part thirteen
"Smím prosit?" usmál se mile, ale za jeho úsměvem vyděl jasné varování, že bude lépe, když jeho nabídku přijme. Jeden pohled na jeho mamá, jasně říkal, že má pravdu.
"Ovšem," zasyčel rozčileně Frank a přijal jeho rámě. Měl největší chuť ho odtáhnout za roh a jednu mu vrazit a doufat, že ji nedostane zpět, ale ani to nebylo v tuto chvíli možné a tak se tedy musel spokojit s ústní potyčkou.
"Co jsi jim navykládal!" rozhořčeně na něho zasyčel, hned jako hudba začala hrát a oni se k Frankově smůle počali pohybovat do jemných tónů ploužáku. Frank nevěřil na boha a tohle byl důkaz, tohle by přeci ani ďábel nedopustil, aby se mu dělo.
"Nic," zase ten úsměv.
"Hele vážně nemám náladu, takže si přestaň hrát na svatého!" křikl na něj.
"Ale, ale..." krotil nad ním hlavou. " Já se na tebe tolik těšil a ty se chováš takto," pohled raněného zvířete.
"Dobře, já odcházím!" rozhodl se skončit tuhle šarádu vydal se pryč. Jeho pokus o útěk však byl zmařen a on se opět ocitl v jeho náručí.
"Oblbovák," bylo jediné, co uslyšel předtím, než si jeho ústa jemně pohrála s jeho ušním lalůčkem. Za normálních okolností by mu již jednu vrazil, ale nyní ho spíše zaujalo to, co mu pošeptal.
"Co jsi jim udělal!" zavrčel na něj jako vzteklý pes.
"Nic, jen jsem je pozval na jednu skleničku, cítili potřebu mi vyhovět…"
"Co jsi jim dal, jestli se jim něco stane, tak…"
"Neublížil bych jim!" rychle ho ujistil Lucius. "Prodává se to v jednom taškářství, určitě znáš prodavače, tedy spíše jejich bratra Weasleyho. Nemusíš se o ně bát." usmál se na něho, aby ho uklidnil.
"Nemusím se o ně bát? Vždyť vypadají, že jim přeskočilo!" moc se to očividně nepovedlo.
"Co kdybys mi dal prostor to vysvětlit? Hmm?" na tohle mu nezbývalo než kývnout.
"Asi sis všiml, že mě tví rodiče nepoznávají," další kývnutí. "Vidí mě naprosto stejně jako ty, ale nějak si neuvědomují souvislosti. Stále rovněž nenávidí Malfoye. Ale prostě si jejich mozek momentálně neuvědomují že Malfoy je ta osoba, se kterou mluví. Rozumíš tomu?"
"Ano," bylo však vidět na jeho pohledu, že si stále některé střípky skládačky dává dohromady. "Co když jim povím pravdu!"
"Odkývnou ti ji," řekl jakoby nic a ani se nezalekl jeho výhrůžky. "Ale prostě jim to nedojde," spokojený finální úsměv.
"Parchante!" vyštěkl. "Jak dlouho budou moji rodiče mimo?"
"Bohužel jen dnešní večer," zatvářil se sklesle.
"Tvoje štěstí a teď mě omluv," chtěl mu opět utéci. Hudba již stejně skončila, takže by okolí mohlo považovat za nevhodné pouze to, že nebyl partnerem odveden zpět ke stolku.
"Ne ne, tento taneček je rovněž nás. Myslím, že by tvou mamku mrzelo, kdybys mi na tento tanec utekl," hned po těchto slovech si jej přitáhl tak blízko k sobě, že Frank cítil vybouleninu na Luciusových kalhoty a začal se s ním v hříšném tanci pohybovat.
"To je erotická píseň!" vydechl naprosto ochromen.
"Ano," šepot.
"Ale to je velmi erotické, to je … to nemůžeme!" opakoval znovu. "Já jsem muž, ty rovněž… lidéé…"znovu koktal.
"Žiješ v kouzelnickém světě, ale víš o něm tak málo," usmál se nad jeho naivitou. Frank jeho narážku sice příliš nechápal, ale to nezměnilo nic na jeho touze, vymanit se z jeho náručí.
"Neumím to!" sykl a doufal, že tomuto argumentu bude i Lucius přikládat řádnou váhu. Tohle bylo něco naprosto jiného, čekalo se od něj, že se bude tisknout na svého partnera, třít se o něj se smyslným výrazem na tváři a radostně přijímat jeho ruce na svém těle.
"To nevadí, dívej se na mě a nech se vést, nic víc není třeba," šeptal těsně u jeho ucha.
"Nehodlám se nechat vést!"
"To jsem si během našeho tance již všiml, Fee, avšak nyní ti nic moc jiného nezbývá. Podívej se na mě, hmm…podívej se mi do očí," vyčkal, dokud jeho přání nebylo vyplněno a pak teprve pokračoval. "Zažeň strach a nech se vést, odevzdej se mi a já ti slibuji, že nebudeš litovat," při tom jakým hlasem to pronášel, bylo Frankovi jasné, že nemá na mysli pouze tento tanec.
"Nechat se vést! Tsss," pohrdavě se ušklíbl, "to tak a skončím možná tak na kraji propasti co!" a dále neohrabaně za ním klopýtal.
"Ledaže by někde poblíž byl nějaký romantický penzion…"
"Myslíš ty vůbec na něco jiného!" vykřikl zděšeně.
"S tebou nemohu," pak se rozhodl zabránit tomu, aby se jeho partner i nadále zesměšňoval a přitáhl si ho blíže k tělu a svou vlastní silou ho nutil k poslušnosti.
"Nech se vést nebo tě tady přede všemi políbím a věř mi, to bude jen začátek!" vznesl svoji výhrůžku.
"To bys neudělal!" ale stačil jediný pohled do jeho tváře, která byla plná očekávání, že se přesvědčil o tom, že by to nejen udělal, ale dokonce doufá v jeho neposlušnost. Uvolnil se tedy a nechal jej, aby si s jeho tělem dělal, co chce, tedy pokud to patřilo stále do kategorie tanec.
"Víš, že jsi hrozný vyděrač?!" neodpustil si tuto poznámku.
"Pár lidí mi to již řeklo, ale musíš se naučit, si ze všeho bát to lepší."
"To budu, až bůh dá, mně přeskočí a já skončím u Svatého Munga." Lucius se nádherně usmál a ukázal své dokonale bílé zuby. "Teď se neboj, odevzdej se mi, záklon " šeptl do jeho ucha. Následně své slova změnil v skutečnosti. Frank ho chtěl za jeho nápad uhodit. Hlavně se tedy příliš obával, avšak Lucius se ukázal jako úžasný tanečník, nedopustil, aby si nějak mohl ublížit, prvně ho držel v náručí a nechal mu prostor. Teprve tehdy se Frank skutečně uvolnit a nechal svou hlavu obkroužit půlkruh v záklonu, pak e ozvalo i ten ďáblík uvnitř něj a rozhodl se vše vrátit Luciusovi a ve chvíli kde se opět vracel do původní polohy se "nenápadně" pomaloučku, avšak o to s větší tlakem otřel o jeho rozkrok svým kolem a vše jakoby neúmyslně doplnil smyslným skousnutím svých rtů.
Nemělo by ho to nikterak překvapit, ale přesto nečekal takovou reakci, Lucius vydal hlasitý hrdelní vzdech a přitáhl si ho za jeho pozadí ještě blíž, až Frank cítil, jak se jeho uvězněné vzrušení otírá o jeho přirození a rozhodně ho to nenechávalo klidným… Takto to přeci nemělo být!
"Ale to…" shodli se oba muži. První z nich zůstal s otevřenými ústy sám uprostřed parketu a ten druhý byl k jeho vlastní smůle z něho odváděn.
"Kam mě to vedeš, jestli si myslíš, že s tebou někam půjdu, tak…"
"Tak?" smál se nad jeho neschopností vymyslet dostačující výhrůžku. Tím však pouze přilil olej do ohně, Frank se mu vytrhl a vyhledal onoho mladíka, který si s ním chtěl zatančit.
"Omlouvám se, možná pan Malfoy odchází, ale já si s vámi zatančím velice rád," přiřítil se k němu a sotva se udržel, aby svá slova na něj nekřičel už z dálky.
"Skutečně? A nebude to Vašemu příteli vadit? Dívá se na mě, jakoby mě chtěl na místě zabít," usmál se na něj shovívavě.
"To není můj přítel, je to někdo naprosto cizí, kdo na mě nemá žádný nárok!" svá slova rozhodně nešeptal. Mohlo se zdát, že Luciusovo srdce již za ta léta snese cokoli. Pravdou bylo, že Frankovo hašteření nebylo to, co mu tolik ubližovalo, ale spíše fakt, že by se jeho láska mohla mít skutečně lépe v náručí tohoto mladíka. Mléko mu sice ještě skoro teklo po bradě, ale stále tu byl ten fakt, že je starší než Frank a mladší než Lucius, což hrálo v jeho prospěch.
***
Lucius jako správný Malfoy řešil svůj vztek a pokud to lze říct, tak i obavy, alkoholem.
Frank však na tom nebyl o mnoho lépe. Jeho počáteční radost ho přešla v okamžik, kdy ruka pro něj stále neznámého muže, jelikož neměl dost slušnosti se mu představit a podle společenského postavení to měl udělat první on, tedy ne že by to Frankovi působilo vrásky, kdyby toužil znát jeho jméno, ta se prostě zeptá, sklouzla na jeho pozadí. Nejprve se ji pokusil nenápadně vrátit na místo, kde má být, avšak ruka se brzy vrátila zpět a na jeho tváři se navíc usadil úlisný úsměv. Bylo to divné, tedy hlavně reakce jeho těla. Tento muž byl pohledný, mladá… měl ho přeci vzrušovat! Měl toužit se k němu tisknout a ne se jen nuceně pohybovat a pohledem vyhledávat Luciuse! Když konečně skladba ustala, odtáhl se od něj a chtěl odejít, ale byl zastaven.
"Doprovodím Vás, jak se sluší!" No ještě tohle mu zbývalo a pak už snad bude moci jít domů a zapomenout na tento den, kdy se asi ten nahoře musel zbláznit. Jenže on ho nevedl ke stolu rodičů, ale k baru! 'Co si vůbec o sobě myslí?!'
"Já, ale…" stejně mu to bylo málo platné, protože již stál téměř u Luciuse. V ten okamžik si ho muž přitáhl zpět do náručí a naprosto překvapeného Frank vášnivě políbil. Před Luciusem!
"Bylo to nádherné, děkuji. Už se nemohu dočkat…" zbytek věty nechal viset ve vzduchu. Stačil jeden jediný pohled k baru a bylo víc než jasné, že vše slyšel. Nejdříve uvažoval, že se prostě jakoby nic vypaří a bude dělat, že nic nestalo, jenže to se zkřížilo očividně s jeho plány. Dřív než stačil nepozorovaně zmizet za svými rodiči, do zdánlivého bezpečí, protože oni dnes nebyli zrovna dvakrát na jeho straně, ho chytl pevně za zápěstí a táhl k jednomu z východů, kterým sem tedy rozhodně nepřišli.
"Pusť mě! Slyšíš?!" snažil se mi vykroutit Frank, avšak jediné k čemu to vedlo, bylo, že s jeho zápěstí zbarvilo do ruda.
"Jasně, aby ses mohl zase nechat někým ochmatávat, co?!" křičel nahlas, že se za nimi všichni otáčeli. To mu však nebránilo, aby ho dál táhl tentokrát nějakou prostornou chodbou dál.
"Do toho ti nic není!" nemínil ustoupit. V tom se však muž před ním zastavil před nějakými dveřmi a než by do pěti napočítal, tak se oba octli uvnitř prostorného elegantního pokoje, kterému dominovala obrovská postel.
"Tak a teď mě budeš poslouchat…"
"Já…" nabíral Frank kyslík, aby mohl plně spustit, avšak pohár Luciusovy trpělivosti přetekl.
"Mlč! Čekal jsem dost dlouho a dával ti možnost se na to chvíli připravit…"
"Na jakou chvíli…" nejistě hlesnul a s hrůzou sledoval, jak si Lucius povoluje motýlka.
"Ale no tak, přece sis nemyslel, že kolem tebe budu chodit stále po špičkách," naklonil se těsně k němu, že měl Frank tendenci se malinko přikrčit, "ty jsi můj, jen můj! Rozumíš?! A já nedovolím, aby mi nějaký spratek, který právě zjistil na co ho má, šahal na to, co je poryvu moje!"
"Luciusi, jestli myslíš tu hloupost na tom sále…"
"Hloupost! Ten parchant tě přede všemi osahával!"
"Ale to ty taky!" plácl první hloupost, která mu přišla na mysl.
"Ano! Protože ty jsi můj! Ale očividně to tobě ani okolí ještě není zřejmé, že?! Tak to napravím! A začnu u tebe a hned jak tady my dva skončíme, se postarám, aby se to dozvěděli i všichni ti kreténi co jsou tady!"
"Cože?! To nemůžeš, prosím tě nedělej scény!" až nyní mu došlo, že začíná jít do tuhého.
"Já dělám scény?! Já?! Ty se tady necháš osahávat a já se mám na to jen tak dívat?!"
"Neříkej, že ty měl celou tu dobu pust?!" vysmál se mu Fee.
"Ano to měl, ty nevděčný spratku! Ale s tím je konec!"
Diskusní téma: part thirteen
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.