Part four

"Počkej!" zarazil se. "Je tu zkratka, kterou jsem sem vždy přišel." táhl ho dlouhou chodbou, vtom však vběhl téměř do náruče dalším dvěma vojákům, naštěstí je Gerard zaregistroval mnohem dřív, odhodil ho stranou a dva vojáky srazil hlavami k sobě. Nezabil je, pouze omráčil.

"Pojď!" znovu jej uchopil za ruku, to už prošli tajným vchodem a o minutu později se octli na čerstvém vzduchu. Pak se pokusil neznámý vymanit z jeho sevření.

"Co to? Musíme běžet, oni jsou hlupáci, ale pokud s nimi půjde i váš vůdce, určitě zachytí stopu tvé krve!"

"Ne, já s tebou nejdu!"

"Cože?!" nevěřil vlastním uším.

"Nejde to… je to můj lid a já … vlastně jsem je zradil! Musím stát při nich."

"Ale co, když zjistí, že jsi mi pomáhal!"

"Pak mě čeká trest, který si právem zasloužím," hlesl odevzdaně.

"To nedovolím, půjdeš se mnou!" rozhodně.

"Ne! Nemáš čas hašteřit se, se mnou! Za okamžik tu budou všude kolem vojáci a pročesávat to!"

"Nenechám tě tu!"

"Oni mi neublíží, vmísím se mezi ně a oni nic nepoznají. Nic mi nehrozí, ale tobě… no vlastně po té, co jsem viděl tam v žaláři…Už chápu, proč se tě tolik báli…" usmál se na něj.

"Ty se mě bát nemusíš, nikdy ti neublížím," šeptl něžně.

"Možná," usmál se trpce muž v kápi. "možná zabiješ nějakého statkáře a až mu jeho mozek vyteče na podlahu a jeho krev bude všude kolem, poznáš, že je to tatáž osoba, které jsi slíbil bezpečí, proto nic neslibuj."

Až nyní si uvědomil tuto hrůznou skutečnost, pokusil se natáhnout a sňat mu kápi, ale dotyčný mu v tom zabránil.

"Ne!"

"Ale…"

"Zachránil jsem tě, jediné co po tobě výměnou za to žádám je, abys nechal mou identitu skrytou!"

"Ale to…"

"Prosíííím!"

"Já… řekni mi alespoň tvé jméno!"

"Je mi to líto, ale nemohu," šeptl téměř zlomeně.

"Dobrá tedy. Pro mě budeš "melleus". Je to přezdívka, se kterou budou srozuměni všichni. Slibuji, že pokud během války někdy vyslovíš tohle slovo, nikdo na tebe nevztáhne ruku. Ano?" podíval se na něj s nadějí, že přijme jeho nabídku.

"Melleus? Zajímavé…" usmál se, spíše mu to přišlo divné, ale nechtěl se ho nikterak dotknout.

"Znamená to, sladký jako med. Takový jsi a taková je i tvá krev…" tak rád by jej nyní políbil a doufal by při tom, že jej přinutí, aby ho následoval, ale nemohl, musel vyslyšet jeho přání.

"Musíš jít a já rovněž!" upozornil je na fakt, že momentálně jsou psanci. Pak se rozhodl nevyčkávat již déle a ztratil se někde v lese, opačným směrem, než se rozběhl Gerard.  

***

o měsíc později:

Bylo to tu, věděl, že to dřív nebo později musí přijít a snad by na to měl již být připravený, ale jak vše poslední dobou gradovalo k tomuto okamžiku, stále se to jen a jen zhoršovalo a nečekaně ho děsila i přítomnost. Ta se od Gerardova útěku projevovala dosti zřetelně v podobě vystrašených očí lidí, kteří každým dnem jakoby se připravovali na svoji smrt. Bylo jasné, že se bude chtít pomstít a to bylo to, co trápilo i jeho, přece jen, když ho pouštěl, neuvědomoval si, kolik zde je i nevinných, kteří mohou zemřít. Nepřál si jejich smrt, ale nelitoval ani toho, že Gerarda pustil, to byla jediná věc, které skutečně nelitoval, nemohl.

Trvalo to celé dva dny, kdy kolem nich Gerardovi muži kroužili jako supi nad obětí a podle zvědů byla jejich přesila nejméně dvojnásobná. Jeho bratr nejdříve zuřil, tedy zuřil stále, ale prve byl rozhodnut se bránit zuby nehty, zabít toho, jako on ho s oblibou nazýval, sráče, jenže oba věděli, že ti, kteří by nejvíce trpěli, byli ti nevinní. Rozdíl mezi ním a jeho bratrem bylo, že jemu to vadilo. Miloval svůj klid.

Nyní když nejlepší muži třísnili krví okolní pláně, rozhodl se Matt, že to nemůže tak nechat a byl odhodlaný odtud několik žen vyvést. Věděl sice, že je zřejmě brzy zajmou, ale byla tu alespoň naděje a navíc bylo lepší být momentálně z dosahu svého bratra, které si dokazoval své ego na úkor cizích životů. Od zajetí Gerarda začal značně pochybovat o tom, že jeho bratr je na té správné straně a nyní si byl téměř jist, že jeho národu se bude lépe dařit po boku Gerarda. Pokud je někdo odkáže stmelit, je to on. Jeho bratr by z poražených udělal otroky, doufal, že se nemýlí, když věří, že pod případným vedením Gerarda, takto nenapadnou.

Rozběhli se západním směrem, tak měli jistotou, že se jejich pach dostane ke skupině upírů z Gerardova klanu později a pokud tam stojí nováčci, tak je třeba vůbec nezaregistrují. Uvědomoval si, že je pro svoji skupinu i kladem i záporem. Ano to on je dokázal vyvést, jenže zároveň byl bratr vůdce, někoho takového nemohou nechat jen tak proklouznout. O tom se bohužel o pět minut později přesvědčili, byli příliš blízko, tak že je mohli pozorovat, jinak to však provést nešlo, byli v sevření. Jeden z prvých je ucítil. Matt viděl, jak nasál vzduch a rozhlédl se kolem, už, už si myslel, že se mu to jen zdálo, když muž opět sklonil hlavu a přesral sledovat okolí, ale v tom se dva muži rozběhli k němu. Tehdy mu to došlo. Oni o nich věděli celou dobu!

Nemělo cenu utíkat, byli to První, mladé ženy proti nim neměly nejmenší šanci, to věděli všichni. Proto ani příliš nenamítaly, když jeden z nich je "požádal", aby v klidu s ním odešly. Druhý muž naopak nespustil oči z Matta.

"Jsi Matt, jeho bratr, že ano?" pohodil znechuceně někam do dáli, kde se rozhodně nenacházelo jejich sídlo, zde však nemělo být ani centrum bojů.

"Má…máte ho?" tušil odpověď.

"Myslím, že nejsi v postavení, abys kladl otázky, ale aby sis nehrál na hrdinu, odpovím ti. Ano, je konec. Máme tvého bratra, takže půjdeš po dobrém?" optal se ho s arogancí a snad ho i vyzýval k tomu, aby se bránil. Ten muž ho očividně nenáviděl a on netušil tak proč. Ano měl důvod ho nenávidět, ale jeho pohled říkal, že tohle je osobní a on netušil, co mohl provést člověku, kterého dnes vidí prvně.

Diskusní téma: Part four

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek