Milé čtenářky, 

když je dnes Štědrý den, tak jsem se rozhodla Vám také nadělit alespoň maličkost v podobě dalšího dílu povídky.  Přeji Vám, ať pod stromečkem naleznete vše, co jste si přály, ale především ať prožijete svátky plné klidu, pohody a radosti.

Krásné Vánoce :)

 

14

“Omlouvám se, že tady kvůli mně musíš sedět a že jsi kvůli tomu potrestaný,” omlouval se Matt, když konečně popadl trochu dech a zklidnil se.

“Potrestaný?” zeptal se mladík nechápavě.

“Neprominul ti trénink a musíš cvičit ještě v noci. To jsem nechtěl,” hlesl tiše, protože neměl stále dostatek energie, a tak vydýchával s obličejem skrytým částečně v dlaních. Josh se na něj mile usmál.

“Ty to nevíš, že?” 

“Co nevím?” zeptal se zmateně.

“O mně a Rayovi,” napovídal mu s úsměvem v očích. Matt na něj stále nechápavě zíral a tak dodal: “Já a Ray jsme milenci,” pronesl vesele a užíval si vytřeštěný výraz na jeho tváři. “Takže když mluvil o tréninku ve večerních hodinách…” napovídal mu.

Vyprskl smíchy, když viděl Mattovu reakci. “Ano, byla to sexuální narážka a Ray očividně věděl, že ji nepochopíš. Takže mě, Matte, nemusíš litovat kvůli mému nočnímu tréninku, už teď se na něj moc těším,” mrkl na něj. Oba se rozesmáli. Počáteční mírný ostych byl ten tam, napětí se uvolnilo a oni se příjemně zapovídali. Když pak přišel čas, kdy se měli vrátit na cvičiště, uklidňoval jej a povzbuzoval.

Nakonec se k boji ani nedostali, Ray jej nechal opakovaně běhat a cvičit spolu s jedním z bojovníků a to bylo vše. Stačilo to i tak. Jeho kondička očividně nebyla v nejlepší formě a to byl běh jeho nejsilnější stránkou. Po rychlé večeři s týmem a koupání v řece se stěží doplazil do pokoje v doprovodu Joshe, poděkoval mu za pomoc a odpadl do postele.

Poslední, co si pamatoval, byl blažený pocit z toho, jak příjemné je ležet a mít natažené nohy.

Gerard seděl v pracovně, kam si nechal odnést večeři, obři flák masa a pohár čerstvé krve, a přemýšlel nad nadcházející událostí. Věděl, že oslava musí být velkolepá. Líbila se mu chuť s jakou se všichni pustili do práce, co už se mu zamlouvalo méně byly neustálé dotazy směřující k Mattovi a jeho nepřítomnosti po Geradově boku. Nakonec zvolil raději večeři o samotě. Stále ještě neměl prostor promluvit si s Rayem o tom, jak šel Mattovi trénink, a tak si jej zavolal do pokoje na společnou skleničku po večeři.

“Neboj se, dnes tě dlouho nezdržím,” vítal jej ve dveřích a mírně jej přátelsky poklepal po zádech. “Jsem příliš unavený na to, abych to dnes prodlužoval,” dodal. 

“Jistě, když jsi včerejší noc probděl, ostatně nebudeš dnes jediný, kdo odpadne přímo do postele. Myslím, že tvůj zajatec už nejspíš spí.”

“Matt, “ opravil jej podrážděně Gerard. “A jak mu šel dnešní trénink?” přešel rovnou k věci.

“Trénink?” mírně si odfrkl. “K tomu jsme se ani nedostali. Gerarde, ten muž není válečník. Upřímně pochybuji, že kdy držel v ruce zbraň. Bude s ním hodně práce, než bude mít vůbec nějakou naději obstát v boji.”

Gerard se zarazil. Přestože něco takového tušil, nechápal jak k tomu mohlo dojít. Viděl již jeho tělo a přestože na něj byl více než příjemný pohled, Gerard poznal, že Mattovi chybí svaly zračící vyšší fyzickou aktivitu. Nemohl pochopit, jak to mohl jeho bratr připustil. Každý vysoce postavený muž se musel umět bránit. 

“Necháš si jej v týmu,” pronesl, ale Rayovým uším to znělo spíše jako dotaz.

“Samozřejmě, když mě o to žádáš. Jen…”

“Ano?” pobídl jej. 

“Myslím, že to nezvládne bez regeneračních ampulí.”

Gerard si povzdychl. I tohle byla věc, kterou již předpovídal. Nechtěl, aby Matt do rituálu vůbec tušil, jak silné je pití upíří krve a jaký má význam v jejich kultuře. Tušil ale že mu nic jiného nezbyde. Pokud má vůbec někdy Matt dohnat, co za ta léta zmeškal a být schopen obrany, musí začít co nejdříve. Ostatně s každým dalším dnem po rituálu bude víc a víc ohrožen.

“Dobrá. Máš mé svolení.”

“Děkuji. Zanesu mu dnes jednu ampuli,” pokýval souhlasně hlavou a poklepal na náprsní kapsu. “Jen jsem chtěl mít tvůj souhlas.” Zdvořile čekal, zda má Gerard ještě něco na srdci.

“Zanesu mu ji já,” rozhodl se nakonec Gerard. I nyní Ray neodporoval, Gerard jej dokonce podezíral z toho, že to očekával. Neřekl však nic pichlavého, což oceňoval. 

“Nebude to s ním nakonec tak černé…”

Gerard na něj vrhl překvapený pohled.

“Myslím s jeho fyzickými schopnostmi. Je docela dobrý v běhu. Vlastně by mohl slabšímu protivníkovi utéct. Myslím, že je to jeho potenciál. Je vidět, že dřív běhával často,” pokračoval v kritickém hodnocení Mattových výkonů. 

“Dobrá,” uzavřel téma Gerard. “Rayi, potřebuji, abys Matta hlídal, nechci, abych musel cokoliv řešit do oslavy. Myslím, že když Matt zjistí, že již ode mě nemůže utéct, že se časem zklidní a nebude třeba na něj tolik dohlížet, ale alespoň do soboty musí být pod stálým dohledem.”

“Neboj se, skamarádil se s Joshem a docela si rozumí. Dohlédne na něj.” Viděl, že to Gerard vůbec neuklidnilo. “Gerarde, Josh je věrný a oddaný muž, nemusíš se bát,” řekl přestože ještě před měsícem nereagoval na jejich počínající přátelství nikterak přívětivě.

“Ti dva se znají Ray, ještě z dřívějška.”

“To už mi došlo, Gerarde. Každopádně z Mattova projevu jsem pochopil, že on si dobře nevzpomíná. A za Joshe dávám ruku do ohně.” Nehodlal ohrozit svého přítele a tak přidal důraz na svých slovech a vzdorovitě pohlédl Gerardovi do očí. 

“Dobře, Rayi, jsem rád, že vám to tak klape. Vím, že ho máš rád a že jsi citlivý na jakékoli narážky k Joshově původu,” zakončil smířlivě konverzaci. 

Vešel do svého pokoje a Matta našel přesně tam, kde jej očekával. Tvrdě spícího v posteli. Zavřel dveře a posadil se do svého křesla. Chvíli jen tak seděl. Zvažoval, že si naleje dalšího panáka, ale od té doby, co byl Matt v jeho blízkosti pil víc než dost a tak se rozhodl jen tak sedět. Mohl zapálit svíce a chvíli si číst, avšak něco uvnitř něj jej přimělo tak neučinit. Dobře si pamatoval, když se vrátil ze své první bitvy. Bolel ho každý sval v těle a každý pohyb byl utrpení. Matt zatím prošel pouze rozcvičkou při tréninku, ale pokud byl tak netrénovaný jak Ray říkal, musel jej dnešní trénink zničit. 

Ostatně bylo to na něm vidět. Matt spal ještě stále v oblečení, takže do postele pravděpodobně přímo odpadl. Ležel na boku, pokrývku zmuchlanou vedle sebe a tisknoucí se k ní, jakoby to bylo tělo milence, a ruce natažené před sebe do dálky, jako by je snad chtěl někomu darovat, když tak příšerně bolí. 

Rozhodl se jej nerušit světlem v místnosti. Mladík byl příliš unavený, aby zaznamenal jeho přítomnost a tak si Gerard chvíli užíval jeho uvolněný klidný spánek. Pohodlně se opřel a pomalu si přejel rukou přes kalhoty po penisu. Vzdychl a uvolnil se. Víc se zabořil do pohovky. Snažil si vzpomenou, kdy naposledy měl s někým sex. Rozhodně to nebylo tím, že by se nenaskytla příležitost. Právě naopak. 

Rozvázal mašličky u svého oblečení a zajel rukou pod spodní prádlo. Jemně jej promnul v ruce. Věděl, že jestli bude ještě chvilku pokračovat, nebude moct přestat. Toužil po něm. Toužil po něm, i když spal. Sakra! Na okamžik si představil, jaké by to bylo, kdyby k němu přilehl, jen mu stáhl kalhoty dostatečně nízko, vsunul ruku pod jeho břicho a přitáhl si jej na svůj čnějící penis. Představil si jeho překvapené zalapání po dechu, když se penisem dotkne jeho pozadí. Představil si, jak druhou ruku prostrčí pod jeho krkem a přitiskne mu ji na ústa, aby tak ztišil jeho výkřik. Zašeptal by mu do ucha, že musel tušit, že tato chvíle příjde a počkal by, až se uklidní. Pravděpodobně by jej ani nepřipravil a rovnou by přitiskl penis ke vstupu do jeho těla… 

“Ach…” ze rtů se mu vydralo první zasténání. Měl tři možnosti. Teď hned odejít z místnosti, vybrat si jednoho z mladíků, kteří se mu stále nabízejí a tvrdě jej ošukat, přestat ve svých představách, nebo si teď hned Matta vzít tak, jak po tom toužil. Zvažoval také možnost dokončit své uvolnění sám, nebyl si však jist, že by těsně před orgasmem odolal a nevzal si jej. Rozhodně by se však k němu v tu chvíli nechoval nikterak vřele a ohrozil by tím pocit bezpečí, který v tomto pokoji mladík získal. Ne, ohrozil by tím v podstatě vše. 

Přestal hladit svůj úd a chvíli počkal, než se jeho dech uklidní. Věděl, že již brzy zdravý rozum prohraje a on si jej vezme. Byla to jen otázka času. Musel to tušit i Matt. Nadechl se. Počkal až jeho erekce opadne natolik, aby se jeho penis vešel opět do kalhot a přistoupil k mladíkovi. 

“Matte,” zašeptal v jeho těsné blízkosti. Mladík nereagoval, jen se zavrtěl a něco tiše zamumlal. Gerard pochopil, že přivést mladíka do plného vědomí bude dnes nemožné. Rozhodl se, že rozhovor a vysvětlování nechá na jiný den. Uchopil jej pod krkem a přiměl jej alespoň mírně se posadit. “Matte, tohle teď vypiješ,” podepřel jej a vzal z kapsy kalhot ampuli a chtěl mu ji přiložit ke rtům. 

V tom se jej mladík pokusil odstrčit.
“Klid, to jsem já, Gerard,” uklidňoval zmateného, rozespalého mladíka.

“Nechej mě,” odstrkoval jej mladík. A snažil se lehnout si zpět do postele a pokračovat ve spánku.

“Matte, tohle vypiješ,” zavelel znovu a opět jej dostal do sedu. 

Matt se pokusil soustředit, aby jeho mozek vnímal, co se s ním děje. Pak se opět pokusil dostat z Gerardova dosahu. “Ne…” odstrčil jej a v jeho hlase se již objevil náznak paniky. Gerard věděl, že je zbytečné rozespalému, k smrti unavenému mladíkovi vysvětlovat, že je to pro jeho dobro. Probudil jej ze spánku, nepřipraveného, zmateného. Na vysvětlování nebyl správný prostor. 

“Matte, pij!” přikázal ostře a chystal se otevřít ampuli. Mladík se pokusil propnout v nohách, aby mohl zabrat a odstrčit Gerarda. Tomu začalo docházet, že po dobrém to nepůjde. Když vzal v potaz, co dělal před chvílí, bylo zřejmé, že Mattovo jednání nebylo za daných okolností nejrozumnější. 

“Matte, tohle ti pomůže, nebraň se.”

“Ne! Chceš mě otávit, omámlit…” Zápasil mezi touhou bojovat a obrovskou potřebou spánku.

“Cože,” upřímně se zasmál Gererd nad jeho neschopností artikulovat. “Matte, věř mi, tohle ti pomůže od bolesti, jen pij.” Znovu se jej pokusil přimět sedět, aby mu mohl dát napít. “Nechci ti ublížit,” pronesl téměř smířlivě.

“Nevěřím ti! Nenávidíš mě a já…” mladík se pokusil odsunout a lehnout si. “Nechej mě, nenávidím tě,” mumlal rozhněvaně. Potřeboval spát. 

Gerard na sobě nedal vědět, jak na něj jeho předchozí slova zapůsobila. Pevně jej uchopil a přinutil jej se posadit. Držel ho pevně natolik, aby se mladík nemohl vykroutit. Vsunul mu ampuli ke rtům a varovně pronesl: “Jestli to nespolkneš, donesu druhou a tentokrát ti zacpu nos a bude mi jedno, jestli začne dusit. Rozumíš?!” pronesl výhružně a počkal, až mladík vstřebá jeho slova. Přiložil mu ampuli k ústům a čekal, až se mladík napije.

Ten přičichl k tekutině a zarazil se. “To je… krev?” hlesl nevěřícně.

“To je v pořádku,” odsouhlasil jeho podezření Gerard “Prostě pij!”

“Rituál?” bylo jediné, co byl schopný ze sebe dostat.

“Ne, Matte, tohle není rituál. Prostě pij!” Matt se na Gerarda zkoumavě podíval. Nechápal, co se to děje. Dobře si vzpomínal jaké je pití upíří krve tabu a pak ty řeči o rituálu. 

“Vše ti vysvětlím. Teď jen pij, věř mi,” zašeptal, jakoby se snažil uklidnit dítě, které je třeba uspat. 

“Nevěřím ti,” pronesl vzdorovitě, ale nakonec se napil, neboť věděl, že tento boj by stejně nevyhrál. 

Gerard držel v náručí spící tělo. Matta přemohla únava a jeho tělo teď potřebovalo veškerou energii na rekonvalescenci, kterou podpořila nová upíří krev kolující mu žilami. 

Věděl, že slova, která použil, byla vyslovena v obraně a v boji s pocitem bezmocnosti. Stejně tak mu bylo zřejmé, že mladík je příliš unavený na to, aby si to pamatoval. A tak si jen užíval pocit bezvládného spícího těla na své hrudi a přemýšlel, kdy se stalo to, že muž již nechtěl zakroutit krkem.

Angel and Devill II: 18. kapitola: