part fourteen

"Co…co chceš dělat?!" začal před ním nenápadně couvat.
"To co jsem měl udělat očividně už dávno!" jeho hlas byl pln vzteku, touhy plenit a to nejhorší, touhy rozsévat.
"Luciusi já…" zakoktal se Frank, jelikož sám netušil, jaký dostatečný argument by vyslovil, jenž by zapříčinil to, že by Lucius upustil od svého plánu - položit ho na lopatky. Jediné, co ho v tuto chvíli napadlo, bylo, že mezi jejich těla vsunul svoji pravačku, aby tak zabránil, aby se dostal až do jeho intimní zóny. "Prosím Luciusi já…" bylo mu i malinko do pláče. Nejdříve se chtěl hádat, ale Lucius vážně vypadal nebezpečně a bál se, že pokud bude pokračovat ve svém odmlouvání, tak by se dnešní večer mohl stát jeho noční můrou. Přece jen to byl Malfoy, tedy žádný svatoušek.
"Najednou moldánky?!" výsměšně. To zabolelo. Frank se chtěl kolem něho prosmýknout a utéci z pokoje. Od něj a od ponížení, které se mu dostávalo. Jenže opět byl zadržen. Snažil se mu vykroutit, avšak sevření bylo pevné a jediným výsledkem byla další bolest od podřené kůžičky. Proto se rozhodl svoji bolest ventilovat a předat dál a vší silou uhodil Luciuse do tváře. Ten v prvním okamžiku ucouvl, ale pak naopak ho k sobě přitáhl ještě pevněji a s naprostou jemností a něžností mu vtiskl polibek do vlasů.

"Malfoyové se neomlouvají! To víš, že?!" šeptl mu.
"Jistě," spíše to slovo vyplivl.
"Dobře," pokýval hlavou. "Omlouvám se."
"Cože?" pohlédl na něj s otázkou v očích. Tohle opravdu nečekal.
"Tohle jsem nechtěl. Nechtěl jsem ti ublížit, tomu parchantu na tom podiu sem měl ale chuť zlomit vaz," zasyčel opět. A pro frank začal znovu blikat varovné světélko zračící hrozbu, kterou bylo nutné zažehnat,
"Luciusi, pokud vím, tak sis to pojistil?!" vzpomněl si Frank na malou drobnůstku… "Počkat, já… nyní už to necítím a mohl bych se teď…Nic. To je jedno."
"Myslíš vzrušit? Milovat? Záleží s kým."
"S nikým! Zapomeň na to!" ale jeden pohled do jeho tváře stačil, aby bylo člověku hned jasné, jak je zvědavý na odpověď.
"Nemohl. Milovat tedy rozhodně ne, na to jsou třeba dva, víš?" tropil si z něj opět legraci, ale tentokrát to nemyslel zle.
"Víš, jak jsem to myslel! No…. mám ještě stále tu věc?"
"Ano lásko," použil toto něžné oslovení a jemně ho polaskal po bocích, "tvůj malinký otvůrek lásky je stále všem kromě mě skryt." Netušil jestli jsou jeho slova ovlivněna množstvím alkoholu, jenž vypil nebo je to prostě jen opět ten typický Malfoy. Nezdálo se totiž, že by byl nějak mimo, tedy kromě toho jeho obvyklého stavu.
"Kromě tebe? Jak to myslíš?"
"Ty asi stále toho moc nevíš o pásu věrnosti, že?"
"Pás věrnosti? Doktor říkal, že je to pás… no prostě… cudnosti," nakonec se přeci jen vykoktal.
"Ano, protože příznaky jsou stejné, avšak pás cudnosti bych použil spíše, kdybych toužil po tom, aby ses nemohl milovat s nikým."
"A to jsi nechtěl?" byl z toho již krapet zmatený.
"Samozřejmě, že ne. Pás věrnosti zabrání tomu, aby ses miloval s někým jiným, kromě mě."
"Cože?!" To bylo snad ještě horší, doteď se alespoň mohl uklidňovat myšlenkou, že je alespoň chráněn i před ním, ale nyní?!
"Ale no tak, skutečně sis myslel, že si nechám ujít příležitosti se moci s tebou milovat?"
"To si teda budeš muset nechat zajít chuť! A okamžitě mi to sundej!"
"Ach Frankie," zasmál se nad jeho naivitou," proč bych to dělal?"
"Nevěříš mi?!" rozkřikl se na něj. Nehorázně ho to rozčilovalo. To on by přeci neměl věřit jemu! A taky že nevěří! Připadal si jako nějaká poslušná panička, která poslušně zavrtí ocáskem a mluví jen tehdy, když chce děkovat.
"Není to tak, že bych ti nevěřil," chlácholil ho.
"Jasně a co ta žárlivá scéna?! Stejně nechápu proč ti to tak vadí, když víš, že mě stejně nemůže ohnout!" křičel na něj vztekle.
"Dávej si pozor na jazyk!" zasyčel vzteky.
"Nejsem tvoje věc!" (I'm not your thing!) Už toho měl plné zuby.
"To nejsi, ale jsi můj milenec a partner."
"To, že mě cizí doteky nechávají chladným, neznamená, že mě naopak ty tvé vzrušují!" osekl.
"Skutečně? Takt to potom nebude problém se o tom přesvědčit!" Takto to dál nešlo, musel konečně to malé pískle přinutit pohlédnout pravdě do očí, sundat mu ty klapky z očí. Nesměl zavrhovat něco dřív, než to vůbec poznal.
"Ale to…"
"Ano?" přišel pomalu k němu. Tak jako k malému plachému koťátku, rovněž i stejně natahoval ruku. "Už jsem ti řekl, jak ti to dnes sluší?" Lucius se k němu přitiskl a jeho prsty jemně sjížděly po jeho páteři zanechávajíce za sebou zimomrauky. Byla to tak příjemná změna oproti jejich hádkám, že ho to přinutilo slastně přivřít oči a plně se tomuto dotyku oddat.
"Jsi hrozně napnutý, uvolni se," stále mluvil šeptem, i když nemusel. Osvětlení v pokoji nahradily svíce, které se jako na povel samy rozžehnuly. Frank se vylekal a chtěl nejdříve uskočit a rozhlédnout se po místnosti, ale Lucius ho k sobě v konejšivém gestu přitiskl.
"Pššš, to nic není. Nikdy jsi neslyšel o tomto druhu pokoje?"
"Nee," zavrtěl hlavou.
"Je tu několik pokojů a všechny jsou přizpůsobeny na přání osoby, která si tento pokoj pronajme. Není to tak, že by mi to splnilo jakékoli přání, podle toho na co má člověk náladu, si zamlouví pokoj, ale plně můžeš využít vše, co tento pokoj nabízí. Někdy to tu ani nemusí být, ale pokud je to v nabídce k tomuto pokoji a ty si na to vzpomeneš, tak se to tu objeví, je to velmi praktické a …"
"Romantické," usmál se na něj.
"To ano, ale ne všechny pokoje, to mi věř, někdy to pro toho druhého člověka může být velmi nebezpečné.," zamračil se, jakoby si na něco vzpomněl, "Frankie, slib mi, že kdyby tě kdokoli do takového pokoje zval, jeho nabídku za žádnou cenu nepřijmeš! Věř mi, jsou zde pokoje, které by se ti v žádném případě takto nelíbili."
"Děláš si o mě starosti?" jeho navita byla do nebe volající.
"Nikdy o tom nepochybuj!"
"Dobře, slibuju," usmál se na něj. Byl romantik, a i když si svůj šťastný život představoval po boku někoho jiného, to co se právě dělo, bylo nádherné a předčilo to jeho představy.Lucius ho jemně uchopil za bradu, palcem hladil jeho tvář a ostatními prsty ho nutil, aby se mu neustále díval do očí. Potom se jeho tvář počala pomalinku přibližovat k té Frankově a ten jen se zatajeným dechem vyčkával, až se jejich rty střetnou. A nemusel čekat dlouho. Jemné, vlhké rty se něžně přitiskli na ty jeho a on si vychutnával kouzlo tohoto okamžiku plnými doušky. Nechal klesnout víčka, jeho rty se samovolně pootevřely. Pod náporem laskání se zaklonil a poskytl své hrdlo k možnosti laskání. Kdyby se nyní díval na Luciuse viděl by, jak se na jednu stranu spokojeně usmívá, avšak všiml by si také něžnosti a lásky v jeho výrazu. Franka ohromila nádherná vůně, jež se linula z blonďaté hřívy. Bylo to tolik magické, chtěl do ní vniknout prsty a uvolnit sponu jež jeho vlasy svazovala, hrát si s nimi, narušit tu uhlazenost a moci se dívat na tu rozkoš zračící se v Luciusových očí, když se s ním bude mazlit. Proud jeho myšlenek ho vyděsil. Toto vše bylo pro něj naprosto jiné a dosud nepoznané. Jejich dosavadní mazlení bylo vždy vynucené. Frank si stále doposud mohl namlouvat, že je obětí úchyla a vsugerovat si myšlenku, že tohle on přeci sám nechce, a kdyby měl možnost se vzepřít a utéci, jisto jistě by tak učinil. Nyní se však nijak nebránil a navíc musel odolávat touze laskání oplácet. To, z čeho pramenil jeho strach, bylo, že se právě děje příliš velký krok v jejich vztahu a již nebude moci jen tak couvnout, aniž by to s sebou nepřineslo zklamání a smutek i pro něj.
"Luciusi?" sám netušil na, co se to vlastně chce ptát, spíše potřeboval ujistit, že ten zmatek v jeho duši je v přádku. A jeho oči mluvili za něj. Malinko se odtáhl a díval se s očekáváním na blonďatého aristokrata, ten se opatrně dotkl knoflíčku od jeho kabátu a jeden po druhém je počal uvolňovat. Následně ho nechal sklouznout z ramen a odhodil na postel. Všiml si, jak se malinko stáhl a zostražitěl, ale zatím to nikterak nekomentoval. Nechal mu čas, aby si plně uvědomil, co se děje s jeho tělem a hlavně, jak na jeho dotyky tělo reaguje. Nechtěl na něj nijak spěchat, ale tolik toužil vidět jeho bělostnou pokožku. Představa jeho odhaleného těla oddychující na posteli, jen natáhnout ruce a moci mít to vše…
Opatrně pokračoval v odhalování jeho těla a sledoval, reakci odhalených bradavek, které se mírně tyčily a vybízely k laskání. Musel se usmát, když viděl, jak se Frank snažil zkřížit paže na prsou a zakrýt tak svoji částečnou nahotu.
"Ne Fee," uchopil jeho ruce a přinutil ho nechat ruce podél pasu. Lucius si labužnicky skousl ret a palcem obkroužil jednu jeho bradavku. "Ty nemáš důvod se skrývat, jsi nádherný!" bylo zřejmé, že on si to o svém těle rozhodně nemyslí, avšak to dělalo ještě krásnějším. Postupně rozepnul i ostatní knoflíky a nechal jeho košili zmizet na zemi. Jeho pokožka byla bílá jako padlý sníh a zcela bez jediného chloupku. Pohladil ho dlaní po boku a bylo roztomilé sledovat jak v tyto místa mimořádně citlivý. Raději se pomalu přesunul na jeho záda, protože to spíše vypadalo, že mu to až nepříjemné. A podle jeho zavřených očí, zakloněné hlavy a rozevřených rtů usoudil, že učinil správně. Stál tiše a jen si užíval příjemné hlazení, bál se pohnout, aby o tu nádheru nepřišel. Pak se najednou otřepal.
"Je ti zima?" starostlivě se optal Lucius. Jemu samotnému připadlo, že v pokoji bylo až moc teplo, ale to možná mělo za následek dění v jeho klíně.
"Cože… ehm… ne… jen … to ono samo. Je to hezké," usmíval se na něj. V tento okamžik na tomto místě mu naprosto důvěřoval.
"To je dobře." Pak však udělal nepříliš dobře promyšlený krok a pokusil se mu rozepnout sponu od jeho kalhot. To Franka vyděsilo na tolik, že rychle klopýtl zpět a zapackoval. Lucius ho pohotově zachytil a přitiskl k sobě. Mrzelo ho, co se právě přihodilo a o to víc, že se pokusil mu vymanit z náruče. Frank byl divoké nedůvěřivé zvířátko, kterému právě stoupl na packu.
"Pššš… pšššš…" šeptal mu bez ustání do ouška, které z části kryly jeho vlasy. "Neublížím ti, vše je v pořádku, ano?" snažil se ho co nejdříve uklidnit a obával se toho nejhoršího. Že Frank v něj ztratí důvěru a nebude si přát pokračovat. Pak se však stalo něco horšího, ucítil na své dlani slzy, když se pokusil pohladit ho po tváři.
"Fee? Broučku, tohle jsem vážně nechtěl. Jsem hlupák, odpust mi, Mrzí mě to, nechtěl jsem tohle. A už vůbec jsem nechtěl učinit nic, co by tě přimělo plakat." Lucius už ve svých myšlenkách viděl, jak se spolu prvně milují, jak se ráno probudí a bude mu dopřáno pohlédnout do jeho rozespalé tváře se stopou zmatku, než si uvědomí, kde se to vlastně nachází a co že se to předešlé noci stalo. Následné zčervenání bude důkazem, že on bude neustále nevinný, jako anděl a vše vrcholilo dvěma slůvky "miluji tě", které byly opětovány.
"To já se omlouvám… nevím co se to se mnou děje… víš… já … líbilosemito…" vyhrkl a zčervenal.
"Frankie, prosím ještě jednou a zkus se mezi tím nadechnout, ano?" nechtěl na něho tlačit, ale potřeboval po něm vysvětlení.
"Já…to co jsi mi předtím dělal…" nádech, "bylo hezké," bylo na něm vidět, jak se mu ulevilo, když jeho slova konečně zazněla.
"Tak proč pak…" nechápal, co tedy bylo špatně. "Bylo to moc rychlé?" snažil se pochopit jeho reakci.
"Já…" zase mu uhýbal pohledem. "Smím ti to pošeptat?" Lucius se musel usmát, nebyl nejmenší důvod, aby chlapec šeptal, ale pokud se domníval, že mu to pomůže, proč ne.
"Já jsem tam dole…dlouho o sebe nepečoval a… taky se mi to moc líbí… já myslím tím moc, jako moc… jako že to… no… víš?" plácal se v tom malinko.
"No moc ne, zkusím to pochopit ano? Když se ti to moc líbí, jak říkáš, reaguje na to tvé přirození?" slabé přikývnutí "A ohledně toho pečování," dál si nebyl jist. "Ostatně to je jedno, stačí, když dovolíš nyní mně o tebe pečovat. Ale jedno nechápu, proč slzy? Hm?" pobídl ho k odpovědi, ke které se neměl.
Slabé pokrčení ramen, kterému se musel i Lucius smát. "Nějak to přišlo samo."

AKTUALITY: