part seven

Chviličku jen tak usrkávali víno, když jej vytrhl z přemýšlení. "Jmenoval se Joel. Pracoval s mým tátou, tehdy mi bylo čtrnáct.."
"Cože, ale vždyť tehdy jsi ještě nemohl,…" zmlkl, "promiň, pokračuj prosím."
"No víš Fee, mohl, tedy po tělesné stránce, mohl. Jak jsem již řekl, Joel byl tátův společník. Byl dost hezký no a já již tehdy něco tušil o své orientaci a lákalo mě to zkusit. A tak jsem jednou, když byl u nás na zahradní oslavě jsem s ním tak trošku koketoval no a on mi ukázal vše potřebné no…"
"Gee, víš, že mi můžeš věřit."
"Vím Franku, možná víc než ty sám. No jde o to, že on se tak nějak neudržel no, prostě zapomněl na to, že jsem pannic a vzal si mě jakoby nic, přemohla jej touha. No týden jsem nedal nohy k sobě." Falešně se pokusil o smích, ale neobelstil by tím ani hluchého.
"Gee je mi to líto."
"To nemusí Franku, koledoval jsem si o to, ale chci abys věděl něco," otočil se celým tělem k němu a uchopil jeho tvář do dlaní, "nikdy! Nikdy, se nenechám unést. Nedopustím, abys trpěl. Budu něžný, přísahám."
"Věřím ti." Opravdu od té doby co tu byl s ním jej skutečně ani na chvilku nenapadlo, že by mu mohl jakkoliv ublížit. "Gee, můžu se zeptat?" Nedalo mu to.
"Chceš vědět, jak jsem se z toho dostal?" Sotva znatelně přikývnu.
"No po té, co Jeol viděl tu krev si uvědomil kolik mi vlastně je a co mu hrozí a přerušil spolupráci s mým otcem a slehla se po něm země. No ale zanedlouho se tu ukázal Pete, byl o dost starší a byl velmi zkušený a opravdu uděl ze mě někoho jiného, to on mě přiměl, abych se dal na sport a uměl se tak bránit, kdyby mi někdo chtěl ublížit, uděl ze mě sebevědomého člověka a zahojil rány, ale způsobil další. I když jsem to asi v hloubi duše tušil dávno, že náš vztah nemá budoucnost. Nevím jestli jsem jej miloval, spíš to byl můj kamarád a pak úžasný učitel milování v jednom, ale tyto světy se nepojily dohromady. A on si pak našel přítele odpovídající jeho… no řekněme věkové kategorii a odstěhoval se s ním."
"Bože bojím se pokračovat ve svých otázkách. Vypadá to, že jsi měl stovky milenců a všichni spolupracovali s tvým otcem." Tak tohle Gerarda skutečně pobavilo.
"Frankie, nebudu ti lhát, nejsem zrovna andílek, ale většinou se jednalo o milostné aférky."
"Bože připadám si vedle tebe jako pannic. Teda myslím jako úplný, ne jen v tomto, já no… prostě."
"Nechci aby ses za to styděl Franku, to je to, co na tobě tak miluji. Tvoji čistotu a nevinnost a taky tvoji naivitu a chci tě ochránit přede všemi, kteří by jí chtěli využít."
"Gee?"
"Hmm?"
"A nevadí ti, že jsem v sexu…"
"Bože, Franku! Chceš abych tě přesvědčil názorně jak pramálo mi to vadí?!" Myslel to jako žert, ale Frank nad tím očividně uvažoval. "Ne Frankie, ještě nejsi připravený, není kam spěchat. Nechci to zničit, proto počkám. I kdybych si ho měl strčit do mrazáku."
"Bože, Gerarde, ty jsi pako." Oba měli co dělat, aby se neváleli smíchy po podlaze, účel to však splnilo, napětí se uvolnilo. A Gerard se s údivem otočil na Franka, když ucítil jeho hlavu opřenou o rameno. "A navíc jsi si moc jíst, že tě pak budu chtít. To víš, až budu střízlivý a ty nebudeš široko daleko jediný živý…" zašeptal mu škádlivě do ouška. To si již však Gerard přitáhl jeho rty a vášnivě si probojovával cestu do jeho úst. "Vím, že po mě toužíš." Políbil ho na tvář a něžně kousl do ušního lalůčku. Pokračoval by dál, kdyby se pokojem neozvala refrén písničky Feard od the Dark od Iron Maiden.
"Bože to snad není pravda. Máš štěstí, jinak bych tě ztrestal." A vydal se přes pokoj do kuchyně.
"Tak ty můžeš mít telefon a já ne?" křiknul za ním Frank. Touž však Gerard s někým hovořil.
"Cože? To snad ne! To nemyslíš vážně! Ne! To mě nezajímá. Řekl jsem ne!" Gerard práskl s telefonem a opřel se o kuchyňskou linku. Frank,vystrašen tím, co zaslechl se pokusil dopajdat ke dveřím, avšak soustředěn Gerardem a nesoustředěn na cestu, zakopnul o práh dveří a sesypal se k zemi.
"Bože Franku, měl jsi zůstat sedět, sakra." Gerard mu pomohl vstát a pak ho opět odnesl na sedačku, kde jej položil a podíval se na jeho nohu.
"Gee, co se.."
"Bolí ti ještě něco kromě té nohy?" skočil mu do řeči Gerard.
"Ne, ale Gee co se…"
"Neměl bys tu nohu moc namáhat, něco ti na ni raději dám."
"Sakra Gerarde! Přestaň to okamžitě zamlouvat a řekni mi co se sakra děje!"
"Nic."
"Gerarde, nemyslíš si doufám, že jsem úplný debil, že ne?"
"Franku, když říkám, že se nic nestalo, tak se prostě nic nestalo ano?!" Uhnul pohledem.
"Gee, no tak, říkal jsi, že mi věříš. Tak mi prosím věř, můžeš mi to říct." A něžně přitiskl svá ústa na ty jeho. "Gee?"
"Josh."
"Cože? Kdo je Josh? A co je s ním?"
"Josh je… je v nemocnici, on … lékaři neví jestli bude žít…" To již však Gerardova slova zanikla mezi vzlyky, deroucí se z jeho úst.
"Gee," Frank jej spěšně objal a přitiskl na svou hruď cítě, že jej potřebuje blízko sebe, "to bude v pořádku, pššš."
"Nebude! Sakra… on… měl být už dávno mrtvý a nemělo… nemá mi na něm záležet sakra." Gerard jej pevně objal, jakoby se bál, že o pokud ho nebude pevně svírat, zmizí. Když se malinko uklidnil, rozhodl se Frank zjisti, co se vlastně stalo.
"Gee no tak, broučku, jsem tu s tebou. Ano? Gee, kdo je Josh?"
"Můj otec… můj skutečný otec."
"Skuteč… cože? Já myslel, že…"
"Ne Harrison a Kate se mě ujali. Nikdo o tom neví, postarali se o to, abych normálně žít a nikdo se mi nevysmíval, to víš, děti umí být kruté."
"Gee a můžu vědět, proč… proč tě nevychovával tvůj otec?"
"On mě nenávidí…." Když se rukávem utřel slzy a poté i nos vypadal najednou tak zranitelně, jako malé dítě, kterému chybí láska a Frank najednou chápal, co potřebuje, co potřebují oba. A něžně jej hladil po zádech svírajíc ho a kolíbajíce se s ním dopředu a dozadu.
"Gee, třeba se ti uleví, když mi to vše povíš. Hmmm?" Opatrně jej od sebe odtáhl a podíval se mu do očí. Něžně mu setřel mokré cestičky na jeho tváři a hřbetem ruky jej pohladil na spánku.
"Nenávidí mě" Odtrhnul od něj pohled a zadíval se někam za něj. Frank mu to chtěl nejdříve vymluvit, ale pak si uvědomil, že nejlepší bude nechat Geho nejprve, aby se mu svěřil. "Už od narození. Vždy říkal, že jsem se nikdy neměl narodit, že jsem zlo, že jsem zabil Beage. Víš, to je má skutečná matka, ona zemřela při porodu a … Nikdy mě neměl rád, nepamatuji si, že by mě někdy pohladil nebo řekl něco hezkého. Spíš naopak, když jsem chtěl vědět, proč mě tak nenávidí, řekl, že kdyby věděl, že zabiji jeho lásku, byl by to on sám, kdo by mě zabil. Nedokázal se přes to přenést, miloval jen ty své koně. Vím, že by život kteréhokoli toho blbého koně vyměnil za ten můj. Vychovávala mě bába, pamatuji si na ni stále. Bylo mi tehdy pět let, když umřela. Rok to se mnou ještě nějak vydržel, ale pak… jednou, když jsem zlobil, řekl… prostě mě další den naložil a odvezl do domova od té doby jsem o něm neslyšel. Pak se tu objevil když mi bylo patnáct, řekl mi, že jsem mu chyběl, že tehdy udělal to nejlepší co mohl. Řekl mi, že bylo třeba, aby mě rok nijak nekontaktoval, abych mohl jít k adopci a když mě tehdy po roce a půl viděl u mé rodiny, Šťastného, rozhodl se, že bude lepší mě nekontaktovat vůbec. Pak začal něco mlet o tom, jak byl v protialkoholické léčebně a jak je z něj jiný člověk a jak mu chybím a…. jen tak si přijde a chce druhou šanci? Po tom všem? A teď si kurva dovoluje umírat? Nemá na to právo, ještě ne sakra…"
"Och Gee, to bude v pořádku, ššš. Uvidíš, pojedeme tam a…"
"Ne! Nechci ho vidět, už nikdy. Ať si klidně umře, mně je to jedno, už pro mě nic neznamená, pro mě je mrtvý dávno"
"Gee, oba víme, že si to jen nalháváš, měl by jsi tam jet…"
"Na to zapomeň."
"Gee, je to tvůj otec!"
"Nikdy se tak nechoval!"
"Možná jo, kdybys mu dal šanci…"
"Takže je to teď moje vina? Taky si myslíš, že jsem zabil svoji matku?!"
"Gee, tohle jsem neřekl, nepřekrucuj moje slova. Já jen chci říct, že tohle je možná poslední šance jej vidět…"
"Nepleť se do toho Franku."
"Gee, budeš si to navždy vyčítat. Třeba bude chtít tvé odpuštění."
"Toho se nedočká…"
"Gee…"
"Ne!" Po tom vstal ze sedačky a odešel ven.
Byly to již dvě hodiny, co byl Gerard venku a Frank se obával, jestli se mu něco nestalo. Chtěl být s ním a litoval toho co mu řekl, ale myslel to dobře. A teď? Bože přál si, aby mohl normálně chodit a moci se vydat ho hledat a ne tu jen bezmocně sedět a strachovat se.
Ozvalo se bouchnutí domovních dveří. Rychle se otočil a spatřil promoklého Gerarda. Bože jaká ironie, jak se situace opakovala. Přitom si Frank přál, aby se neudála ani jednou.
"Můžu?"
"Bože Gee, neptej se, já měl takový strach. Já, Gee…" Ten klekl u jeho nohou a hlavu zabořil mezi ně. Frank ji uchopil do dlaní a přinutil jej podívat se mu do tváře.
"Promiň mi to prosím, neměl jsem tě do toho nutit. Tvé dětství muselo být peklo… já."
"Měl jsi pravdu…" pípl.
"Cože?"
"Měl jsi pravdu, neodpustím si jestli teď umře, ale já… mám strach… mám strach tam jet. Co když mu dá šanci Franku? Co když mu začnu věřit a ukáže se, že je stejný? Že se nezměnil, já…"
"Pšš Geee, budu tam s tebou ano? Nedovolím, aby ti někdo ublížil. Nezvládneš řízení, odvezu tě tam ano?"
"Ne prosím, zavolej TAXI, já nemám na to, tě navádět a já… bude to lepší."
O hodinu později už Gerard seděl vedle Frank na zadním sedle hlavou opírající se o Franka, která jej něžně hladil po vlasech. Pomalu se propadal do říše snů, když jakoby z dály uslyšel Frank zašeptat "miluji tě". Proč musela tato vysněná slova doprovázet ten nejhorší den v jeho životě?
"Gee, no tak probuď se, jsme na místě. Musíš mí říct v které nemocnici je tvůj otec." třásl s ním něžně Frank.
"Neříkej mu tak." promluvil rozespale.
"Cože, jak?"
"Nemluv o něm jako o mém otci ano."
"Dobře, ale kam máme jet?"
"Já,…nemocnice svatého Patrika."
"Dobře, takže jeďte do nemocnice sv. Patrika ano?"
"Franku?"
"Ano, Gee."
"Půjdeš tam se mnou?"
"To víš, že ano."usmál se na něj povzbudivě Frank.
Trvalo jim déle najít potřebné oddělení, Patrikův institut byla jedna z nejprestižnějších nemocnic široko daleko a mu bylo hned jasné, kdo se postaral o převoz pacienta právě sem. Žádná matka nenechá své dítě trpět, když může jeho trápení ulehčit.
"Dobrý den, přejete si?"
"Dobrý den, já jsem Frank Iero a tohle je můj… tohle je Gerard Way, dozvěděli jsme se, že zde byl převezen pan Josh Martinéz."
"Ano a vy jste příbuzní?"
"On… je to můj otec." Poprvé za tu dobu promluvil Gerard.
"Och, prosím pojďte se mnou do kanceláře."
"Proč? Prostě mi řekněte, jak je na tom, ať mohu jít, na tyhle zdvořilostní kecy fakt teď nemám náladu." Neudržel se již a vybuchl.
"Já pane Wayi je mi to líto, ale Váš otec…je mi to líto."
"Ne, ne to, to nemůže být pravda. Já… jste si jistý? Chci říct, mluvíme o tom stejném Joshuovi narozeném roku 1931 v Belleville?"
"Ano pane, je nám to líto… měl vnitřní krvácení a dělali jsme co jsme mohli…"
"Néééééééééééééé." Rozkřičel se Gerard na celou nemocnici a po té, kdyby jej Frank neuchopil, sesypal by se k zemi.
"Pššš Gee, jsem tu s tebou, to bude v pořádku."
"Je mrtvý sakra, slyšel jsi to? Mrtvý! Mrtvý, mrtvý…." šeptal stále dokola až jeho slova zanikla v moci beznaděje.
"Gee, neměl bych zavolat tvým rodičům? Měli by tu být teď s tebou a …"
"Ne, já nemůžu je teď vidět, já… nemám na to, prosím odvez mě kamkoli jen ne k nám domů."
"Dobře."

 

Diskusní téma: part seven

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek