part seventeen

Několikrát jsem to sem musela vkládat a stále to blbo, podtržení, barva... takže už to nechávám takové... :D omlouvám se, že dlouho nebylo pokráčko, ale znáte to, uzavírání známek :/ prosím o komentáře :) Děkuju moc a pusťte si song :)

ODKAZ NA VIDEO      - POUŽITÝ SONG - Malinko přepsané :)

 

 

"Sešli jsme se zde, abychom se rozloučili…" Frank nebyl schopen vnímat slova muže, stojícího před rakví, který nyní mluvil o jeho matce a přitom o ní nevěděl nic. Nebyl však ve stavu, kdy by byl schopen se proti tomu vzbouřit, jeho myšlenky byly utlumeny utišujícími lektvary, které z něho momentálně dělala chodící trosku, avšak bez nich by to tu nyní nevydržel. Rakev byla uzavřena a Frank sám nevěděl, spíš vědět nechtěl, co by po jejím otevření spatřil. Chtěl být silný pro svého otce, jako to učinil v den smrti své matky, avšak jeho přání zůstalo nevyslyšené. Již se smířil s tím, že nebude oporou pro otce, tak se tedy alespoň snažil, aby neviděl, jak trpí. Seděl přímo naproti rakvi, opírající se o jeho rameno a modlíce se. Ano! Nevěřící se modlil. Dal by svůj život za to, aby jeho matka žila. Nyní bude muset dát vše co má, aby žil jeho otec. Bude mu muset být oporou. Budou si muset být oporou a on si nebyl jist, zdali jsou pro bolest toho druhého dostatečně silní, tu svoji si nedovolovali pociťovat. Nyní byly prázdnými nádobami, na které někdo hází kamení.

"Nyní se můžete naposledy rozlouč…" Frank se s údivem podíval na bílou kytici růží, které držel v náručí, jakoby se tam objevily až nyní. Vstal stejně jako ostatní a přistoupil k jámě, kde se pomalu spouštěla rakev jeho matky. Tolik pohledů se na něj upíralo a každý jakoby čekal na nějakou senzaci, až se zhroutí, rozpláče, ztropí scénu. Viděl v nich nepřátele a nechtěl je zde. Tohle byla jeho poslední chvíle se voji matkou a oni mu ji brali! Svazovali ho! Začal potichu brečet a sopel mu tekl z nosu, nevšímal si toho, stejně jako šeptání starých babek. Vždy si říkal, že nedovolí, aby na pohřeb někoho z rodiny přišli i tací, co tom nemají co dělat, ale on i otec byli příliš slabí, aby vzali organizaci pohřbu do svých rukou. Nyní byl dům příliš obrovský, tichý a i když se otec skutečně snažil být silný, Frank dobře viděl jeho ubrečené oči, roztřesené ruce a stále se víc a víc ztrácející postavu.

Frank stál spolu s otcem nad hrobem své matky již asi deset minut. Jeho otec ho po pěti minutách počal po očku sledovat, zaobírající se myšlenkou, jestli se z tohoto vůbec někdy dostanou. Za jeho zády se ozvalo nevychované zabručení, jak se někdo snažil upoutat Frankovu pozornost a naznačit mu, že jsou zde i jiní, co se přišli rozloučit. Frank se otočil rozhodnut vrazit tomu hulvátovi jednu mezi oči.
"Dobrý den, pane Iero, dovolte, abych Vám a Vašemu synovi jménem celého ministerstva projevil upřímnou soustrast…"
"Já… hm… děkujeme," snažil se ze sebe dostat jeho otec.
"Ne tati! Neděkuj, ten parchant si to nezaslouží. A VY, pane ministře, si svoji soustrast strčte do stejných míst, do jakých lezete ostatním a okamžitě vypadněte!" vyštěkl vztekle a opovržlivě.
"Co..Co… prosím… Co si to dovolujete, tohle jste přehnal, o tom se dozví… to tak nenechám…" začal mu vyhrožovat nepříliš povedeně naprosto šokovaný ministr.
"Vy mi budete vyhrožovat, VY, který jste se toho prachanta zastával, VY…" och jak byl vděčný za to, že jeho otec netušil, že zatímco tu obviňuje jeho z kamarádství, sebe by mohl obvinit… z lásky… Bylo toho na něj příliš, nemohl tu již být, musel pryč od té strašné tíhy výčitek a pocitu viny.
"Franku, Franku kam jdeš…" doběhl ho otec.
"Omlouvám se tati, já… nemůžu…odpusť, že takto špiním její památku, to nechci, ale nemůžu tu být, už déle nevydržím být silný…" rozplakal se a k jeho údivu ho otec pevně sevřel v náručí. "Já vím, Franku, já vím…" držel ho v náručí a on jen slyšel, jak fotoaparáty novinářů cvakají nad dojemností této události. "Pojď, půjdeme, Marco se o všechno postará…"
"Ale maminka…" namítl Frank.
"Bude s námi stále," doplnil jeho otec, uchopil ho kolem ramen a odcházel s ním. V tom se kousek před nimi ozvalo hlasité prásknutí, někdo se přemístil. Muž v černém dlouhém plášti s elegantně staženými blonďatými vlasy a kyticí růží šel přímo k nim. Frank měl pocit, že mu srdce vynechalo jeden úder.
"To…" vymanil se z otcovy náruče a běžel k onomu muži, vytahujíc ze svého obleku hůlku.
"Ty hajzle, ty zkurvenej parchante, zabiju tě, já tě…" běžel k němu a málem spadl, jak zakopl o vyzdvižený trs trávy.
"Franku, odpusť, lásko, že …" nestačil nic doříct, už na něho letěla první kletba, která způsobila, obrovskou tržnou ránu na jeho paži. "Aaaa…" Lucius se chytl za bolavé místo a s úžasem hleděl na svého milence.
"Zabiju tě!" Další kletba Luciuse zasáhla do nohy a mu až nyní došla závažnost situace, nechtěl na něj tasit hůlku, ale musel se bránit, alespoň do té doby, než se Frank malinko uklidí. Frank se opět chystal na něj zaútočit, když na něj někdo seslal kletbu a Frank omdlel. Lidé, kteří přišli na pohřeb, se nyní seskupili okolo nich a vyčkávali, co se bude dít. Frankův otec rychle přiběhl ke svému synovi a vzal ho do náruče.
"Co jsi mu udělal?!" rozkřičel se na Luciuse, který v tom byl nevidně.
"Já? Nikdy bych mu neublížil…"
"To já…"ozval se z davu ministr a nyní se přemístil doprostřed kruhu. "Pan Iero se choval naprosto otřesně a ohrožoval spořádané obyvatelstvo, proto bylo mou povinností na něj zaútočit!"
"Zezadu vy zbabělče?!"
"Tak tohle se vyprošuji, pane Iero a vy pane Malfoy prosím, abyste mi oznámil, kdy budete na tohoto muže a jeho … syna podávat žalobu, rád se k Vám připojím, jejich chování je naprosto otřesné a bojím se, že takovou výchovou jejich syn brzy skončí v Azkabanu. Tedy za útok na vaši osobu určitě, nebojte se, o to se postarám."
"Cože?! To nemůžete!" rozkřikl se, jeho otec.
"Ujišťují Vás, že můžeme!"
Frankův otec se podíval střídavě na ministra a na Franka a pak se svým synem přemístil, nedal ani prostor Luciusovi, aby se k celé záležitosti vyjádřil. Nemohl dovolit nikomu, aby mu vzal to poslední, co mu zbylo.
Tu noc ani jeden z nich nespal doma, možná to tak bylo lepší, třeba jim nový domov pomůže zapomenout na staré rány.

AKTUALITY: