part nine

"Litoval bys toho, že jsi byl se mnou?"

"Ano, ale ne pro to, že bych tě nemiloval, ale proto, že jsem nechtěl udělat nic, na co nejsi připraven."

"Už ano. Jsem v pořádku. I tam… dole."

"Ano, ale ne na duši." Zamítl jeho návrh rozhodně.

"Tak mi ji vyléč."

"Franku, víš, o co mě žádáš? Víš, s čím si zahráváš?"

"Nevím, ale jedno vím. Za ten týden co jsem tě neviděl, jsem na tebe musel stále myslet. Na to, jak jsi mě zachránil na to, jak ses o mě staral, jak jsem s tebou zapomněl i na to co se mi stalo." Na chvilku se odmlčel. "Chci zapomenout. Chci, aby ty odporné doteky smazaly ty tvé." Tentokrát byl Frank ten, co políbil toho druhého. Pootevřel své rty, aby do nich mohl vniknout Mikeyho jazyk. Ten výzvu přijal a labužnicky sál jeho spodní ret, přejížděl přes něj jazykem a poté jej vnořil, aby prozkoumal každičkou část jeho rtů. Tohle bylo pro něj naprosto něco jiného než s Gerardem. Geeho polibky byly spíše vášnivé a přivlastňující, kdežto ty Mikeyho… Byly tak něžné, jemné, láskyplné a přitom v něm vyvolaly přímo explozi. Chvění v podbříšku … Něco, co jej nemohlo nechat nečinného. Obmotal svoji pravou ruku kolem Mikeyho pasu a přitiskl jej k sobě. Ten se k němu přitiskl a začal svými ústy jemně sát kůžičku na krční tepně, poté drobnými polibky zasypal ono zarudlé místo. Nepřestával jej líbat, jen se znovu přesunul na jeho tvář a sledoval jeho výraz. Ten volal po dalších polibcích a dotecích.

Pohladil jej po tváři a sunul ruku přes jeho hrdlo níž a níž, až narazil na první z knoflíčků Frankovi košile. Jednou rukou jej odepnul, poté následoval další a další. Odhrnul oba cípy košile od sebe a s úžasem na něj hleděl. Modřiny již nebyly tak do oka bijící. Ano stále tam byly, avšak vybledlé a při dotyku nezpůsobovaly takovou bolest, jako před týdnem.

"Mikey?"

"Ano?" ten se jako na povel přestal zaobírat laskáním jeho hrudi a pohlédl mu do očí. "Mám přestat?"

"Ne, to ne. Jen… nemůže sem někdo přijít, třeba ten… starej protivnej trpajzlík?"

"Hmmm, ne…" Mikey značně uklidněn tím, že Frankovi nejdou jeho dotyky proti srsti, pokračoval v sání a jemném okusování jeho kůžičky. "Ten starej protivnej trpajzlík jak říkáš, sem rozhodně nepřijde, poslední dobou jsem trávil spoustu času také ve stájích a tak, jsem jej zatím poslal no řekněme… někam, protože mi děsně lezl na nervy." Oba se na sebe navzájem usmáli, netrvalo to dlouho a jejich ústa se spojila opět do vroucího polibku. Mikey pokračoval tam, kde zprvu skončil a vrhl se na jeho bradavku. Nejdříve se s ní jen něžně mazlil a zasypával ji polibky, pak ji však opatrně stiskl předními zuby a jazykem kmital přes nyní již nádherně zrůžovělou bradavku. To nemohlo zanechat Franka netečného. Zatlačil na ramena svého milence, ten na něj nejprve s údivem pohlédl, avšak když v jeho očích spatřil vášeň a odhodlání, uvolnil se a nechal se převrátit na záda. Nečekal ani minutku a vrhl se na jeho košili, když marně zápasil již s druhým knoflíčkem, rozhodl se mu Mikey pomoci a zbytek knoflíků letělo během minutky stranou. Oba se přesunuli do sedu. Když již byli oba bez košile. Uchopil jej Mikey do náruče a vystoupal s ním až nahoru na seník do nejzazšího koutu. Tma jej postavila na nohy a rozprostřel jejich košile jako provizorní postel. Nechtěl, aby byl od slámy celý dokousaný. Pak jej k Frankově údivu znovu chopil. Ten se krásně zachichotal a nepustil se jej, ani když jej uložil. Líbali se, jejich polibky byly nekonečně, stále neměli jeden druhé dost. Každý z nich si plně vychutnával přítomnost toho druhého, tak dlouho po sobě toužili…

"Mikey," položil svoji pravou ruku na zapínaní jeho kalhot, "můžu?" Namísto odpovědi přitiskl své sty na ty jeho a svoji rukou stiskl tu jeho a pomohl mu rozemnout knoflíky u svých kalhot. Ty brzy letěly stranou. "Jsi nádherný," políbil jej na pupík," tak jemný," přejel jazykem přes lem jeho spodního prádla. "Chutnáš jako jahůdka, nádherná rozkošná…," stáhl mu i ten poslední kousek oblečení, který jej zakrýval, "bože…jsi … nádherný." Vtisk mu polibek těsně nad jeho přirození. Okusoval jemně zoubky každý milimetr jeho rozpálené kůže…

"Prosíííííííím, dotkni se mě tam," prohýbal se pod návaly rozkoše, zakláněl hlavu, hryzal se do rtů, aby nekřičel rozkoší. "Dotkni." S největší radostí vyslyšel jeho prosby. Přejel jazykem po celé délce jeho penisu a špičku obkroužil ukazováčkem. Slízl tu kapičku rozkoše, co mu ulpěla na prstech. To už stoprocentně Fee nemohl vydržet, vrhl se na něj, rozepnul mu kalhoty a při té rychlosti je stáhl dolů i s jeho spodním prádlem, a tak před ním zůstal i on tak, jak jej pán Bůh stvořil.

"Bože…" Tohle jej naprosto zaskočilo. I Mikey si všiml změny v jeho chování, brzy pochopil, oč se jedná.

"Lásko, jestli si nejsi jistý…"

"Já, jsem… ale … budeš jemný, že ano?"

"Samozřejmě." Stále však viděl v jeho pohledu nejistotu. "Fee," posadil se vedle něj, "jestli si přeješ…"

"Nechci přestat!" skočil mu do řeči dřív, než mu zcela stačil objasnit, co měl na mysli.

"Já měl na mysli, něco jiného. No jestli chceš… mohu být dole já."

"Cože? To jako? To bys pro mě udělal?" vášnivě jej políbil. "Prosím, vezmi si mě." V jeho očích byla znát odhodlanost a touha.


Jemně mu roztáhl nohy daleko od sebe a začal jej laskat na přirození, drobnými polibky zasypal celé jeho přirození, poté jej obkroužil a začal sát jeho jeho pyj. Svým jazykem se sunul stále níž, až narazil na ten jemný pahorek. Při tomto dotyku se jeho partner zprvu stáhl, ale po uklidňujícím šepotu Mikeyho slov se brzy uvolnil. Když po dostatečné přípravě do něj konečně pronikl, byl to nepopsatelný pocit. Steny, pot, rozkoš. Nevýslovná rozkoš… Netrvalo to příliš dlouho a oba se prohnuli v přívalu nečekané extáze.

Mikey vysíleně padla vedle Franka do sena. Ležel na boku, jednu ruku pod hlavou a tou druhou přejížděl po Frankově boku. Kochal se pohledem na jeho zrůžovělé tvářičky a zarudlé rty, po tom, jak se snažil nekřičet rozkoší. Nevydržel to a vášnivě jej políbil, když se od sebe odtrhli, hleděli jeden druhému do očí. V tom Mikey vstal a navlékl si kalhoty.

 

"Stalo se něco?" nedalo mu to. Bál se, že něco pokazil, nechtěl, aby nyní odešel, teď jej potřeboval mít u sebe, cítit jeho lásku. Rozhodně nebýt sám. Jeho starosti se však hned rozplynuly po té, co se k němu Mikey sehnul, uchopil jej do náručí a zcela udiveného Franka odnášel neznámo kam.

"To je únos Pane?" Mikey se na něj nádherně usmál.

"Ano a ty teď budeš muset splnit každé mé přání."

"Každé?"

"Ano," ujistil jej, "i ta nejdivočejší." Jeho pohled sklouzl přes jeho ústa, bradavky až k místi, které momentálně skrývala Frankova ruka.

"A co když nebudu poslouchat."

"To mi rozhodně starosti nedělá." Frank jej "jako" bouchl do hrudi.

"Tím naznačuješ, že jsem nějaká třasořinka?!"

"Tím naznačuju, že rozhodně nebudeš mít chuť se vzpírat, mám v plánu tě umilovat k smrti."

"Bože, bude ze mě svatý."

Mikey se naoko rozkašlal. "Z tebe?"

"No jasně, svatý umírá mučednickou smrtí…" To už ani jeden z nich nevydržel a propukli v smích. V tom se Frank uvědomil, že je zcela nahý a on s ním klidně jde neznámo kam. "Můžu vědět, proč ty můžeš mít kalhoty a já ne?"

"No to je přeci logické, abys nepukl žárlivostí."

"Tak žárlivostí jo a na co?" provokoval jej.

"Neboj se, brzy znovu," na slovo znovu dal důraz, " uvidíš. Tedy spíš ucítíš."

"No, aby nepukl závistí někdo ze sloužících. Kteří půjdou kolem."

"Toho se bát nemusíš, tuhle chodbu nikdo nepoužívá."

"Proč," to by nebyl ani Frank, kdyby se hned nezeptal.

" No většina lidí ani neví, že tu je a ta část hradu, kam tě vedu, není obydlena. Proto jsem se tam taky zabydlel. Je tam klid a nikdo tě nebude slyšet křičet." Nemohl si odpustit. Po té se malinko zasnil a nevšiml si tak Frankova lstivého úsměvu. Po chvíli skutečně narazili na několik dveří vedoucích neznámo kam. Když Mikey jedny z nich otevřel, Feemu doslova spadla čelist. Bylo tu to nádherné. V obrovském krbu po pravici plápolal oheň, nalevo stál malý stoleček se spoustou ovoce a různých druhů sladkého i celozrnného pečiva, dále nádherná starožitná sedačka, vyvedená v temně rudé a hnědé barvě. Postel zde sice žádná nebyla, avšak před krbem bylo rozprostřeno několik kožešin a na nich nespočet vínově rudých polštářů. Mikey Franka položil na kožešinu, nahnul se nad něj a chtěl jej políbit, v tom se mu však Frank vysmekl a vyskočil na nohy.

"Co…co…" Mikey nechápal náhlou změnu ve Frankově chování.

"Asi budu zlobivej." Objasnil své jednání. Začal ustupovat a rozhlížel se po okolí, po něčem, co by mu pomohlo uskutečnit svůj plán. V tom mu padl pohled na napodobeninu lana, které stahovalo závěsy v oknech. Nenápadně začal couvat tímto směrem.

"Takže ty budeš zlobit. No uvidíme…" Přirazil jemně avšak nekompromisně Franka ke stěně u okna a za vlasy si jej přitáhl. Sál jeho ret, vnikal do jeho úst a nevšiml si, že Frankovy ruky pilně odstraňují šňůrku ze závěsů. Začal jej jemně tlačit zpět ke kožešině stále neopouštěje jeho rty. Tentokrát to byl Frank, kdo zůstal nahoře a využil toho, že Mikey byl přesvědčen o svém vítězství a svázal mu ruce k sobě.

"Co to…"

"Zlobím…" Když se chtěl Mikey s pout vyvlíknout, včas ho zastavil. "Ať tě to ani nenapadne. Teď tu bud Pánem já a ty budeš poslouchat, jinak zapomeň na hříšné myšlenky." I když nerad, musel si přiznat, že jej náhlý vývoj situace značně vzrušuje a že mu vůbec není proti mysli výměna rolí.

"Tak to budu muset být vážně hodný."

"To tedy rozhodně." Ujistil jej a konečně spojil jejich rty. Začal sjíždět jazykem po jeho tváři a jemně se zakousl do jeho krční tepny.

"Vysaju tě, vysaju tě do poslední kapičky." Pohrával si s jeho ušním lalůčkem, zatímco jeho ruce se pilně věnovaly rozepínání jeho kalhot. I pro něj samého to bylo nečekané, ale najednou měl chuť mu splatit všechnu tu rozkoš. Chtěl dávat a nezáleželo mu tolik na tom, kolik dostane. Když, pro Mikeyho po strašné době, osvobodil konečně jeho přirození z kalhot, musel čelit útoku zlobivé milence, který se snažil přimět jej, aby se ho tam dotknul. Ten mu však jeho ruce držel nad hlavou.

"Copak? Potřebuješ něco?"

"Tebe." Stěží ze sebe vypravil Mikey. Bylo těžké odpovídat a rozumně uvažovat, když se vaše erekce těšně dotýkala té Frankovy. Ten prozatím jen začal jemně přejíždět po jeho špičce. "Bože."

"Ano, to ty budeš křičet." Šeptal mu zastřeným hlasem a stiskl jeho penis. "Ano, bože Franku, prosím, já se zblázním." Když vtiskl jemný polibek na jeho žalud (to jsem si nemohla odpustit, ty víš Ivči proč :D) Mikey zakřičel rozkoší a vypjal se vstříc jeho ústům. Ten se tomu nebránil a přijal jej. Laskal jej a stahoval kolem něj ústa. Netrvalo to dlouho a Mikey ho za jeho snahu náležitě odměnil. Jelikož už věděl, co jej čeká, neuhnul a vše spolykal.

"Bože Franku, to bylo…" Pak si všiml toho, že i on má značný problém. Sundal si provázek, který mu bránil. Když chtěl Frank protestovat, byl to tentokrát on, kdo jej umlčel. Jemně naslinil jeho penis a po chvilce na něj nasedl. Byl to nepopsatelný pocit. Být součástí někoho, vyplňovat ho, pohybovat se v něm. Frank se vznášel v oblacích neschopen rozumně uvažovat. Jen vzdychat a vycházet vstříc Mikeymu pozadí…

Frank se unaveně uložil na hrdi svého milence a vtiskl mu polibek na levou stranu líce. "Miluji tě." Mikey se mu podíval do očí a následně se vypil do jeho úst. Něžně si pohrával s jeho jazykem a jemně jej kousal do spodního rtu. "Miluji tě, lásko." Vydechl mezi polibky. Naposledy jej políbil na spánek, než oba dva upadli do hlubokého spánku.

Ráno se probudil jako první Mikey. Už, už se chtěl protáhnout, když si všiml klidně spějícího Franka, s hlavou poleženou na jeho hrudi a rukou obmotanou kolem jeho pasu. Neodvážil se příliš nadechnout, aby jej nevytrhl ze sladkého snění. Nevadilo mu to, vydržel by takto hodiny. Jen ležet a sledovat, jak se to něžně stvoření jemně nadzvedává a klesá na jeho hrudi. Jako naschvál jej začalo lechtat lehce v nose, nejdříve si jej opatrně promnul, avšak když se lechtání stále stupňovalo, nevydržel to a pčiknul.

"Co, co to?" Okamžitě se probudil, neschopen si ihned orientovat.

"To nic, lásko. Omlouvám se, nechtěl jsem tě probudit, nádherně se na něj usmál.

"To je v pořádku. Jsi už dlouho vzhůru? Proč jsi mě nevzbudil? Bože to už musí být hodin…Panebože!" vyskočil Frank z postele a rozhlížel se po pokoji ve snaze najít své oblečení, až po chvíli mu došlo, že jej zanechal ve stáji.

"Co blázníš, blázínku." Usmíval se nad jeho roztržitým jednáním.

"Víš, jakej musejí mít už strach. Nikdo přece neví, kde jsem. Sakra, jak jsem na to mohl zapomenout. A k tomu ještě nemám hadry."

"No ták, no ták, lásko." Uchopil jej pevně za ramena a otočil k sobě. "Klid ano? Počkej tu, hned se vrátím, skočím ti pro tvé oblečení a pak skočíme do kuchyně oznámit jim, že je vše v pořádku, co ty na to?" Frank se pokusil o nějakou náhražku úsměvu, ale moc se mu to nedařil. Mikey jej jemně polechtal v koutku rtů a políbil jej na nos. To se již nyní opravdu od srdce usmál.

"Tak honem. Když mě tu nemá kdo zahřívat, je tu docela zima." Oheň v krbu již vyhasl, ani jeden z nich se totiž neobtěžoval stát a jít přiložit. Proč taky. Vždyť je, jak už Frank řekl, hřálo tělesné teplo toho druhého. Spěšně na sebe hodil kalhoty a vydal se směr stáje. Během pár minut byl zpět s kupou oblečení v náručí.

"Tak šum ty ledová královno." V tuto chvíli to bylo přesné. Frankovy paže byly studené a on doslova drkotal zuby. Ten samozřejmě neváhal ani minutu a rychle se navlékl do teplého oblečení. S díky přijal i vestu, kterou mu nabídl. Po té se ruku v ruce vydali do kuchyně. Avšak těsně předtím než tam vstoupili, své ruce přece jen raději opět rozpojili. Stačilo, že o jejich vztahu byla informována Eliz. Oba věděli, že té věřit mohou, ale rozhodně si nepřáli, aby o jejich vztahu vědělo příliš mnoho lidí. Stále ještě netušili, jak se zachovají, až se Gerard vrátí. V tu chvíli ještě netušili, že tomuto rozhodnutí budou nuceni čelit dřív, než si kdy byli schopni připustit. Jen co vstoupli do kuchyně, přivítal jej radostná křik paní Dankenové.

"Bože Franku, my jsme měli takový strach. Kde jsi prosím tě spal. A nezkoušej na mě, že ve svém pokoji, tam jsme byli i ve všech pokojích."

"Ve všech asi ne." Teprve až nyní zaregistrovala přítomnost i druhého muže.

"Och bože, pane, víte, jaký strach jsme měli o vás? Kde jste byl? Už jsme se báli toho nejhoršího."

"Jsme v pořádku, já i Frank…"

"Bože Franku, já jsem se tak děsně šťastná, že jsi v pořádku, že jsem zapomněla na tu nejdůležitější." Radostně spleskla ruce a div že si neposkočila radostí.

"Stalo se něco?"

"Jestli stalo? Bože ty budeš koukat, co se stalo. Víš, že se… no víš co? Utíkej do svého pokoje." Frank naprosto dezorientovaný náhlým vývojem situace neuposlechl a zůstal stát na místě s otevřenými ústy.

"No tak běžte, šup." To se již Frank rozhodl, že se přeci jen půjde podívat, co způsobilo, tak nenadálou radost u paní Dankenové. Rozběhl se tedy, jak mu stále ještě malinko zlobící noha dovolovala do společného pokoje ho a Gerarda a jakmile rozrazil dveře, stanul na prahu úžasem. Čekal snad vše, ale tohle by jej ani ve snu nenapadlo. Stále stoje na jednom místě cítil, jak si jej Gerard přitáhl, zavřel nohou dveře a vášnivě přitiskl svá ústa na ty jeho. Vnikl svým jazykem do Frankových pootevřených rtů a začal si pohrávat s jeho jazykem. V tu chvíli však ve Frankově mysli, začalo vše křičet STOP. Odtrhl se od Gerarda právě v okamžiku, kdy do pokoje vběhl Mikey, avšak než si stihl všimnout Gerardovy přítomnosti, vykřikl:

"Lásko, co je to za…p ř e k v a p e n í…" vypral vy ze sebe zaraženě.

"Jak tak koukám, jsem asi fakt dost velké překvapení co?" Odstrčil od sebe Gerard zhnuseně Franka.

"Gee, já… já ti to vysvětlím."

"Není třeba, vše jsem pochopil i tu tvoji odtažitost a opravdu nemám náladu poslouchat nějaké tvé lži Franku, myslel jsem, že alespoň ty bys mi nikdy nelhal." Nyní v jeho očích nebyla ani tak nenávist jako smutek. Měl pocit, jako by se jeho nitro trhalo na části a on tomu nemohl nikterak zabránit, jen stát a snášet tu bolest.

"Je mi to líto." Nechtěl mu lhát, viděl, jako moc mu tímto ublížil, alespoň pravdu si zasloužil.

"Miluješ ho?!" naprosto jej zaskočil otázkou.

"Gee já…."

"Miluješ ho?! Odpověz!"

"Ano." Pípl sotva slyšitelně. "Gee já, je mi to líto, já …"

"Mlč." Po té se párkrát nadechl."Odejdi Franku, nech nás na chvíli s Mikeyem o samotě." Frank se nejistě díval z jednoho na druhého. Když však na něj Mikey souhlasně kývl, rozhodl se přeci jen odejít doufaje, že kdyby se něco dělo, uslyšel by to i na chodbě.

Když za ním tiše zaklaply dveře, otočil se Gerard k Mikeymu.

"Gerard je mi to opravdu líto, nikdo z nás to neplánoval…"

"Dost už! Kurva!" udeřil pěstí do zdi. "Takhle jsem si svůj návrat teda nepředstavoval." Na tohle nebylo co odpovědět, upřímně řečeno, být na Gerardově místě, netušil, jak by se on zachoval. Teda představu měl a rozhodně ne nikterak hezkou.

Diskusní téma: part nine

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek