part eleven

"Gee?" vydechl o několik minut později Frank, když z něj jeho partner opatrně vyklouzl a uložil se vedle něj pevně jej svírajíce a tisknouce na svoji hruď.
"Ano lásko?" odlepil oční víčka. Nechtěl, aby si myslel, že je jako ti jiní muži, co se pomilují s ženou a hned usnou aniž by se starali o to, jak se najednou musí cítit osamocená. Pravdou však bylo, že jej milování plně vyčerpalo.
"Bylo to to nejhezčí, co jsem kdy zažil." Tohle jej probralo dostatečně, podepřel si rukou hlavu a upřeně na něj pohlédl.
"I pro mě lásko." Všiml si toho nedůvěřivého pohledu, který drásal jeho srdce. Dobře si uvědomoval odkud pramení jeho pochyby. Věděl, že Franka stále sžírá jeho malá sexuální zkušenost, tedy v porovnání s ním malá. Druhou rukou jej přinutil, aby se mu i on díval do očí.
"Frankie mnohokrát jsem si tuto chvíli představoval, když jsem byl doma sám či jsem se sprchoval. Mnohokrát mě jen představa tohoto okamžiku přivedla na vrchol blaha, ale nikdy mé představy nepředčily skutečnost. Bylo to nejúžasnější, co jsem kdy zažil, protože dnes poprvé jsem cítil to, co nikdy předtím. Lásku." Svá slova zpečetil polibkem v nímž si svého milence přitáhl na svou hruď a donutil ho se na ní uvelebit. Rukou jej něžně laskal ve vlasech, když si něco uvědomil.
"Víš co je na tom legrační?"
"Legrační? Tak to opravdu netuším." Zase v tom byl cítit onen strach a Gerard si uvědomil, že bude trvat déle než se Frank zbaví té své oblíbené činnosti a to neustálého podceňování se.
"No až nyní má O'conel skutečný důvod k vydírání nás." namísto toho, aby se Fee zasmál s Geem, všiml si, že se jeho tělo napnulo a on se otřásl.
"Frankie, smím se tě na něco zeptat? "
"Hmmm?" hrál najednou Frank, který měl neblahé tušení, na co se chce zeptat, hrozně ospalého.
"Co po tobě chtěl ten parchant výměnou za své mlčení?" mělo to vyznít jako naprosto nedůležitá otázka pronesená spíše na uspokojení zvědavosti, ale naléhavost z ní přímo čišela. "Franku?!" tentokráte to bylo nemožno zamaskovat, protože napětí v Gerardově těleo značně rostlo.
"Peníze." Odpověděl aniž by mu byť na zlomek vteřiny pohlédl do oblije.
"Franku, zopakuj to a dívej se mi při tom do očí!" Když se k tomu jeho partner neměl, rozhodl se zkazit tu již značně narušenou ideu. Odsunul ho ze svého těla a posadil se na postel.
"Franku! Co chtěl ten hajz výměnou za svoje mlčení a varuju tě, nelži mi! Umím v tobě číst jak v knize." Procedil mezi rty vztekle.
"Děláš jak kdybych já za to mohl." Velmi jej mrzelo, jak se k němu nyní choval.
"Fee," povzdechl si, "samozřejmě, že ti nic nevyčítám, jen mám vztek na toho parchanta a taky mě mrzí, že mi lžeš."
"Nechci lhát, ale když řeknu pravdu, tak tě to naštve."
"Víc mě štve, že mi lžeš."
"Nemyslím si," zašeptal spíše pro sebe, ale Gerard to slyšel. "Dobře, když ti řeknu, proč sem přišel, slib mi, že odtud nevyletíš a nepůjdeš ho hledat. Slib mi, že nebudeš ječet a hlavně, že budeš v kl… alespoň se pokusíš být v klidu."
"Franku!"
"Gerarde!" vrátil mu to.
"Dobrá, vyhrál si! Slibuju."
"On chtěl… mě."
"Tebe? Jak to…cože?!" zakřičel tak, že to muselo být slyšet na míle daleko.
"Gerarde, prosím tě, uklidni se, on…"
"Mám se uklidnit? Mám se uklidnit?! Jak se mám kurva uklidnit, když on….já ho zabiju…" vstal z postele a začal si natahovat spodní prádlo.
"Gee, kam jdeš?!" ten jej však sotva vnímal, mezi tím na sebe natáhl i dříny a také by opustil pokoj nebýt toho, že mu Frank zastoupil cestu.
"Franku, uhni od těch dveří!" jeho hlas přímo vibroval zlobou.
"Ne!" rozhodně.
"Franku, nezkoušej moji trpělivost, teď vážně nemá náladu na hry!"
"Já taky ne, ale nemůžu dopustit abys udělal nějakou hloupost, které by jsi pak litoval!"
"Nelitoval, věř mi."
"Odtud se dostaneš jedině přes moji mrtvolu."
"Jediný mrtvý dnes bude ten hajzl až se mi dostane do rukou." Frank si uvědomil, že takto to nemá smysl.
"Gee, prosím tě, řekl jsem mu, že na jeho návrh nepřistoupím. Zapomeneme na to ano?"
"Cože? Mám zapomenout, že …"
"Gee, prosím, já miluji jen a jen tebe a nikdy bych tě nepodvedl, to víš!" přešel opatrně k němu, jakoby se bál, že toho využije, proklouzne kolem něj a uteče jako malé dítě.
"Frankie, nemohu to nechat jen tak…"
"Já vím, ale nemůžeš to řešit když tebou přímo lomcuje vztek." Opětně k němu přistoupil a sloupl si na špičky aby jej mohl políbit na ústa. Gerard, který si toho povšimnul, se naklonil, aby mu jeho snahu usnadnil. S každým dalším polibkem z něj přímo zázračně docházel vztek, ale stále nedokázal zapomenout na představu, jež mu drásala mysl. Na představu toho, že by se s ním stejně jako se miloval on nyní, mohl milovat i O'conel.
Jemně, ale nekompromisně byl tlačen k posteli, kde díky něžnému nátlaku upadl zpět do přikrývek. Ruce milovaného člověka bloudily po jeho těla snad se snažíce jej přivést na jiné myšlenky. Bože, jak rád by se tomu poddal, ale nyní měl určitou povinnost, kterou musí splnit. Opatrně se od Franka odtáhl a převalil se na jeho tělo. Při pohledu na něj se v v jeho mysli vystřídalo hned několik pocitů. Jedna jeho část, toužila laskat to úžasné stvoření, ale po té si uvědomil jeho křehkost a zatoužil opět tomu bastardovi zakroutit krkem. Jemně zkousl jeho malinko napuchlý ret sajíce rty a putujíce jazykem přes nyní krvav rudý ret do úst vynucujíce si tak spokojený vzdech. Jemně jej pohladil po tváři a přitáhl si jej do náruče. Ulehl zpět do postele, Frankovu hlavu schoulenou v podpažní jamce. Začal ho něžně hladit po obočí. Mělo to však i svůj skrytý důvod a to, že věděl, že takto se mu jej podaří spolehlivě uspat. Byl rozhodnut, že jen co se jeho milenec ponoří do říše snů, vytratí se. Doufal, že vše stihne aniž by se stačil probudit. Nechtěl, aby si dělal starosti či se dokonce rozhodl ho jít hledat, jisto jistě by věděl kam zamířit prvně. Avšak jak se zdálo, Frank naprosto přesně odhadl jeho plány.

"Gee?" zašeptal do ticha.
"Ano?" dal mu najevo, že nespí a plně jej vnímá.
"Slib mi, že se nevytratíš." z jeho hlasu přímo sálala obava a prosby.
"Neboj se, lásko," jemně jej políbil na rty, "spinkej."
"Gee! Neslíbil jsi to!!" nejen naléhavost, ale také vztek, protože mu bylo naprosto jasné, že Gerardova odpověď neobsahovala slib naprosto záměrně.
"Frankie,…"
"Gerarde!" vyprostil se z jeho sevření a usadil se kleče na posteli. Měl na něj neskutečný vztek. Nechtěl se nikterak zastávat toho bastarda, ale zároveň si nepřál, aby se s ním jeho přítel popral či mu nějak ublížil a navíc si uměl své záležitosti řešit sám. Tedy ironii je, že mnohokrát chtěl, aby se jeho problémy vyřešily samy a nyní, když měl naději, že se jeho sen splní, tak si přál cokoli jiného. To je život, možná to byla panovačnost, možná až umíněnost, ale hlavně to byl strach.
"Franku, snaž se mě pochopit, nemůžu nechat toho parchanta tě vydírat." snažil se jej uklidnit.
"Ano, ale já budu ten, kdo si s ním promluví," nechtěl ho už nikdy vidět, ale nyní, to bylo to menší zlo.
"V žádném případě, jestli se k tobě ještě přiblíží, tak…"
"Nic mu neuděláš! Rozumíš."skočil mu do řeči.
"Franku, jestli…"
"Gerarde, pokud se dozvím, že jsi ho napadl či se s ním dokonce porpral, je konec! Rozumíš?!"
"Cože? To nemyslíš vážně."nevěřil svým uším.
"Myslím!" stál si pevně za svým rozhodnutím. To už se však i Gerard posadil na posteli a rovněž pln zloby hleděl přímo do Frankových očích hledaje tak náznak váhavosti. Bohužel marně.
"Franku!"
"Ne Gerarde, chci rozumného přítele a ne někoho, kdo mlátí lidi na potkání!"
"Franku, vydírá tě."
"Umím se o sebe postarat."
"Tím si nejsem jist," dle výrazu jeho tváře zpozoroval, že tohle již vážně přehnal, "Franku, tady opravdu nepomůže nic jiného."
"Ne! Panebože Gerarde! On proti tobě nemá nejmenší šanci! Nechci ani domýšlet, jak by to celé mohl dopadnout, tohle nebudu riskovat. Jeho se prostě nedotkneš. Slib mi to!"
"Franku!"
"Ne, slib to!"
"Nemohu."

Tolik to bolelo, tolik to nechtěl vyslovit, ale nic jiného mu v podstatě nezbývalo. V hloubi duše snad doufal, že je to jen na krátký čas, než se vše urovná, ale … "Pak je tedy konec!"
"Cože? Myslíš to vážně?"
"Pokud mi to neslíbíš, je konec."
Bože nikdy by jej nenapadlo, jak vyslovení těchto dvou slůvek může způsobit toliko bolest. Toužil vše vzít zpět, ale zároveň věděl, že je to nemožné. Pokud nyní pociťoval bolest, jeho srdce muselo puknout, když se Gerard beze slov zvedl z postele. Pak jakoby si něco rozmyslel, se zastavil u dveří ložnice.
"Miluji tě." Poslední, co slyšel, bylo bouchnutí domovních dveří a pak už jen tma.
Nikdo by nečekal, že se další den dostaví do školy, ale snad to bylo Frankovou panovačností, snad toužil sám sobě namluvit, že je silný či se vzepřít Gerardovi. Jedno však bylo jisté, kruhy pod očima nešlo zamaskovat ani tuny líčidel nezakryjí napuchlé oči a zarudlý nos od pláče natolik, aby jeho dřívější milenec nevěděl pravdu.
Kdyby snad byl někdo, kdo by jejich vztahu přál, mohlo by jej uklidnit, že Gerardova noc nebyla o nic lepší než ta Frankova. Dříve vždy natolik silný a tvrdý muž se rozplakal doma jako malé dítě. Odolával chuti okamžitě se vrátit k Frankovi a milovat se s ním tak dlouho a tak vášnivě, až by se rozhodl vzít svá slova zpět. Také tu byla naprosto jiná chuť a o tolik černější. Ta touha rozmáčknout toho bastarda jako nejmenšího červa. Věděl, že nyní by jeho setkání nejspíš nepřežil. Bohužel Franka by zjištění, že se jeho láska trápila rovněž, nemohlo uklidnit. Je snad na světě člověk, který miluje a byl toto dotyčnému schopen přát?
Nebyl chopen odučit hodinu, proto se rozhodl zadat žákům samostatnou práci. Tolik se obával hodiny, kdy se bude muset postavit realitě čelem. Snažil se mu na chodbě vyhýbat, jak jen to bylo možné. Naštěstí to nebylo tak těžké. Gerard totiž celý den něco řešil s Rayem, stačil však jeden pohled na něj a věděl, že se mu jeho expřítel se vším svěřil. Rovněž mu bylo jasné, že v posledních ročnících vznikly dva nepřátelské tábory, které se nenáviděly víc než kdy předtím. A on se tolik obával jejich střetů, tedy nejvíce měl strach ze střetů jejich vůdců.
Nezaregistroval, že zazvonilo, dokonce si nevšiml ani překvapených pohledů žáků, kteří čekali na učitelovu reakci, když se však nedočkali, tiše jako pěny se vypařili ze třídy, jakoby snad měli strach, že si to učitel rozmyslí a zavolá je zpět do třídy. Ten však ani nezaregistroval, že se ocitl v místnosti sám s pohledem upřeným před sebe, ponořen do svých myšlenek, ztrápen, nevědomky si nehty drásajíce ruku, seděl v místnosti několik dalších minut. Když se však ozvalo zvonění na další hodinu, Frank se jakoby probral ze svého snění. Byl ve třídě sám, tuto hodinu byla třída volná a školou se rozléhalo jen občasné bouchnutí dveří, když se někteří opozdilci vraceli do třídy či ti, co byli o přestávce příliš zaměstnáni, se vytráceli na záchod. Pomalu vstal ze židle, pokud si ještě dobře pamatoval, tuto hodinu měl volnou, toužil mít svůj klid. Utéci z tohoto ústavu třeba klidně i do toho pravého, se svěracími kazajkami a bílými zdmi. Třeba tam by konečně našel svůj klid. No prozatím se bude muset spokojit se školním dvorkem. Nejdříve měl v plánu sednout si na některou z laveček lemující hlavní chodník od školy, ale rozmyslel si to, tam by byl moc na očích a to si nyní přál ze všeho nejméně. Nedbaje na to, že má na sobě čisté oblečení, usadil se do trávy mezi obrovské túje, skryt v jejich větvích. Bylo mu jedno, že na něj padal všelijaký bordel a dokonce se kolem něj vyskytovalo přílišné množství mravenců.

 

Diskusní téma: part eleven

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

AKTUALITY: