ale poznal, že se schyluje k bouři. Vzduch měl takovou typickou vůni, byla v něm cítit voda. Z jeho rozjímání jej vytrhlo nesouhlasné zabručení z postele. Rychle zavřel okno, přiběhl k němu a jemně s ním zatřásl. Věděl, že by se měl Frank se svými můrami poprat, ale nyní bylo příliš brzy a rány ještě otevřeny.
"Už, je dobře. Jsi v bezpečí." A i přes všechna přesvědčení, jej sevřel v náručí a konejšivě se s ním houpal. Frank se pokusil z jeho sevření vymanit, a jelikož Mikey věděl, že použít jakkoliv násilí, aby jej udržel ve svém objetí, by bylo riskantní vzhledem k jeho vztahu k němu, opatrně jej uložil opět do přikrývek. Frank jej probodával nedůvěřivým pohledem, avšak když zjistil, že mu žádné nebezpečí z Mikeyho strany opravdu nehrozí, malinko se uvolnil. Po chvíli již nemohl to ticho vydržet. Ne, že by bylo přímo nepříjemné, ale bylo patrné jisté napětí. "Jak se cítíš?" plácl snad největší hloupost, který jej momentálně mohla napadnout. Překvapivě se situace vyřešila sama a to tím, že se o pozornost přihlásil Frankův žaludek. Odlehčeně se na sebe oba usmáli.
"Vytrávilo ti," mile se na něj opět usmál,"hned se vrátím, jen ti skočím pro něco k jídlu ano?"
"To je v pořádku, já ani nemám moc hlad." Důvěryhodnosti jeho slov příliš nepomohlo to, že mu opět zakručelo v břiše. Mikey si povzdychl, přece se nechce takto mučit.
"Ne!" řekl rozhodně, přesto stále klidným a přívětivých hlasem. "Něco sníst musíš, abys nabral sílu. Tak co si dáš?"
"Nic, já…"
"Jak chceš, tak ti přinesu to, co první najdu, ale nestěžuj si pak, že ti to nechutná." Už stál téměř u dveří, když jej zatavil Frankův prosebný hlas.
"Neodcházej, prosím."
'Tak takhle je to, bože ty jsi vůl, mělo tě napadnout, že se tu bojí zůstat sám a ty na něj jsi namísto toho protivný.' Nejraději by si jednu vlepil. Vrátil se opět na své místo, vedle jeho postele a jemně jej pohladil po čele, ze kterého již spadla osuška. Teď se tím však nezabýval, jelikož se zdálo, že horečka podstatně klesla. "Neboj se. Nikdo ti už neublíží a nikdo se sem nedostane. Hlídky jsou v pohotovosti, hlídají sídlo, neproklouzne sem ani myška."
"Mikey," vypravil ze sebe téměř plačtivě opět.
"Pššš, neboj se, nikam jít nehodlám ano? Nechal jsem dát před dveře stráž, jen jim sdělím, co mají přinést a hned se k tobě vrátím ano? Budu za dveřmi, slibuju." Ucítil pevný stisk na své ruce, proto se mu hluboce podíval do jeho očí a zopakoval: "Slibuju." Po té již, byla jeho ruka uvolněna a on na pár minut opustil pokoj. Když se vrátil zpět do pokoje, měl na tváři podivný úšklebek.
"Stalo se něco?" zeptal se ihned s obavami.
"Ne, nic. Vše je v pořádku, jen…"
"Jen?" Frank byl přirozeně zvědavý, co Mikeymu vrtalo hlavou.
"Víš, doktor tu nechal jednu ženu, aby tě ošetřovala. A pomáhala ti, se zotavit. Jenže…"
"Hm?"
"Nevím, jestli tu ženskou dřív neuškrtím, než se o tebe vůbec stihne postarat. Jak já ji nesnáším. Babiznu jednu. Větší drbnu a intrikářku jsem snad v životě neviděl. Ale neboj se, já ji dám radu, jak s tebou jednat. Mohlo by se totiž stát, že by pak musela na terapie chodit ona." Dodal, když viděl náznak strachu v těch nádherných, upřímných očí. S radostí sledoval, jak se Fee uchechtl. V tom někdo zaklepal na dveře a po vyzvání "dále" do místnosti vstoupilo asi pět služebných a jeden muž, který přinesl stůl, na který ony ženy, položily všemožné dobroty a pochutiny, po té opět opustily místnost.
Fee vyvalil oči na tu hromadu jídla. Tohle by nespořádal ani za týden.
"Tak na copak máš chuť? Hm?" pobídl jej. Když se však k žádné odpovědi neměl, vytáhl něco, co snad zbožňoval každý (Tedy pokud na to nebyl zrovna alergický, že XD) - mísu jahod.
"Tady rostou jahody?" divil se.
"Tady ne, ale několik kilometrů odtud ano, je to tam krásné, ale vcelku zarostlé, jelikož tam nikdo z nás nejezdí, tedy spíš nemůže. Je to až za našim sídlem, takže tam není zabráněno slunečnímu záření. Původně jsem tě tam chtěl vzít dnes, ale budeme muset tuto projížďku o několik dní odložit." Nedodal, že bude třeba nejspíš víc, než jen několik dnů. "Tyto jahody však nejsou odtamtud. Máme je od jednoho obchodníka, který nám vozí i jiné suroviny, obchodujeme s ním, už mnoho let."
"Moment a jak to, že ty tam můžeš?" Až doteď byl přesvědčen, že Mikey je jedním z nich.
"Já totiž nejsem upír, víš." Musel se rozesmát, když viděl Franka, jak na něj zírá s pusou dokořán. Toho náležitě využil a vsunul mu jeden sladký plod do ještě sladších rtů. Ten se do něj s radostí zakousl.
"Mikey? Kdy, hm… pšijde… ta babižna…" Jo holt s plnou pustou se nemluví zrovna nejlépe.
"Čo povídáš, ty žuchlo?" napodoboval jej s úsměvem.
"Tý…" Chtěl se po něm ohnat, avšak zastavila jej bolest v ruce.
"M-I-K-E-Y." Hláskoval mu. "Mikey, jméno mé překrásné." Snažil se jej přimět k žertování, chtěl, aby na Frankově tváři pohrával opět ten úsměv, aby byl šťastný a hlavně zdravý, I když si to nechtěl v tuto chvíli přiznat, nedělal to, aby jej Gerard nepotrestal, ale proto, že mu na tom malém škvrněti, zabubaném v přikrývkách začalo nesmírně záležet. K jeho nesmírné radosti, bylo jeho snažení odměněno.
"Tak překrásné jo? To by ses musel jmenovat Frankie." Vyplázl na něj růžový jazyk. Mikey uchopil další jahodu a položil mu ji na něj. Pocítil neskutečnou chuť políbit jej, ale poté se mu vybavilo vše, co nejspíš musel mít Frank právě za sebou, a proto se rychle od něj odtáhl.
V tom se ozvalo zaklepání na dveře. Mikey nevěděl, jestli má narušiteli děkovat, nebo jej poslat do horoucích pekel. Po nevrlém "dále" vstoupila do místnosti " mírně" robustní žena a za ní několik dalších žen, které nesly různé osušky a tuby s mastmi. Mikey si všiml tázavého pohledu, který na něj Frank vrhl. Ten po jeho mírném přikývnutí, ještě více znejistěl a podvědomě se odsunul, jak jen mu bolest dovolovala, blíž k Mikeymu.
"Dobrý večer."
"Dobrý," odvětila ona žena s falešným úsměvem na rtech. "Ták," pokynula pomocnicím, aby odložily věci, které nesly na křeslo a poslala je pryč mávnutím ruky, " nebo víš co, ty tu počkej Liz, pomůžeš mi postarat se o mladého pána a ošetřit jej." Nešlo si však nevšimnout mrknutí, vyslaného k mladé dívce, to již Mikey začal tušit, o co té babizně zase jde. Liz, byla totiž její dcera a ona viděla šanci, jak najít dceří výhodnou partii. V tu chvíli si přislíbil, že zde zůstane a jestli se o něco byť jen pokusí, vyrazí ji ven. Nakonec svoji představu mírně pozměnil. Ano vyrazí ji ven, ale oknem. Musel se pousmát.
"Ták, mladý pane. Já se jmenuji Beatha a toto rozkošné stvoření je moje dcera Elizabeth Pozdrav mladého pána." Přikázala jí.
"Dobrý večer," pozdravila jej až přehnaně sladce a vše doplnila, jakoby stydlivým sklopením očí a plachým úsměvem. Bože, Mikeymu už nyní bylo z té kokety zle.
"Nechcete se dát raději do práce? Neplatíme vás za to, abyste zde kecaly." Rozhodl se přeci jen nějak zareagovat.
"Samozřejmě. Pojď Lin, dáme se do práce, když
má Rembow takovou náladu. Snad by bylo lepší, kdyby raději opustil tuto místnost. Budeme muset mladému pánovi ošetřit celé tělo, včetně jeho intimních partií a jistě by mu nebyla příjemná vaše společnost, hlavně poté co prožil takové trauma. Jistě nechcete být "opět" tím, kdo mu způsobí nebo zaviní, psychickou či fyzickou újmu. Viďte pane." Dodala příliš "milým" hláskem.
"Vy…" Již vstával z Frankovy postele a sám si nebyl jistý tím, co jí hodlá provést, avšak zastavila jej Feeho paže. Následovné bolestné syknutí, jej přimělo se tedy opět posadit a rozhodl se tedy, raději napočítat do deseti a po té až promluvit. "Vypadněte!"
"Cože? To jsme si asi nerozuměli, my to máme mladého pána ošetřit! Rozhodně neodejdeme." Na důraz svých slov zkřížila ruce na prsech. "To vy byste měl odejít."
"Franku," zavrčel, hned poté si však uvědomil, na kom si chtěl vybít zlost, počkal, než se plně uklidní a usmál se na něj. "Fee, ani nevíš, jak moc mě mrzí, co se ti přihodilo a můžeš si být jistý, že si to do smrti nepřestanu vyčítat. Je mi to líto, opravdu," jemně jej pohladil po čele. "Teď odejdu, ale budu za dveřmi, a kdyby se ti něco stalo, stačí zavolat a já jsem hned zpět. Ano?" Znovu jej pohladil a vydal se pryč z pokoje, aniž by se otočil. Kdyby tak učinil, všiml by si Frankova zoufalého pohledu, který ještě stihl vrhnout jeho směrem, než opustil místnost.
Mikey procházel chodbou sem a tam. Pohled na něj připomínal rozzuřeného býka, a proto se raději žádný ze stáží neodvážil k němu přiblížit či dokonce na něj promluvit. Obávali se, že by proletěly dosud zavřenými dveřmi, kde se nacházeli ony ženy a Frankie.
Najednou se ze dveří ozval křik. "Nééé, dóóóst, prosícím." Tohle mu naprosto stačilo, bezmyšlenkovitě vletěl do místnosti jako voda a s otevřenými ústy koukal na scénu, které se mu naskytla.
Frankie ležící na břiše, zcela nahý a plačící. Mikey přiběhl až k jeho posteli.
"Pšššš. Neboj se, jsem tady, pšššš."
"Mikey?" otočil se na něj Frankie a jemu se tak naskytl pohled na jeho uplakanou tvář. "Mikey, prosím zůstaň tu, prosím."
"Pššš, neboj se, zůstanu." Poté se otočil na dvě ženy. "Co jste mu sakra udělaly?"
"My? Nic, ale někdo mu tu prdel musí ošetřit ne?"
"Vypadněte!"
"Cože? A kdo se o něj, jako postará? Snad vy? Tcc, vaše doteky se mu budou hnusit! Nebo, jste na něj dostal taky chuť, když ho tu tak vidíte? To vám nedovolím, slyšíte, já neodjedu, takovou radost vám neudělám. Navíc s ním musím cvičit a vy nemáte ani páru, co je třeba."
"Stráže." Nemusel čekat ani minutu. "Vyhoďte tu starou megeru, a jestli sem ještě někdy vkročí, postarejte se o ni." Počkal, než stráže spolu se vzpouzející se ženou opustí pokoj a otočil se na Elizabeth.
"Dobře si rozmysly, na čí straně budeš! Je ti to jasné? Pokud máš zájem dopadnout jak tvoje matka, nebo pokud budeš rozumná a pomůžeš mi!"
"Budu rozumná."
Třeba přeci jen nebude jako její matka, třeba jen má její společnost na ní neblahý vliv, no uvidí, ale rozhodně neměl v plánu ji s ním nechat o samotě. "Dobře, tak co mám dělat?"
"Musíte mu natřít hojivou mastí jeho…vstup." V tu chvíli, jakoby se i Frank probral ze "snění" a vrhl nejistý pohled na Mikeyho.
"Frankie," zašeptal jeho jméno s konejšivou jemností, "vím, že je to nepříjemné, ale je to pro tvé dobro, musíme tě ošetřit. Mám to udělat já nebo Elizabeth? Hm?"
"Já nechci," opět plakal, tentokrát ne bolestí, ale bezmocí.
"Já vím, pššš." Jemně jej hladit po vlasech. Jemně mu je čechral. "Víš, co? Budu tě držet stále za ruku, a když tě to bude bolet, tak mě do ní třeba štípneš ano? Nedopustím, aby tě to bolelo ano?"
"Nechci…"
"Já vím… já vím…"
"Ona… bolelo to, moc bolelo… škrábla mě… nechtěl jsem křičet, ale…" Opět se mu zlomil hlas.
"To je v pořádku, Fee." I když to vůbec nebylo v pořádku, ta stará čarodějnice mu ublížila. Neměl ji tu s ním nechat vůbec samotnou, ale myslel si, že to pro něj bude lepší, že mu jeho přítomnost bude nepříjemná. Přesunul se na místo po Frankově pravém boku a sedl si k jeho hlavě. Uchopil jeho ruku a sevřel ji ve svých dlaních. "Liz, tě teď jemně a opatrně!" na slovo opatrně, dal náležitý důraz, "ošetří. Ale nemusíš se bát, budu tu stále s tebou."
Frank se s obavami podíval na Mikeyho, ale ten se na něj povzbudivě usmál a jemně stiskl jeho ruku. Díval se mu však stále do tváře, tušil, že by byl Frankovi jeho pohled na nižší patrie nepříjemný.
Frankie opět bolestně zasyčel. "Pššš. Už to bude. Kolébal jej svými slovy." V tom však bolestě vykřikl a Mikey rovněž, avšak spíše překvapením, jak bolestně stiskl jeho dlaň.
"Ták a je to. Musela jsem zajet až… no…prostě, už je to."
"Dobře, Liz," rozhodl se jí tedy dát šanci.
Frank poplašeně cukl, když ucítil, její dlaně na svých bocích. "Jen vás obléknu ano, pane?"
Nechal si tedy navléci zpět spodní prádlo a s bolestným úšklebkem jej přetočili na záda.
"Tak a nyní vám nejprve natřu obličej a břicho touto léčivou mastí, kterou mi tu nechala matka." Přešla ke stolku a uchopila jednu z mnoha mastí.
"Ne, já už nechci, jediné po čem toužím, je spánek. Prosím, nechtě mě tu." Prosil jej Frank plačtivě.

"Ale mladý pane…" snažila se něco namítnout Liz.
"Franku, no tak! Nechovej se jako malý spratek. Liz ti chce jen pomoct. Takže teď se hezky necháš ošetřit je ti to jasné?!"
"Hm…" zabručel značně neochotně.

"Nebojte se, pane, bude to rychlé, slibuju. Pak se dáme do rehabilitace, vím, že to bude bolet, ale musíme začít co nejdříve, abyste brzy mohl zase chodit. Pane Rembow…"
"Říkej mi Mikey," skočil ji do řeči.
"Dobře pane… Mikey," jemně se na něj usmála, avšak už ne koketně jako tomu bylo v přítomnosti její matky, "třeba byste mi pak mohl pomoci?"
"Oh, jistě, rád. Jen mi musíte říct, co mám dělat." Opětoval ji úsměv.
"Hej, vy dva, já jsem stále tady."Svými slovy ty dva rozesmál a netrvalo to dlouho a přidal se k nim také. Bylo to, jakoby jim všem spadl obrovský kámen ze srdce.
Liz ještě vyměnila poslední obvaz. Mikey už ji nepomáhal, tohle musela udělat sama. Frank zvládl cvičení na výbornou. Snad to bylo tím, že jim věřil a necítil se ohroženě. Dokonce si spolu povídali. Samozřejmě se to neobešlo bez bolesti a také slz. Na Frankovi bylo vidět, že by si rád odpočinul. V tom jeho smysly postřehly sotva slyšitelné zachrápání. Frank se podíval na křeslo po své pravici, kde již dobrých patnáct minut hověl Mikey. A s údivem shledal, že má hlavu spadenou na stranu a spokojeně oddechuje.
"Ten musel být unavený. Ostatně, prý celou dobu nespal, tak se není moc čemu divit." Frank vrhl Mikeyho směrem udivený pohled. Za tu dobu co tu byl s ním a stále se o něj staral, jej ani nenapadlo… 'Vždyť slíbil, že tě bude hlídat.' promluvilo jeho druhé Já.
"Ták pane, ještě vám to tady trochu netřepu a pak můžete, tedy můžeš jít také spát. Jen se obávám, že zítra budu muset mastit nejen tebe, ale i krční páteř pana R… Mikeyho." Lehce si povzdychla. Když bylo vše upraveno, Liz vykoukla ven a po jejím rozkazu vešlo opět několik žen do pokoje a odnesly staré obvazy a lavóry s nyní již špinavou vodou. Poté opět nějací muži odnesli onen stůl, a když se s ním i Elizabeth rozloučila, osaměl v místnosti jen s oddechujícím Mikeym, kterého by snad neprobudilo ani stádo dinosaurů. Chvíli váhal se svým rozhodnutím, ale věděl, jak dokáže být špatně vyspaný člověk nevrlý a to bylo to poslední, po čem fakt toužil. A jemně s ním zatřásl
"Co…co..,? "vypravil ze sebe naprosto dezorientovaný Mikey.
"To nic. Já jen, že… no když budeš spát na té pohovce, tak tě ráno bude bolet celé tělo a…"
"Ne, to je v pořádku. Budu tu s tebou. Už jednou jsem tě opustil a jak to dopadlo? Nehodlám svou chybu opakovat." Vypravil ze sebe dost příkře, potom změnil hlas a už klidněji smířlivěji dodal: "Už neudělám takovou chybu, už tě nechci vidět plakat." Jemně jej pohladil po vlasech.
"Ty…" Frank se zhluboka nadechl," nechceš, no víš… lehnout si ke mně?" Mikey na něj zíral s otevřenou pusou neschopen slova. "No…víš, vím, že jsi vůbec nespal, musíš být unavený a to křeslo je pohodlné možná tak na sezení. Ta… ta postel je dost velká a myslím, že … věřím ti, takže by mi to nemělo…vadit?"
"Jsi si jistý? Já to tu klidně nějak zvládnu…" nechal mu prostor, aby mohl opět zvážit svá slova.
"Já… ano jsem si jistý." Opět mu věnoval úsměv, ale spíše se takto chtěl přesvědčit, že jedná správně. Svlékl se do půli těla, kalhoty si ponechal, neměl v úmyslu jej vyděsit. Poté opatrně vstal, odsunul přikrývku a ulehl na levou část postele vedle vyhřátého těla. Netroufal si však se k němu nikterak tisknout. Nechtěl v něm vyvolat vzpomínky na to, co se stalo.
"Dobrou."
"Dobrou noc, Frankie." Najednou však, nemohl usnout. Stále musel myslet, na to tělo vedle sebe. Na to božské tělo… Dost! Co se to s ním děje? Odhodlaně se otočil na druhý bok, tak aby jej nevzbudil a po několika marných pokusech usnout, se mu to přeci jen podařilo.
Ráno jej probudilo hlasité zakručení v jeho břiše. Labužnicky se protáhl a rozhlédl se kolem sebe. "Jak jsem se…" Pak si však vzpomněl na události předešlého večera a vrhl nejistý pohled Frankovým směrem. Ten byl již dávno vzhůru, ležel na načechraném polštáři tak, že téměř seděl, ale bylo důležité to slovo "téměř", protože jej to dole stále bolelo. A bohužel nejen tam. Dnes ale vypadal nádherně. Byl zabubaný až po krk, protože někdo již v místnosti stihl otevřít okno, aby do ní vnikl čerstvý vzduch. Vlasy krásně rozcuchané a i když byl značně pobledlý, vypadal ta krásně… jako anděl.
"Víš, že když spíš, vypadáš roztomile jako dítě?" prohodil Frank zvesela. "Teda až na to chrápání." Hodil na něj nevinný kukuč.
"Tak chrápání jo? No počkej… " a jemně jej cvrnkl do nosu. "Bych mohl dělat Šípkovou Růženku." A aby dodal vážnosti svým slovům, našpulil rty, jako když polibku a zavřel oči. To byla neodolatelná příležitost pro Franka, všiml si totiž, že přeci jen zde ze včerejška zůstala malá žíňka. Rychle, ale opatrně tak, aby si nevšiml toho, co chystá, uchopil nevykroucenou žíněnku a přitiskl ji Mikeymu na obličej, teprve poté ji zmáčkl, což způsobilo, že mu všechna studená voda stekla přes obličej, po jeho hrudi až k lemu jeho kalhot. Překvapeně vykřikl. To způsobilo, že se Frankie začal smát ještě víc, než doposud.
"Nádherná princezna, opravdu. Doufám, slečno, že mi po této… řekněme mírně mokré puse opět neusnete?"
"Doufám, že se bavíš," vstal z postele a obešel ji. Frankie se lekl, že tohle přehnal, ale v tom...
"Protože teď se budu bavit já!" V tom z něj strh peřinu, uchopil škopek s vodou a slil ho od hlavy až k patě.
"Co …to …" Prskla udiveně vodu.
"To víš, hygiena nadevše." To už nevydržel ani jeden z nich a oba vyprskli smíchy. Z jejich skotačení je vytrhlo zaklepání na dveře.
 

 

Diskusní téma: part seven

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek