12

Matt na něj chvíli beze slov zíral a poté zavrtěl hlavou. Gerard jej propaloval pohledem, jakoby se snažil z jeho projevu rozpoznat, zdali mu mladík nelže. 

“Je to starý rituál, který používali pouze první, čistí upíři. Čestní upíři dříve potvrzovali své smlouvy krví, na důkaz toho, že si obě strany bezmezně věří. Čím více však vznikalo nečistých upírů, kteří se neštítí podrazit své pokrevní bratry, tím více se stávaly rituály krve nepřijatelné a získaly úplně jinou podobu. Jejich předmětem již nebylo přátelské stvrzení smlouvy, ale forma nátlaku, jak donutit svého partnera dodržet závazky smlouvy. K rituálu krve se začal přidávat slib života a smrti. Pokud jeden se smluvně vázaných přestane smluvní podmínky plnit, začne strádat, slábnout, a nakonec umře,” ostře na něj pohlédl, aby dodal svým slovům na důrazu. A rovněž aby Mattovi došel význam jeho slov. 

“Dnes již rituál krve nikdo nepoužívá, protože je mezi námi tolik nečestných, že nikomu nestojí za to, aby svůj život ohrozil pro jakékoliv pochybné spojení. Mísení krve se tak stalo něčím nečistým, bezvýznamným a přitom až mýtický děsivým.” Díval se na něj a zvažoval, co vše mu prozradit. Musel vědět, že je v ohrožení jeho život, když své závazky přestane plnit, nechtěl mu však prozradit zbytečně mnoho, aby jej neodstrašil. 

“Nabízím ti svoji krev Matte!”

“Tvoji krev?” zašeptal vyděšeně. 

“Ano, slyšíš dobře. Nabízím ti svoji krev. Budeš ji pít jako závazek našeho slibu smrtelné smlouvy.”

“Když odmítnu?” zeptal se Matt až příliš horlivě. Všiml si záblesku vzteku, který se mihl v Geradově pohledu, přestože se jej snažil zakrýt. 

“Když odmítneš, víš co tě čeká,” konstatoval suše. “Když se však zavážeš k tomu, že odtud neutečeš, nebude tvá míra svobody záviset na tom jak ti věřím, ale na míře tvého strachu ze smrti. A to jsem ochoten podstoupit.”
“Proč ale vůbec ta nabídka? Říkal jsi, že mě nenávidíš a tohle má být můj trest, tak proč…”
“Na tom se nic nezměnilo.” Gerard doufal, že tato krutá a chladná reakce jej přinutí brát jeho návrh vážně. Nechtěl odhalit všechny své karty a věděl, že Mattovi nabízí dostatečně na to, aby pro něj bylo výhodné smlouvu přijmout.  Když zvažoval, co Mattovi nabídnout výměnou, věděl, že nabízí dost, avšak tento rituál musí být dobrovolný a on se rozhodl nic neriskovat. 

“Ty se závážeš mně, že odtud neutečeš. Tedy že se nevzdálíš ode mě více než na dvě míle bez mého svolení…” Matt uvažoval nad jeho nabídkou. Věděl, co by to znamenalo. V případě, že by se mu naskytla příležitost utéct, osvobodit se do něj, netrpět již v jeho přítomnosti, znamenalo by to jeho jistou, pomalou smrt. Bylo mu však stejně tak zřejmé, že pokud nebude souhlasit, jen tím odkryje své plány na útěk a tím pohřbí svou naději tak jak tak. Jedinou šancí, která mu tedy zbyla, bylo doufat, že když přistoupí na Gerardovu hru, jednoho dne nadejde okamžik, kdy jej omrzí jeho přítomnost natolik, že mu sám dá svobodu. Snad jednou, když ho opustí nenávist. Nyní již však věděl, že pro něj to bude dlouhý čas beznaděje, soužení a skrývání citů, které nikdy nesmějí vyplout na povrch. 

“Výměnou za tvůj závazek ti slíbím, že nezabiji tvého bratra,” dodal a sledoval, jak na jeho sdělení zareaguje. Matt na něj překvapeně pohlédl. Tento slib byl to poslední, co by od něj čekal. 

“Můj bratr utekl, takže…” 

“Tvůj bratr je proradná krysa, která dřív nebo později opět využije příležitosti zaútočit, kterou jsi mu ty dopřál!” procedil vztekle Gerard. 

“Proč mi tedy nabízíš…”

“Pokud tvůj bratr nezaútočí, vše je vyřešené, v opačném případě má zajištěn svůj život. To je více než velkorysá nabídka, Matte,” ztlumil svůj hlas a podíval se hluboko do jeho očí. Matt cítil jak množství alkoholu rozvolnilo jeho ostražitost. Tušil, že to bylo jeho cílem. Nyní však již nebyl schopen utlumit jeho účinky. “Proč?” zeptal se tiše a snažil se přitom převzít kontrolu nad svým tělem. 

Gerard vstal, uchopil láhev rumu a oběma nalil, nedbaje Mattových námitků. “Matte, nevím, jestli si uvědomuješ, co pro mě znamená mír. To, co tu právě vzniká, je něco, o co se snažily generace před námi a neúspěšně. Já to mám na dosah ruky a nedovolím…” přešel těsně k němu, naklonil se nad něj a procedil mezi zuby: “Nedovolím, aby to něco ohrozilo! Rozumíš?” Matt se zmohl jen na tiché přikývnutí. Sám toužil po míru celý svůj život. Přál si žít ve světě, který chrání život, který bojuje za pokrok a kde jeden druhého podrazí. Chápal, o čem Gerard mluví. Ať mezi nimi během bitvy vzniklo cokoli: láska či nenávist, nesmí to stát v cestě míru, je-li pro něj naděje. Gerard viděl, že výraz Mattovy tváře se změnil. Zkoumavě si jej prohlížel, hledajíc náznak nějaké lstivosti. 

“Přijímám,” hlesl tiše. Gerard jej nepřestal probodávat pohledem. Pak se na chvíli odtáhl: “Na život!” pobídl Matta k vypití další sklenky. A on přijal, ač neochotně. Neboť teď nebyl prostor odmítat. Poté Gerard uchopil jeho ruku a vzal jeho pohár a doložil jej na stůl. Stále se skláněl nad ním a Matt cítil jeho blízkost. Alkohol mu vehnal červeň do obličeje. Cítil, jak jeho tělo vibruje nervozitou. Gerardova blízkost jej nenechávala chladným. Strach. Alkohol. A touha. Vše se mísilo v jednom. Gerard se opřel o opěradlo jednou rukou, čímž uvěznil Matta k pohovce. Druhou ruku vsunul do malého kroužku na jeho obojku, které sloužilo k přichycení řetězu. Matt se začal nervózně ošívat a pokusil se stáhnout. Chystal se ucuknout pohledem, ale Gerard zatáhl za kroužek natolik silně, že si získal veškerou jeho pozornost. Díval se mu do očí a snažil se zadržet dech. Jakoby jej snad mohl tímto vyprovokovat.   

“Matte, chci abys mě teď dobře poslouchal” pronesl pomalu.

Matt se snažil koncentrovat na obsah jeho slov, ale alkohol přebíral vládu nad jeho činy. “Dnes oznámím oslavu usmíření, která proběhne ode dneška za týden. Jakmile to udělám, není cesty zpět. Mí lidé, včetně těch z tvé smečky,” dodal Gerard, aby si Matt uvědomil, že je nyní považuje za součást svého klanu, “potřebují tuto naději. Vím, že k tobě chovají velmi kladné city a že jsem mnohé z nich vyděsil svým původním prohlášením o tom, že jsi můj otrok. Můj lid potřebuje mír. A já jim ho nabídnu. Řeknu jim, že jsem našli společnou řeč a že jsme nyní partneři. Na našem vztahu v soukromí  se nic nemění. Stále jsi můj otrok, moje věc, něco, co mi bude sloužit pro potěchu, protože za to vše, co jsi svým rozhodnutím způsobil si trest zasloužíš!” sykl a trhnutím mu vyvrátil hlavu vzad. “Ale tvůj lid ne.Tvé otroctví nebude předmětem naší smlouvy. To bude moje úloha, Matte, můj úkol bude dát ti najevo, kam patříš a kdo je tvůj Pán. A slibuji, že tě přinutím to přijímat. Budeš můj. A přísahám,” nedokončil větu a vsunul ruku za jeho krk. Druhou mu sjel do rozkroku. Cítil jak mu strachem pulzuje žíla na krku. Cítil jeho stach. Jeho napětí. A pak, v jeho očích viděl to, co doufal, že tam objeví. Za vším tou snahou o sebeovládání vidět touhu. Touhu být jeho. Když Matta poznal, věděl, jak na něj jeho tělo reaguje. Věděl, že je velká pravděpodobnost, že Matt bude submisivní, ale netušil, co v něm našel. Až nyní, když viděl, jak reaguje na jeho slova, věděl, že mezi nimi vzniká ještě nový závazek, který to mladě ani netušilo. Ukázal mu totiž, že v houby jeho duše je silná potřeba patřit. 

Matt se pokusil odsunout jeho ruku ze svého penisu. Ale Gerard jej jedním varovným zavrčením zastavil. Dívali se jeden druhému do očí a čekali, co ten druhý udělá. Gerard čekal, zda se Matt ještě pokusí vzdorovat a Matt s obavou sledoval, kam až Gerard plánuje zajít. Ten bohužel věděl, že nesmí za žádnou cenu ohrozit jejich rituál. Věděl, že jen nesmí příliš vyděsit. Potřeboval ale odhalit ještě část toho, co Matt skrýval. Musel zjistit, zda se v něm nemýlí. Jemně přejel přes bouli a přitlačil tam, kde tušil žalud. Z Mattových rtů se vydral přidušený sten. Zčervenal a rychle si přitiskl ruku ke rtům. “Roztáhni nohy,” zašeptal Gerard do jeho ucha. 

“Já…”
“Roztáhni je,” opět trval na svém a mírně přidal na hlase. Stále však šeptal. Matt se podíval do jeho očí. Nechápal, co to dělá, ale cítil, jak pomalu posouvá své nohy od sebe. Gerard si prohlédl obraz, který se mu naskytl. Ač to nerad přiznával, on sám měl co dělat, aby udržel svou sebekontrolu. Věděl, že by už neměl zajít dál, ale musel. “Dej ruce za záda, Matte,” pobídl jej a odtáhl se od něj trochu, aby měl lepší výhled. Matt netušil, kam tím směřuje, ale jeho já již bylo natolik ovlivněno alkoholem, na který nebylo zvyklé, kór když jednotlivé panáky do sebe dostal během několika minut v takové rychlosti, a pomalu, ale nejistě vsunul ruce za záda. 

“Opři se,” pokračoval dál. 

Matt pomaličku přitiskl svá záda na spojené ruce a neochotně se zavrtěl. Nyní byl v naprosto nevýhodné poloze, kdyby na něj Gerard zaútočil, trvalo by mi několik sekund, než by se byl schopen bránit. Dobře však tušil, že by se neubránil ani za normálních okolností. Takže se to zdálo být bezpředmětné. Až na to, že pocity, které to v něm vyvolávalo, byly příliš alarmující. 

Gerard balancoval na hraně. Věděl, co touží udělat. Chtěl jít dál, mnohem dál. Zároveň však toužil si to malé vzdorovité stvoření vychutnávat postupně, takže i kdyby mohl, nevzal by si dnes vše. Bohužel nemohl ani část toho, co by si přál. 

Naklonil se nad něj a přejel dlaní po Mattově tepně. Odhadoval, kam až může zajít. Viděl, jak se mu podvědomě jeho tělo nabízí. Přestože si Matt svoji tepnu stále ostražitě střežil, cítil, jak se mírně naklonil a rozevřel ještě o trochu víc nohy. Rozhodl se. Předklonil se nad něj a pohledem naznačil, aby se nepokusil pohnout. Rozepnul knofílik jeho kalhot a vsunul do nich ruku. Matt zalapal po dechu, pokusil se předklonit, aby vysvobodil své ruce a mohl vstát, ale Gerard, který tuto reakci očekával, jej okamžitě přitiskl zpět k pohovce. 

“Šššš,” utěšoval jej až vřele, což nekorespondovalo s jeho předpokládanou reakcí na jeho vzdor. 

“Já…”

“Dnes ne,”řekl rozhodně. “Dnes nebojuj, Matte. Zítra můžeme opět začít, ale dnes na to nemáme ani jeden sílu. Nebojuj.” Matt jej poslouchal, ale odmítal se vzdát. “Nebojuj,” opakoval Gerard a mírně jej zatlačil do pohovky. Díval se do jeho očí, tlačil na jeho hrudník a ruku sunul níž. 

“Nadzvedni se,” pobídl jej. Matt, který netušil, kam tím míří, neochotně splnil jeho přání. Avšak když opět dosedal, cítil pod sebou ruku a jeden ohnutý prst. Vyděšeně propnul nohy a nazvedl se.

“Dolů!” pobídl jej Gerard, přestože bylo zřejmé, co se od něj očekává. 

Matt chtěl opět něco namítnout, ale setkal se s nesouhlasným pohledem. Nádech.

Pomalu dosedl na prst. Cítil jak se tlačí do jeho útrob. Cítil červeň, která mu vstoupala do tváří a toužil skrýt svou tvář před Gerardovým zkoumavým pohledem. Věděl, že pokud prst nezavede brzy  dovnitř, bude muset opět vstát, neboť tato pozice nebude příjemná ani jednomu. “Uvolni se,” pobídl jej s klidem Gerard. Matt nechápal, kde se v něm bere tohle já. Gerard nemohl být natoli opilý jako on. Má větší tělo a především výdrž. Možná to bylo vše jen nějaká hra. Ale… Dokázal by takto hrát? Aby získal, oč usiluje? Nebyl si jist.  

“Uvolni se.” Mat zavřel oči. Nadechl se. Věděl, že již zašel tak daleko, že cesta zpět se zdála nemožná. Mírně povolil svěrač a cítil, jak prst naráží na jeho vstup. 

Zabolelo to. Prst byl suchý stejně jako jeho vchod. “Uvolni se, pak to nebude bolet. Musíš mi věřit. Když se uvolníš málo, zajedu tam tak či tak, ale bude to pálit, když se uvolníš, jak ti říkám, zajedu tam jako po másle.” Bylo to na něm. Důvěra nebo bolest. Bolest a důvěra? Fyzická bolest. Emoční bolest. 

Gerard sice mohl prst před zásunem navlhčit, chtěl však vidět jeho vnitřní boj. Zda přijme menší bolest, aby mu vyšel vstříc, nebo začne opět bojovat.

Dnešek. Je to jen dnešek, říkal si v duchu Matt. 

Nadechl se a uvolnil se. Vydechl. Byl tam.Cítil ho. Počáteční bolest a přijetí. Jeden prst jej naplnil. Otevřel oči, o nichž ani netušil, že je držel pevně semknuté a až pak si uvědomil, že tím dopřeje Gerardovi pohled do jeho nitra. Ten na něj pohlížel s mírným překvapením. Nespouštěl z něj oči. 

“Jsi tak těsný,” hlesl tiše. “Je úžasné, jak obepínáš můj prst. Přijímáš ho, jako by bylo naprosto přirozené, že je v tobě.” Gerardův chraplavý hlas jej zneklidňoval. 

“Kdybych do tebe pronikl penisem, bolestí by ti vytryskly slzy.”  Jeden sledoval druhého. Čekali. Byl v něm. Matt jej tam pustil. Gerard jej přinutil. Slovy jej přiměl poslechnout. Kdyby tohle slyšel jeho příbuzní, zhnuseně by Matta zavrhli. Submisivita byla vlastnost očekávající se od lidí, od smíšených, podřadných, rozhodně ale ne od jeho bratra, od jednoho z Kayiova pokolení. 

Matt sledoval Gerardův pohled, ale marně v něm hledal opovržení. Prvně však neviděl ani jeho masku, s jejíž pomocí si jej držel od těla. Viděl však něco jiného, něco co neuměl pojmenovat. Gerard mírně zavrtěl hlavou, jakoby chtěl setřást příval neznámých emocí. Naklonil se k němu a prstem mírně pohl. 

Cítil jeho strach a stud a věděl, že je čas stáhnout se dřív, než zajde příliš daleko. Nahl se k jeho uchu a chraplavým hlasem zašeptal do jeho ucha: “Přísáhám, Matte, že tě jednoho dne donutím být pyšný na to, kdo je tvůj Pán.” Odtáhl se od něj. Nadzvedl Matta a vysunul z něj prst. Zvedl se a poodstoupil od něj.

Angel and Devill II: 18. kapitola: