part twelve

Opřel se o kmen stromu, zaklonil hlavu a zavřel oči. Cítil se tam tolik v bezpečí, připomínalo mu to dětství. Pamatoval si, jak jeho babička měla před barákem jednu obrovskou košatou tuji. Miloval, jak se ohýbala v náporu větru při bouří, jakoby hrozila. Občas to vypadalo, že se chystá spadnout, její pád by byl nasměrovaný přímo do oken domu, přímo tam odkud se na ni Frank s takovou úctou díval, ale ona jen ukazovala svoji sílu, nechtěla ničit. Byla nádherná. Rád pod ní sedával a, i když se přímo neskutečně bával takových těch drobných pavoučků, neměli moc mu překazit jeho rozjímání.
"Pane Iero?" přítomnost cizího člověka jej zastihla zcela nečekaně. Vylekaně nadskočil, což mělo za následek, že se hlavou udeřil do jedné z nejnižších větví stromu. "Au, sakra, co tady děláte? Nemáte mít hodinu? Auu."
"Mám, nudil jsem se a viděl jsem Vás, že jdete tímto směrem a tak jsem šel na "záchod" chvilku mi trvalo, než jsem Vás našel."
"Proč jste tedy? Čekal bych, že jako jeho nejlepší kamarád mě teď budete nenávidět." Dosti ho překvapilo, proč za ním přišel, ale nezdálo se, že by mu chtěl vynadat, proto se i on sám rozhodl k němu chovat mile, i přesto že na to neměl zrovna náladu.
"Chtěl jsem si s Vámi promluvit."
"A proč? Není přece už o čem!"
"Ale no tak, oba víme, že je to jen lež. Mohu Vám říct svůj názor?"
"Prosím…" pronesl to, jakoby o nic nešlo, ale přitom si nepřál nic jiného. Věděl, že jeho názor se bude taktéž odvíjet od toho, co mu řekl Gerard a on potřeboval nějakou nitku nějakou informaci o něm, i když s ním být momentálně nemohl.
"Myslím si, že byste si měli dát na Berta pozor. On nesnáší Gerarda a udělá vše pro to, aby ho zničil, a ví, že Vy jste jeho citlivé místo. Neříkám, že souhlasím s tím, co jste udělal, ale možná je to tak zatím lepší, to ale neznamená, že byste si vy dva neměli promluvit a vše si vyříkat," všiml si, že Frank chce něco říct, ale umlčel jej pohledem, "ale je pravda, že Bert Vás ohrozit může. Bude lepší, když se příliš vídat s Geem nebudete, tedy alespoň do té doby než seženeme důkaz proti O'conelovi."
"Důkaz?" po letmém pohledu do Rayovi tváře mu bylo jasné, že o tomhle by příliš mluvit neměl.
"No, Gerard se po tom… prostě snaží se najít jinou možnost, jak Vás ho zbavit."
"Opravdu?" Tak tohle nečekal ani v nejmenším. "Co proti němu, ale chce zjistit?"
"No je všeobecně známo, tedy mezi studenty, že O'conel prodává trávu, éčko… prostě pokud Vám nedá pokoj, tak ho potopíme, jen potřebujeme důkaz. Když se to dozví vedení, vyletí ze školy a určitě to bude zajímat i policii."
"A jak chce získat důkaz a …"
"Gerard se domluvil s jedním chlápkem, v tom nebude problém. Horší je, že …"
"Že?"
"No O'Conel zatím proti Vám nemá žádné důkazy, ale bylo by možná lepší kdyby… Gerard by mě zabil, kdyby zjistil, že jsem Vám tohle poradil, prostě jen dva, tři dny toho hajzla moc neprovokujte."
"Neprovokovat? Co si pod tím přestavujete?" mírné zavrčení, tato představa se mu příliš nezamlouvala.

"No bylo by lepší, kdyby… prostě kdyby si myslel, že s tím vším souhlasíte."
"Cože?"
"Prostě jen bude lepší, když si bude myslet, že se mu daří…"
"Ale já s ním nemíním SPÁT!" poslední slova vzteky pomalu hláskoval.
"Panebože, samozřejmě že ne! Gerard by mě vykastroval! Jde jen o to, že byste ho odedneška za dva dny večer na chvilku zabavil, aby si myslel, že to máte v úmyslu. To již budeme mít vše zařízen a dřív než se něco bude moct stát, tak se tam pro Vás stavím."
"Ale proč tam musím být?"
"Ach jo, i většina starších učitelů ví, jak to tu funguje, promiňte, ale jste dost naivní. Jde o to, že se O'Conel nesmí sejít s Markem. Neznáte ho, jde prostě o to, že na těch kompromitujících fotkách nebudu jen O'Conel, ale taky Marek jako jeho dodavatel. Jde o to, že se musíme domluvit s Markem a u toho on být nesmí. Takže musí být s Vámi. Měl byste vědět, že s touhle částí plánu Gerard nesouhlasí a nesmí se o ní dozvědět, bylo by to jen mezi mnou a Vámi. Věřte mi, bez toho ten plán nemá smysl, je hloupost spoléhat na štěstí jak to má Gee očividně v plánu, navíc když je u něj ten parchant co chvíli."
"Takže po mě vlastně chcete co? Abych jej zabavil?" nevěděl, jestli se má smát, být vzteklý či vděčný za možné řešení problému.
"Ano, bohužel nevím, jak to udělat aby to nezjistil Gerard i když pochybuji, že to půjde, ale to budeme raději řešit, až ta situace nastane. Fakt nechci moc myslet na to, jak budu mít frakturu lebky." I když by byl v tuto chvíli nucený úsměv na místě, Frank nebyl nikterak schopen se k němu přinutit. Náhlý zával informacemi a zcela nový nečekaný možný vývoj dané situace měl za přičinění, že v tuto chvíli nebyl schopen ani nějaké smysluplnější konverzace.
'Bože to mám toho parchanta jako svádět?' znechucen pouze již touto představou pohlédl s neuvěřením do Rayovi tváře. Ten jako by přesně tušil, co se uvnitř něj odehrává.
"Je to samozřejmě jen a jen na Vás. Můžete si být stoprocentně jist, že Gerard udělá vše proto, aby na Vás ten parchant nemohl. Je to jen a jen na Vás…" s těmito slovy ho nechal ve stínu túje přemýšlet o jeho posledních slovech. "Je to jen a jen na Vás" znělo mu v uších - právě toho se bál.
Toho dne by Frank upsal i duši ďáblu, jen aby nemusel do školy. Byl pátek, tolik všemi vytoužený den. Den kdy končí trápení a začíná zábava, ale pro něj byl spíše rozsudkem smrti. Věděl, že dnes má poslední příležitost nějak přesvědčit O'Conela jak neskonale touží po jeho přítomnosti a vše provést dosti nenápadně na to, aby Gerard nepojal žádné podezření… dobrý plán.

"Tak mám pro vás dobrou a špatnou zprávu."
"Tu špatnou rovnou vynechejte." ozvalo se nevychovaně ze zadních lavic doprovázeno podporným smíchem.
"Takže pan Sveny nám vypracuje ještě speciální úkol?" počkal než se třída opět uklidní, "vím, že jsme se domluvili na pondělí na písemku, ale nejsem si jist, jestli ji zvládnu připravit, proto se písemka přesouvá až na středu s tím, že mi však v pondělí všichni odevzdáte úvahovou práci na Vámi libovolně vybraný citát. Očekávám však jistou úroveň a také si stanovíme hranici, maximální počet slov bude 400, avšak minimum bude 300 slov. Práci však odevzdáte vytisknutou a také mi ji pošlete na e-mail, abych mohl zkontrolovat nejen počet slov, ale také zdali jste se nenechali příliš inspirovat některými internetovými stránkami." Třídou se ozvala velice nesouhlasné a nespokojené zabručení. "Nebo chcete i test?" během chvilky bylo po demonstraci, "Dobrá tedy pro dnešek je to vše, hezký víkend vám všem a v pondělí nashledanou."
Třída se počala pomalu vyprazdňovat. Všiml si však párů očí, jejž jej nepřestávaly probodávat tvrdým pohledem. V tu chvíli mu bylo jasné, že kdyby se dnes on sám nerozhodl jej vyhledat, jisto jistě by tak učinil on sám. Stačil pouze pohled do jeho tmavých očí a Frank se otřepal. Netušil jestli to bylo pouze strachem a nervozitou či si jeho mozek uvědomil, co ho čeká. 'To jej mám opravdu svádět?!'
"Pane O'Conele, mohu s Vámi mluvit? O samotě!" dodala, když viděl, že s jeho kamarád pln zájmu nehodlal vzdálit.
"Počkej na mě, Tome, po škole ano?!"
"Po škole? Ale Vždyť máme ještě jednu hodinu a…"
"Vím, nejdu tam a vypadni už!" Stále jakoby v údivu na něj jeho spolužák zíral, ale po dozlobeném zavrčení, jež jej vytrhlo z přemýšlení, se rychle sbalil a vytratil ze třídy.
"Takže konečně opět sami," jeho hlas přímo přetékal spokojeností z momentálního vývoje situace, jakoby přesně věděl, co to pro něj znamená. V tu chvíli měl Frank obrovskou chuť říct mu o celém plánu, povědět mu, že je to jen pouhá past a on sám by si o něj nikdy ani kolo neopřel. Tedy spíše tu starou rachotinu, kterou by nikdy nevyměnil už pouze z toho důvodu, že mu sloužilo jako dobrá výmluva, proč se nevěnovat cyklistice. Tolik toužil mu všechno povědět, aby byl on tím, kdo se bude smát tomu druhému do obličeje a koukat na něj z výšky. Věděl však, že musí držet jazyk za zuby, ale bylo to neskonale obtížné, zvlášť když se O'Conelův úsměv jen a jen zvětšoval s nastávajícím tichem.
"Chtěl jste mi něco říct "pane" učiteli." Ironie z jeho slov přímo sálala a Frank mačkal ruce do pěstí, pevně tak svírajíce palce, aby se alespoň malinko uklidnil. Bohužel se ukázala tato metoda jako zcela chybná, protože ji následovala touha využít zaťaté pěsti.
"Ano chtěl, já … přemýšlel jsem…"
"Ano? A k čemu jste dospěl." Frank si připadal jako kořist. Tolik to nesnášel. Gerard i ten parchant jej tolik rádi zaháněli do kouta. U Gerarda to však bylo jiné, u něj se již necítil ohrožen, věděl, že on by mu neublížil a že pokud by jej ještě někdy opravdu Gerard zahnal do kouta, bylo by to pouze z toho důvodu, že tam by jej mohl lépe ochránit před okolím. Jenže O'Conel… Ten si pouze toužil vzít to, po čem tolik touží a snad ani on sám netušil, jestli více chce pokořit Gerarda či si ochočit Franka udělat z něj poslušnou kočku.
"Já… chtěl jsem se zeptat, jestli…"'Panebože! To nevidí, co mě to stojí sebeovládání se a přemáhání se? Proč se sakra musí ještě přibližovat? No to je přeci jasné, hraje si s tebou, nejsi kočka, to on jí je a ty jsi myší.' hádaly se v jeho hlavě dva hlasy. Nejdříve se domníval, že jej tlačí k tabuli, kde mu nebude moc utéct, proto se podvědomě natočil směrem okno. To však jak se zdálo, bylo tou největší chybou. Než se nadál, seděl na desce učitelského stolu, nohy pevně přitisknuté díky jeho nátlaku na desku stolu, neschopen se jakkoli odtáhnout do bezpečí. S nadějí pohlédl ke dveřím, ale ty byly zavřené. No jasně Tomáš, Bertův největší kámoš, ten aby mu nějak nepomohl. Jakoby se celý svět proti němu spikl.
"Ještě jste mi neodpověděl, pane učiteli."
"No já… domníval jsem se… jestlibychvásnemohlnavštívit…." zadrmolil to celé takovou rychlostí, že mu nebylo možné porozumět.
"Zkus dýchat." poradil mu "mile" jeho trýznitel.
"Já… chtěl jsem se zeptat, jestli bych nemohl dnes… no přijít dnes večer k Vám a …"
"Co to? Že bys konečně dostal rozum? Ani nevíš, jakou mám radost."
'To si jen myslíš, živé si to dokáži představit, pracante.' pomyslel si."Tykáte mi..." spíše konstatování, tušil, že v tuto chvíli není příliš na místě si některak vyskakovat, pokud si přeje udávat podmínky ohledně jejich setkání.
"Samozřejmě. Bylo by hloupé, kdybych ti vykal, i když oslovení "pane učiteli" by mohlo zase navodit určitou perverznost, pokud na něm trváš…"
"Ne!" Za ten vítězný úsměv by mu nejraději něco zlomil.
"Takže když ses rozhodl spolupracovat, v sobotu…"
"Nešlo by to již dnes?" vyhrkl, aniž by si uvědomil, jak nápadný bude. I když to mu došlo ihned, jakmile spatřil údiv na tváři svého trýznitele. "Já… víš, jde o to, že… je to velké rozhodnutí a bude lepší, když na tom nebudu muset moc přemýšlet…" z Franka se pomalu, ale jistě stával prvotřídní lhář tedy až na ty přebrebty. Jen horko těžko odolával touze uhnout před upřeným pohledem Bertových očí.
"Mohu tě ujistit, že nebudeš litovat. Dobrá tedy, nemám nic proti dnešku v osm u mě, ale varuji tě, neopozdi se! Bydlím nedaleko kina, poznáš to na první pohled. Mezi těmi barabiznami náš dům přímo září, jinak je to číslo 134. Varuji tě, přijď včas!" Horlivým přikyvováním snad spíše chtěl přesvědčit sám sebe o tom, že vše dobře dopadne.
Kdyby tušil, co se ten den ještě vše odehraje, zahrabal by se někam hluboko do země a už by nikdy víc nevytrčil nos. Snad měl vše říct Gerardovi…

 

Diskusní téma: part twelve

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek