Mikey se od něj odtáhl a obdařil jej nádherným úsměvem. Tak, aby mu nezpůsobil mnoho bolesti, uchopil opatrně postupně obě ruce a osvobodil mu je ze zajetí županu. Pak pokynul Frankovi, aby kolem něj opět obmotal ruce a opatrně jej přenesl k horké lázni. Opatrně jej do ní začal ponořovat tak, aby si tělo přivyklo na její teplotu.

"Je horká." Přitiskl se k jeho hrudi, jako dítě, které odmítá jít do postýlky a chce se chovat.

"No ták, víš, jak se ti uleví? Navíc přece nechceš mít rýmu? Usoplenej Frankií…hm… dám přednost tomu voňavému. Takže šupky dupky do vody. Jasan?"

"Hm…" Neznělo to sice nijak nadšeně, ale muselo mu to stačit. Kousek po kousku jej ponořoval do vody, až se v ní octl celý. Jeho tělem se začalo šířit teplo a skutečně i uvolnění. Stále byl v jeho náručí, tak se rozhodl malinko zaklonit hlavu. Vylekalo jej, však nepatrný Mikeyho pohyb, což způsobilo, že se k němu přitiskl pevně jako klíště.

"Neboj se. Jen zakloň hlavu, já tě nepustím." Tyto slovy měly opravdu blahodárný účinek a Frank se v jeho náručí opět uvolnil. Mikey jej ta nechal nějaký ten čas odpočívat, teprve až po několika minutách na něj opět promluvil.

"Musím tě vytáhnout z vody a namydlit na osušce ano? Pustit tě tu nemůžu a ty sám bys to nezvládl. Poté tě tu opět opláchnu, co ty na to?"

"Dobře," pevně se k němu znovu přimkl a počkal, než bude uložen na huňatou osušku. Z úst se mu, však vydral povzdech. Toho si bohužel jeho opatrovník všiml.

"Stalo se něco? Víš, že mi můžeš říct vše, že ano?"

"Nic se nestalo!" odpověděl až příliš příkře na to, že se nic nestalo.

"Frankie," povzdychl si rovněž, "myslel jsem, že si budeme víc důvěřovat…"

"Já vím, omlouvám se. Jen si připadám jako nějakej…to že mě tu tak rozmazlujete je hrozně hezký a vážím si toho, ale…"

"Stále ti to připomíná, že se NĚCO stalo, že?" doplnil za něj chápavě. Tím jej naprosto ochromil a jediné na co se vzmohl, bylo slabé přikývnutí. "Mám nápad. Dnes se nech ještě opečovávat a hned zítra zkusíme pokročit s tím tvým chozením. A když ti to půjde dobře a bude vše v pořádku tak, abys mohl, usednou do sedla, vyjedeme si na koni na to místo, o kterém jsem ti hovořil. Co ty na to?

"Já,... to by bylo super. To…Opravdu?"

"Čestný." (PIONÝRSKÝ jsem si nemohla pomoct :D)

"Tak jo, když ještě dnes musím, tak se o mě tedy hezky postarej." Hraně si povzdychl.

"Och, ty můj chudáčku malej." Popošel kousek dál, otevřel jedny z dvířek dlouhé skříňky a vzal několik láhví do rukou. A žíněnku. Řádně ji namydlil voňavým mýdlem a jemně mu s ní začal drhnout ramena. Postupoval dále po jeho hrudi, kde však zjemnil nátlak, aby mu příliš neublížil. Pomalými krouživými pohyby postupoval stále níž, až k pupíku, který rovněž jemně obkružil, všiml si však jeho náhlé strnulosti, a proto se vydal raději zpět nahoru a věnoval se, jak umývaní jeho rukou, tak i podpaží. Chápal, že se to snaží, co nejvíce oddálit, zajímalo jej ale, zdali mu dovolí jej umýt skutečně i tam dole, nebo se tomuto místu prozatím vyhnout. A pokračoval v mytí jeho nohou spojeným rovněž s jejich masáží.

"Momentík." Vytáhl jeden z malých lavórků a nabral do něj trochu vody, aby houbičku očistil, vyždímal a znovu namydlil. Jemně jej otočil na bříško a začal mu svými dlaněmi přejíždět po zádech. Nikterak netlačil, jen způsoboval nepopsatelné uvolnění Frankově napjatému tělu. Uchopil namydlenou houbičku a omyl mu záda a dolní končetiny. Pak si však uvědomil, že mu musí umýt i jeho vlasy, pro tuto činnost, zde měl jednu z mnoha láhví. Uchopil ji, nanesl si trochu výtažku z kopřiv a dalších mnoha bylin na ruce a jemně jej začal vtírat do Frankových vlasů. Poté, co opět uchopil houbičku, nevěděl jak začít.

"Frankie, já…Přeješ si, abych pokračoval v hygieně?"

"Co, pokračovat, proč bys neměl…," až teprve nyní mu došlo, co by následovalo, ty dotyky byly tak příjemné, uvolňující až osvobozující, že si plně neuvědomoval okolí, "já nevím, třeba kdybys to zkusil, ale přestal bys, kdybych ti řekl, že ano?"

"Samozřejmě Fee," nedal mu vůbec prostor na další pochybnosti. "Neboj se." Něžné dotyky na jeho pozadí v něm vyvolaly nečekávanou rekci. Namísto toho, aby pocítil, jak se bál, znechucení, odpor a strach, se svému zděšení a udivenosti pocítil krásné šimrání v břiše jako hejno motýlků.

"Mám pokračovat?" všiml si, že se něco změnilo a nechtěl jej do ničeho nutit.

"Ne to, to je v pořádku."

"Tak jo," usmál se, " teď tě otočím zpět na záda jo?" Opatrně jej převrátil a již znovu s čistou houbičkou znovu obkružoval místo okolo pupíku. Podíval se mu do očí, a když v nich neshledal známky znechucení či strachu, jemně přejel přes jeho přirození.

"Hmm…" nečekaně uniklo Frankovi z úst. Mikey na něj vrhl zkoumavý pohled. 'Že by se mu to přeci jen líbilo? Hloupost, miluje přece Gerarda, brzdi Mkey!' okřikl své druhé Já. Vůbec se mu nezamlouval tok jeho myšlenek. Proto také ukončil proces mydlení a vzal jej do náručí.

"Nádech!"

"Co jaký… co?" To už jej byl však po ramena ve vodě a na poslední chvíli se stihl zhluboka nadechnout. Naštěstí byl téměř okamžitě vynořen z vody ven.

"Týýý… proč jsi to udělal?!"

Jak proč? To je přece jasné. Tě snad nenechám celého od mydlin ne?"

"Ty, víš moc dobře, co myslím. Měl jsi mě nevarovat dřív a ne na poslední chvíli, abych se tak, tak stihl nadechnout."

"Před chvílí sis stěžoval, jak se k tobě chovám jako k miminu a když přestanu, tak si taky stěžuješ. Ty nevíš, co chceš." Musel se k němu chovat odtažitě, už jen proto, že si až příliš uvědomoval, poté co mu houbkou přejel po přirození, že skutečně vedle sebe nemá žádné dítě, ale nádherně vyvinutého muže.

"To ty se tady chováš jako dítě. Jsi panovačný a…" Než však stihl říct další urážku Mikeyho směrem, byl opět pod vodou. Hned jak jej vynořil, rozeštkal se na celé kolo.

"To mě tu jako ehm, ehm, budeš topit ehm, nebo co?"

"Já tě přeci nechci topit, jen by sis měl uvědomit, že nějak ti ty mydliny z té hlavy dostat musím."

"A nestačilo by bohatě, kdybych zaklonil hlavu?" Naznačoval mu, že on není ten, kdo tu má o kolečko míň.