part eight
Dech se mu zrychlil, nohy se mu třásly a tíha celého těla byla na ně najednou příliš, zachytil se futra a snažil se uklidnit. Cítil to! Cítil jeho přítomnost, ale místo na sedačce bylo prázdné. Místnost byla ozářena jen měsíčním světlem a světlem pouliční lampy, které sem dopadalo z ulice, avšak neozařovalo rohy u okna, jejichž stín umocňovaly honosné závěsy. Ovanul ho studený vítr. Něco zašustilo za jeho zády! Otočil se, ale nikde nikdo! A pak opět. Sedačka zavrzala pod něčí váhou, ale když se Mikey znovu otočil, zela prázdnotou.
Někdo si s ním hrál! Někdo tu s ním právě rozehrál hnusnou hru na kočku a myš. Chtěl odejít, otočil se s tím, že zbaběle uteče. Jedno kam, jen prostě pryč odtud! Avšak když se utočil, namísto dveří a cesty ven naproti němu stál ON!
Upustil oblečení, které si s sebou nesl ze zahrady na podlahu, avšak to bylo nyní to poslední, čemu by věnoval pozornost. Srdce mu vynechalo několik tepů, zděšeně ucouvl několik kroků dozadu a zoufale vrtěl hlavou. „P…po…m“ snažil se ze sebe něco dostat, ale marně. Hrdlo měl sevřené. Muž postoupil o krok k němu a Mikey instinktivně couvl více dozadu, vyděšeně se ohlédl, kde se nachází skleněný stolek, jenže v tom se zčista jasna muž ocitl těsně u něj. Nechápal, jak to dokázal. Tohle nebylo možné! Začínalo mu docházet, že ať má dočinění s kýmkoli, obyčejný zloděj to nejspíš nebude. Muž na něj upíral zrak, přímo ho propaloval pohledem. Jeho dech se zrychlil, stal se hlasitým. Slyšel své vlastní srdce hrát svoji zběsilou skladbu. Pokud byl před chvíli vyděšen k smrti, skutečně marně hledal pojmenování pro to, jaký strach ho svíral nyní. Jeho tělo objal chlad a zároveň ho spalovalo něco zevnitř. Muž zvedl svoji levou ruku a položil ji na jeho prsní svaly, jen tak zlehka ji nechal klesnout, avšak Mikeyho bradavky reagovaly víc než přívětivě. Mohl to sice svést na chlad, ale proč měl touhu se posunout proti jeho nehybné dlani?
V tom ucítil obrovský tlak na prsou a málem si vyrazil dech, když se rychlostí blesku octl přiražen na stěně obývacího pokoje, tak tak se jeho hlava vyhnula železné polici s knihami. Vyděšeně vyjekl. Ale než stačil opět nabrat dech, už se ho zmocnily mužovy rty. O něžném polibku nemohlo být řeč. Tento muž nelaskal, plenil. Bral si jeho rty s takovou samozřejmostí, jako by byly stvořeny jen pro jeho potěšení. Vsunul jeho ret do svých úst a jemně ho drtil. Jeho ruka však nekompromisně mířila dolů a rázem z něj strhl jedinou ochranu, která kryla jeho nahotu. „Nee!“ vyděšeně vykřikl a zaryl ruce do mužových ramen, neboť se stejnou samozřejmostí nyní muž bral do rukou jeho pohlaví. Svým zbrklým chováním však nahrál muži, který ho o to snadněji nadzvedl a uvěznil ve svém objetí. Ta samozřejmost, se kterou si ho bral, ho strašně ponižovala, avšak zároveň přiváděla k nepříčetnosti. Copak si ho skutečně může brát každý na potkání jako nějakou děvku? Nechtěl znát odpověď.
Když muž náruživě avšak šetrně zatahal za jeho úd, nemohl již vydržet, bylo mu jasné, že dříve nebo později tu začne vzdychat jako laciná děvka v pornofilmu. Tedy spíš dřív než později. Proto se při dalším vzrušivém záchvěvu zakousl do mužova ramena, aby tak tlumil své projevy rozkoše. Muž jej jen svým chováním přiváděl k šílenství a to co předváděl s jeho mužstvím. Připadal si jako nezkušený panic, schopný pouze nezkušeně držet a přijímat rozkoš, na opětování byla jeho mysl příliš přetížena. Ostatně proč by mu ji měl dopřávat, vždyť je to znásilnění! Nebo ne?!
Chyběl takový kousek, lapal po dechu, již nezvládal tlumit křik, prostě dával volný průchod své touze. Hlavu měl položenou na milencově rameni a celou svou vahou na něm spočíval. Poté ho něco strašlivě vyděsilo. Něco co ho rychlostí blesku sneslo z oblak opět na pevnou půdu. Mužův horký tepající nástroj vyčnívající z jeho kalhot, ucítil těsně u svého pozadí.
„Nee“ vyděšeně ucukl a mírně se uhodil do hlavy. „Ne tak! Nechci!!“ začal do něj bušit svými pěstmi. Tento obraz by se mohl jevit za jiných okolností jako víc než směšný. Snažil se ho od sebe odstrčit, ale svými pohybu způsoboval sám sobě muka, jeho stále ještě ztopořený penis se nemilosrdně otíral o mužovu hruď. „Nechci, abyste si mě bral, jen tak jako děvku!“ Neznámý se na něj podíval, jakoby zpočátku nechápal význam jeho slov. Potom, jakoby procitl, uchopil jeho vzpouzející se obličej do dlaně a opět jej začal vášnivě líbat, přitom jej nechal opatrně opět stoupnout ze své hrudi a nyní stál již nohama opět na zemi. Muž jej stále jemně podpíral, aby získal jistotu a pak se odtáhl. Mikeyho nohy neusnesly zbytek jeho těla a on klesl na podlahu. Neznámý byl okamžitě u něj, netušil, kdy to učinil, ale jeho mužství bylo opět bezpečně skryto.
„Omlouvám se, Mikey,“ šeptal mu do ucha,“ ztratil jsem nad sebou kontrolu. Skutečně jsem tohle neměl v plánu. Nechtěl jsem, aby naše první setkání bylo takové, ale ta vůně…“ ztišil se, jakoby si rozmýšlel další slova, ale pak mu došlo, že ve skutečnosti muž nasává vzduch kolem něj. „Bože, ty si ani v nejmenším neuvědomuješ, jak voníš, že?“
„Vo…ehm,“ odkašlal si, „voním?“ nechápal, o čem to tu mluví.
„Och ano, můžeš se umýt sebevíc, navonět se jakoukoli voňavkou, ale potom, co jsi dělala tam venku ve sprše, zůstane vždy dlouho stopa a nic ji neskryje.“
„Ty jsi mě viděl?!“ Bože, bylo to tak ponižující, ale zároveň erotické.
Opět ten mužný smích. „Ale no tak, nyní je pozdě na to, aby ses červenal. A pokud snad již musíš, tak se červenej nad svoji nahotou,“ připomněl mu šetrně onu skutečnost. Pohled obou mužů sklouzl k onomu místu. Již nebyl tolik vzrušený, ale přesto stále jeho mužství vybízelo k pohlazení.
Zničehonic se vetřelcův pohled otočil směrem k oknu, a aniž by byl schopen pochopit, jak se to přihodilo, octl se v jeho náručí a o vteřinu poté byl uložen na posteli ve svém pokoji. Sám.