part four

"Odjíždíme." Vydal se směrem ke dveřím, ale když za sebou nikoho neslyšel, spěšně se otočil. "Hned!"
"Je mi to líto Fee, ale všiml sis, jak jsem nepořádný, asi jsem někam zastrčil klíče…" Nevinný kukuč.
 
"Nezkoušej, moji trpělivost Gerarde Arthure Way!" Frank k němu rázným krokem došel, "buď mě okamžitě odvezeš, nebo…" K Frankově pokusu uklidnit se a něco kloudného vymyslet příliš nepřispělo, že na něj hleděl s povytaženým obočím a se smíchem na tváři. Měl chuť mu jednu pořádnou vrazit, aby ten jeho úšklebek zmizel.
"Půjdu pěšky! A pak, pak si někoho stopnu."
 
"Frankie, to bych si být tebou rozmyslel, nejbližší vesnice je odtud 25 Km. A mezi námi cesta v noci přes les není naprosto ideální varianta."
 
"Týýýý!" To už se Frank neudržel, napřáhl ruku… avšak jeho snaha vyšla vniveč. Gerardovy reakce byly až příliš pohotové. Jeho ruku uvěznil ve své a přitáhl si jej těsně k sobě.
"Okamžitě mě pusť ty, bastarde! Slyšíš! Neodvažuj se mě dotýkat. Já zavolám policii." Gerard nemohl popřít, že vývoj této situace se mu zamlouvá, ten pohled na rozzuřeného Franka svíjejícího se ve vašem náručí byl přímo pro Bohy. I když by si přál, aby příčinou Frankova víjení se bylo něco jiného, tohle bylo naprosto rozkošné. Bohužel si Frankie tak zcela neuvědomoval, na jaký problém si tím zakládá.
 
"Frankie, tvoji tašku jsem nesl já, pamatuješ? Proč si myslíš, že bych ti měl vrátit tvůj mobil?"
"To jsi vzal…? To, to ale nemůžeš! Jam se bude strachovat! Bude mě hledat, já…já…"
"Nebude, napsal jsem ji sms…"
"Cože jsi udělal!" Ten snad myslel na vše. Je to vůbec možné, aby to tak promyslel? Ne, ne on si ze mě určitě tropí jen legraci, na tohle mu nenaletím…

Gerard si všiml Frankovy nedůvěry. "V autě." Prohodil jakoby nic. "Franku, je docela logické, že to bude ta největší zdrobnělina v tvém seznamu, tedy když tam ještě nemáš mé číslo." Ten úsměv dítěte, kterému se podaří nějaká rošťárna… "I když Jamjam je originální."
"Tak už toho mám naprosto plné zuby, okamžitě mi vrať můj mobil a já si zavolám taxi, je mi jedno kolik za něj dám, hlavně už chci vypadnout z tohoto blázince a hlavně se dostat co možno nejdál od tebe." Frank využil momentu překvapení a prudce od sebe Gerarda odstrčil. Ten se však stačil rychle vzpamatovat, uchopil Franka za ruku a trhnutím si jej opět přitáhl do náruče. Pevně jej tiskl ke svému tělu, avšak ne natolik, aby mu mohl jakkoli ublížit.

"Frankie, já tě nenechám odejít." Když viděl, že se opět snaží něco namítnout, jemně uvolnil jeho pravou ruku, avšak tak aby nemohl uniknout a tou svoji jel níž až do Frankova rozkroku, kde jemně stiskl. Frank, který to naprosto nečekal, zapomenul na ovládání a rozkošnicky zaklonil hlavu a ve slastném výdechu se postavil na špičky tisknouc se na Gerardovo tělo. Bradu měl nepatrně položenou na Gerardově rameni. Když si však uvědomil, čeho se dopouští, pokusil se o krok ustoupit. "Gee, promiň, já nemůžu, to je…"
 
"Zmatený, že." zašeptal mu a vystihl tak přesně danou situaci. "To bude v pořádku, slibuju." Uvolnil sevření a zadíval se mu do očí. To Franka naprosto zmátlo, čekal toho hodně, ale ne takou změnu v jeho chování, naprosto netušil, jak si tento zkoumavý pohled vysvětlit a nejen to. Nechápal reakci svého těla nebo se spíše pokoušel tomu neporozumět.
"Gee, já… Jamia a…promiň, já nemůžu. Já nechci…nevím, co vlastně chci…" s tím se Frank otočil a utekl pryč. Neznal to tu a tak vzdal možnost, že by snad mohl najít vypínače a tak klopýtal přes veškeré prahy a občas do něčeho vletěl. Nevěděl ani před čím utíká, za normálních okolností by si připadal dosti trapně a svoji reakci by pokládal za přehnanou, ale nyní měl pocit, že pokud neuteče, podlehne.
 
"Franku! No tak neblázni, jsi jako malý…" Slyšel za sebou volat Gerarda, ohlédl se, aby se ujistil, kde se nachází v tom, však včas nezaznamenal obrys kávové stolku ozářený měsícem a napálil do něj.
"Ááááááá. Sakra au." Frank se ošklivě narazil stehno, sotva opatrně kulhal dál, avšak jakmile otevřel dveře čekala jej další srážka, tentokrát však méně bolestivá.
 
"Kampak, lásko." Bože už zase ten jeho sebevědomý úsměv, než se Frank nadál ocitl se v jeho náručí. "Okamžitě mě pusť, co si o sobě vůbec myslíš, Gerarde! Sakra slyšíš, chci dolů." Gerard jej však naprosto ignoroval a stoupal s ním po schodech někam nahoru. Nepromluvil s ním ani, když procházeli dlouhou chodbou. Ve Frankovi to jen vřelo, měl ho již plné zuby, jestli někdy existovala šance, že by mohli být přátelé, tak se zařekl, že nikdy!!

Ponořen do svých myšlenek si ani neuvědomil, že se ocitli v místnosti a jediné co postřehl, bylo až, že padá k zemi a namísto tvrdého dopadu, se ocitl v náruči jemných přikrývek. Zcela zmatený a naprosto vykolejený nenadálým sletem událostí s údivem sledoval Gerarda, který se vydal zpět ke dveřím, rozsvítil, otočil klíčem a strčil si jej do kapsy kalhot. "Co, co to děláš… okamžitě odemkni ty zkurvené dveře!"
"Ne" Tak prostě a tak rozhodné.
 
"Gerarde, tohle už přeháníš, stále jsem tvůj učitel a tohle si kurva nebudeš dovolovat!" Snažil se znít tvrdě a nekompromisně ale to, že pomalu couval až k hlavě postele, jej jasně prozrazovalo. "To mě chceš znásilnit?!"
"Myslím, že to nebude vůbec třeba." Úchylně se na něj usmál a stoupl si těsně k posteli. Když v tom se naskytl Frankovi pohled na nějaké knihy poskládané na nočním stolku, nestaral se o to, čí jsou a že je nejspíš poničí a jednu po Gerardovi hodil. Ta naprosto ochromeného Gerarda zasáhla do hlavy, to už však Frank stál na nohou a klopýtal ke dveřím nevšímaje si nadávek, vycházejících z úst jeho společníka.
 
Samozřejmě Frankova snaha dostat se přes zamčené dveře se projevila, jako naprosto marná a než Frank stihl vymyslet něco jiného, pevně jej něco přitisklo na zamčené dveře.
 
"Tak ty sis rozhodl hrát na zlobivého chlapečka..." Šeptal mu Gerard do ucha. Frankem lomcoval vztek a bezmoc, pokusil se jej zezadu nakopnout, ale jeho nohy byli v železném sevření. A co víc, cítil, jak se Gerardova pravá ruka dotýká zipu jeho kalhot…
 
"Co chceš dělat…"
"Vzít si tě… celého..." než se Frank nadál měl rozepnutý pásek, kalhoty a Gerardova ruka mu zajížděla do kalhot. "Bože…" Stáhl mu kalhoty přes boky a nechal je klesnout dolů. Vyhrnul mu mikinu a donutil jej zvednout ruce nad hlavu, když mu ji přitahoval přes hlavu, zakousl se mu do krku a jemně zoubky drtil jeho hebounkou kůžičku. Avšak když Frank ucítil tlak Gerardova přirození dmoucího se přes látku džínů a otírající se o jeho téměř nechráněný zadeček, vzpamatoval se a rychle se vykroutil z jeho sevření. Couval opět k posteli a rozhlížel se po pokoji, marně hledajíc záchranu.
"Gerarde, já tohle nechci!"
 
"Nech mě se přesvědčit." Přišel až k němu, strčil do něj a Frank se opět ocitl v posteli. Gerard si na něj obkročmo sedl a nahnul se nad něj. "Ani nevíš, jak dlouho jsem toužil, takhle tě tady mít. Nahého…" s tím uchopil lem Frankova spodního prádla a jemně jej stáhl o něco níž, potěšeně sledoval, jak se na světlo světa dostala Frankov chlouba, "vzrušeného…" něžně jej polaskal dlaní na přirození… "svíjející ho se rozkoší." Frank na něj překvapeně zíral a hltal každé jeho slova. Netušil co se to s ním děje, ale nikdy nic takového necítil a toužil poznat nepoznané, avšak zároveň se toho bál. Strachu v jeho očích si všiml i Gerard.
 
"Frankie, prosím dovol mi to, věř mi, že bych si tě opravdu nikdy nevzal násilím, ale nedokážu se tě ani vzdát. Chci tě, tak hrozně moc tě chci. Už od první chvíli, kdy jsem tě viděl, jsem snil o tomto okamžiku."
"Gee, ale stále je to spousta věcí, co nám stojí v cestě…"
"Vím, ona, ale dovol mi prosím, vyhnat tvé myšlenka na ní, slibuju, že si na ní už ani nevzpomeneš, chci se s tebou milovat Franku…chci ti dát pocítit tu rozkoš, jakou ona nikdy nebude schopna, chci být tvou součástí…chci tě uspokojit…" Po těchto slovech se sesunul o něco níž a jemně přejel jazykem po Frankově penisu.
Ten si jen částečně uvědomoval, co se to s ním děje, ale přesto i ta malá část působila nutkavou touhu, aby si spustil ruce do klína a zakryl tak své vzrušení. Jeho "nenápadné" snažení však Gerardovi nemohlo uniknout. Jemně uchopil jeho ruce do těch svých a položil je vedle Frankova těla. Jen co se však opět vrátily Gepardovi ruce k své předešlé činnosti, láskaní jeho penisu, ty Frankovy se opět instinktivně ocitly ve jeho klíně.
 
"Frankie, co se děje?"
"Já… Gee, je tu příliš světla… já…"
"Frankie, snad se nestydíš?" Když však se nedočkal odpovědi na svou otázku, něžně Franka pohladil po jeho červenající se tváři. "Co se děje, Frankie? Ty se přece nemáš proč stydět, hmm?" Donutil jej dívat se mu do oči, ten se však pokoušel očnímu kontaktu vyhnout.
 
"Já… nejsem tak … jako ty … jde o to, že ty jsi…já..." Gerard tušil, že se od Franka nejspíš nějaké kloudné odpovědi nedočká.
"Frankie, jsi nádherný nemusíš se stydět." Ale podle neměnícího se Frankova výrazu poznal, že jeho slova se mihla účinkem. "Frankie, chtěl jsem abys na ní dnes zapomněl, ale musím to vědět. Stydíš se takto vždy? Myslím tím, stydíš se tak i s Jamiou?" Když se namísto odpovědi, dočkal nesouhlasného zakývání hlavou, na jeho tváři se rozlil spokojený úsměv.
"Mám nápad." Jemně se vpil do jeho úst. "Pojď se mnou." Jemně jej chytl za ruku.
 
"Cože kam?" Namísto odpovědi jej Gerard dotáhl až těsně ke skříni. Frank na něj nechápavě zíral. Ten mezi tím otevřel dveře skříně dokořán a před Frankem se ocitlo obrovské zrcadlo zdobící ony dveře. Nechápavě otočil na svého společníka, ten však kývl hlavou směrem ke skříni. Když tedy uposlechl jeho přání a jeho pohled spočinul na svém nahém těle za kterým se nacházel Gerard, bradou se opírající o jeho rameno, tisknoucí se na jeho tělo a něžně dlaněmi něžně masírujíc jeho boky, opět se začal červenat.
 
"Né Franku, dívej se!" přikázal mu. "Chci aby ses díval, chci abys viděl to, co vidím já. Chci abys viděl, jak jsi nádherný, když si rozkoší skousáváš rty a tiskneš se k mé ruce,…" mezi těmito slovy se jeho ruka opět sesunula na jeho úd a začal jej něžně laskat, "ne nezavírej oči, dívej se! Chci aby ses dnes udělal s pohledem na sebe samého. Nikdy by mě nenapadlo, že někdo jako ty, se může stydět, když já bych již od prvního dne co jsem tě spatřil, hořel touhou tě přesně takto vidět. Ani nevíš, kolik úsilí mě stálo, abych si tě nevzal již tehdy v tělocvičně."
"Proč jsi …bože…proč jsi to vlastně…už tehd…áááách." Jak měl ze sebe vyplodit kloudnou větu, když jej ten nejúžasnější muž přiváděl na pokraj šílenství?
 
"Proč jsem si tě již tehdy nevzal? Nechtěl jsem to takto, ne mezi přestávkou někde na žiněnkách. Nechtěl jsem, abys takto prožil své poprvé, své poprvé s mužem. Chci, aby to pro tebe bylo něco vyjímečného, Franku." Něžně skousl hebounkou kůžičku, chránící jeho krční tepnu.
"Nezavírej oči. Dívej se. Jsi nádherný…" Druhou rukou stále objímal jeho tělo, ale zarve jí něžně hnětl bradavku, naklonil se a políbil jej na klíční kost. Tempo jeho dlaně stále narůstalo, Frank nikdy nic tak silného nepocítil. Měl pocit, že tohle nemůže jeho mysl unést a stejně jako toužil po slastném vyvrcholení, tak toužil uniknout a nabrat zpět ztracenou kontrolu. Avšak jeho snaha uniknout Gerardově ruce měla za příčinu pouze to, že se Frankovo obnažené tělo tisklo na značně se rýsující bouli v Gerardových kalhotách. Nebylo úniku a Frank někde v hloubi duše za to děkoval bohu. Avšak tempo Gerardovy ruky se najednou zpomalilo.
 
"Bože Geee, bože nééééé, prosííííím nepřestávej…."
"Neboj se Franku nepřestanu, ale podívej se na sebe… Chci aby ses viděl…"
Téměř zoufalý Frank uposlechl jeho příkazu. Viděl svůj obraz v zrcadle, jak s rozkoší zčervenalými tvářemi, ústy dokořán, roztřeseným tělem se tiskne na Gerardovo tělo a hledá v něm oporu v jeho dlani útěchu.
"Jsi nádherný…nikdy si nesmíš myslet nic jiného." Po těchto slovech jeho laskání nabralo na intenzitě. "Zavři oči, lásko. Zavři, zavři…" Netrvalo to ani minutu a Frank se celý prohnul a nebýt Gerardova nyní pevného stisku, sesunul by se k zemi.
"Gee….bože…" Ten stále zpracovával jeho úd, až do té doby co se naprosto vysílený Frank sesunul do jeho náruče.

 

Diskusní téma: part four

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek