Part seventeen

Na krajinu se snesla tma. Matt se nejistě rozhlédl kolem sebe. Pro každého, kdo by je z dálky pozoroval, to musela být vskutku nečekaná podívaná. 

    “Odteď každý den, kdy nebudeš trénovat souboje, budeš cvičit také běh!” 

    “Ale já běhám.”

    “Rozcvička není běh! To oběhneš kolem dokola cvičiště, aby ses zahřál.” Zavrtěl hlavou. “Ne, Matte, já mám na mysli vytrvalostní běh. V tom je tvoje síla a tu budeme od dnešního dne podporovat. Samozřejmě se budeš zdokonalovat i v souboji, ale tvoje síla je v útěku.”

    “Ubohé,” oponoval sotva slyšitelně Matt. 

    “Cože?” 

    “Celý den poslouchám, jak jsem slabý a teď se ještě dozvídám, že má síla je v tom, že uteču,” odfrkl si a sklopil pohled, aby nepoznal, jak nepříjemné je mu, že nechtěně prozradil své pocity. 

    “Matte, budu k tobě upřímný,” Gerard udělal krok dva vzad a poskytl tak oběma prostor. “Vyvoláváš ve mně velmi,” zasmál se. Pomyslel si, že velmi je asi slabé slovo. Odkašlal si. “Vyvoláváš ve mně velmi, velmi rozporuplné pocity, ale pokud se máme hnout z místa, musíme změnit styl komunikace.” Vyčkával na jeho reakci. 

    “Nemyslím si rozhodně, že jsi slabý! Viděl jsem dnes závěr tvého souboje. A také jsem si všiml, jak dobře zvládáš rány…” Zpozoroval, že se mu mladík pokouší skočit do řečí a pohybem ruky jej zarazil. “Už nejsi součástí klanu Kaye, teď jsi součást naší smečky a u nás slabost není ostuda. Jistě, musíš se naučit bránit a také se to naučíš! Avša ať již bude rituál v následujících dnech či nikoli, jsi a budeš ještě mnohem víc svým postavením v ohrožení a já potřebuji vědět, že jsi v bezpečí! Takže tvá ochrana bude zpřísněná. Rozumíš?”

    “Proč?”

    Opět udělal dva kroky dopředu a přitiskl ruku zpět na Mattovo hrdlo, které obepínal obojek. Mírně stiskl, aby mladík vnímal jeho dotyk.     “Nikdo nebude vztahovat ruku na to, co je moje!” Sklonil se k Mattovým rtům. Matt tiše vydechl neschopný slov. Vyčkal okamžik, zda mu je mladík sám nabídne, ten však byl příliš konsternovaný. Druhou rukou vjel přes šíji do jeho vlasů a uchopil je v pěst. “Ten obojek na sobě nemáš bezdůvodně, Matte. Říká nejen tobě, ale především ostatním, komu patříš!” Než se mohl mladík jakkoli ohradit, Gerardova ústa se přitiskla na jeho a zabránila mu v hovoru. Téměř něžně pohladil mladíkovy rty svými. V naprostém rozporu se železným sevřením v jakém byl držen. Rozevřel mladíkovi rty. Něžně je otvíral, aby se dostal dovnitř. Vybízel jej ke spolupráci.

    “Hmmm…” tiše zamručel Matt. Cítil, jak se v něm rozlévá horkost. To, jak majetnicky jej Gerard držel a jak citlivě se k němu choval, bylo něco naprosto nečekaného, nespojitelného a bláznivého. Gerard využil okamžiku a vsunul jazyk mezi jeho otevřené rty. Zvýšil tlak na hrdlo a přinutil tak mladíka otevřít rty ještě víc od sebe, aby se mohl pořádně nadechnout. V tu chvíli se Gerard plně zmocnil jeho rtů a přisvojil si je. Věděl, že mladíkovi tak ještě víc zvýší kyslíkový deficit. Nepustil jej. Nedal mu možnost nadechnout se. Líbal jej vášnivěji. Bral si jeho rty, jakoby to byla ta nejpřirozenější věc. Cítil přitom, jak mladíkovo tělo reaguje. Vnímal, jak ztrácí ze své obezřetnosti a jak se mu vydává. Cítil Mattovy ruce jak se postavily mezi ně, jakoby se chtěl bránit a pak namísto toho spočinuly položené na Gerardově hrudi. Odevzdával se. 

Gerard na okamžik přerušil spojení, aby dovolil mladíkovi pořádně se nadechnout. Tomu však nejdřív unikl hluboký nesouhlasný sten, než zalapal po dechu. 

    Usmál se pro sebe. Pak ucítil něčí pach a slyšel kroky směřující sem od hradu. Spěšně pohlédl na mladíka před sebou. Uvolnil své sevření a ustoupil od něj, avšak jen na nejnižší možnou vzdálenost. Pak jej sjel pohledem od hlavy až k patě a nespokojeně se zamračil. 

Matt si všiml, jak se Gerardův pohled na okamžik zastavil na jeho rostoucí erekci a poté se přesunul k jeho tvářím. Bál se pohled opětovat. Nato se starší muž od něj obrátil a sledoval nově příchozího, který jej vyrušil. 

    Když se Matt pokusil Gerarda obejít, muž jej odstrčil za sebe a opět se před něj postavil. 

    “Zůstaň, kde jsi!” zavrčel a stále jej držel za svými zády. 

    “Ehm, dobrý večer pane Wayi,” pronesl zdvořile přicházející a snažil se pohlédnout přes Gerardovy záda na mladíka. “Hledám Matta, slyšel jsem, že se nevrátil z tréninku, tak mě napadlo…”

    “Ano? Napadlo tě, co?” Gerard dobře věděl, podle jeho reakce, že naprosto přesně odhadl, co chtěl mladík říct. Domníval se, že se mu podařilo utéct a přišel mu na pomoc. Dával si dobrý pozor, zda Matt stále zůstává v jeho stínu a přistoupil k mladíkovi. “Vrať se zpět do hradu, není v tvé agendě starat se, kdy se pan Allman vrátí.”

    “Ano, pane,” prohlásil omluvně a o krok ustoupil. “Jen jsem se bál o jeho bezpečí, když…”

    “Když?”

    “Je již po setmění…” 

    “Pan Allman je jak vidíš v bezpečí se mnou. Navíc ode dneška bude pan Allman trénovat svoji sebeobranu, aby se v ochraně svého života nemusel spoléhat na nikoho dalšího. Takže není třeba, abyste se o něj víc bál!”

    Mladík překvapeně pohlédl tím směrem, kde tušil Matta ukrytého za Gerardovými zády. Pak se vzpamatoval ze svého překvapení a zakašláním se pokusil skrýt posměšné odfrknutí, které se mu dralo z úst. Bylo naprosto jasné, co tím naznačuje. Někdo, kdo pracuje na svých schopnostech bránit se, se neschovává za mužská záda jako ustrašená holčička. Matt cítil, jak se Gerardovy napjaly svaly a vnímal jeho roztoucí vztek. Pochopil, že touží mladíka uhodit. Místo toho se však pootočil jeho směrem, pohledem jej zkontroloval a natáhl k němu ruku. Ten ji překvapeně přijal a nechal se přitáhnout do sevření po jeho boku. Viděl, jak se překvapený výraz na Tomášově tváři mění v úžas, znechucení a vztek. Cítil, kam Tomášův pohled směřuje a toužil se opět schovat za Gerardova záda. Zatracený obojek, úplně na něj zapomněl!     Gerardova ruka jej objala a přitáhla si jej k sobě. 

    “Jak vidíte, Matt je v bezpečí, můžete jít. A připomínám vám, že jeho bezpečnost již více není Vaší starostí, ani nic jiného!” dal důraz posledním slovům. Jeho tón nepřipouštěl diskuzi. Bylo zřejmé, že Tomáš chce ještě něco dodat, ale stejně tak bylo očividné, že již nyní překročil pomyslnou hranu. Chápal, že pokud nechce Gerarda vyprovokovat k něčemu nepředvídatelnému, měl by se vzdálit. 

    Sledovali jak se pomalu vrací k hradu.

    Matt se pokusil od Gerarda odtáhnout, ten mu to ale nedovolil, místo toho si jej přitáhl do náručí. “Než se na mě oboříš a já pocítím touhu tě za to potrestat, chci ti říct, že jsem tě za sebe neschovával proto, že bych si myslel, že se neumíš bránit.” 

    “Ne?”

    “Ne, Matte, vím, že jsi zvládl přežít i bez mé ochrany.” 

    Kdyby jen věděl.

    “Jen jsem tomu spratkovi nechtěl dopřát pohled na mého roztouženého milence s tepající erekcí v kalhotách,” zašeptal těsně u jeho ucha.     Matt na něj vytřeštil oči. Parchant! Co si to dovoluje! Nebo bylo možné, že? Mohl to být na něm tolik poznat? Skutečně se Gerard rozhodl, že převezme roli toho špatného a ukáže se jako tyran nadrženě obtěžující nevinného panice, než aby příchozímu dopřál pohled na to, co jeho doteky dělají s jeho otrokem? Zpracovával význam slov, ale nějak se nemohl dopracovat rozumného výsledku.

 “Musíš mít hlad a potřebuješ se umýt, Matte,” změnil téma Gerard. “Já si naopak musím ještě něco zařídit, ale dnes večer chci, abys přišel do mé pracovny. Rozumíš?”

    “Ehm…, ano.” Překvapilo ho náhlá změna tématu, ale byl za to vděčný.

    “Někoho pošlu, aby tě přivedl.” Všiml si, jak se Mattovi roztáhly mírně nozdry.

    “Jsem schopný tam dojít sám!”

    “A víš, kde pracovna je?” Usmál se na něj.

    Matt marně hledal v jeho slovech výsměch, ale našel tam jen mírné pobavení nad mladíkovou bojovností.

    “Vyzvednou tě, buď nachystaný.” Gerard se otočil a vydal se směrem k sídlu. Když se mladík neměl v tom, aby jej následoval, ohlédl se a pobídl jej pohledem. 

    Společně se vrátili do sídla. 

 

    Když se Matt stále neměl, aby zaťukal na dveře Gerardovy pracovny, udělal to za něj muž, který jej sem doprovázel. Vytržen z myšlenek se na překvapěně podíval a poté zpět na dveře, zpoza kterých se ozvalo “vstupte”. Muž jej opět pohledem vybízel a čekal, až vstoupí dovnitř, jakoby se snad Matt pokusil utéct, když se nebude dívat.Když Matt podle jeho mínění zareagoval dostatečně rychle, otevřel dveře na místo něj a pohybem ruky mu naznačil, že má vejít. Nezbývalo, než poslechnout. 

    Dveře se tiše zavřely. Ocitl se s Gerardem sám. 

 

    Starší muž za stolem však stále věnoval pozornost dokumentům před sebou a tak si mladík zatím mohl prohlédnout pracovnu. Po jeho levici se nacházela dvě velká křesla s konferenčním stolkem. Vedle druhého křesla si všiml malého šachového stolku. To, co jej ale uchvátilo ze všeho nejvíc byla ta největší a nejúžasnější knihovna, jakou kdy spatřil. Jeho bratr čtení neholdoval, byl to muž akce. Jediné téma, které jej zajímalo, se týkalo plánování strategie boje. Vše ostatní mu přišlo zbytečné a nehodné muže. Co si Matt pamatoval, tak poslední přidanou knihou do jeho knihovny byla kniha Vladař od Niccola Machiavelliho. Avšak zdejší knihovna byla jiná. Viděl zde samozřejmě také knihy o válce a stratégii, ale také knihy o ranhojičství, bylinkářství, historii, ale také překvapivě našel díla o vampyrismu a krvi. Konečky prstů opatrně přejel po hřebětě jedné z knih. Uvědomil si, že za sebou slyší neobvyklý klid a když vzhlédl, viděl, jak jej Gerard od stolu sleduje. Ten byl umístěn přímo naproti oknu, ve kterém byly teď v noci obrovské závěsy roztažené a měsíční paprsky osvětlovaly Gerardova záda. 

    “Číst umíš,” pokynul pohybem ruky Mattovi a nabídl mu tak obsah své knihovny. Ten na něj překvapeně pohlédl. Domníval se, že sem byl předvolán, aby dostal vynadáno za dnešní den. Gerard opět pohlédl do dokumentů před sebou a když viděl, že se mladík k ničemu nemá, vzhlédl. 

    “Bohužel mám Matte ještě nějakou práci,”

    Zarazil se. Posílá jej pryč? 

    “Chci, abys tu zůstal, ale nestihl jsem vše dokončit před tvým příchodem.” Vstal a zamířil k němu. Prohlédl si jej. “Jedl jsi?”

    Matt souhlasně přikývl. 

    “Dobrá,” prohlížel si mladíkovu tvář. Hrála všemi barvami a jeho rty byly mírně nateklé po souboji. Na krku stále spočíval obojek. Ten pohled ho nikdy nepřestane vzrušovat, pomyslel si Gerard a pocítil nepříjemné píchnutí, protože tušil, že mu jej brzy bude muset odstranit. Přešel k barovému stolku a vzal jednu z ampulí, kterou vylil do poháru. Poté ji Mattovi nabídl. “Vypij to, ano,” podal mu pohár a zamířil ke své práci. 

    Matt, který již věděl, oč se jedná, neváhal a sklenku do sebe obrátil. 

    “Vyber si nějakou knihu nebo jen tak odpočívej,” pronesl do ticha Gerard.

    Matt, který si již připadal hloupě, že tam stále tak bezděčně stojí, se opět vydal ke knihovně a prohlížel si názvy jednotlivých knih. V zádech cítil Gerardův pohled. Přesunul se k knihám o vampyrismu a cítil, jak se pohyb za jeho zády utišil. Netušil proč, ale něco uvnitř něj mu říkalo, že není vhodné začít s touto tématikou. A tak se, jakoby si stále jen bezcílně prohlížel jednotlivé tituly, vrátil ke knihám o bylinkách a zvolil jednu z nich. Otočil se.

    Viděl, jak se Gerard spokojeně usmál a sklonil pohled k papírům. “Nabídni si cokoli z baru, Matte,” pobídl jej překvapivě Gerard, přestože Matt netušil, že mu stále věnuje svoji pozornost. Zadíval se směrem k baru a zvažoval, zda je to dobrý nápad.

    “Mám jen dvě podmínky. Vždy když si půjdeš nalít, naliješ i mně.”

    “A ta druhá?”

    “Zkus se dnes neopít. Musíme si ještě promluvit.”

    Matt ulehčeně přikývl. Napil oběma panak a opatrně jeden z nich předal Gerardovi. Nechtěl se ho však dotýkat, a tak panak položil na stůl vedle něj. Viděl, jak se nad jeho počínáním pousmal. Když oba zvedli sklenku, pronesl Gérard: "Na život!" 

    Matt cítil, jak tvrdý alkohol protéká jeho hrdlem. Příjemné jej to prohřalo. Oběh v krbu jen mírně plapolal a v místnosti byl chlad. Staršímu upriovi, jako je Gérard to jisté nepřišlo, ale jemu se zde zdálo příliš chladno.

    Usedl na jedno z křesel s vybranou knihou a fascinovane si ji prohlížel. Byla vázána v kůži a zdobena zlatým písmem. "Nádhera," zašeptal pro sebe. A jemné knihu otevřel. 

Holky, prosím napiště mi Vás názor, co říkate na BDSM tématiku v povídkác. Případně, pokud se Vám nechce psát, tak jen prosím vyplňte anketu o BDSM. Děkuji moc, pomůže mi to v psaní dalších povídek. :)

Angel and Devill II: 18. kapitola: