part two

"Co…co to děláte!"

"Nic." Zase ten proklatý úsměv. 'Bože on jde blíž.' Ale Gerard jej jen tak odešel a jakoby náhodou se o něj mírně otřel, což mělo za následek to, že Frank, který se snažil uhnout před jeho dotykem, málem upadl do žíněnek, kdyby jej Gerard nesevřel ve svém náručí. Jenže vývoj této situace rozrušil Franka natolik, že Gerarda od sebe prudce odstrčil a ani ne o vteřinu poději, skončili oba na žíněnkách. Gerardovy novy obepínali Frankovo štíhlé tělo, jeho ruce stále objímali Frankovu hruď, jejich tváře se téměř dotýkali…

"Ach…" Až po té, co mu tento "malý" projev vzrušení unikl z úst, uvědomil si, jaké následky to pro něj může mít, pokud to taktéž zaregistruje ten, jenž tohle vše způsobil.

"Prosím, pane učiteli?"
To při něm snad nikdy ten nahoře nemůže stát?

"No víte, já… nemůžu dýchat…" Snažil se touto okatou lží, vybruslit nějak z této proklaté situace.

"Jistě." Avšak stále se neměl k tomu, aby z něj slezl, jen se mírně nadzvedl, takže namísto toho aby se těsně tiskl k Frankově tělu, teď jej pouze svíral v železném sevření.

"Pane Wayi, někdo sem může přijít, jistě by si tuto situaci vynaložili nesprávně a to by pro nás oba mohlo mít nedozírné následky a…"

"Pššš," jemně mu přiložil prst na ústa, "nikdo sem nepřijde." Frankovi se náhlý vývoj situace ani trošku nezamlouval, i když no trošičku… trošičku víc… Sakra! Dost!

"Okamžitě toho nechte! Podívejte se, pane Wayi, máte na škole dobrou pověst a přece byste si nepřál nějaký kázeňský postih? Mám pravdu viďte? Takže když i hned ve svém nepřípustném chování ustanete, zapomenu na váš prohřešek a budu dělat, jakože se nikdy nic nestalo!" Frank již ke konci věty začal zvyšovat hlas, věděl totiž, že kromě výhružek a zastavování žádné eso v rukávu nemá. A kdyby došlo na jinou než slovní potyčku, vítězem si můžete být stoprocentně jistí. Frank neměl proti Gerardovi žádnou šanci.

"To by se vám hodilo, že ano? Zavírat oči před skutečnost, jako tomu děláte po celou dobu, co jste nastoupil na tuto školu. Ale tomu je konec!" Frank se jej docela bál, i když to nevypadalo, že by mu chtěl Gerard ublížit.

"Já,…nevím o čem to mluvíte!"

"Ale no tak, Franku, touhle hloupou výmluvou neoklameš ani sám sebe. Což ti neuvěřitelně jde."

"Co si to dovolujete! Jak si dovolujete mi tykat! Vy neslušný, malý…" Frank se začal pod Gerardovým sevřením kroutit, avšak Gerard, který tuto reakci očekával, uchopil Frankovy ruce do železného sevření a s jistým pocitem zadostiučinění sledoval, jak je jeho snaha marná.

"Myslím si, že o tom, kdo je tu malý by se dalo polemizovat." Tak tohle přehnal, za tohle se postará, aby ze školy vyletěl jak namydlenej blesk. No počkej, ty poznáš, kdo je Frank Iero!

"Okamžitě mě pusťte! Budu křičet a někdo přijde!" Gerard jej obdařil úsměvem, jaký vykouzlíte, když se díváte do kočárku na nějaké malé dítě, které spokojeně pochrupuje. Tedy v případě, že máte rádi děti.

"Franku, nikdo nepřijde. Za prvé je zamčeno. Nechal jste tu klíče od šaten a poté co jsem odemkl chlapecký šatny, jsem si klíče zase vzal a zamkl tělocvičnu, nikdo se sem nedostane." Dramaticky se odmlčel, ale to již Frank nemohl vydržet.

"A za druhé?"

"No víš, vždy je způsob jak tě umlčet." 'Sakra, sakra, sakra! On je psychopat. Kurva, pokud bůh dá, tak mé tělo objeví dřív, než budu vypadat jak Imhotep, i když on nebyl k zahození…. Sakra.'

"Dobrá, když mě opustíš, nikomu nic neřeknu, budu mlčet, slibuju. Odjedu pryč z města…"

"Co prosím?" Gerard naprosto nechápal, co to ten malý rozkošný uzlíček bojující s jeho sevřením žvatlá. Možná to bylo tím, že se výhradně soustředil na jeho ústa, který už tak dlouho toužil vlastnit, sát jeho spodní ret, jemně jej kousat, takat jej za piercing…

"Tak ze Státu"

"Franku!"

"Pojedu do Evropy. Jen prosím neubližuj." Frank byl jedna z těch osob, co by raději řekli "přidej", když vám někdo drtí ruku ve své, než aby se omluvil nebo prosil o milost. Ale když vám jde o život, tak jdou všechny zásady stranou a zůstává pouze touha žít a bojovat za život.

"No tak! Dost už!" Až když dostatečně snížil hlas, vzal jeho "přání" Frank na vědomí. "Nechci ti ublížit."

"Jasně, jasně a to ti mám věřit."

"Broučku nedíváš se moc na detektivky?" Gerard se mu "trošičku" vysmíval.

"Neříkej mi Broučku!!"

"A helemese! Komu okřálo." Teď už mírněji se na něj usmál, po té dal jeho ruce za hlavu, kde je sevřel v jedné ruce a tou druhou jej opatrně uchopil za bradu a přinutil jej se dívat mu do očí. "Franku, věř mi, že na škole není jediné osoby, kterou bych chránil víc než tebe a nikdy bych nedovolil, aby ti někdo ublížil. Nikdy! Ani já sám." Zdálo se, že co říká myslí skutečně vážně, že by se v něm až tak zmýlil?

"Proč?"

"Ty jsi neuvěřitelný Franku!" ten se rozhodl v tuto chvíli nikterak nekomentovat, že mu stále tyká. "Všichni na této škole to ví. Jen ty ne. A přitom se tím nikterak netajím, doufal jsem, že ti to časem dojde. I když nejspíš došlo, jenže ty tuto skutečnost okázale ignoruješ."

 

"Nevím, o čem to mluvíš!" V tuto chvíli byl tak zabrán do hovoru a hledajíc výmluvy, že ani nezaznamenal, že sám přešel na tykání. V tom se však k němu Gerard začal přibližovat a Frank s hrůzou sledoval, jak se Gerardovy rty přitiskují na ty jeho. Zprvu se snažil uhnout a pevně svíral rty k sobě, ale když se jej jeho roku přitáhla za zátylek a znemožnila tak jeho snahu na únik a Gerardův jazyk objížděl jeho spodní ret, netrvalo to dlouho a on jen na okamžik povolil sevření…

Kdyby Frank neležel na žíněnkách a Gerard jej pevně nesvíral, byl si jist, že by se zhroutil. Nikdy nic takového nezažil. Měl pár přítelkyň, ale vždy v tom vztahu něco chybělo, vždy věděl, že může být něco víc, ale právě nyní, právě v tuto chvíli, věděl, že má vše, co potřebuje.
 
Když se od něj na okamžik Gerard odtrhl, z Frankových úst uniklo slastné "áchá" a kdyby neměl pevně sevřená víčka, viděl by, jak se jeho milenec spokojeně usmívá. Motýlími polibky zasypal celý jeho nos a jemně jej skousl zoubky. Po té opět vnikl do jeho úst. Když se od něj po několika minutách, které pro oba milence znamenaly hodiny a sekundy zároveň, od sebe odtrhli, dolehla na Frank tíha nadešlé situace.
"Já, Gerarde,to … se nemělo stát!"
 
"Ale ano. Již před tím nemůžeš zavírat oči! Franku, podívej se na mě!" přinutil jej opět pohlédnout do jeho očí. "Chci tě, sakra! Chci tě od první chvíle, co jsem tě uviděl. A můžeš si být jist, že netoužím po ničem jiném, než si tě vzít se vším všudy, hned teď a tady." 'Bože to ne!'
 
"Gerarde, to ne! Jsi můj student, jsi mladší, jsi … jsi muž! A já… já nejsem gay."
"Bože Franku, tohle je ta nehloupější výmluva, jakou jsem kdy slyšel."
"Není to výmluva, Gerarde, já … mám přítelkyni a miluji ji." Bože, jak mohl zapomenout na Jam! Sakra! To se nemělo stát. Jestli si pustí pusu našpacír, tak je jeho kariéra i partnerský život v háji. Sakra.
"Možná jsem tvůj student a jsem o něco mladší…"
 
"O něco?" vykřikl Frank nevěřícně. Ale Gerard dělal, jakoby jeho poznámku vůbec neslyšel.
"Možná jsi nikdy nic neměl s mužem, ale to neznamená, že se ti muži nelíbí a že nejsi gay. A tvoje přítelkyně? Franku! Já jsem sportovec, nevzdávám se bez boje a můžeš si být jist, že o tebe budu bojovat."
"Gerarde, není o co bojovat! Já svoji přítelkyni miluji a ani to, že jsi mě právě políbil, ačkoliv jsem si to nepřál, neznamená, že ji milovat přestanu!"
 
Gerard se nahnul k Frankovi a šeptal mu do ucha slova, která jej rozechvívala. "Myslím si, že oba víme, jestli ti ten polibek skutečně vadil tak, jak tvrdíš. A navíc, alespoň teď víš, co k tobě cítím, a tento polibek tě bude nutit přemýšlet. Přemýšlet jaké by to bylo, kdybys tu pode mnou ležel nahý a já tě zasvěcoval do tajů milování, skutečného milování, po jakém tvé tělo touží. A věř mi, že i když jsem mladší, vím jak uspokojit muže, tak aby se rozkoší svíjel v mém náručí." Po té uvolnil své sevření, opatrně, tak aby mu neublížil, z něj slezl a vydal se po schodech pryč z tělocvičny. Jen ještě k Frankovi prohodil: "Vrátím se to sem uklidit asi tak za pět minut, jestli tu ještě budeš Franku, buď si jistý, že mě nezastaví ani stádo koní, abych si nevzal to, po čem tolik toužím." Ihned po té, co Gerard opustil tělocvičnu, se Frank vypařil z tělocvičny a rovněž i ze školy jako pára nad hrncem.
 
Nikdy nic nestálo Franka tolik přemáhání jako dnes to, aby šel vůbec do školy. Mě obrovské nutkání zahrát maroda, ale dopřát Gerardovy ten pocit vítězství? Nikdy! Ale když bylo něco po osmé a on stále nerozhodně stepoval před třídou, ano přesně tou třídou a přesně s tím žákem. S tím, kvůli kterému se v noci několikrát budil, vůli kterému se včera opařil horkou vodou, když si dělal kafe, ten, který v něm zasadil sémě pochybnosti. Když však uslyšel dva ženské hlasy stále se blížící po schodišti, rozhodl se jednat jako hrdina a rozhodně vstoupil do třídy. No dlouho mu ta rozhodnost a hrdinství nevydržely, přesně do té doby, než se ujistil, že poslední místo v prostřední řadě je obsazené a že jej dotyčná osoba bedlivě sleduje. Věděl, že nemá šanci tuto hodinu zvládnout, aniž by si Gerard všiml jeho nervozity. 'Sakra! Od kdy je to Gerard? Je to přeci pan Way!' 'Od kdy? Třeba od té doby, co se s tebou málem miloval v tělocvičné.' Hádali se v něm dva hlady a ani jeden z nich mu nebyl nijak moc nápomocný. Rozhodl se, že nejlepší obranou je tedy útok.
 
"Milí studenti, jistě víte, že jsme se referát slíbili až na čtvrtek, ale to neznamená, že ni nebudeme dělat. A jelikož jsme v literatuře v souladu se studijním plánem, tak nám dnes zbylo spoustu volného času, který můžeme plně věnovat nějakému tomu pravopisnému cvičení."
 
"Nééééééééééééééé." Nadšení bylo očividné.
"Ale ano! Takže papírky, rozsadit a klid. Čím víc času strávíte povídáním, tím méně času vám nechám na kontrolu. Diktuji…" Zatím co jim nadiktoval jeden z obtížnějších diktátů a nechal je smažit se ve vlastní šťávě, zapisoval na tabuli jednotlivé úkoly vztahující se k předešlému textu, avšak jak byl rozrušen, tak mu třída vypadla z rukou. Samozřejmě znáte to, když si s úkolem absolutně nevíte rady a čekáte na nějakou spásnou myšlenku, tak vás dokáže zaujmout jakýkoli zvuk, který říká "něco se děje", jakoby zrovna on přinášel s sebou správné řešení. Když se Frank sehnul, aby dosáhl na křídu, která byla téměř až v nejzazším koutku u umyvadla, jasně a zřetelně se třídou rozeznělo uznalé písknutí. Až nyní si Frank uvědomil, co vše musí být vidět v jeho roztrhaných džínech, které byly roztrhány i na místech, které právě NĚKDO uznale obdivoval. 'Shit!' Frank okamžitě zrudl jak rajče.
 
"Myslím si, že máte dostatek práce!"
 
"Pane učiteli, mám dotaz?" Frank se podíval na toho opovážlivce, který si dnes dovoluje zkoušet jeho trpělivost. 'No super, když mě nevytáčí Way tak je to Toro.'
"Myslím si, že je vše jasně zadáno."
 
"Já jen, jestli nemáte na tabuli řekněme malý překlep."
 
"Cože, jaký malý…uh…" To snad ne! Učím tu angličtinu a udělám chybu, kterou by neudělalo dítě na základce? Co to se mnou je? Rychle se vrátil k tabuli a vše dal do pořádku. "Děkuji pane Toro, ale teď se věnujte své práci, abyste vše stihl!" Frank měl chuť se jít už dnes vážně zahrabat, jediným vysvobozením pro něj byl zvuk zvonku.
"Tak z posledních lavic sbíráme."

 

Diskusní téma: part two

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

AKTUALITY: