part five

Gerard uchopil Franka do náruče a uložil jej nahého do přikrývek. Vrátil se ke dveřím pokoje, vsunul klíč do zámku a zhasnul světlo. S námahou ze sebe stáhnul kalhoty a zbytek oblečení, tedy až na spodní prádlo. Nechtěl jej příliš vylekat, před chvílí se mu totiž dostalo jasného důkazu, že tohle je pro jeho milence zcela nové a nepoznané a že opravdu nesmí nikam spěchat. Snažil se zapomenout na vlastní vzrušení, ale bylo to těžší než by se mohlo zdát, hlavně když máte vedle sebe příčinu těchto pocitů. Téměř na dosah… Ne! Nezkaz to vše, kvůli své touze. Přisunul si jeho tělo blíž a láskyplně mu zastrčil pramen vlasů za ucho. Vtiskl mu polibek na čelo a pokusil se i on najít klid v náruči snění.
Již téměř usínal, když však na svém těle ucítil něčí zcela nezkušené prsty. Otevřel oči a s údivem spatřil příčinu těchto úžasných pocitů. "Frankie, co to děláš?"
"Já… víš, ty sis mě nevzal… no myslel jsem, že."
"Frankie, doufal jsem, že mé snažení, zdolat tvoji stydlivost, dosáhlo úspěšného konce." Krásně se na něj usmál, avšak když viděl, jak Frank posmutněl, rozhodl se v tom udělat jednou provždy jasno. "Frankie, líbí se mi ta tvoje stydlivost, i když bych nikdy nečekal, že bude v takové míře, ale jedno jediné od tebe chci." Opět jej donutil dívat se mu do očí. "Chci, aby ses mi nikdy nebál říct, po čem toužíš, ano? Ano, Franku?" Ten pouze neznatelně přikývl, ale když mu došlo, že se od něj pravděpodobně čekává víc, dodal:
"Chtěl jsem," nádech, " chtěl jsem ti to oplatit."
"Oplatit?" Blik. Bože!
"Frankie, nemusíš mi nic oplácet, neděl jsem to proto, ale jen a pouze z toho důvodu, že tě miluji a chci abys pocítil tu největší rozkoš a to znamená…" přitiskl prst na jeho v námitce se otevírající
ústa. "že nechci, abys dělal nic, čím si nejsi jistý." Všiml si zkoumavého pohledu Frankových oči.
"Gee?"
"Ano, Franku"
"Děkuju." Gerard věděl, že tento dík zahrnoval vše. Usmál se na něj a s rošťáckým úsměvem přitiskl své rty k Frankovu uchu.
"To neznamená však, že se tě nebudu snažit svést na každém rohu a pomáhat ti tak uvědomovat si, jak moc mě tvé tělo i tvé srdce chce." Zasmál se a vtiskl mu polibek na spánek. Lehl si zpět do peřin a přitáhl si Frankovo tělo do své náruče. Ten kupodivu nic nenamítal. "Dobrou noc."
"Dobrou Gee."
Frank se rozkošnicky protáhl, když jej z jeho rozkoše vytrhlo, bolestné "au" . Neochotně rozevřel oči s viděl svého společníka jak se drží za nos.
"Jé, promiň, já nechtěl. Zapomněl jsem, že nemám postel jen pro sebe a že se nemůžu tak roztahovat." nepatrně se usmál červenající se Frank.
"Jsi zvyklý spávat sám?"
"Jasně." Nechápal smysl jeho otázky Frank. Avšak soudě podle Gerardova výrazu, pro něj byla jeho odpověď navýsost důležitá a očividně ho potěšila i jeho odpověď. "Proč ses ptal?"
"Jen tak." usmál se na něj šťastně Gee a Frank se smířil s tím, že pokud mu to samotnému nedocvakne, odpovědi se nedočká. A mezi námi, to nevypadalo nikterak nadějně. To se však již Gerard vyhrabal z postele a přešel k obrovskému prosklenému oknu. Tedy okno? Byly to spíše dveře, ale poskytovali tak člověku nádherný výhled na krajinou.
"Zabubej se." Chvíli po té již do poje proudil studený vzduch a k jeho uším dolehl zvuk bubnujícího deště. Až nyní si Frank uvědomil, co se děje za zdmi tohoto honosného sídla. Obloha byla potemnělá, mohutnými stromy cloumala vichřice a oblohu protínaly mohutné blesky osvětlující krajinu. Takto, že jsem si toho sakra nevšiml hned? Co se to se mnou sakra děje? Odpověď na tuto otázku nemusel hledat dlouho, právě totiž onen viník ulehal do postele vedle něj.
"Myslíš, že bylo rozumné otevírat to okno?"
"Myslím, že sis již všiml, že nedělám zrovna rozumné věci. A navíc, poslouchej…" Měl pravdu, bylo to něco nádherného. Frank miloval bouřky, již jako malé dítě, zatím co ostatní plakaly a volaly maminku, on sedával u okna a pozoroval ten souboj živlů. Miloval to množství energie, tu sílu, moc… Vždy jej to dokázalo jakýmsi způsobem nakopnout. Ani si nevšiml, když se Gerardova ruka ocitla na jeho tváři, kdy si jej přitáhl blíž… až když se Gerardovy rty dotkly těch jeho, pokusil se odtáhnout, ale nebylo mu to dovoleno. Jazyk jeho společníka vnikal do jeho úst a zdolával i ty poslední nepatrné snahy vzdorovat.
"Gee." Vydechl sotva slyšitelně do jeho úst Frank. "Gee, počkej!" Odtrhl se od něj rychle Frank, protože jinak by toho nebyl schopen. "Musíme si promluvit…promluvit o co se stalo včera…"
"Myslíš tohle…" S těmito slovy jemně zmáčkl Franka mezi nohama a ten jako nepovel slastně vydechl svému milenci do již opět v polibku spojených úst.
"Gerarde, co mi to děláš!" povzdechl si.
"Přivádím tě k orgasmu, Franku." Bože, ten nevinný kukuč… ale kdo by mu ho po včerejšku věřil?
"Bože, nedělej blbého! Co to děláš s mým životem, sakra!"
"Dělám tě šťastným, víš."
"Tím, že mě přivádíš na pokraj šílenství? Tím, že už sám nevím co chci? Tím, že si už nejsem ničím jistý? Překopal jsi všechno, všechno co jsem měl naplánované, co jsem měl já a Jamia naplánováno…"
"To vše byla jen trapná iluze, přetvářka od které jsem tě osvobodil."
"A co když jsem po tom kurva netoužil? Přitančíš si do mého pohodového života s tou svou zkrvenou prdelkou a myslíš si co? Že se co? Poseru?!"
"Myslím, že je načase jít zatopit." Po těchto slovech Gerard vstal, zavřel okno a odešel z pokoje. Jeho odchod však doprovázelo hlasité bouchnuté dveří. Frankovi bylo jasné, že tohle již opravdu přehnal, nechtěl mu ublížit, jen si potřeboval na někom vylít zlost. Zlost, která byla převážně stejně určená, pouze pro sebe samotného. Rozhodl se napravit svoji chybu a doufal, že již Gerard přišel na to, že je trouba a že na to bude brát ohled, až ho bude prosti o odpuštění.
Pokusil se vstát z postele, avšak ihned toho zalitoval, protože celou jeho pravou nohou projela prudká bolest. Sakra, sakra. Proč jsem se já nemohl narodit jak sportovně nadané dítě? Nebo alespoň ne také vemeno s úžasným nadáním na nehody. Ve hromadě oblečení u jeho postele nahmatal tričko a spodní prádlo od… sakra musí říct Gerardovi, aby mu vrátil jeho věci, nebo alespoň v nejmenší jeho oblečení. Rozhodoval se, jestli si obléct i kalhoty, ale musel uznat, že rozumná řeč bude s Gerardem jen tehdy, pokud mu nebude koukat do rozkroku. Opatrně se opět pokusil vstát a ve snaze nedošlápnout na bolavou nohou pajdal, tedy spíše skákal po jedné noze, ke dveřím. No pokud si do této chvíle stěžoval na to, jaký je nemožný trouba, tak když se dostala ke schodišti, doslova se proklínal. Opatrně chod po schodu skákal dolů a modlil se ke všem svatým, aby se opět nějaký jako vždy nedopatřením neocitl dole pod schody s otřesem mozku. Když se nějakým nedopatřením skutečně dostal dolů bez menšího zranění, snažil se rozhlédnout po domě a zjistit, kam zmizel Gerard, avšak nebylo po něm ani památky. No úžasné. Vysíleně se usadil v obýváku na moderní sedačku. Tak to bych měli. Mohutný krb měl před očima, ale Gee? Nikde. Jedna jeho část, se chtěla zlobit, ale ve skutečnosti opravdu litoval toho, co mu před chvílí řekl. Opřel hlavu o opěradlo sedačky a vyčerpaně nechal klesnout i oční víčka.
Bože co to bylo? "Co…" V obývacím pokoji se objevil zcela promočený Gerard. "Bože, kde jsi byl? Jsi celý mokrý!" Mokrý? Slabé slovo! Na plovoucí podlahu z něm přímo odkapávala voda.
"Jestli sis nevšiml venku prší."
"Ano to jsem si všiml, ale co jsi prokrista dělal venku?!"
"Mikey je idiot!" Tak teď už to Frank nechápal vůbec, i kdy možná stačilo věnovat pozornost tomu ,co Gerard držel v náručí namísto sledování toho, jak úžasně jeho partner zvládá mluvit jen jednou částí úst a jak rozkošně při tom vypadá.
"No to je sice hezké, ale kdo je Mikey?"
"Můj debilní bratr. Zase tu byl s tou svou kačenou. Je to hrozná pipina. Jasně jsem mu říkal, aby si ji sem natahal. A navíc, když už kurva vypotřebuje všechno dřevo, které jsem tu samozřejmě já naskládal, mohl by alespoň donést druhé, abych teď nemusel běžet ven a štípat dřevo. Navíc je totálně mokré, má jediné štěstí, že tam byla bříza, jinak bych ho zabil… stejně ho zabiju…" Frank se při pozorování Gerarda jak se snaží roztopit a hudruje při tom na svého bratra, musel skutečně usmát. Ten však hotov se svou prací vstal a rozzuřeně se na něj otočil.
"Jsem rád, že se bavíš, já se jdu umýt a převléct."
"Gee..."
"Co zase sakra."
"Já promiň, nechci otravovat, ale…"´
"Ale? Hele jestli mi chceš zase říct, jak ti kurvím život, tak se nenamáhej jo…" Poznamenal kysele a vydal se ke schodům."
"Omlouvám se…" Pípl Frank sotva slyšitelně, avšak k Gerardovým uším se to nejspíš přece jen dostalo, protože se zastavil a očividně vyčkával, jestli bude Frank pokračovat. "Gee, mrzí mě co jsem ti řekl, já… nezasloužil sis to, ale byl si jediný po ruce a částečně původce mé zlosti, takže jsi to schytal ty, vím, že to není nejlepší omluva, ale pravdou je, že tě asi… Au sakra." Frank při svém proslovu dočista zapomněl na svoji bolavou nohu a když se snažil dojít k Gerardovi, neopatrně došlápl na bolavou naho a zhroutil s k zemi. Sakra a je tu zpět jeho věčná smůla. To už však u něj stál Gee.
"Bože, ty se mi snad zdáš." Klečel u něj a pozoroval ho s jiskřičkami pobavení v očích.
"Nevím, díky komu jsem včera vletěl do toho blbého stolku!"
"Ale já ano, díky tvé tvrdohlavosti. Ukaž mi tu nohu." S těmito slovy začal rozepínat zip u jeho kalhot.
"Počkej! Neříkal jsi, že se jdeš umýt? Jsi celý mokrý, nachladíš se a vlastně to tak nebolí…"
"Skutečně nebolí? Tak to pak jistě zvládneš za mnou dojít nahoru… Zatím pápá jdu se umýt…." Cože? On si jen tak odejde a nechá ho tu jako být? To nemyslí vážně že ne? Ale očividně ano. Sakra!!!
"Vyhrál jsi."
"Cože špatně jsem tě slyšel," prohodil jen tak jakoby nic přes rameno a pokračoval v cestě po schodech.
"Že jsi vyhrál, nezvládnu jít po schodech nahoru." Spokojený úsměv se rozlil po Gerardově tváří, který jej o minutu později uchopil do náruče a stoupal s ním po schodech nahoru. "Ušetříme si čas, já se osprchuji a zároveň se podívám na tvou nohu." Zašeptal mu do ucha a on jasně vycítil ten erotický podtext.
"Gee a mohl bych při tvé ušlechtilosti dostat i nové spodní prádlo?" No jasně jen se bav ty syčáku, já ti to všechno spočítám.
"To nebudeš potřebovat…" Tentokrát s větší opatrností jej posadil na postel, svlékl mu kalhoty a něžně přejel o fialovějící modřeni rýsující se přes polovinu jeho stehna.
"Ty jsi teda talent. Máš to naražené, chtělo by to led, no možná to chtělo věnovat se tomu už včera…" Tentokrát se museli už uchechtnout oba, při vzpomínce na tu pravděpodobnost, že by se tomu skutečně včera věnovali.
"Gee nastydneš. A navíc jsem od tebe celý mokrý. Nějak jsem to nevychytal, když jsem tě žádal, abys mě odnesl…"
"Je ti zima?"
"Trošku."
"Dobrá." Stáhl z něj tričko a uchopil lem jeho spodního prádla.
"Nemyslím si, že by nějak zvlášť pomohlo proti zimě to, že mě svlečeš."
"Nevíš, že nahá těla se navzájem nejvíce zahřejí." Tropil si z něj žerty a stáhl jeho spodní prádlo.
"Ano, ale to nebudeme praktikovat, že?" Opět složil ruce do klína. No ale jeho jistota jej opustila, když jeho společník nejen svlékl své promočené kalhoty, svetr a tričko, ale když se před ním ocitl tak, jak ho pán bůh stvořil. Frank ztěžka polkl. Gerard se rozhodně neměl čím stydět a to ještě ani nesklouzl pohledem do těch míst… bože…Něco uvnitř něj se začalo probouzet, tedy spíš něco tam dole.

 

Diskusní téma: part five

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek