part one

Frank vyndal klíče ze zapalování. Konečně byli, po téměř pěti hodinové jízdě, na místě a on si zasloužile oddychl. Cítil se naprosto vyčerpaně, bolelo ho za krkem a měl toho již plné zuby. Starostlivě se koukl zpětným zrcátkem do zadu a oddychl si, když zjistil, že Angee spokojeně spí v autosedačce. Jeho jediné plus bylo, že ji dokázalo uspat i nové CD Misfits.

Na jednu stranu se mu ani v nejmenším nechtělo vstoupit do vlny vzpomínek, kterou sebou přináší toto místo, ale na tu druhou se nemohl dočkat, až zaleze do postele a konečně dospí to, co ráno nestihl. Mrzelo ho, za jakých okolností se sem vrací, miloval své rodiče a poslední léta je tolik zanedbával. Zprvu to bylo kvůli Anyeině nemoci a později proto, že díky své práci, kde bral i ty nejhorší směny, aby si byl jist, že zaopatří rodinu, neměl příliš volného času, a když už nějaký měl, plně se věnoval Angee, aby tolik netrpěla ztrátou své matky. Zpráva o tom, že se zabili při autonehodě, ho složila na kolena, a kdyby nebylo prcka, netušil, jak by se s tím vyrovnal. Když mu slečna s příjemným hlasem telefonicky oznámila, že již nikdy nebude mít příležitost zlepšit chátrající vztah s rodiči, sesypal se na podlahu a rozeštkal se, tehdy ho malá objala těmi svými buclatými ručenkami a zasypala jeho tvář drobounkými polibky šeptajíce mu, že ona ho nikdy nedá. Věděl, že se musí vzchopit, pro ni!

Byl to měsíc od pohřbu, tehdy s sebou Angee nebral, nechtěl, aby byla na dalším pohřbu, stačilo, že byla na maminčině.

Jedno dobrou věc s sebou tato ztráta přinesla, Frank si uvědomil, že nesmí udělat stejnou chybu dvakrát a tak využil poprvé svých kontaktů, které stihl za tu dobu získat, zavolal svému dlouholetému kamarádovi a ten mu zajistil místo u jedné pobočky poblíž, nebylo to nic moc, ale mohl se přestěhovat do domu svých rodičů, což bylo v tomto okamžiku to hlavní. Byl rozhodnutý si najít i něco dalšího, když to tak zvládl tehdy, zvládne to i nyní, nechtěl se vzdát kariéry, ale An potřebovala prožít své dětství.

Opatrně otevřel zadní dveře a rozepnul pás u sedačky. Láskyplně přitiskl to teplé tělíčko do své náruče. Malá se malinko zavrtěla, její jemné vlásky Franka polechtaly na krku, ale když ucítila známou vůni, opět se ponořila do klidného snění. Opatrně odemknul dveře do domu a naopak ty od auta zamkl na dálkové ovládání. Nošení tašek a vybalování přeci může počkat.

Nic se tu nezměnilo, vše bylo přesně tak, jako si to pamatoval, jen tomu chyběla vůně bylinného čaje a zvuk gramofonu. Po chvilce váhání si vybral raději pokoj pro hosty a tam na pravou část postele uložil malou a sám ulehl po její levici. Opatrně, tak aby ji nevzbudil, ji vyzul bačkůrky, sám se vyzul již v předsíni a přehodil přes ně peřinu a pletený přehoz. Naposledy ještě vrhl pohled na prcka, ale pak již se jeho dech zklidnil a zanedlouho nevěděl o dění kolem sebe.

"Vstávej! No táááák… Feenku! Ty pinďulo!" najednou mu na tváři přistál obrovský péřový polštář a on ať chtěl či nikoli, musel otevřít oči, aby se tak chránil předtím, co Geegee s takovou radostí provozovala - skok letmo přímo na něj. A taky že ano, na poslední chvíli zbrzdil rukama její pád.

"No počkej, ty potvůrko malá!" a hned na to ji přitiskl do peřin a začal ji lechtat, až se víjela smíchy.

"Néééé…. Počůůůráááá...." Snažila se křičet mezi lapáním po dechu, příliš ji rozumět nebylo, ale Frank moc dobře věděl, co chce říct.

"Cože? Neslyším," a pokračoval v "týrání" dítěte, ale za chvíli od toho raději upustil, protože hrozilo, že malá dodrží svou výhrůžku. "Vzdáváš se?"

"Jooo…" bylo to rozkošné, její droboulinké škraně přímo hořely, vlasy měla jako hnízdo, ale smích z její tváře nikdy nezmizel. "Angee má hlad."

"Tak hlad jo? Hmmm… tak co ukuchtíme?" dělal, že přemýšlí a přitom vzal GeeGee do náruče, byla tak lehká, že ji s klidem udržel v jedné ruce, a mířil si to s ní směr kuchyně. Tam ji posadil na kuchyňskou desku a nechal ji, aby se to malinko porozhlédla. "Co říkáš na ovesnou kaši?" věděl, že tohle už jako mimino přímo nesnášela.

"Ble, ble,“ vyplázla na něj jazyk a vehementně kroutila hlavou.
Pak si teprve Frank něco uvědomil. "Sakra! Počkáš tu ano? Jen skočím do auta pro nákup, nějak jsem zapomněl. No snad se nic nevylilo na sedačku," nahodil zhnusený výraz při představě, že by musel celé auto znovu vyčistit.
"Jo, sakra." A tak to bylo stále, jednou si nedal pozor na jazyk a ona si toho hned všimne.
"To se neříká!" pohrozil ji, ale bylo mu jasné, že nebude mít úspěch.
"Ty to říkáš, Angee může taky!"
"Ale já jsem už velký."
"Angee taky!" stála si na svém a on by dal ruku do ohně za to, že kdyby stála na zemi, doplnila by své tvrzení dupnutím si.
"Ne, ne ty jsi a vždy budeš můj prcek," cvrnkl ji do nosu a vydal se pro nákup, mezi dveřmi na ni ještě pro jistotu křikl, aby se nehnula z místa. Netrvalo to ani tři minuty a on byl zpět, ale Angee byla fuč.
"Měl jsem si na ni pořídit obojek." Mělo mu být hned jasné, že to ďáblovo dítě nevydrží na jedno místě, ale doufal, že se třeba alespoň chvilku bude ostýchat než se dá na průzkum neznámého prostředí. Bylo mu líto, že An bábinu neznala, ale nemohl rodičům říct pravdu, příliš by se o něj trápili, takto to bylo lepší. Tomu alespoň chtěl věřit…
Věděl, že An si chce hrát a že se neukáže, dokud ji Frank neobjeví a přitom jak byl tento dům obrovský měl tedy co dělat, už, už chtěl odejít z kuchyně a vydat se na průzkum, když o něco málem zakopl. Byla to poklička. Měl vyhráno.
"Kdepak je Angee… kam jen se mohla schovat?"hrál, že ji stále hledá a díval se všude možně po kuchyni, jen skříňce s hrnci se prozatím úporně vyhýbal. "No to je škoda, zrovna jsem pro ni měl nutelu a myslím, že tu někde najdu i rajčata…." to byla naopak kombinace, kterou malá zbožňovala. Slyšel taky slabé vypísknutí, ale pak byl znovu klid. Rozhodl se to již déle neprotahovat a jal se otevřít dvířka.
"Áááá," začala ječet, jakoby ji na nože braly a sunula se až do zadní části skříně doufajíce, že se tak k ní Feeho ruce nedostanou. Drobounkýma ručenkami máchala kolem sebe snažíc se ho odehnat. Netrvalo však dlouho a to pískle bylo tak unaveno, že mu samo vlezlo do náruče a nechalo se opět vysadit na linku. Tušila, že nyní je tu ta část "trestu", proto se najednou tvářila jako největší andílek, pohled k podlaze dělaje, že ona "nic" a ledabyle kopala nohama.

 

Diskusní téma: part one

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek