part nine

Nejdříve moc nevnímal, kam kráčí, byl spokojený a těšil se jak ji představí ostatním, ale pak si uvědomil, že si bude muset dát pozor, aby se ji taky nechtěla představit Křivonožka. Chtěl jít do knihkupectví, miloval knihy. Často využíval knihoven, zvláště na minulé škole, tam to byl jeden z nejlepších způsobů, jak uniknout realitě. Detektivky, horory a podobné knihy si vždy raději půjčil, kdežto naučné si kupoval. Avšak zde našel úplný poklad. Nebylo to knihkupectví, jaké znal, ale ani knihovna na kterou byl zvyklý. Bylo tu několik oddělení. Kdyby to měl pojmenovat, použil by slovo cukrářská knihovna. Nebo literární kavárna? Ne! Nejpřesnější bylo, ráj pro duši. Byli tu staré knihy, které měly pokrčené stránky, narušenou vazbu a měly svůj příběh, pak tu byli ale i knihy, z nichž naprosto sálala novota ještě jí i voněly. Zde by mohl Frank strávit hodiny. Některé stoly byly masivní, ale naopak zde byli i obyčejné židle, jak si Frank po chvilce všiml, bylo jedno, kde jste usedli, vše záleželo na Vaší momentální náladě a vkusu.
Když se po několika minutách vzpamatoval a zajistil si registraci, která nebyla sice nikterak levná, ale s uvážením na množství různých možností, které se zde nabízejí, byla přijatelná, usedl a následně se před ním objevili dvě svázané brožůrky. Jedna byla nadepsaná jako "jídelníček" a ta druhá byl prospekt o tomto místě. Netušil, po kterém sáhnout nejdříve, ale jeho žaludek mu odpověděl za něj. Nebyl sice ten typ, který by miloval promazané rolády a jim podobné "láhůdky" , které neměli nic společného se sladkosti od babičky, ale zde… už jen pohled na to a sbíhali se mu sliny. Nakonec si objednal kapuchino , které bylo na obsázku zobrazeno s obrovskou našlehanou pěnou, polité čokoládou do tvaru srdce a posypáno čokoládou k tomu si ještě objednal dva kousky medovníku. O tom, že skutečnost nelhala, se přesvědčil během dvou minut, tak dlouho totiž trvalo, než bylo jeho přání vyřízeno. Rozhodl se, že tu dobrotu nechá malinko vychladnout, protože nepočítal při takovém kvantu lidí s takovou rychlostí a rozhodl se kouknout mezi regály. Byli tu svazky knih, o kterých ani netušil že existují, i když byl kouzelník, netrávil veškerý čas čtením knih s tímto tématem a tak uvítal knihu o psychologii, která byla psána stylem "život je učitel" a bylo zde mnoho užitečných informací o největších velikánech minulosti. Ať postav kladných či dokonce i padouchů. To samozřejmě už napovídalo o velikosti této knihy… 900 stránek čistého textu plus nekonečně mnoho ilustrací, fotek, kopii textů a rukopisů, poznatky grafologů. Tato kniha byla něco pro něj. Měl však co dělat už jen s tím, aby ji odnesl zpět ke svému stolu, opatrně ji vytáhl z regálů a když se sní otáčel, někdo do něj vrazil a Frank by ji už, už upustil, kdyby nebylo připravenosti kouzelníka, jenž držel v pravici svoji hůlku a knihu uvedl do levitace.
Kdyby byl Fee v soukromí, jistě by se plácl do čela za svoji hloupost, moc se odnaučil si věci ulehčovat hůlkou, jenže co naplat, byl tak vychován. Vztek na svou osobu si však vybyl na neznámém.
"Neumíte dávat pozor?!" vytáhl svoji hůlku a knihu poslala na pevnou, leštěnou desku stolu, kde se opět usadil. Kolem stolů byli svým způsobem kabinky, které měly pouze jednu část nekrytou, avšak nějakým tišícím kouzlem bylo zapříčiněno, že i přes velký nával lidí, jste zde nebyli rušeni, tedy…
"To je mi ale milé překvapení," ozvalo se za jeho zády.
Frank se lekl natolik, že nadskočil s takovou rychlostí, že jeho počínání zapříčinilo, že se hrneček, který byl na podšálku díky Frankově předchozí manipulaci špatně usazen, převrhl a částečně se vylil na zem a co hůř, opařil Frankovi nohu.
"Aaa…" držel se za nohu nad bolavým místem. Tohle se mohlo stát snad jen mu. Natrefit zde na něj a ještě k tomu si opařit nohu.
"Pane bože," ruky jenž byla opět skryta v kožené rukavici, rychle zachytila tu Frankovu, než se mladík mohl pokusit realizovat to, co měl v plánu, tedy odhrnout látku od kalhot.

"Nedotýkejte se mě! Už jste udělal škody až dost! Sakra…" Muž to však nyní přešel bez nějakého komentáře a namísto toho jeho rty zamumlali po sobě následujících několik kouzel tak, že se kalhoty na místě zranění sami kouzelnicky odstranily, aby nedošlo k strhnutí kůže, následně se na onom zranění rozlil nějaký chladivý gel, který začal ránu rychle hojit a způsoboval příjemné mrazení v této oblasti.
"Stalo se zde něco, pánové? Potřebujete pomoc?" za jejich zády byl číšník, který prve Franka obsloužil a ustaraně sledoval aristokratovo počínání.
"Ano, chceme využít soukromého salónku a prosím přineste nám něco ostřejšího," promluvil za něj aristokrat a než stihl vůbec reagovat, uchopil ho jako již minulou noc do své náruče a odnášel ho skrz regály neznámo kam. Číšník jim otevřel dveře a oni se octli skutečně v salon… no rozhodně by tohle slovo nepoužil. Byl to spíše vkusně zařízený pokoj. Franka posadil do nádherné barokní sedačky a sám usedl do křesílka v téže stylu. Na vyřezávaném stolečku se objevili karafy s nějakými prozatím blíže neznámými tekutinami a navíc broušená mísa plná exotického ovoce. Číšník si zřejmě jejich situaci vynaložil mylně, protože na stole stále i broušený váza s pukétem rudých růží, které nádherně voněli do okolí. Bylo zřejmé, že starší muž zde bude váženou osobou, o jejíž náklonnost značně usilují.
"Budete si ještě něco přát, panové?"
"Já…" pokusil se Fee něco sdělit, ale Luciusovi bylo jasné, že to objednávka nebude a tak jeho žádost ignoroval a nechal číšníka odejít. Měl jednu výhodu, zde budou poslouchat jeho, protože ať je to tak či onak, je jasné, kdo tu má víc peněz, tedy kdo poroučí. Pak se opět jeho zájem přesunul na důvod jeho probdělých nocí.
Nemusel ho již nikterak pobízet a muž sám od sebe svlékl tu ohavnost, jež nosil na rukou a s něžností v této situaci mu vlastní setřel zbytky pro Frankových slzách, o kterých on sám neměl nejmenší tušení. Pak se opět věnoval jeho zranění.
 
"Ty kalhoty jsou na vyhození, koupím ti nové…"
"Ne! Nepotřebuji Vaše milodary!" právem se vztekal Frank.
"Netvrdil jsi sám, že je to moje vina? Musím tedy danou situaci nahradit a splatit dluh, to by mi má kouzelnická čest nedovolila," spokojený úsměv na jeho tváři vypovídal o tom, že se mu náramně hodí jeho předešlá slova.
"Zprošťuji Vás této povinnosti," snažil se ho zbavit, jeho přítomnost ho nenechávala klidným, měl nutkání si začít kousat nehty, taktéž se domníval, že se začíná strašně potit a to nemluvil o tom zvláštním pocitu. Samozřejmě negativním! Co by se mu ostatně mohlo líbit na tom, že se mu dech zrychluje a on má pocit, jakoby měl dostat infarkt a přitom…
"Takto to nefunguje Fee, ale tvá noha se poměrně rychle zahojila. Jediné štěstí bylo, že tvůj nápoj byl již malinko vychladlý, ale i tak je to samozřejmě strašný šok pro tvou jemnou kůži," pohladil jeho bolístku, ale neublížil mu tím, spíš jeho dotyk měl podobný účinek jako gel, ne-li lepší. Nejen že chladil, ale i krásně šimral.
"Bude lepší, když ty kalhoty odstraním celé," žádná otázka, holé konstatování a ani hned na to se Frank ocitl jen ve spodním prádle.
"To už je příliš, to nemyslíte vážně, to … okamžitě mě pusťte, já nejsem žádná vaše hračka!"
"Ne to skutečně nejsi," s naprostou vážností souhlasil. "A ani nechci, aby ji byl."
"Tak co tedy chcete?!" vyhrkl dřív, než si stih sám sobě položit tu nejzákladnější otázku- chce skutečně znát odpověď?
"Chci, abys byl můj milenec, Fee. Podle toho jak ses mi od prvního dne stranil a tvého chování je mi jasné, jak mě tvoji rodiče vylíčili."
"Jako pedofila a zrůdu, která může za to, že jsem měl zničené dětství!" vmetl mu do tváře. Muž jako by nad tím chvíli uvažoval.
"Myslel jsem si, že pro tebe bude nejlepší vyrůstat v mé rodině," snad až smutně si povzdychl, " ale když se nyní podíváš na Draca… možná je lepší, že tvoji rodiče utekli… jedno jediné jim musím přiznat, vychovali tě líp, než bych byl já schopen."
"Tak proč mě nenecháte být?" zkusil svoji šanci.
"V tom to právě je," rozesmál se muž s plavými vlasy. "Kdybych tě vychovával já, byl bys dnes nejspíš kopii mě nebo prostě Draca a brzy by ses mi omrzel, zřejmě bych nyní již měl někoho jiného, ale takto? Takto po tobě toužím víc, než jsem si kdy myslel, že budu schopen. Vše mě na tobě přitahuje, nemohu se tě nabažit. Bože, když jsi v noci spal a, tak nádherně jsi se kroutil, touže po vřelém dotyku…nemohl jsem nechat svoji ruku jen tak klidně ležet…" Lucius si přisedl vedle něj a nereagoval na skutečnost, že se Frank naopak odtáhl. Opatrně se k němu přisouval blíž, aby ho prudkým pohybem snad příliš nevylekal a jeho pěstěná ruka si posouvala taktéž, až s naprostou lehkostí přistála na jeho klíně.
"Ne eh…. prosím ne eh," zajíkal se v půli slov.
"Ale ano, bože Fee, vím, že napsat to do dopisu by bylo příliš, ale to hlavní na co nikdy z předchozí noci nezapomenu je to, jak se tvůj horký úd snažil, tisknou blíž k mé ruce, jak vyhledával to teplo…"
"Mlčte!" Frank si zacpal rukama uši, ale když se ruka na jeho stehně počala posouvat výš, raději své ruce umístil mezi své nohy, aby tak ochránil svůj klín.
"Jak se líně otíral o mou dlaň a ty jsi u toho šeptal mé jméno, tvé tolik chatrně chránění pozadí se otíralo o mé tělo v bolestném, rozkošném mučení a já měl co dělat, abych si tě ihned nevzal. Řekni mi Franku, co bys dělal, kdyby se probudil a já do tebe v naprosté extázi přirážel," chraptivý šepot a jemné krouživé dotyky by ani světce nenechaly bez odezvy.
"Ehh…zabil…bych…"
"Ano?" předstíral, že čeká na jeho odpověď.
"Zabil.. ach ano bože!" v ten jediný moment, kdy se na okamžik tak kratinký, že jej Fee nestačil ani vyhubovat, octla jeho horká dlaň na vrcholu jeho erekce. Jeho stehna se nejdříve podvědomě stáhla a následně rozevřela vchod do jeho těla.
"Ano… prohýbej se po mě, vrnkej jako koťátko." Druhou rukou odsunul jeho bílou košili, která samotnému aktéru bránila ve výhledu na jeho konání.
"Myslel jsem si to, včera večer jsem bohužel neviděl na tvé spodní prádlo, ale byl jsem si jist, že bylo stejně sněhobíle jako tohle, tedy než na něm ulpěl důkaz tvé rozkoše. Pověz mi Fee máš ve svém šatníku i jinou barvu?"
"Prosím nechte mě… jít."
"Ne nepotřebuji znát tvoji odpověď. Čtu z tvé planoucí tváře, že se nemýlím, ale přesto, slyšet to z tvých úst…" chtěl se naklonit a přivlastnit si jeho sty, ale Frank se stále odtahoval. Až se jeho hlava zaklonila. Nebyl by to snad ani Lucius, kdyby něčeho tak nádherného nevyužil ve svůj prospěch. Něžně, ale pevně sevřel jeho mužství, které bylo v tento okamžik naprosto nechráněno. Reakce se dostavila téměř okamžitě a na jeho holé ruce ulpěla kapička Frankovi rozkoše, na to se ihned mladík odtáhl a pokusil se přitáhnout nohy k sobě, aby se tak ochránil před dalším "útokem". Obezřetně sledoval plavovlasého muže a úpěnlivě se modlil, aby mu někdo pomohl z této šlamastiky.
Ne! Bože, ne! To neudělá… Když se soustředil na své bezpečí, zapomněl, že štěstěna není na jeho straně, a tak se teď pouze díval, jak Lucius otevírá své horké rty a vsouvá labužnicky svůj ukazováček do úst, jazykem tak, aby Frank vše viděl, smyslně oblizuje lepkavou tekutinu a tváří se u toho, jakoby právě jedl tu nejúžasnější polevu na světe. Frankovi tváře planuli takovým žárem, že by zahřáli dlaně promrzlého tuláka. Pokusil se vykřiknout a zastavit jej, ale na stranu druhou, to co viděl, bylo mnohem erotičtější, než veškeré jeho představy u kterých se uspokojoval a jeho hlas vyzněl spíše jako chraptící zakašlání. Úsměv na tváři jeho mučitele, jasně sděloval, že si je plně vědom, co se děje s jeho tělem a rovněž, že je naprosto spokojený.
"Sakra," výraz jeho tváře se změnil tak náhle, že si Frank začal myslet, že něco provedl a nevypadalo to, že by mu to tentokrát mělo být nějak odpuštěno. Podvědomě se přikrčil a čekal, co se bude dít. Než se však nadál, smrtijed byl pryč a jediný důkaz jeho přítomnosti, byl Feeho zrychlený dech a drahý salonek, která by si jistě on sám nemohl dovolit.

 

Diskusní téma: part nine

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek