Mikey se vracel domů naprosto utahaný. Chodíval sice do posilovny, obvykle každý pátek hned po škole, aby se poté stihl připravit a mohl s kamarády vyjít ven, jenže dnes to malinko přehnal. Vyměnil partu kamarádů za rande a to dopadlo nad očekávání - příšerně. Zprvu ideální muž, kterému táhlo k třicítce, což by samo o sobě nebylo špatné, právě naopak, preferoval starší muže, ale rozhodně ne zadané. To co v Mikeyho představách byla láska a chvíle štěstí, byli v jeho chvíle sexu a skrývání e před jeho manželkou. Byl natolik rozčílený jeho opovážlivostí, že měl co dělat, aby mu jednu nevrazil. Zarazilo ho jediné, chtěl totiž odejít s hlavou vztyčenou a neukázat mu, jak moc to romantika, jako je on, bolí.
Vtek v něm však stále přetrvával, a jelikož v tuto hodinu byla již posilka dávno uzavřena, nezbývalo mu nic jiného než se vyřádit v místním parku. Věděl, že pokud nepadne do postele mrtvý únavou, neusne dnes vůbec a představa užírání se v sebelítosti není tolik lákavá, jak by se mohlo zdát.
Běhání v parku nezní tak strašně, pokud to však není v deset hodin večer a za každým keřem nečeká potencionální úchyl. Strach a vztek v něm vyvolali touhu po sebedestrukci, takže by se vůbec nedivil, kdyby dostal zítra svalovou horečku. Unaveně se svalil na lavečku, pak si však opět uvědomil, kde se nachází, natáhl si tedy proto kapuci na hlavu, zapnul bundu až ke krku a vydal se pomalu domů.
Jít však po Sparking Street v tuhle noční dobu bylo, jako byste si na záda nalepili cedulku „fuck me“ a prošli se po chlapeckých záchodcích v pochybném baru. A jeho obavy se o několik málo minut později potvrdily, když za sebou uslyšel praskání větviček a kroky! Nebylo by to ještě tak strašné, kdyby se tentýž zvuk nezval ještě ze dvou dalších stran. Takže buďto má halucinace, nebo je téměř obklíčen! Rozhodl se, že nebudu zjišťovat, o kterou z těchto dvou možností se jedná, kontrolka v jeho hlavě jasně blikala červeně a velela mu utéct, jenže kam? A hlavně jak, když padal únavou již teď?! Rozhodl se to tedy alespoň pokusit, a když za sebou neslyšel žádné kroky, už, už se chtěl rozesmát nad vlastní hloupostí, když uslyšel TEN zvuk! Zase to tu bylo a opět blízko něj a v ten moment mu došlo, proč nic neslyšel, oni si s ním hráli! A co může od takových očekávat? Bude rád, když mu ukradnou vše co má a uštědří mu výprask. Vzpomněl si na Gerarda, ten by mu za jeho nezodpovědné chování ještě přidal.
„Ha..halo?“ nevydržel již to věčné ticho, narušované pouze tím, že mu někdo dýchal na krk.
„A hele odvážlivce!“ vysmál se mu hrubý mužský hlas.
„Hele Rove na tohle nemáme čas, myslíš, že je vhodný?“ ozvalo se po Mikeyho pravém boku. ‚Počkat! Tak to tedy znamenalo, že už jsou čtyři? Kde se ten další sakra vzal?!‘
„Podle jeho pachu stoprocentně, zbytek ukáže čas.“
„Jo toho, ale moc nemáme!“  Mikey byl svědek situace, kterou by mohl označit jako „o nás, bez nás“. Než však mohl vymyslet, jak se z téhle kaše dostat, zatočil se s ním svět a on s bolestí skácel k zemi.
***
Začínal se pomalu probouzet, avšak nebyl schopen si plně uvědomit svět kolem sebe. Jeho zrak sice nic nehalilo, avšak nemohl zaostřit, aby se blíže seznámil s okolím, kde se nacházel, vše viděl rozmazaně a točila se mu hlava.  Připadal si dezorientovaný a postupně mu teprve docházelo, co se děje a kde se nachází. S tímto uvědoměním si přišlo i hrůzostrašné zjištění – jeho ruce i nohy jsou přivázány ke stromu!
Už, už chtěl začít panikařit, dech se mu zrychloval a on měl přesto stále pocit, že se mu nedostává žádného kyslíku. Připravoval se, že začne křičet o pomoc, pak však něco nebo někoho uslyšel. Snažil se ovládnout se a nastražil uši. A pak to uslyšel! Vytí, někde v dáli něco vylo jako vlk na měsíc, však tohle bylo několikanásobně hlubší a v pozadí toho zvuku bylo ještě něco, jako vrčení psa za plotem domu na nepřítele, který jde na lup.
Něco se k němu nyní přibližovalo neuvěřitelnou rychlostí a on si nebyl jist, kde se nachází ani v které době byl, ale jedno věděl jistě, tohle pro něj nevypadá dvakrát dobře. Pokusil se znovu uvolnit provazy, alespoň malinko, aby mohla jedna ruka poklouznout, avšak kdo ho poutal, nebyl očividně ani nováček, ani tintítko, které nemá sílu. Jediné k čemu to vedlo, bylo, že e mu provaz zadřel do kůže a po rukách mu začal téct potůček krve a další byt sebemenší pohyb čertovsky pálil. V tom se mu zastavilo srdce! Určitě vynechalo alespoň jeden tep! Něčí teplý dech mu ohříval krk. Bál se otočil hlavu vlevo a čelit realitě, možná že pokud bude dělat mrtvého, tak to něco odejde. Krev! Bylo asi na čase, aby se dal na modlení, ale to co ho v tuto chvíli trápilo nejvíce, byl Gerard. Jeho bráška, který ho nadevše miloval. Měl neodvratný pocit, že se mu srdce usadilo v krku a s každým dalším tepem, hrozí, že dutinou ústní vyletí ven. Čistě teoreticky by to měla být přijatelnější smrt, než rozsápaní divnou zvěří.
Jeden, dva, tři… na co sakra čeká? Byl si jist, že se trochu musel potřísnit močí. Něco se otřelo o jeho krk a on to již nevydržel a otočil se. V tu chvíli se to stalo. Něco, co ani náhodou nebyl vzteklý pes, se nad ním tyčilo a zavylo na měsíc. Připomínalo mu to řev opice dokazující si, že tohle je jeho kořist! Pak se opět postavil na přední a podíval se na něj. Mikey nebyl ten typ, co by věřil na upíry či vlkodlaky, avšak příslušník toho druhého rodu čněl očividně přímo před ním v celé své kráse. Nemohl tomu uvěřit a příliš si přál, aby to byl sen, ale každá částečka jeho těla hovořila o tom, že je to skutečností.  Pak se opět vzepřel na zadní a jeho ruka nebo tlapa, nebyl si sám jist, jak to pojmenovat, se připravila k poslednímu švihu. A pak …