11.

"Neublížil bych mu. Jen jsme si povídali..." pronesl do ticha Matt. Gerard přesunul svoji pozornost zpět k němu.
Všiml si, že jeho obličej je umytý a vlasy lehce upravené. Stále bylo zjevné, že potřebuje sprchu, ale Frank se postaral alespoň o nějaký základ hygieny. Byl rád, že měl alespoň tolik rozumu, aby se jej nepokusil osvobodit z pout při snaze odvést jej do koupelen.

Rozhodl se prozatím mlčet. Věděl však, že se potřebuje uklidnit. Prvotní pohled na onu dvojici v těsné
blízkosti mu rozvířil krev. Stále cítil, jak mu ve spáncích pulzuje. Přešel k baru a nalil si trochu rumu. Prvního panáky vypil na jeden zátah. Poté si nalil druhého a ten již pomalu upíjel. Zamyšleně si jej při tom prohlížel. Samotného ho překvapilo, že na něj hned po příchodu nezaútočil a nezpacifikoval je. Přece jen jej nalezl v těsné blízkosti svého chráněnce. Jeho! Upíra! Nepřítele v blízkosti nevinného Franka.  

Mlčky se posadil. Sledoval Mattův výraz. Cítil jeho strach, i když se jej snažil všemožně skrýt. Viděl, jak se
soustředí na pravidelnost dechu a cítil, jak se mu tělem spolu s panákem rozlévá příjemné teplo. Bylo opojné cítit moc, kterou nad ním má. Nebyl to jen strach, bylo v tom víc. Mladík se očividně snažil od něj držet co nejdál. Jeho bojovná nálada ze včerejška vzala za své. Nejistě Gerarda sledoval a čekal, co bude
následovat.  

Věděl, že se posledních pár dní k němu choval opravdu hrubě. Možná, kdyby nepřišel o Melleuse,
pravděpodobně také jeho vinou, jejich vztah by byl nyní jiný. Věděl však, že již není ochotný vycouvat z toho, co započal. Cítit vedle sebe takto mladé bojovné tělo, jak podléhá jeho síle, jak se třese strachem a zároveň studem zapříčiněným tím, že jej jeho pozice vzrušuje, to mu vlévalo novou krev do žil. Živě si
vybavoval jak Mattovo tělo reagovalo na jeho blízkost a toužil zajít ve svém zkoumání dál.

Bude respektovat rozhodnutí svého zachránce zůstat utajeným. Stejně jako věděl, že kdykoli si vyžádá jeho
pomoc, ochotně mu vyhoví. Ale je čas jít dál. Musí konečně opět vést svůj lid. Spojit ho a nastolit mír. A nakonec, budou nepřátelé poraženi a usmrceni. Nyní ale musí začít s ním.

Zajímalo jej, co ví. Dalo se předpokládat, že jako bratr Draka byl zasvěcen do mnoha jeho plánů. Otázka
byla, zda by jej v takovém případě raději nezabil, než aby jej zde nechal výměnou za sebe samotného. Musel počítat i s touto možností. Dřív nebo později se možná někdo z jeho spojených kmenů projeví jako zrádce. Dříve nebo později půjde někdo z nich po Mattovi. A jeho úkolem je ho prozatím chránit. Přestože
jsou nepřátelé.

Nesmělý pohyb jej vytrhl z přemýšlení.  Podíval se jeho směrem a všiml si, že si mne paži. Očividně
si ji přeležel, když spal na tvrdé podlaze. Jeho pohled se přesunul k podnosu, který s sebou Frank přinesl. Zmizela z něj značná část jídla. Ač by to nepřiznal, potěšilo jej, že se konečně trochu rozjedl. Musel ještě tedy vyřešit koupání.

Rozhodl se, že bude prozatím lepší, když se od něj bude držet dál a nebude ohrožovat ztvrzení jejich dohody.
"Potřebuješ se okoupat," pronesl do ticha a čekal, až jeho vězeň danou informaci zpracuje. "Máš dvě možnost. Buď to půjde po dobrém a ty odejdeš pod dohledem stráží, spoutaný do lázní v přízemí, nebo to půjde po zlém a já půjdu s vámi. Věř mi prosím, že pokud se k vám připojím, nebude to příjemná koupel.
Co si vybereš?"
"Půjdu v klidu," vyhrkl Matt, aniž by si nechal nějaký čas na rozmyšlenou.

Gerardovi bylo jasné, že pokud má celý proces proběhnout v klidu, bude jej muset probrat z jeho letargie
a přinutit jej, opět vnímat. Přišel k němu, klekl si na jedno koleno před něj a čekal, až k němu zvedne zrak. "Dobře," pochválil jej. "Dívej se mi do očí, ano!" pobídl jej. Pro jistotu vsunul ruku do jeho vlasů a přinutil jej
neucuknout pohledem. Viděl strach v jeho očích. Matt naprázdno polkl. "Chci, aby vše proběhlo v klidu, pokud zjistím, že jsi zneužil mé dobré vůle, slibuji ti, že toho budeš velmi litovat. Nikam bys stejně neutekl. A pokud se o to pokusíš, uštvu tě jako divou zvěř!"
Čekal, až informaci zpracuje a poté dodal: "Rozumíš?" 
"Ano," snažil se mírně pokývat hlavou, jak mu to Gerardův pevný stisk dovolil.
"Dobře." Zavolala stráže a během pár minut se ve dveřích objevili tři statní muži. Matt se rozhodl je
následovat. Nevěděl, proč mu Gerard nabídl tuto možnost, ale musel přiznat, že ani jedna z variant jej příliš nelákala. Co jej však lákalo velmi, byla vidina čisté vody.

Lázně byly to nejúžasnější, co doposud viděl.Vidina teplé vody pro něj byla  velmi lákavá. Avšak ke
slastnému pocitu mu chyběl svoboda. Jeho hrdlo stále pevně svíral obojek, který dokazoval, kde je nyní jeho místo všem, kteří by s tím snad nebyli doposud obeznámeni a jeho pouta umožňovala ostatním chovat se k němu bez patřičné úcty.  Vedli jej spíše jako psa na vycházku, nežli člověk do lázní. Snažil se své myšlenky zahnat a soustředit se na současnost. Přesto všechno cítil, ze vedle Gerarda nedokáže dlouho soužit. Dokonce si pohrával s myšlenko, že provede něco hrozné, překročí hranice, jen proto aby byl konec. Zavržení, vězení, smrt. Vše bylo přijatelnější než být jeho otrokem.  

Koupel proběhla v naprostém klidu. Netěšilo jej, že ho vidí nahého tolik mužů, ale snažil se mít na mysli,
že je zajatcem a jako takový má luxusní podmínky, Zajatec v jeho kmeni by byl již nejspíš dávno mrtvý hlady nebo pomalu umíral v kopce zimou. Když se vrátil umytý a v čistém oblečení do Gerardova pokoje, cítil se opět jako člověk.

Muži jej opět připoutali na místo a téměř neslyšně opustili místnost. "Jak se ti zamlouvá naše pohostinství?" ozvalo se zpoza křesla otočeného směrem k oknu. Matt věděl, že současné příměří není jen tak a tušil, že se brzy dozví, co za ním vězí. Upřímně se bál, co si pro něj připravil. 
"Děkuji za koupel," odpověděl Matt, protože měl pocit, že se od něj očekává vděčnost.
"Nemusíš děkovat, nedělala jsem to ani tak kvůli tobě," pronesl tiše Gerard a odložil sklenici na dřevěný
stolek.
"Tak jsem to nemyslel. Já jen, že..."
"Vím, že děkuješ, protože se od tebe očekává vděk. Nebo snad děkuješ proto, že víš, že v tvém kmeni by ses
něčeho takového jako zajatec nedočkal?" zeptal se s ironickým podtónem svého zajatce. Ten chvíli mlček, jakoby hledal správná slova. Pak se odhodlal k odpovědi.
"Obojí."
Gerarda popravdě překvapilo, že to mladík přiznal. Přešel blíž k němu a prohlížel si jej. Mladík byl oblečen
do světlého lněného oblečení. Umyté, ještě stále mírné mokré, vlasy učesané. Bylo vidět, že mu jeho muži v lázních dopřáli dostatek prostoru. Přestože s nimi poslal dobře zvolené silné muže, z nichž ani jeden neholdoval
homosexuálnímu styku, dobře si prohlížel jeho pohyb, když se vracel. Litoval, že nemohl jít s ním a prohlédnout si tak to, co mu patří. Věděl však, že kdyby se k němu choval nyní tak, jak v hloubi duše touží, mohl by ohrozit celou dohodu a to se nemohl dovolit. Ne, ještě bude dost času a prostoru na to, aby viděl tohoto muže na nahého na kolenou. A v hloubi duše věděl, že všechny jeho zásady a touha po míru v jeho kmenu mu nezabrání v tom, aby si vzal, co mu patří. Pomalu přešel k němu blíž a dal mu dostatek času, aby zvykl na jeho
přítomnost. Cítil, jak se mu zrychluje tep. Přímo cítil jeho strach. V hloubi duše se usmál. Tak krásně se tohle zvířátko umí bát. Představil si, jaké by to bylo, kdyby mu dal opravdový důvod k strachu... ¨

"Dobrá, Matte,"přerušil klid Gerard. "Pravděpodobně se oba shodneme, že takového luxusu by se žádnému
zajatci u vás nedostalo. Ostatně, já jsem živým důkazem toho, jak vy," mírné odfrknutí, "zacházíte s otroky," dokončil větu Gerard. Matt se snažil něco namítnout, avšak rozmyslel si to. Gerard spokojeně pokýval hlavou, neboť to poslední, na co měl nyní náladu, bylo poslouchat obhajobu těchto činů z jeho úst.

"Posaď se," pobídl svého nepřítele a pokynul mu směrem ke křeslu naproti tomu, které obýval většinu času
on. Nečekal, až vykoná jeho požadavek a přešel ke stolku s rumem, kde nalil každému jednoho panáka, a jeden mu podal. Opět jej přitom vybídl gestem, aby se usadil. Na Mattovi bylo vidět, že je zmatený a neví, co si o nastalé situaci má myslet, ale rozhodl se pro tuto chvíli spolupracovat, neboť jen tak se mohl dozvědět víc. Usadil se na vybízené místo, avšak sedl si dostatečně na kraj, jakoby se chystal čelit útoku.

"Tak," začal konverzaci Gerard a ignoroval jeho postoj. Přiblížil se o krok blíž k Mattovi a předal mu
jeho panáka. "Ať se ti to líbí, nebo ne, Matte, tohle je teď tvůj nový domov." Ten se na něj s očekáváním pohlédl. Po předchozích zkušenostech nečekal nic dobrého a věděl, že dočasný projev empatie a vřelosti není jen tak.

"Tohle je tvé nové postavení. Není nikterak záviděníhodné, ale přesto může mít různé podoby."
Přistoupil ještě o krok blíž, až již byl téměř u něj, čímž jej přinutil posunout se na křesle více dozadu, aby tak unikl jeho blízkosti. "Je čistě na tobě, zda vše bude probíhat jako doposud a ty strávíš většinu dne a noci na
podlaze v okovech, nebo zda tvůj život zde získá příjemnější podoby," počkal, až mladík vzhlédne pohledem k němu.

"Já...ehm," odkašlal si Matt, aby tak získal opět svůj hlas. Jeho výraz byl zmatený a v jeho očích
Gerard četl nedůvěru. Nenechal jej však pokračovat. Sklonil se nad něj. "Nemůžu ti věřit. Když tě pustím z okovů, musím stále počítat s možností, že utečeš. A na to jsi příliš důležitý článek našeho míru."
"Neuteču," hlesl Matt, avšak sám si nebyl jistý pravdivostí svých slov. Žít vedle Gerarda, který jej
nenáviděl bylo mnohem horší, než si kdy dokázal představit.

"Ne, Matte, nemůžu ti věřit, a dokud ti nemůžu věřit, nemohu tě nechat pohybovat se po panství svobodně.
Rozumíš, co ti říkám?" Matt, kterého celá nastalá situace mátla čím dál víc neochotně přikývl, aby se konečně dostali dál. Gerard jeho pokývání zopakoval, narovnal se zamířil na své místo. Usadil se a zkoumavě si Matta prohlížel. Pak zvedl svůj pohár ke rtům: "Na život, Matte!" Obrátil do sebe panáka rumu a pobídl Matta, aby jej následoval. Ten se jen velmi neochotně napil. Nebyl zvyklý příliš pít. Tam, kde vyrostl, se každá jeho slabost stala zdrojem něčí zábavy nebo tyranie. Vyhýbal se tak čemukoli, co jej mohlo před jeho bratrem ohrozit nebo mu prozradit více jeho slabých míst. Nechtěl však, aby jej Gerard prokoukl, proto se nadechl a přinutil se zbytek vypít na jeden zátah.

Strašlivě jej pálilo v hrdle, do očích mu vstoupily slzy a on se sebevíc držel, aby se rozkašlal. Gerard to nijak nekomentoval. Vstal a nalil oběma druhého panáka. Tentokrát se Matt o něco více snažil zakrýt, že v pití alkoholu není nikterak zběhlý. Gerard stále nepokračoval v rozhovoru, z čehož začínal být Matt celý nesvůj. Věděl však, že nutit jej do hovoru nemělo smysl. Musel počkat, až se on sám rozhodne pokračovat.

"Vím, že mi lžeš." Když Matt už už otevíral ústa, aby něco namítl, umlčel jej gestem. "Tohle není předmětem
sporu, Matte, v tomhle jsem si naprosto jistý. Vím, že mi lžeš a vím, že ti nemohu věřit. Pravdou však zůstává, že jsme nyní k sobě zavázání. A náš společný život může být pro tebe buď nesnesitelným strádáním, kdy postupně zešílíš zavřený mezi čtyřmi stěnami, nebo může dostat přijatelnější podoby." Matt, který věděl, že pokud mu Gerard něco takové nabízí, bude v tom jistě háček, si ani netroufal doufat, že by se jeho život zde mohl zlepšit.

"Víš, co to je smrtelná smlouva?"


Anketa

Pokud nechcete zanechat komentář, klikněte alespoň prosím sem, abych měla překled o čtenosti. Líbila se Vám dnešní kapitola? Děkuji

Ano 5 100%
Ne 0 0%

Celkový počet hlasů: 5

Diskusní téma: Part eleven

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek