Těsně před tím, než se rozednilo, vrátil se zpět pro polštář a přikrývku ke Mattovi do žaláře, nechtěl totiž riskovat, že by pan Way odhalil jeho podvod, tohle by s ním nemuselo dopadnout dobře. Jako by nestačilo, že se mu podařilo ho již včera namíchnout a jak již Gerard řekl, poptá se na něj, což bude mít ještě dohru.

"Ach jo…" povzdychl si. Mohl již končit a odejít nahoru do části domu, kde měl své pokoje, což si ostatně z celého srdce přál, jenže chtěl být u předání Matta do Gerardových rukou.

Jenže z deseti minut se stala hodina a nejen, že se nemohl dočkat koupele, rovněž působilo divně, když tu stále zůstává, přitom další hlídač tu již seděl. Nechtěl si ho znepřátelit tím, že si bude myslet, že ho tu chodí hlídat.

Pak se konečně chodbou rozezněly něčí kroky. Nebyl to však ten, jehož příchod očekával.

"Dobrý den," vykoktal ze sebe Josh zmateně.

"Dobrý den, prý je tu někde…" muž vytáhl z kapsy kus pomačkaného papíru, "Matt Allman?"

Josh měl co dělat, aby se nerozesmál, nad jeho výslovností.

"Ano… kdo se ptá?" nehodlal ho vydat jen tak komukoli. Moc dobře věděl, o koho se jedná, byl to hodný hoch, nebyl jako jeho bratr a on nedovolí, aby se s ním zacházelo tak, jak si zaslouží pouze jeho sourozenec.

"Pan Toro, tedy pan Way se ptá po panu Allmanovi, mám ho odvést k němu do pokoje a…"

"A proč si pro něj nepřišel sám?" tón jeho hlasu ani jeho otázka nebyly zrovna na místě, proto se rozhodl to alespoň trochu napravit. "Víte, ptám se pro to, že jsem byl informován, že si pro něj přijde pan Way osobně, jsem jen zmatený."

"Och ano, jenže on má teď nějakou práci, mezi námi, myslím si, že se asi stále nesmířil s faktem, že jeho chráněnec je mrtvý, je mi ho v celku líto…" povzdychl si. "Jo, abych nezapomněl, máte jít nahoru za panem Torem, je ve svém pokoji a vypadal nahněvaně, když jsem s ním mluvil, takže bych ho na vašem místě nenechal příliš dlouho čekat," po těchto slovech se vydal dozadu za hlídačem a další co Josh slyšel bylo, jak mu vysvětluje nastalou situaci.

"No tak to bychom měli," povzdychl si. Bylo mu jasné, že Ray už vše ví a podle toho, jaký vztah chová ke Mattovi, nebude to zrovna příjemný rozhovor. Hluboce se nadechl a vydal se nahoru po schodech. Na koupel tedy může zapomenout.

***

Tuk, tuk. Bylo to tak nesmělé, že by si toho muž uvnitř ani nevšiml, kdyby na tento zvuk již patnáct minut nečekal. Jeho vztek postupem času rostl, stejně jaké jiné city, mnohem příjemnější.

"Dále," rozhodl se potlačit svou zlost, aby jeho hlas zněl klidně, ale bylo to marné, hned jak ho uviděl ve dveřích s kruhy pod očima, pomačkaném oblečením a provinilým výrazem v obličeji, jeho zdánlivý klid byl ten tam.

"Přál jste si se mnou mluvit, pane Toro?" zkusil to formální cestou doufaje, že i ta jeho bude následovat Joshova příkladu.

"Joshi, tohle ani nezkoušej, můžeš mi říct, co to mělo znamenat?!" vyjel na něj ihned.

"Já…nevím o čem to mluvíš," ale jeho vyhýbavý pohled mluvil za vše, ostatně ani nebyl nutný, Ray byl dobře informovaný a dobře znal Joshe.

Nesnášel, když mu lhal a tak byl ihned u něj, zabouchl za ním dveře a přirazil ho na ně.

"O co ti sakra šlo?" tlačil svým tělem na to jeho. "Proč ses toho spratka zastával? Jak tě to mohlo vůbec napadnout?"

"Já… on není…"

"Pokud nechceš, abych z tebe nadělal sekanou, neospravedlňuj ho to! Ani to nezkoušej a hlavně ať tě to už ani nenapadne před Gerardem!"

"Ale…" chtěl něco namítnout, než nad ním bude vynesen rozsudek.

"Dost! Ten spratek teď bude bývat u Gerarda v pokoji. Vím, že ho znáš a ať byl váš vztah předtím jakýkoliv, teď je s tím konec! Vy dva se už nesetkáte, když ti dělá takový problém pochopit, že ať byl předtím cokoli, nyní bude tvůj nepřítel!" křičel na něj, jako by byli od sebe několik desítek metrů a on by ho snad nemohl slyšet.

"Bože, Rayi!"

"Co?!" opět ten křik. Křik, který pro Raye nebyl vůbec nic typického, spíš naopak. Tohle ho překvapilo, však trochu ho to i těšilo, jelikož se domníval, že za tím bude víc, než jen 'tohle je nepřítel'! Není to spíš tak, že se bojí, že on není jen přítel z minulosti?

"Ty žárlíš!" bylo to konstatování, avšak plné udivení. Jeho přítel, který doteď nikomu ani neoznámil, že spolu mají vztah, byl nyní až příliš majetnický.

"Ano, žárlím! A je mi jedno, co jste spolu dřív měli, ale to se nebude opakovat," s těmito slovy začal jeden knoflíček po druhém odlítávat.

"Dost Rayi, tohle je moje halenka! No tak, tohle…" Jenže jeho přítele asi právě posedl ďábel.

"Neblázni, nikdy jsem s ním nic neměl!" snažil se zachránit situaci. Ale vedlo to jen k tomu, že jeho ústa byla zalepena. Tím nejúžasnějším způsobem, jeho polibky.

"Počkej… já se nekoupal…byl jsem celou noc ve sklepení a…" Ray se od něj odtáhl, už, už začal doufat, že třeba zachrání dnes své pozadí před znásilněním, ale jak se ukázalo, odvedl řeč tím špatným směrem.

"Joshi, musíš vědět, že Gerard je na tuhle věc teď příliš citlivý, tedy do té doby, dokud nenajde toho svého … no ty víš. Tedy pokud ho vůbec najde. Bohatě mi stačí, že se musím bát o něho, nechci tonout strachy ještě proto, že si můj nejlepší přítel vybije zlost na mém milenci. Chápeš mě?"

Takhle na to ještě nepohlížel, až nyní mu došlo, že by svým jednáním mohl stavě Raye do situace, kdy by si musel vybírat. Tohle nechtěl. Bude muset být opatrný.

"Omlouvám se…" hlesl. Tohle myslel naprosto vážně.

"Ach jo, vždyť já se taky omlouvám, za to jak jsem na tebe vyjel, tohle jsem nechtěl…" něžně ho políbil na jeho rty a pohladil po tváři.

"Omluva se přijímá, ale nemohla by se ta náruživost opět vrátit?"

"Co… ach tak," spokojeně se usmál, uchopil ho za bohy a vzal ho do náruče. " Co takhle společná koupel?" Odpovědí mu byla ruka na jeho knoflíku od kalhot, která se dobývala pro poklad.

Angel and Devill II: 18. kapitola: