Pomalu otevřel láhev a vlil tekutinu do úst. Trochu se uklidnil. Pokud se ho Gerard rozhodl fyzicky potrestat, je teď velká pravděpodobnost, že by z jeho krve nic nepoznal. Na bolest hlavy navíc u snídaně dostal dvojitou dávku čaje z řimbaby a třezalky, takže již zvládal mnohem lépe i vedlejší účinky spojené s pitím tolika koncentrované upíří krve. Pohlédl na něj. Netušil, co provedl. Nebyl si jist, zda vůbec něco způsobil. Cítil ale, že Gerardovi dluží omluvu za včerejší noc.

 

    “Včera v noci…”

    Ostře na něj pohlédl, jakmile promluvil. Vzal mu tak slova z úst. Přistoupil k němu. Matt pocítil obrovskou touhu ustoupit, ale neudělal to. Polkl. 

    “...jsi spal a myslel sis, že tě chci otrávit,” nabídl mu možné pokračování věty Gerard a když chtěl Matt oponovat, zarazil jej pohybem ruky. “Také mívám noční můry,” odmítl tím jeho omluvy. Jakoby to, co se stalo, bylo pochopitelné.    

    Matt byl  překvapen. Netušil, že Gerarda trápí děsivé sny, avšak bylo logické, že tomu tak bylo poté, co prožil ve sklepení. A jistě to nebyla jeho první ani poslední traumatizující zkušenost. Nechápal však, proč má pro něj tolik pochopení, když při příchodu na bojiště měl pocit, že si přichází pro trest. 

    Čekal. 

    “Tohle je tvůj první pořádný trénink v životě.” Zhodnotil starší muž situaci aniž by se dožadoval potvrzení svých slov. “Proč?”

    "Jak to myslis?"

    "I dítě má v našem kovenu víc zkušenosti s bojem než ty."¨

    Matt se nadechl. Netušil jak má na to reagovat. Co přiznat? A především, co zamlčet? Byl z nastalé situace celý nesvůj. Byla to však první smysluplná konverzace mezi nimi a nechtěl být příčinou jejího ukončení.  “Můj bratr," povzdechl si. "Nepřál si, abych se věnoval boji."

    "Proč?"

    Matt na nej překvapeně pohlédl. Copak to bylo pro něj tak nepochopitelné? "Prostě chtěl, abych se věnoval něčemu, co považuje za smysluplnější.

    Pokývání. 

    “Takže tě cíleně držel slabého, abys byl snadná kořist,” cynicky si odfrkl.

    “Tak to není, on...” 

    Viděl, že mu Gerard nevěří ani slovo a že si jej naopak vychutnává. Bylo zřejmé, že nemá cenu lhát, ale nebyl si jist, co vše prozradit. “Spíš nechtěl, abych se mu vzepřel.” 

    “A pojistil si to. Přepere tě i malé dítě. To opravdu chtěl, aby si na tebe každý mohl dovolit?” nevěřícně se otázal Gerard.

    Tohle Matt nečekal. Nechápal, proč to Gerarda najednou tolik zajímá. Začalo mu ale být víc než nepříjemné, kam konverzace směřuje. “Nebylo třeba, abych se bránil!”

    “Vždy je nutné umět se bránit, Matte!” bouchl rozhodně do ohrady, která je dělila. “Jsi teď snadná kořist a po rituálu…” 

    Zarazil se.

    “Nevadí, důležité je, že vím, na čem jsem.” 

    “Alespoň jeden z nás!”

    Gerard na něj překvapeně pohlédl, jakoby jej vytrhl z přemýšlení. Jako by zvažoval další kroky. “Tvůj bratr je ještě větší svině, než jsem myslel, Matte. Domníval jsem se, že měl alespoň nějaké primitivní city ke své rodině, třeba pouze soucit…” 

    “Můj bratr trpí paranoiou,” povzdechl si Matt. “Vždy bylo zřejmé, kdo nastoupí po našem otci na trůn, nebylo o tom pochyb.” Zamyslel se. “Jenže můj bratr byl přesvědčen, že jednoho dne zosnuji povstání proti němu.” Kdyby před ním nestál Gerard a důsledně nezkoumal jeho tvář, musel by se uchechtnout nad ironií toho, že se vlastně jeho bratr v něm zase tolik nepletl. 

    “Když tě tvůj bratr tak nenávidí…”

    “Tak to není!” skočil mu do řeči Matt. “Není to nenávist, spíš jen…” 

    “Není?!” zavrčel vztekle Gerard a přistoupil blíž. Matt si nebyl jistý, co tak hrozného řekl, ale viděl vztek v jeho očích. “Nechal tě schválně bezmocného, slabého, abys pro něj nebyl ohrožením!” Přistoupil těsně k němu a přestože je dělila ohrada, která vymezovala cvičiště, cítil se nyní mnohem víc ohrožen než v blízkosti svého bratra. 

    Ucouvl.

    Ještě jeden krok vzad.

    Viděl, jak Gerard ladně přeskočil ohradu a přistoupil k němu. Vlastně mu Matt svým ústupem vzad vytvořil prostor, aby se k němu mohl přiblížit blíž, aniž by je dělila překážka. 

    “Nechápu, proč ti to tak vadí! Co ti dává právo ho tak přísně soudit?! Sám si užíváš moje bezmoc!” vmetl mu do tváře, protože měl již dost toho, jak slabě se vedle něj cítil.

    “Užívám?” výsměšně prohodil Gerard a v jeho hlase bylo slyšet, jak moc na hraně se teď Matt ocitl. Jeho oči se stočily na Mattův obojek a mladší muž jasně viděl, jak potemněly. “Mám ti ukázat, co si opravdu užívám?” zavrčel a přistoupil k němu, tak že se jejich těla téměř dotýkal. 

    Pak se však zarazil a o krok sám ustoupil. 

    Jakoby se zalekl sám sebe. Opět Matta bedlivě hodnotil pohledem, což se mu ani trochu nelíbilo. 

    “Užíval si tvůj bratr tvoji bezmoc?” Nespouštěl z něj pohled. Gerard si už dříve všiml určitých narážek. Pokud by byla pravda, co jeden muž dnes naznačil, netušil, zda dokáže dodržet svůj slib a naplnit smrtelnou smlouvu tak, jak si plánoval. Při představě, jak si Drake bere, co je jeho, co mu patří a co spadá pod jeho ochranu, se v něm začala vařit krev. 

    Matt si ošil. 

    Tohle se nevyvíjí dobře. Pro nikoho. Neměl rozhodně v plánu se mu začít svěřovat. Nechápal, co Gerard touto konverzací sleduje, ale byl si jist, že si musí dát pozor na jazyk, aby se situace nezvrhla. Již se stmívalo, síla prvorozených, čistých upírů rostla. Teď nemuseli většinu své energie vynaložit na boj se sluncem a poblíž nikdo nebyl. Tedy ne dostatečně blízko na to, aby zasáhl do jejich sporu. Pokud by se vůbec někdo něčeho takového odvážil. 

    “Musíme to řešit? Není to jedno?” snažil se zachránit situaci. 

    “Jedno?” Odfrkl si. “Proč jsi ho zachránil?” otevřel téma, které mezi nimi bylo již dlouhou dobu tabu. 

    “Je to můj bratr,” pronesl, jakoby to vše vysvětlovalo. “Vždy jsem byl vychováván k tomu, abych jej podporoval a pomáhal mu.”

    “Což nerozporuji! Rovněž bych za svého bratra položil život!” otevřel Gerard téma ještě palčivější.  “Ale můj bratr by pro mě udělal totéž. Nenechal by mě napospas nepříteli!” Bylo vidět, jak se snaží ovládat svůj hněv. “Nebo si snad myslí, že si pro tebe přijde?!

    Ta otázka byla abrudní.  Matt to věděl. Když však mlčel, Gerarda tato představa rozpálila doruda. 

    “Tak to není,” přispěchal s odpovědí. “Pravda je, že náš otec věděl, že vedle sebe bratr potřebuje někoho jako jsem já. Stejně tak, jak otec vedle sebe potřeboval svoji ženu, naši matku…”

    “Aby uklidnila stádo a vlk mohl v klidu rdousit své ovce!” 

    Tohle tím rozhodně nechtěl říct!  “Nikdy jsem nechtěl uklidnit stádo, miluji svůj lid a chci, aby byli šťastní!” oponoval mu rozhodně. Tohle bylo vůči němu nefér a nemínil ho při tom nechat.

    Gerard se na něj podíval a skoumal jeho tvář. Tohle byla jedna z mála věcí, o kterých nepochyboval. Přesto však nechápal Mattovu oddanost jeho trýzniteli. “Chci vědět jednu věc, Matte, a chci, abys mluvil pravdu, poznám to,” ztišil svůj hlas. Vztáhl ruku a zasunul kadeř Mattových vlasů za ucho. Přitom jemně palce pohladil Mattovu pohmožděnou lícní kost. 

    “Trestal tě tvůj bratr? “ Tentokrát jeho pohled směřoval na jeho zranění. Matt ještě neviděl svoji tvář, ale podle tepající bolesti nepochyboval, že přejíždí pohledem každou jeho modřinu.  “Je to důvod, proč jsi tak strašně špatný v obraně a tak dobrý v běhu?” šeptal téměř něžně. Pohladil jeho tvář a pomalu sjížděl rukou na Mattovo hrdlo kryté širokým obojkem. Takový projev něžnosti byl u něj nezvyklý, což Matta znervozňovalo. 

    Cítil Gerardův dech. 

    Matt hlasitě polkl. Tohle nebylo dobré. Doposud byly jejich role jasné. Matt je otrok, který nenávidí svého Pána a jeho Pán jím opovrhuje. Nyní, neznámo proč, to spíš vypadalo, že se o něj Gerard opravdu stará. Absurdní! 

    “Já…” nechtěl o tom mluvit, bože, tak moc o tom nechtěl mluvit. Cítil se tak uboze. Slabě. A po dnešku, kdy se celý den řešilo, jak neschopný sebeobrany je, si již připadal jako malé dítě, na které od dnešního dne musí každý dohlížet, neboť není schopné se o sebe postarat samo.

    Gerard pohladil Mattovo hrdlo a cítil jak se ohrozek pod jeho dotek pohnul. Cítil jak mladík ztuhl. Přejel palcem ohryzek a poté obkroužil prsty celé hrdlo. Mladší muž před tím dotykem ucukl, ale to jej neodradilo. Naopak. Stisk mírně zesílil. Ruku přitom směřoval vzhůru, takže tlakem zespodu na jeho bradu nutil Matta, aby mu pohlédl do tváře. Díval se mu do očí a prohlížel si jeho rány, ale lítost byla tatam. Jeho oči byly opět potemnělé. Žíznivé. 

 

    Pozoroval mladíkovu reakci. 

    Čekal. 

    Matt začínal chápat, že lhát Gerardovi bude těžší a těžší. Teď, když jeho mysl nebyla rozptýlená hledáním jeho osvoboditele ani utlumena alkoholem a on se tak mohl plně soustředit na svého zajatce, bylo téměř nemožné před ním něco skrývat. Pochopil, že bude muset dosáhnout své svobody mnohem rychleji, než by si myslel, že je reálné. 

    Polkl. 

    Gerardovo sevření zesílilo. Matt se mírně pokusil vymanit ze sevření. Tohle byla velmi nebezpečná situace a on se z ní musel rychle dostat. 

    “Gerarde,” pokusil se promluvit, co mu stisk dovolil. Druhý muž mírně stisk uvolnil, aby mohl pokračovat. “Prosím pochop, že nemám moc chuť se ti svěřovat.” Řekl to mírně, aby jej nerozčílil, protože to myslel upřímně.

    Druhý muž přikývl. “To chápu, Matte,” souhlasil. “Měl bys ale vědět, že nikoho bližšího tady nemáš. Ať se ti to líbí nebo ne, já jsem tvůj Pán a to znamená, že jsem za tebe zodpovědný. Nejen, však především, za tvé bezpečí!” 

    “Nic mi nehrozí! Zajistil si mír.”

    “Mýlíš se, Matte. Tušil jsem, že tvůj bratr ti nebyl dobrým sourozencem, když tě bez nejmenší skrupulí vyměnil za svoji svobodu, ale že tě cíleně držel slabého, aby si zajistil svoje postavení.” Gerard věděl, že tohle zjištění mění mnohé, víc, než si byl mladík vůbec schopen představit. Celou dobu jej vnímal jako společníka jeho bratra, jako součást Kayova klanu, netušil však, že Mattovo postavení uvnitř rodiny bylo mnohem horší, než v jakém se nacházel nyní jako jeho otrok. Zjistil to během dnešního rozhovoru s některými lidmi, o kterých věděl, že mají Matta obzvláště rádi. Snažil se pochopit jejich motivaci, aby odhalil, proč jsou tak citliví, když se k němu chová jako ke svému otrokovi. A zda bude nutné pro dobro věci, aby veřejně změnil své chování vůči mladíkovi. Teď to chápal. A poprvé k němu pocítil i něco jiného, než jen živočišnou touhu. Dnes cítil také zodpovědnost. Začínal chápat, co znamená si k sobě někoho opravdu připoutat. 

    “Matte,” povzdechl si. Měli toho tolik co řešit. Věděl, že tohle mění všechno, ale zároveň mu již bylo jasné, že není ochotný se ho vzdát. Dnes, když viděl, jak dobře přijímá mladík rány, se zarazil. Představa, že byl cvičen či vychován v tom, aby přijímal bolest jej rozzuřila víc, než by si byl ochoten přiznat. Cítil vztek na to, oproti němu, drobné stvoření, které vůbec netušilo, co provedlo tím, že osvobodilo svého bratra. Nebyl si ale jist, na kolik se na něj může zlobit, když celý život  byl mladík očividně vychováván k tomu, aby svého bratra chránil, zlepšoval jeho obraz ve společnosti a sloužil mu. Nechápal, co za otce mohlo tohle dovolit, ale bylo mu jasné, že je Mattův otec ještě větší zrůda, než kdy tušil. Díval se na mladíka před sebou, který čekal, jak   budou Gerardova slova pokračovat.

    “Jakmile z tebe udělám svého partnera, vystavím tě nebezpečí nejen ze strany tvého bratra.” Záměrně nepoužil slovo otrok, protože bylo víc než zřejmé, že brzy se toto označení bude muset přesunout čistě do soukromých prostor a zůstat jen mezi nimi. Ne, Matt stále zůstane jeho otrokem a on bude jeho Pánem. Nejenže na tom nehodlá nic měnit, ale také mladíkovi konečně ukáže pravý význam těchto termínů. 

    Mladší muž však na něj pouze nechápavě zítal.

    “Viděl jsi dnes toho muže, který stál po mém boku? Nemyslím Raye, ale Raula."

    "Ano?"

    "Ten by dal svoji duši za to, aby mohl být na tvém místě…” 

    Matt překvapeně vzhlédl. Copak někdo toužil stát se otrokem? Hračkou někoho jiného? Otevřel ústa a následně je rychle zaklapl. Nebyl si jistý, po čem on sám touží, ale při představě, že by jej ten pohledný muž chtěl nahradit, pocítil vůči cizinci nenávist.

    Gerard si kladl otázku, co se mladíkovi honí hlavou. Když se však mladík mírně začervenal, vítězně se pro sebe usmál. 

    Nespletl se v něm.

    Usmál se. 

    Mohl si zkusit mu oponovat, lhát, popírat, ale Gerard si byl již naprosto jist, že mladík v skrytu duše chce totéž.    

    Matt potřebuje pochopit a poznat na vlastní kůži, co spojení otrok a Pán skutečně znamenají. 

 

Angel and Devill II: 18. kapitola: