Part eighteen

18. kapitola

Gerard se od jeho příchodu nemohl na práci plně soustředit. Původně plánoval vše prostudovat dřív, než se k němu Matt připojí, ale zdržela ho neočekávaná návštěva jeho přítele. Poslední dobou Ray zasahoval do jeho agenty víc než obvykle a jemu to začalo být velmi nepříjemné. Nepřál si svého přítele urazit či ponížit, ale pokud to tak půjde dál, bude si s ním muset vážně promluvit. 

Skutečnost, že se opovážil naznačit, že je jeho povinností zkontrolovat, v jakém stavu od něj Matt odcházel, a argumentoval tím, že je to nyní jeho žák a nese za něj odpovědnost, jej rozčílilo.

 Vzhlédl. Viděl, jak se Matt soustředěně věnuje knize. Bylo příjemným překvapením, že mladík umí číst. Když se v prvních dnech snažil poznat a pochopit svůj nový lid, všiml si, že naopak většina z nich je velmi schopná v sebeobraně a boji, ale základní znalosti čtení, psaní či počítání je míjely. Bylo zřejmé, že na tom bude nutné zaměřit. Hrozilo by totiž, že by se podstatně snížila jejich schopnosti zapadnout do jejich klanu a stát se jeho aktivní součástí. Především proto pro něj bylo takové překvapení, když si jej hned ráno zavolal Ray, aby si s ním promluvil o tom, jak těžkou práci s Mattem bude mít. Nevěřil mu. Byl přesvědčený, že to na něj Matt jen dobře hraje, aby předstíral slabého a v pravý čas využil jejich neznalosti ve svůj prospěch. Když však ale viděl jeho neobratnost na cvičišti, zapochyboval. Nechápal, jak něco takového bylo vůbec možné. Nikdo s byť jen špetkou inteligence by nedovolil někomu tak vysoce postavenému, aby zůstal bojem nepolíbený. Potřeboval to pochopit. A tak se ptal.  

Poprvé od okamžiku, kdy se s Mattem seznámil se o něj skutečně zajímal a lhal by, pokud by řekl, že nebyl zaskočen. Jistě, všiml si rozdílů mezi jeho bratrem Drakem a Mattem, považoval se za hlupáka, kdyby tomu tak nebylo, ale přesto si myslel, že k sobě měli oba bratři blízko a že právě z toho důvodu Matt bratra zachránil. Byl si jist, že Mattovi bylo zřejmé, že jej nepošle na smrt místo jeho bratra a že jakmile se naskytne příležitost, pokusí se utéct a opět jej vyhledat, aby mohl stát po jeho boku. Teď chápal, jak moc se mýlil. 

Ovšem pokud byla pravda, co mu dnes nechtěně prozradil jeden sedlák, bylo vše ještě mnohem horší, než se mohlo zdát. Stále mu zněla v mysli jeho slova: “Když mu pak jeho bratr provedl tu věc, jako nějaké děvce, mladík přestal vycházet na veřejnost a dokonce nemluvil.” Pokud jeho slova správně pochopil a Matt potvrdí jeho domněnky, věděl, že nepřistoupí na svou část dohody při rituálu. Nikdy nedopustí, aby se Matt opět dostal do područí svého bratra. Pokud mu však jeho bratr ublížil natolik, že… Ne, nemohl na to myslet. Zabije ho. Nic ho už příště nezastaví. Rozsápe ho. 

Pokud byla pravda, na co dnes přišel, tak se Matt neprovinil ničím jiným, než že se rozhodl chránit svého bratra i za cenu svého. Tedy udělal přesně to, k čemuž byl celý svůj život veden. Druhým jeho proviněním bylo, že se rozhodl chránit totožnost osoby, která Gerarda zachránila před smrtí a která si navíc nepřála být odhalena. Mohl se v něm tolik mýlit? Zatemnil mu vztek a smutek mozek tak moc, nebo viděl jen to, co si přál?

Periferním pohledem si všiml, jak Mattovi klesla hlava na rameno. Usmál se. Mladík bojoval s ospalostí marně. Viděl, jak stále pevně svíral knihu ve své náručí, aby ji neupustil na zem.

 

Potichu vstal a přešel k němu. Opatrně odsunul jednu ruku z knihy, aby ji mohl uchopit a pomalu vykroutit z jeho sevření. Matt se zavrtěl. Až nyní si všiml, jak se mladík v křesle choulí. Občas zapomíná, že není tak silný upír jako on a je víc náchylnější k působení chladu. Přešel k ohništi a rozhrabal žhavé, přihodil tam několik menších třísek a čekal, dokud se opět nevznítil plamen. Sledoval, jak se oheň postupně rozhořívá. 

Musí se jej na to zeptat. Věděl však, že nemá nejmenší právo se na něco takového ptát a že Mattova důvěra vůči němu není nejlepší. Všiml si, jak mladíka zmátlo jeho dnešní chování a chápal jeho údiv. Netušil, zda má prozradit, co tuší. Matt byl fascinující stvoření. Silný, odolná, tvrdohlavý a přitom submisivní. Snad dokonce masochista. Gerard věděl, že dlouho neodolá své touze odhalit, co v Mattovi je. Musí vědět, jestli se v něm neplete. Potřebuje odhalit, co se skrývá uvnitř něj.

Přiložil několik polen na rozhořené ohniště a cítil, jak se pokojem rozlévá teplo. Přešel k malé skříňce u pracovního stolu. Pomalu po ní přejel dlaní. Bylo to už tak dlouho… Bál se uvěřit, že by konečně mohl najít někoho…vyhovujícího. Rozhodl se, že otázek již bylo přespříliš a nyní je třeba hledat odpovědi. 

Vzal si co potřeboval a přistoupil k stále spícímu mladíkovi. Jemně pohladil jeho tvář a sledoval jak se zavrtěl. Dával mu dostatek času, nikdy nikoho nebudil šokem. Poodešel ke stolku a nalil oběma ještě jeden panák. Věděl, že Mattovi pomůže překonat prvotní strach a stud, který jej brzy zaplaví. Přistoupil ke stále spícímu muži a jemně nadzvedl jeho bradu. Matta tento dotek již vytrhl ze spánku.

Pomalu otevřel oči a nepřítomně zamžoural. 

“Vstávej,” pobídl jej tiše Gerard.

“Mám už jít do pokoje?” zašeptal dezorientovaně Matt a pokusil se postavit. 

“Ne Matte, ještě ne.” Gerard si přidřepl před něj. To mladíka plně probudilo. 

Vyděšeně na něj vytřeštil oči. Nechápal, co to má znamenat. 

“Musíme si promluvit.” Pohladil jej jemně po tváři. Palcem přejel po kroužku, který zdobil Mattův obojek. Nemohl se na něj vynadívat. Když teď v Mattovi neviděl slabý odvar Draka, viděl to vše kolem zřetelně. 

“Matte, tohle je moje pracovna,” rukou zakroužil kolem sebe a  počkal, až se mladík začne soustředit na jeho slova namísto toho, co dělá s jeho tělem. “Do této pracovny nikdo nesmí bez mého pozvání. Neřeším zde žádné spory, nepřijímám zde hosty. K tomu je určena jiná místnost. Popravdě sem chodí jen pár lidí. Lidé, které mám rád a se kterými je mi příjemně…” 

“Ale řekl jsi, že mám přijít,” namítl Matt a ztratil hlas, neboť mu během spánku vyschlo v ústech. Odkašlal si. 

“Ano vím.” Usmál se na něj. “Chci, aby nám oběma na tomhle místě bylo hezky.”

“Nejsem si jistý, že…” hlas mu vynechal. Gerard vstal a přiložil poleno do ohně a podal mladíkovi panáka. 

“Vím, že máme spory. Velké spory,” dodal, když viděl, jak ironicky se zatvářil. “Ale musíme se naučit spolupracovat.”

Matt na něj hleděl s nedůvěrou a obavami v očích. 

“Základem spolupráce je, Matte, důvěra. A přiznejme si, v tom nejsme ani jeden moc dobrý. Neměli jsme doposud mnoho důvodů si vzájemně věřit.”

“Doposud?” Matt si povzdechl, Nechtěl vyvolávat spory, ale nemohl přehlížet fakt, že se nic tak moc nezměnilo, aby najednou vznikl prostor pro budování důvěry. Navíc, což Gerard nemohl vědět, neměl v plánu si Gerarda pustit opět k tělu. 

 

“Vím, jak ji trénovat a jak ji získat, Matte…”

“Skutečně?”

“Matte,” zavrčel. Uchopil jeho bradu do pevného sevření a přinutil jej vzhlédnout. “Mlč, chvíli!”

Sledoval jak se mladíkovi nozdry roztáhly a on se pokusil přesunout pohled mimo Gerarda. S předstírajícím soustředí sledoval Gerardův nos, namísto toho, aby se mu díval do očí, jak si muž přál. Snažil se vypnout svoji mysl a přetrpět, co mu musí silnější muž říct. Gerard věděl, o co se snaží a stiskem na jeho čelist jej přiměl opět vnímat. 

“Nejsme schopni si vzájemně věřit ve věcech týkajících se tvého bratra. Shodneme se alespoň na tom?” 

“Nepochybně.”

“Dobrá. Děkuji. Šikovný chlapec,” odměnil je pohlazením po tváři. Matt na něj vrhl překvapený pohled. Hledal v jeho tváři známky opovržení nebo výsměchu, ale nic takového nenašel. Zmateně se pokusil odtáhnout. 

“Zůstaň.”

Zavrčení. Upřímně netušil, jestli vyšlo z něj nebo Gerarda. Pokusil se vytrhnout z jeho sevření, ale Gerard, který očekával protesty, sevřel jeho vlasy do dlaně a přinutil jej setrvat na místě. Teď byla jeho tvář ukotvena z obou stran. Blízko Gerardova obličeje. Cítil jeho dech. 

“Vstaň,” pobídl jej a pomohl mu na jeho slabé nohy. Chvíli jej pozoroval, jako by zvažoval další krok. “Vysvětlím ti pravidla, která zde platí, Matte.”

Ticho. 

“Chci, abys teď o ničem nepřemýšlel a jen mě poslouchal. Vím, že máš pocit, že mi nemůžeš věřit, ale věř, že ten je vzájemný. Budeme pracovat na důvěře a já vím, jak na to. Jediné, co po tobě chci, je, abys teď vypnul a poslouchal.”

“To není zrovna málo.”

“Vím.”

“Ale asi nemám moc na výběr…”

“Vždy máš na výběr, Matte, ale myslím, že je čas posunout se dál.”
“Nevím, zda existuje cesta pro nás dva.”
“To nechej na mě. To je teď moje starost. Jen chvíli poslouchej,” pobídl jej. Zvedl ruku a jemně pohladil hrdlo kryté pevnou kůží. Viděl, jak Matt zpozorněl a jak těžce vydechl. “Tohle ti pomůže. Vždy, když budeš mít tohle na svém hrdle, Matte, pomůže ti to najít své místo. Ukotví tě to.”

“Jak?”

Gerard se na něj mírně usmál.

“Doposud mě to pouze ponižovalo.”

“Opravdu?” Usmál se na něj.

“Samozřejmě?” Nechápal, jak se na něco takového vůbec může ptát.

Gerard jej obešel a přistoupil k němu zezadu, což v mladíkovi vzbudilo touhu se otočit. Necítil se bezpečně, když jej měl za zády a netušil, co má v plánu. “Smál se ti někdo kvůli obojku, Matte?” Gerard mu mírně přejel po zátylku a pak stiskl. “Zůstaň tak, Matte, neotáčej se, ano.”
“Ale…”

“Musíš se naučit věřit. Kdybych ti chtěl ublížit, už dávno to udělám.”
“Je mnoho způsobů, jak ublížit... “ 

“Ano, Matte, máš pravdu. Fyzicky jsem ti již ublížil a pro emoční ublížení je třeba, aby ti na mě záleželo, a to není náš problém, že ano?” se smíchem zapředl do mladíkova ucha a druhou ruku posunul na bok mladého muže. “Zůstaň tak!”

“Neodpověděl jsi na moji otázku, Matte.”

Odkašlal si. “Otázku?”

“Zda se ti někdo smál kvůli obojku.”

“Tomáš…”

“Ten se ti nevysmívál, Matte. Toužil, aby to byl jeho obojek a on od něj měl vodítko. To je rozdíl.”

“To je blbost.”

“Nebyl snad tvým milence?”

“Jak?” vyděšeně vyhrkl a pokusil se otočit. Mohl Gerard něco tušit? Nevěřil, že by mu to někdo z jeho lidí prozradil. Kdyby tu byli vojáci jeho bratra, tak by nepochyboval o tom, že je obeznámen, ale takto?

“Podle toho, jak se na tebe díval. Majetnicky. Jakoby snad měl nárok.” S něžností přejel po kroužku Mattova obojku. Přitiskl se těsně k němu, takže mohl mladší muž cítit rostoucí erekci.

“Ehm,” odkašlal si.

“Klid, maličký,” zašeptal do jeho ucha. Pohladil ho po boku. 

“Nejsem tvůj maličký,” oponoval.

“Maličký?” přesunul svoji ruku z Mattova boku blíž středu. Mladík se pokusil odtáhnout, ale marně. Jemně přejel rukou přes Mattovy boky nahoru, vynul se jeho rostoucí erekci. Nechal ruku na mladíkově břiše. “Maličký rozhodně ne.”

“Gerarde…” pokoušel se namítnout mladší muž a pokusil se opět osvobodit. 

“Ale můj ano!” Roztáhl ruku na jeho břiše a mírnými pohyby kroužil okolo. Opatrně sjel níž. Látka jeho kalhot začala prosakovat. Cítil ve vzduchu mladíkovo vzrušení. Jemná téměř květinová vůně pižma, tolik odlišná od jeho kořenité, zemité vůně. Erekce obou mužů byly připravené. Napnuté. Očekávající. Přesto se Gerard doteku stále vyhýbal. Mladík však nemohl ignorovat vzrušení ani jednoho z nich.

“Co to děláš? Proč to děláš?” zašeptal sotva slyšitelně Matt.

“Něco po tobě chci, Matte. Potřebuji, abys nepřemýšlel a jen to pro mě udělal.” Vtiskl malý polibek na ucho, do kterého šeptal.

“Gerarde, já…”

“Matte, udělej to. Slibuji, že co se stane v pracovně, nepřekročí tyto dveře.” Alespoň prozatím mu to mohl slíbit. Bylo vidět, že mladík se příliš bojí na to, aby byl schopen se s ním domluvit. 

“Dnes, jak odsud odejdeš, ti sundám obojek,” zašeptal. 

“Sundáš?” nevěřícně se zeptal. Gerard se spokojeně usmál, protože cítil v jeho hlase mírný náznak zklamání, který se snažil potlačit.

“Ano, Matte, ale teď potřebuji, abys byl statečný a něco pro mě udělal. Ano?” Gerard majetnicky držel Mattovo břicho skryté ve své dlani. Matt zvažoval, jak v něm téměř nevinný dotek může vyvolat takové pocity. Bylo to, jako by jej Gerard vlastnil.

“Gerarde, já nemůžu…” snažil se ho varovat.

“Pšššt, Matte, já vím,” natočil tlakem ruky na spodní stranu jeho čelisti Mattovu hlavu na bok, aby na něj alespoň částečně viděl. “Vím, že nemůžeš,” ujistil jej. “Ale potřebuji, abys věřil.” Odtáhl ruku. A nasměroval mladíkův pohled zpět před něj.

Nesouhlasné kňučení uniklo z jeho rtů dřív, než stihl rty pevně stihnout sobě. 

 

 

Omlouvám se, editace této kapitoly mi bohužel trvala déle, než jsem čekala. Především se k tomu dostat. Další kapitola je již napsána. :) P.S.: Omlouvám se za styl uvozovek, ale nějak nevím, jak v google doc udělat uvozovky dole. Dokonce mi přijde, že to ani google doc nezná. 

Anketa

Líbila se Vám dnešní kapitola?

ANO 8 80%
NE 2 20%

Celkový počet hlasů: 10

Diskusní téma: Part eighteen

Vysvětlení, proč není pokračování

Ahoj holky, aktuálně máme doma takovou složitou situaci a řešíme problémy kolem prcka. Je to naprosto svazující, takže není prostor na psaní. Nebojte se, pokračování rozhodně bude. Přemýšlení nad příběhem je jedna z věcí, která mi teď velmi pomáhá.

Přidat nový příspěvek