part two

Když se nic nedělo, nepatrně jukla, co se děje. To už však chystal večeři, uznal, že bude lepší něco výživného a zdravějšího, takže připravoval takový obložený talíř. Sám byl vegetarián, ale An maso dával, chtěl, aby si až vyroste, sama vybrala, jak se bude stravovat, nyní ji nechtě do ničeho nutit, byla to její volba, avšak momentálně na ni byl příliš mladá. Sundal ji z linky a postavil na zem.

"Prostři ano?" Věděl, že jako "hrozně dospělá" chce převelice pomáhat a občas mu dost překážela. Jednou ji musel dokonce lepnout. Trouba ji nechal chystat na talířek a aranžovat to, jenže ona mu strčila prsty přímo pod nůž neuvědomujíce si, že mohla být bez nich. Malinko ji lepl a pak ho to mrzelo, protože malá brečela a žvatlala, že chtěl jen pomoct dávat na talířek. Věděl, že to byla jeho chyba, ale příliš se o ní bál, byl na ni sám a tak jeho strach spočíval v tom, že vnitřně cítil, že musí selhat. Dřív nebo později. Tehdy ji jako bolestné vzal do hračkářství a koupil ji toho největšího a taky nejdražšího medvěda, kterého měli.

Když bylo vše připraveno, usedli za stůl. Frank si uvařil svoji oblíbenou kávu a holčičce udělal bílou kávu, která se skládala z melty a mléka. Věděl, že pak lépe usne a tohoto výsledku chtěl rovněž docílit, jelikož malá prospala téměř celá den, měl strach z toho, jak ji přiměje, aby šla spát a nepletla se mu pod nohama, při jeho práci. Potřeboval, vyřídit některé telefonáty, hlavně bylo potřeba zavolat Raulovi, který mu slíbil pomoci se stěhováním. Byl to jeho dlouholetý přítel a vždy tu byl pro něj, Frankovi bylo zřejmé, že toužil být více než jen jeho přítelem, avšak nikdy tomu nedovolil. Raul byl totiž skvělý přítel, a pokud jste potřebovali s něčím pomoci, například zařídit stěhování a objednat potřebný nábytek, těžko byste hledali lepšího rádce a pomocníka. Byl skvělý organizátor a vždy plnil své sliby, problém však tkvěl v tom, že byl zvyklý žít podle stálých a neměnných pravidel a očekával do svých blízkých totéž. A i když se skutečně snažil chovat k Angee vždy hezky, nikdy by s ní nebyl schopen žít pod jednou střechou a vychovávat ji spolu s Frankem, to v hloubi duše věděli oba stejně dobře, jako Frank věděl, že malá pro něj bude vždy na prvním místě. Obětoval by pro ni vše.

Po jídle se přesunuli do obýváku a Frank na stůl postavil těžkou krabici. Kdyby tu byla jeho matka, jisto jistě by mu vyhubovala, stůl totiž pokrýval jemný zelený brus a bylo jen otázkou času, kdy by Frank svým manipulováním na něm vytáhl nějakou nitku.
Nechtěl to tu nikterak měnit, vždyť tu dřív také bydlel a měl tento styl starého nábytku vcelku rád, jen se rozhodl vyměnit matčinu sbírku keramických a dřevěných koček nahradit svou sbírkou detektivních knih. Šanony s jeho prospekty a návrhy, které se stále schraňoval a pracoval na nich doufaje, že si jednou přece jen bude moci otevřít svůj disingerskou firmu, nahradily sbírku starých panenek s keramickými tvářičkami, lidskými vlasy a krajkovými šaty. Tušil, jak by tento matčin skvost, který z celého srdce milovala, dopadl po jedné návštěvě An. Navíc pravdou bylo, že on panenky nejenže neměl rád, byl přece jen muž, i když homosexuál, pravdou bylo, že se jich bál. Ty jejich oči, vždy měl pocit, že ho mohou sledovat.

Bylo třeba chytnout do ruky vysavač, prachovku a Okenu a trošku to tu vylepšit, závěsy hodit do pračky a vytrhat plevel na zahradě, ale na to bylo času dost.

Prioritou číslo jedna bylo změnit pokoj pro hosty v dětský pokoj, zítra ho čekalo malování, protože odpoledne měli přivést nábytek a on měl jet ještě s Raulem koupit novou postel. Při této myšlence se podíval na spící holčičku, ležela na zemi a baculatýma ručičkama objímala svého medvídka, blonďaté kudrlinky ji padali do tváře a její tělíčko se v pravidelných intervalech zvedalo, aby opět kleslo. Frank ji chtěl přenést už dříve nahoru, aby ji uložil do postele a on mohl v klidu uklízet, aniž by se musel obávat, že ji probudí, ale pak si uvědomil, že kdyby se malá na hoře probudila sama, nedopadlo by to dobře. Lehl s vedle ní, přitáhl si ji k sobě a spokojeně se nechal unést do říše snění.

***
Franka probral nějaký zvuk, netušil, odkud vychází a o co se jedná, byl příliš ospalý. Po chvilce nu došlo, že se jedná o vyzvánění na jeho telefonu.

"Haló," rozespale.

"Franku, tady Raul, asi za deset minut, tam budou stěhováci s nábytkem…"

"Cože? Co je to za hloupost, měli přijet v jednu! Já … měl jsem prvně vymalovat…"

"A kolik si myslíš, že je?" smál se jeho přítel do telefonu.

"Sakra! Já se omlouvám, musel jsem večer usnout, sakra! Zapomněl jsem si nastavit budík…"

"Franku! Mluvíš jako nějaký buran! Já budu u tebe asi za půl hodiny, chtěl jsem se sice ještě pro něco zastavit, ale…"

"Prosím jeď rovnou sem!" skočil mu o řeči. Na druhé straně bylo ticho. Povzdychl si. „To nám to začíná!“ Povzdychl si a koukl se vedle. Malá už byla vzhůru a kukala na něj s rozcuchanými vlasy, kole při bradě a rukama na nich. „Tak jdeme na to ne? Utíkej si umýt zuby, kartáček máš daný na umývadle, koupil jsem ti nový ju, vezmi si ten růžový, ne že to popleteš! Pasta je vedle, Perlička je tvoje.“
„Já vím, nejsem malá!“ zakroutila moudře hlavou a vydala se do koupelny, zatímco Frank do kuchyně, chystat snídani. Víc už toho stejně do Raulova příjezdu nestihne. A měl pravdu, nezehřálo se ani mléko v mikrovlnce a už zvonil někdo na dveře. Rychle vyndal misku, trochu srkl, aby zkontroloval, zdali to nepřehnal a mléko není horké, pak ji tam nasypal trochu cereálií a postavil to před ní. Mohl sice čekat, až si to malá nachystá sama, ale dnes potřeboval, aby to odsypávalo.
„Prcku, buď hodná ano?! Hned se vrátím, a jestli budeš zlobit jak včera, tak žádné hračkářství dnes!“ výhrůžně zdvihl prst. Neslušně ohrnula nos, ale bylo vidět, že si jeho slova vzala k srdci.

 

Diskusní téma: part two

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek