part two
Žije! Namísto toho, aby měl hrudník rozervaný ve dví, krev se mu řinula z těla a nestvůra se pásla na jeho vnitřnostech, byl konečně osvobozen z pout. Ruce ho pálily jako čert a cítil se slabý, jak stonek sedmikrásky vzdorující jarnímu dešti. Snažil se udržet se na nohách, ale běžet by v tuto chvíli rozhodně nezvládl. Toho si očividně všimlo i zvíře, neboť do něj jen maličko drclo a on se hned octl na zemi. Netušil, co s ním zamýšlí a zjišťovat to nechtěl. Naivně doufaje, že to k něčemu bude, couval. Nejraději by se jako malé dítě rozběhl a věřil, že se stane zázrak a závod s tímto zvířetem dopadne v jeho prospěch. Odvážil se nadechnout, protože se mu již nedostávalo vzduchu, chtěl jen zlehka otevřít ústa, neboť nos měl ucpaný, avšak i přestože si počínal opatrně, zvíře si toho všimlo. Pohled tmavě černých očí, jakoby se zavrtával přímo do jeho duše, vlasy měl přilepené na zpoceném čele, ale odhrnout si je netroufal. Jen co se malinko posunul vlevo, netvor se vzepjal na zadní a zavyl. Drásalo to uši, vypadlo to, jakoby obrovsky trpěl. Několik kroků ustoupil, máchl obrovskou tlapou a …
Bože! On si rozerval vlastní kůži?! To, co se dělo právě před jeho očima, byla ta nejděsivější věc, jakou kdy viděl, bylo to odporné, ale zároveň to byla jeho příležitost. Pokud existovala možnost záchrany, byl to právě v tento okamžik. Když už byl dostatečně vzdálen od té kupy masa a kůže, přetočil se na všechny čtyři a následně se pokusil neúspěšně vstát. Nohy na tom skutečně nebyly nejlíp, avšak čekat na úlevu byl v tento okamžik velký luxus, který si nemohl dovolit. Podepřel se o své vlastní koleno a snažil se zvednout, napotřetí se mu to podařilo a on ušel dva kroky, než si uvědomil děsivou skutečnost – všude bylo najednou příliš velké ticho. Otočil se. Čekal mnoho, snad by ho méně překvapilo, kdyby zvíře bylo na zemi mrtvé, ale člověka, toho rozhodně neočekával. Tedy má-li být přesný, nahé mužské tělo. Mohl měřit dva metry, černé havraní vlasy a pronikavě temné oči, jejichž pohed děsil i rozechvíval. Ztvrdlé bradavky stejně jako obrovský čnějící úd.
Mikey měl již za sebou několik sexuálních zkušeností, ale většinou se jednalo o muže jeho věku, kteří preferovali tam dole krátký sestřih a rozhodně se nemohli chlubit takovými rozměry. Aby pravdu řekl, nebyl si jist, zdali by nedal přednost mladické výbavě, než něčemu, co by ho nejspíš rozpůlilo vejpůl.
Rozhlédl se kolem sebe, aby se ujistil, že nestvůra na něj nezaútočí z boku, avšak když se poté podíval před sebe, vyjekl překvapením. Onen nahý muž stal pár metrů před ním a prohlížel si ho, jeho oči byly najednou tak strašně světlé, přímo zářily do krajiny.
„Já…“ Mikey se ho chtěl zeptat na tolik věcí. Příval otázek, honících se mu myslí ustal c okamžiku, kdy se mužovy obrovské ruce dotkly jeho boků a jakoby nic ho vyzdvihly, až se otřel tělem o jeho penis.
„Panebože!“ vyjekl a snažil se od něj odtáhnout. Netušil, co může očekávat, ale směr jakým se jeho přání budou ubírat, začínal být více než jasný.
„Okamžitě mě pusť, slyšíš?!“ Křičel a snažil se dostat z jeho blízkosti, ale jeho úd však začínal na těsnou blízkost muže reagovat. Bylo to ponižující, nežádoucí, perverzní a zároveň tolik vzrušující, že měl co dělat, aby se o něj sám nezačal třít. Netušil, co se to s ním děje, tohle bylo poprvé, kdy měl problém se udržet a jeho touha dosahovala takových výšin. Pravdou však bylo, že si ho nikdo doposud nebral tak automaticky, s takovou jistotou. Jeho submisivní já se přímo tetelilo blahem, avšak jeho rozum křičel hlasité stop!
Nebyl si docela jist, zdali mu muž rozumí, vypadal jako z jiného světa. Sotva zaregistroval, že se na okamžik octl v úplně temnotě a již opět viděl dění kolem sebe zcela jasně, aby mohl odhalit příčinu. Jeho tričko se válelo na zemi.
„Já… Nechci! Pusťte mě!" Jeho pokusy znít výhrůžně byly směšné. Celý průběh dění byl sněšný, smích ho ale přešel v okamžiku, kdy se octl opřený o strom svým nahým pozadím, zatímco k jeho popředí se tisklo nahé mužské tělo.
„Bože!“ vyjekl. Netušil, co ho překvapilo víc, zdali mužův příraz k jeho tělu nebo to, že si pozadí odřel o kůru stromu a na jeho hebké kůži utkvěla smůla.
„Já nechci!“ snažil se zachránit situaci.
„Tvé tělo říká něco jiného!“
On mluví? Jeho tělem přeběhl mráz. Byl šokován tím, že by skutečně mohl mít co dočinění s člověkem. Zadumán do svého vnitřního dilema, vyjekl překvapením, když byla jeho ústa z zčista jasna uvězněna a i když se nažil odtáhnout se, nebylo dostatek místa k úniku a muž si vybojovával cestu dovnitř. Způsob jakým líbal! Tak lačně, majetnicky. Sem tam ho kousl a zanechal za sebou mírně rozbolavělé a napuchlé rty. Horký jazyk opustil jeho rty a přesunul se na hrdlo. Líbal jeho světlý krk, sál a jemně kousal, jakoby to byla bradavka. V Mikeyho lůně se děly nevídané věci. Miloval, když se muž k němu choval takto, bylo to tak vzrušující, tak tajemné, zakázané... Měl pocit, že celý jeho život je v rukou jeho milence, naneštěstí nyní tomu tak i skutečně bylo.
„Stačilo by se zakousnout a pak trhnout... Nepřežil bys ani pět minut!"
Tohle pro něj nevypadalo dobře.