"Gee, měl by sis jít lehnout."
"Nemůžu…vidím ho. Stále ho vidím, jak stál u nás a prosil o druhou šanci a já jej vyhodil… já kdybych jej třeba…"
"Gee ty za to nemůžeš, to není tvoje vina. Je ti to jasné! Ty jsi s tím nemohl nic dělat!"
"Třeba kdybych hned odjel, jak jsi mi říkal a nehrál si na ublíženého…"
"Byl na operačním sále, nic jsi dělat nemohl, nepustili by tě k němu, Gee."
"Mohl jsem…"
"Ne! Nemohl." Pevně jej chytil a donutil jej klesnout k zemi po té si jeho hlavu přitáhl na svou hruď a nechal jej vzlykat do svého trička, nechal vyplavit z něj všechnu tu bolest a bezmoc. Usedavý pláč a vzlyky přešli v tiše kanoucí slzy a popotahování, která jej natolik vyčerpalo, že usnul. Frank věděl, že nemá nejmenší šanci odnést jej do pokoje, to bylo naprosto nemožné, tak jen zůstal v té nepohodlné poloze na podlaze, držíc ho v náručí a hladíce ho po tváři. Pevně jej svíral, aby i ve snu cítil jeho přítomnost, až nyní si uvědomil, jak hluboce pod kůži se mu dostal. Po chvíli i jeho víčka únavou klesla a on se propadl do říše snů.
'Bože!' Frank se probudil a nemohl pomalu ani pohnout hlavou, jak jej bolelo za krkem. Ta bolest vystřelovala až do hlavy a on měl pocit, jako by se mu měla rozskočit. Rozhlédl se po pokoji, ale po přítomnosti jiné osoby, tu nebylo ani památky. O několik minut zjistil, že jeho domněnky byly pravdivé. Nechápal to, ale Gerard odešel bez rozloučení ani mu zde nenechal žádnou zprávu. Jediné co tu bylo, byla taška s jeho oblečením a konečně navrácený mobil. Nejhorší na tom však bylo, že se mu Gerard ani neozval, jediný kdo se mu za celý zbytek víkendu snažil dovolat byla Jamia, ale na tu opravdu neměl náladu a tak se v pondělí vydal do školy s notnou dávkou strachu a se spoustou nezodpovězených otázek. Avšak ani na jednu z nich se odpovědi nedostal, protože Gerard se za celý týden do školy nedostavil. Nejvíce však Franka bolelo, že již určitě musel být pohřeb Gerardova otce a on si očividně nepřál, aby se tam dostavil. Jakási část uvnitř něj toužila být právě v ten okamžik po jeho boku a utěšujíc ho. Nevěděl co si o tom má myslet, ale jediné co věděl je, že mu zatraceně ten neřád chybí.
Když se v pondělí Gerard ukázal ve škole, vypadal, jako by se nic nestalo. Oplýval vtipem a nevhodných poznámek z jeho úst bylo nespočet. A Frank nevěděl, jak se v této situaci zachovat. Nechtěl jej nikterak okřikovat a už vůbec ne ho ztrapňovat před celou třídou, ale nemohl to přeci nechat jen tak být. Byl rozhodnut si s ním promluvit, avšak čím více se blížila ona hodina, tím více se podvědomě snažil ji oddálit. Bál se toho, co by se mohl dozvědět. Třeba se to přeci jen rozmyslel. A Frank si najednou nebyl jist, co by dělal, kdyby se jejich role vyměnili a Gerard byl najednou tím, který by si přál někoho rovnému jeho věku či snad i postavení.
Poslední hodinu měl jako každé pondělí v té nejhorší třídě na škole. Pokud nevybití prváci, kteří přešli na tuto školu až z devítky, byli postrachem všech kantorů, tihle jej přiváděli rovnou do blázince. Ano Gerardova parta se snažila na škole udržovat pořádek, ale tato třída byla něco jako jejich rivalové. Stejně staří, ale o tolik více problémoví- jejich paralelka. Kdyby to bylo možné, ihned by Gerarda z jeho postu sesadili, teda hlavně jeden z nich, jeden, který si všiml, že pro Gerarda není Frank jenom dalším zářezem, ale něčím víc - Bert.
"Bože, myslíš, že už ho dostal?"
"Cože? Ne to pochybuju," zamítl to hned Bert. Vůbec se mu tahle možnost nelíbila. Musel uznat, že učitel Iero byl fakt kus a ještě víc byl pro něj přitažlivější proto, že jeho prdelka nesla velký nápis vlastnictví Waye.
"I kdyby už jej zbavil té nevinnosti, nikdy s ním nezažije to, co se mnou."
"Nějak si věříme ne?" posmívali se mu kluci.
"Myslíš si, že to nedokážu?" ohradil se.
"O to tu ani tak nejde, ale spíš o to, že tě Way nenechá na něj ani šáhnout."
"Ale chápete to? Co by to bylo?" Bert se ponořil do svých myšlenek a rozhodl se. "Dostanu ho!"
"Cože?"
"Přeberu ho Wayovi, vezmu mu jeho hračku a obmotám si ho kolem prstů a až mě unaví tak ho prostě odhodím. Není lepší možnost, jak se naší školní hvězdičce pomstít. A vy mi v tom pomůžete! Jasné?!" Ne, že by se klukům nelíbil nápad, jak dostat snobského synáčka na lopatky, ale tohle byl boj proti celé škole. I když … představa toho, že oni by se stali tou elitou…
"Dobře pomůžeme ti." rozhodli se a Bert se s úšklebkem podíval na svou budoucí oběť. Nemohl říct, že by se na to netěšil jak pětileté dítě na Vánoce.
"Pane O'conely mohl byste laskavě věnovat svoji pozornost mému výkladu? Nebo máte pocit, že tak překypujte informacemi, že je moje přítomnost pro vás naprostou zbytečností?"
'Ani nevíš, jakou prioritou ses stal.' Usmál se pro sebe, avšak nahlas nic neřekl, jen mrknul na své kamarády.
"Pane učiteli, potřeboval bych si s vámi promluvit." Zastavil jej Bert na chodbě zrovna když se Frank snažil vyhledat Gerarda a o všem si s ním promluvit.
"Potřebujete něco?" velice "nenápadně" mu dal najevo svoji ochotu.
"Ano, totiž dělám středoškolskou odbornou činnost na téma "Významní spisovatelé 21. století a jejich přínos kultuře" a chtěl jsem si o tom s Vámi promluvit a požádat Vás o pomoc a vedení."
'Bože, tohle ti muselo dát hodně práce to vymyslet, však?' pomyslel si Frank, ale nahlas nic neřekl a jen ho stále nedůvěřivě zkoumal trápíce se tím, co touto lží sleduje. Ale když jej odmítne, nepochyboval o tom, že by šel za jiným učitelem a jistě by se mu svěřil s tím, proč mu s tou prací nepomáhá jeho češtinář a to by pro něj nemuselo být dobré. 'Sakra. Nezbývá mu než přistoupit na jeho hru, alespoň se tak dozví, co má zalubem.'
"Dobrá tedy, pomohu Vám s tím, ale musíte si připravit potřebné materiály a já Vám vysvětlím, jakou to má mít formu a tak, ale ne dnes ano?"