part three

Celý zbytek týdne se Frankovi pozoruhodným způsobem dařilo Gerardovi obloukem. A jako vrchol jeho snažení bylo to, že se nejen po celý týden neocitl sám v Gerardově přítomnosti, ale také to, že se v pátek Gerard vůbec neobjevil ve škole. Jediná vráska na jeho snažení snad byla poznámka na Gerardově písemné práci: "Pohled pro bohy." Tušil, k čemu ta narážka patří až moc dobře.
 
Ani si nedovedete představit, jak se Frankovi ulevilo, když přišel v pátek domů ze školy, aniž by se mu povedl nějaký trapas nebo, aniž by se Gerard přeci jen vrátil. Ze všeho nejvíc si toužil odpočinout. Třeba jen sednout k televizi a prosedět u ní celý víkend, avšak hned po té co přišel z práce, dal si osvěžující sprchu a začal si připravovat něco k jídlu, když v tom se rozezněl zvonek. 'Sakra, koho to sem zase čerti nesou.'
 
"Ahoj lásko." Než se Frank stačil vzpamatovat, měl pomalu celý obličej od rtěnky.
"Jam, co tady děláš?" 'To je mi teda překvapení.' Ne, že by Jam nemiloval, ale dnes toužil po klidu a odpočinku a ne po její stále živé náladě a jejím štěbetavém hlásku.
 
"Jak co tady dělám? Franku, pokud jsi na to stále ještě nezapomněl, chodíme spolu a už jsme se neviděli skoro týden. Chyběl jsi mi, lásko."
 
"Vždyť ty mě taky." I když si protentokrát nebyl zcela jist pravostí svých slov.
"Tak co máš v plánu? Víš co? Nic neříkej, obleč se a jde se!"
"Ale kam?" Čekal hodně, ale rozhodně nepočítal s tím, že bude muset ven ze své pevnosti. I když malmu bytečku s dvorkem velikostí asi tak toalet se pevnost říkat moc nedalo.
"Uvidíš, dělej! Máš na to pět minut, nemám v plánu přijít pozdě!" Bylo mu jasné, že z tohohle se očividně jen tak nevykroutí. "A obleč se slušně!"
 
'Jasně mami.' Občas měl pocit, že Jam tu zastává funkci jeho matky, aby jej stále jen peskovala a byla nespokojena s tím, co nosí, jí, jak se češe, co poslouchá… Nebyl si jist, jestli si moc polepšil, když se odstěhoval z domu. Raději rychle vyštrachal ze skříně nějaké "slušně" vypadající kalhoty, tedy ve srovnání s těmi co obvykle nosil, byli ještě ok a nějaké černé tričko. "Nejdeme doufám do restaurace, že ne!"
"Neboj, lásko. Nejdeme. Bude se ti tam líbit."
 
"Hmm." O tom silně pochyboval a jeho domněnky se potvrdili, když se o několik minut později ocitl v AIDĚ známé cukrárně ve městě. 'Bože, může to být ještě horší? Může'
"Ahoj Jam, tady jsme." Frank měl neodolatelnou chuť hodit spátečku asi pět bab sedělo u stolu v rohu, ládovalo se zmrzlinou a pili něco, co má s kávou společné možná tak část názvu.
"Já myslel, že budeme spolu sami, Jam." Snažil se ještě na poslední chvíli zachránit situaci.
"Ale nebuď blázínek Franku, to jsou moje kámošky ze základy, většinu z nich jsem neviděla měsíce. Uvidíš, zamiluješ si je. Pozvala jsem je na týden k sobě."
"Týden?" zoufale.
"Tak tohle je True, Bibi, Linda, Saša a Nikol." Jakoby nestačilo, že tu s nimi očividně bude muset strávit dnešní den, ještě navíc po něm většina z nich zřetelně a lacině vyjížděla. Po necelé pů hodině toho měl plné kecky. Připadal si jako v dětství když jel k babičce a všechny staré babky z vesnice si jej prohlíželi, jako by byl nějaké atrakce. Rozplývaly se, jak nám Frenkieček krásně vyrostl, jaké má buclaté tvářičky, za kterého velmi rády štípaly a jak je celý po mamince.
"Jam já, budu muset jít." Šeptl ji do ucha.
 
"Co tě to napadá, teď jsme přišli, přestaň dělat ostudu a chovej se slušně!"
"To se mnou nebudeš mluvit celý večer?"
 
"Oh né "lásko" jen do té doby než přijdeš dnes večer ke mně domů, před kamarádkami se JÁ chovám slušně!"
"Ale to nejsou moje kamarádky!"
 
"Mohly by, kdyby ses k nim choval s úctou a ne jak nějaký buran!" Tohle trvalo od té doby, jakmile opustil bezpečí kavárny, Jam na něj byla očividně naštvaná. Bylo mu jasné, že se bude muset smířit s jejím programem na večer. Když však došli k Frankově domu, čekalo je tam "milé" překvapení. Před jeho domem stálo nablýskané černé volvo a o něj se opíral Gerard. Frank musel na okamžik ustát v chůzi. V černých kalhotách a černé rozhalené košili mu to náramně slušelo. Vlasy měl rozčepýřené, jakoby právě vylezl ze sprchy a usmíval se.
 
"Franku…není to…"
"Je."Sykl, aniž by si byl jist, na co se jej chtěla zeptat.
"Dobrý den, pane učiteli."
'Zachovej klid, zachovej klid….klid.' "Co tady děláte, pane Way."
"Oh pane Iero snad jste nezapomněl na naše pozvání?"
"Pozvání?"
"Ano, máme oslavu, víte takovou menší rozlučkovou. Pravdou je, že se naskytla možnost pronajmutí výhodných prostorů a tak jsme toho využili. Dostal jste přeci pozvánku. Já byl pověřen tím, abych vás vyzvedl" Zase ten milý úsměv, ale Frank mu jej nevěřil, věděl moc dobře, že žádnou pozvánku nedostal a nechápal co tím gerard sledoval.
"Oh omlouvám se, nejspíš jsem na to zcela zapomněl, vyřiďte prosím moji omluvu a přání skvělé zábavy. Bohužel se nebudu moci zúčastnit. Máme s mojí partnerkou již jiné plány."
"Oh to je mi opravdu líto, všichni se na vás tak těšili."
 
"No tak Franku, moje kamarádky tu budou celý týden, nevím, proč bys nemohl jet." Najednou.
"Cože, ale vždyť jsi říkala…"
"Jste hodná, ale nerad bych Vám kazil večer…"
"To je v pořádku Gerarde, jmenujete se Gerard viďte.?"
"Och ano, promiňte, jsem to ale nevychovanec. Gerard Arthur Way, k vašim službám." Po té co políbil Jamii ruku, bylo Frankovi jasné, že tento boj prohrál, Gerard má Jamii v kapse a on začal mít dokonce pocit, že kdyby Gerard projevil zájem, Jamia by jej za něj i hned vyměnila.
 
"Franku, měl by sis jít sbalit věci, abys zbytečně pana Waye nezdržoval."
"To je v pořádku paní Ierová."
"Ale kdepak, pro vás Jam a navíc já a Frank nejsme manželé." Frank měl pocit, že mu asi hráblo. Nikdy si nemyslel, že nastane chvíle, kdy Jam před jeho zraky vyjede po nějakém jiném muži a nikdy by si nemyslel, že tím mužem bude právě gerard Way. Měl dvě možnost, zabarikádovat se ve svém domě, anebo jet s Gerardem a doufat, že ty prostory budou dosti velké na to, aby se mu mohl úspěšně vyhýbat. Vše za něj vyřešila jeho přítelkyně.
 
"Omluvte mě prosím na okamžik, Gerarde."
"Jistě."
"Franku, okamžitě si běž sbalit a nepřej si mě. Wayovi jsou nejbohatší a nejvýznamnější lidé široko daleko, takže nepokoušej moji trpělivost a dělej!" Frank již z dřívějška věděl, že Jamia si vždy prosadí svou a tak jej ani příliš neudivovalo, když o několik minut později nasedal do Gerardova auta namísto spolujezdce.
 
"Je to ještě daleko?" Jeli už téměř půl hodiny beze slova. Frank se zařekl, že s ním nepromluví, ale teď už to ticho nemohl vydržet.
"Klidně si odpočiň, dřív jak v šest tam rozhodně nebudeme." Ledabyle vzhlédl Gerard a měnil cd v přehrávači.
"Cože? Vždyť jsou čtyři hodiny!"
"Je to trošku dál."
"Očividně tu to má někdo trošku v množství popletené." Narážel na to, že se Gerardovi nezdá ani jejich věkový rozdíl, který tvoří šest dlouhých let, nikterak významný.
 
"Když si zdřímneš, přijde ti to jako chvilka." To už se z přehrávače začala linout song Schizophrenia od Brokencyde.
"Ty je posloucháš?"
"Jestli tě to ruší, můžu tam dát něco jiného…"
"Nééééé, já jen, miluju ten song. Uklidňuje mě." Tohle byla jejich chvíle, i když mezi nimi byli neshody a napětí právě v tento moment si naprosto rozuměli, dívali se jeden druhému do očí a byli šťastní, že nalezli někoho, kdo je chápe.
"Odpočiň si Franku, vypadáš unaveně. Až tam budeme, tak tě vzbudím." Frank chtěl jeho nabídku okamžitě odmítnout, ale musel uznat, že se skutečně cítil unaven a navíc, když bude spát, nemusí se trápit tím, že je mezi nimi také ticho. Netrvalo to dlouho a jeho hlava klesla na Gerardovo rameno. Ten se jen na chvíli otočil jeho směrem, spokojeně se usmál a opět se věnoval plně řízení.
"Co to…"
 
"Šššš to nic, šššš." Spatřil Gerarda, jak stojí u dveří na místě spolujezdce a snaží se jej objat.
"Co to děláš!" Zděšeně vykřikl.
"Neboj se," jemně jej pohladil po tváři, "spal jsi, tak jsem tě nechtěl budit. Odnesl bych tě do domu."
"Ty ses zbláznil, co studenti!? Kdyby tě viděli, jak mě neseš!" S tímhle jej Frank odstrčil a vystoupil z auta, kdyby tak neučinil, mohl by spatřit Gerardův rošťácký pohled.
 
"Běž napřed Fee, já jen vezmu pár věcí z kufru."
"Dost Gerarde, pro tebe jsem pan Iero!" Ani si neuvědomil, že on sám mu tyká a rozhodně se od něj otočil. Až teď si všiml, kde se nacházejí. Bylo to něco nádherného. Ty tzv. "prostory" bylo ve skutečnosti letní sídlo, rozlehlé, ukryté v lesním porostu a daleko od civilizace. Vše vypadalo moderně a zářilo novotou. Stromy, které tvořily jakoby obranou hradbu a v letních chvilkách místo odpočinku a úkrytu před úmorným vedrem. Frank byl naprosto unešený, neschopen se hnout z místa a tak tam jen stál a sledoval tu nádheru.
"Líbí?" Vytrhlo jej z přemýšlení.
 
"Já totiž ehm…" Otočil se čelem k Gerardovi. "Je to působivé."
"Bože Franku, co je to za výrazy, chci slyšet tvůj názor a ne nějaké společenské žvásty."
"Já totiž hm, měli bychom jít." A vydal se k domu, následován Gerardem. Zastavil se až přede dveřmi.
"Franku budeš mi muset sáhnout do kapsy od kalhot, mám tam klíče od domu. Já mám plné ruce." To byla pravda a Frank mohl být rád, že Gerard nechtěl pomoct odnosit věci do domu, protože pouhá jedna taška by nejspíš Franka zarazila pět metrů do země.
"Nemůžeš si to položit?"
 
"Jsem rád, že jsem to vše pobral najednou a jsem rád, že to udržím, mohl bys mě alespoň jednou prosím tě poslechnout a šáhnout do té kapsy." Gerard už byl očividně naštvaný a tak se jej Frank rozhodl nepokoušet. Postavil se za něj tak, aby měl jeho pravou kapsu po své pravici a opatrně mu zasunul palec, ukazováček a prostředníček do kapsy tak, aby se co nejméně dotýkal jeho pozadí, avšak klíče nemohl stále nahmatat.
 
"Franku! Ksakru! Ta igelitka asi za minutu rupne!"
"Ok, ok." Vsunul ruku hlouběji do jeho kapsy a konečně něco nahmatal. Rychle ruku vysunul a odemkl.
"Chceš pomoct?"
 
"Né, odnesu to do kuchyně, ty prosím zatím zamkni a rozhlédni se tu. Jako doma." Bylo komické sledovat Gerarda, jak jde a lokty a čelem rozsvěcuje v jednotlivých místnostech a otvírá dveře. Bylo očividné, že to tu dobře znal. To co však brzy zaměstnalo Frankovu mysl, byla skutečnost, že se domem nerozléhal žádný smích a křik, jak tomu bylo na oslavách zvykem. Naopak, dům zel prázdnotou. 'Ale, proč by…To snad ne, jestli je to pravda, tak ho uškrtím.' Než však si stihl dostatečně promyslet svůj vražedný plán, uslyšel za sebou kroky a než se nadál Gerard stál vedle něj.
 
"Ještě jsi mi neodpověděl na moji otázku, Franku. Líbí se ti tu?"
"Kde jsou ostatní?" Naprosto ignoroval jeho otázku Frank.
"No víš Franku, jak to říct… Nastala menší změna plánu…"
"Jak to myslíš?" Ostře vyjekl
 
"No nakonec to dopadlo tak, že tu zůstaneme jen my dva."
"Cože! Ty jsi asi spadl z višně ne? Tak tohle teda ne. To jsme si nedomluvili. Okamžitě mě odvez domů." Frank na něj rozzuřeně mířil prstem a vzteky snad ani neviděl.
"To bohužel nemám v plánu Franku. Rozhodně ne dřív jak v neděli ráno."
"Cože jestli si myslíš, že tady budu s tebou až do neděle, tak jsi asi ještě větší kretén, než jsem si myslel."

 

Diskusní téma: part three

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek