part two

Frank se vymanil z jeho náručí, a co nejrychleji se vzdálil z jeho bezprostřední blízkosti."Prosím nechte mě, nic jsem vám přece neudělal, já…proč mě nenecháte jít?"

"Vždyť já ti taky nechci ublížit, kdyby ano, udělal jsem to už v klášteře."

"Vy, vy… jste tam byl?"

Gerard se na něj díval s povytaženým obočím.

"Ano, ten muž…, na tom koni… Kde je Nánie. Vy,… ty… co jsi jí udělal? Ty zvíře, nenávidím tě, slyšíš, zabiju tě, i kdybych měl skončit v horoucích peklech…já."

"Jediné místo, kde skončíš, je má postel, maličký."

"Nikdy, jestli si myslíte, že… s vámi budu provádět ty odporné věci, tak…"

"Odporné? Nezdálo se mi, že by se ti to zdálo, tak odporné, jak mi tvrdíš." Zase ten úšklebek. Frank věděl, že si s ním hraje, jenže nebyl schopen ustoupit. Chtěl tento boj vyhrát a to za každou cenu. Počkat! Vždyť tohle by Bůh nechtěl, nebo ano? Co se to s ním děje. Od chvíle kdy se octl na tomto místě, se z něj stává hotový hříšník. A za všechno může ten muž. Neměl nikdy dopustit, aby se ho dotkl! Ano! Ten muž na něho nesáhne.

Leknutím vyjekl. Gerard ho uchopil za ramena a za nohy a o minutu později přistál Frank v měkkých peřinách prostorné postele. Začal couvat, nakonec zůstal přikrčen v nejzazším koutku postele.

"Neboj se, jen zůstaň ležet, odtud se stejně nedostaneš," s těmito slovy přešel ke dveřím, otočil klíčem a uschoval ho ve svých kalhotách. "Jestli ti to pomůže, tak se přikryj. Alespoň prozatím."

"Co, …co chcete dělat?" Náhlý vývoj situace Franka naprosto vyváděl z míry. Dalo by se říct, že byl úplně mimo.

"Jen se dívej, maličký a dívej se dobře." Po těchto slovech odhodil plášť stranou a počal rozepínat knoflíčky u drahocenné košile. Frank s vytřeštěnýma očima sledoval Gerardovo počínání, ten mezi tím odhodil košili stranou a rozepínal knoflíčky u kalhot.

"Dost, to…, to nemůžete, to…"

"Copak myslíš tohle?"

Frankovi doslova spadla čelist. Kdyby ho totiž znal, věděl by předem, že se Gee takovými maličkostmi jako je spodní prádlo nezabývá.

Lapaje po dechu zíral na odhalené tělo a zapřísahal se, že rozhodně svým pohledem nesjede níž, než kam sahá jeho svalnatá hruď. Jenže pokušení bylo příliš silné. Feeho polil těžký ruměnec. To co viděl…Bože!

Jakoby to nebylo málo, začal Gerard svýma rukama postupně přejíždět po hrudi, až se dostal k jemnému ochlupení v tříslech. Nenuceně uchopil *** do rukou a začal si po něm jemně přejíždět. Klekl si na kraj postele a přibližoval se Frankovi, který se mezi tím skutečně zavrtal do pokrývek.

"Dost! Prosím, já…"

"Pšš, jediné co po tobě dnes chci. Je, aby ses poznal." Nechal mu dostatek času, aby tuto informaci vstřebal. "Rozepni si kalhoty! Pokud budeš dělat vše, co ti řeknu, dovolím ti zůstat pod pokrývkou. Chci, abys poznal své tělo, své tužby, nic víc. Ano? Takže teď zasuň svoji ruku pod peřinu, rozepni si kalhoty a stáhni je ze sebe. Vím, že nemohu doufat, že bys stejně jako já chodil, tak na lehko, ale neboj, časem poznáš, že je to pohodlnější. (Já to nepreferuju XD)Takže vše půjde dolů ano?"

Frankie na něj zůstal jen zírat, neschopen jakéhokoliv pohybu.

"Maličký, já mám i svoji trpělivost. Takže…?"

Frankie pochopil, že bude lepší, když splní jeho požadavek, pokud hrozí, že by se on sám mohl pokusit jednat. Pomalu se začal zbavovat oblečení. I když to dostatečně protahoval, nakonec přeci jen musel odložit poslední kus oblečení a ocitl se pod peřinou tak, jak ho pán Bůh stvořil.

"Podívej se na mě," Gee zvedl dvěma prsty jeho bradu a donutil se mu dívat do očí,"chci, abys tam dole dělal vše, co budu dělat já. Chci, abys opakoval každý můj pohyb, uvidíš, že se ti to bude líbit, moc líbit."

Gerard si pomalu začal přejíždět od kořene penisu až po žaludu a očkem nenápadně pokukoval po Frankově počínání. Viděl, že chvíli nikterak nereagoval, dal mu tedy ještě čas. A za chvílí s radostí zpozoroval, jak Feeho tvář opět zaplavuje ruměnec. Najednou Frankova ruka vystřelila z pod peřiny a s výrazem strachu a zmatku se dívala na neznámého před sebou.

"To nic, maličký. Zavři oči!" Hned jak splnil jeho příkaz, zatlačil mu na hruď a donutil ho, aby si lehl. Přesunul se o něco výš, uchopil jeho pravou ruku a zamířil s ní pod peřinu. Nejdříve se Frank pokusil odtáhnout, když uchopil jeho erekci, avšak Gerard rozhodně nemínil ustoupit. Fee neměl nejmenší šanci, a tak o chvilku později ležel rezignovaně v posteli a nechal Geeho, aby s jeho rukou pohyboval po jeho penisu.

Gee s radostí sledoval, jak se to nádherné stvoření v jeho posteli hryže ret a zmítá s sebou pod přívalem nepoznaného.

"Dost. Já … jestli toho nenecháte, já… umřu..."

Gerard věděl, že Frank nemá k orgasmu daleko a proto zrychlil své počínání. Sledoval, jak se pod ním svíjí a snaží se uhýbat, jenže železné sevření Gerardovi náruče mu příliš prostoru pro pohyb neumožňovalo.

"Rychleji…" zbytek slov zaniklo v hlasitém výkřiku, kdy z jeho údu začala vystřikovat bílá tekutina, jež přistála na přikrývce a částečně na Geeho ruce. Trvalo dlouho, než se jeho dech začal vracet do normálu a on byl znovu schopen rozumně uvažovat.

"Co, co… se to stalo?"

"Teď ti to nemůžu vysvětlit."

"Vy se na mě zlobíte? Promiňte já…"

"Ty se mi snad zdáš. Nezlobím se na tebe. Spíš naopak. Ale teď musím jít."

"Nezůstanete tu se mnou?" Frank nechápal, co to do něj vjelo, ale najednou si nepřál, zůstat tam sám. Ne v tuto chvíli, ačkoliv netušil proč.

"Nemohu."

"Proč?"

"Protože, kdybych zůstal, udělal bych něco, na co ty ještě nejsi připravený." Gerard se vrátil zpět do postele a políbil Franka na čelo. "I já potřebuji, tam dole péči. A moje tužby sahají daleko za hranici tvého vědění. Tvé tělo ani tvá mysl není připravena. Potřebuješ čas. Nesnaž se utéct. Někoho sem pošlu, aby ti donesl něco k jídlu. Ty tu počkej. Zatím není venku bezpečno. Musím si s nimi o tobě nejdříve promluvit. Doufám, že jsi mi rozuměl! " Vstal, oblékl se, ale na půli cesty se zastavil: "Jo. A říkej mi Gerarde."

Frank:

Frank zůstal v pokoji sám. V hlavě měl nehorázný zmatek. Nechápal, co se to s ním stalo, potřeboval si promluvit a on si jen tak odejde? Byl, ale příliš unaven na to, aby své úvahy dál rozváděl. Nechal klesnout víčka a brzy se ocitl v říši snů.

Gerard:

"Gerarde, Gerarde!" No tak slyšíš? Kam se tak řítíš?" Amy doběhla Gerarda v jedné z mnoha uliček tohoto rozlehlého sídla.

"Teď ne Amy! Spěchám."

" A kampak? No ták, přece si na mě uděláš čas ne?" nebezpečně se k němu přibližovala až Gee ucítil její dech blízko svého ušního lalůčku. "Zavzpomínáme na staré časy." Sjížděla svojí rukou po jeho hrudi níž a níž až se dostala k jeho erekci. "Ty kanče. Cítím, jak po mě toužíš…"

Gerard ji od sebe prudce odstrčil. "Mýlíš se a teď už musím jít." Nikdy ji neměl příliš v lásce. Toužila po moci. Jednou, když byl velmi opilý, se s ní vyspal. Bohužel si ona jeho čin vynaložila po svém. Upírku z ní udělal jeden devatenáctiletý klučina, který jí byl naprosto unesen, ale sám byl upírem jen krátce. Pro ni byl jen odrazovým můstkem. Gerard to věděl, věděl o jejích záměrech. Ona toužila ho mít v posteli, ale daleko víc chtěla, moc, kterou být s ním v posteli přinášelo.

"To ten malý skrček? Ale no ták! Nebuď hloupý. Jepha říkal, že je to jeden z těch knězů. Co on ti může dát? Vždyť ani neví na co ho má. Já bych se o tebe postarala daleko líp." Už zase se po něm plazila. "Vidíš, vždyť tě ani nedokáže uspokojit," začala mu rozepínat knoflíčky u kalhot,"nech mě…"

"Řekl jsem dost." Gerard ji nechal stát samu uprostřed místnosti a vydal se tam, kam měl prve v úmyslu. Naštěstí se jeho malý kamarád již umoudřil, asi se lekl, že by mohl skončit v rukou Amy. (mám ráda Amy Lee, ale tady v tomhle to bude mrcha a tenhle dodatek jsem si nemohla odpustit XD) Jen na okamžik zavítal do kuchyně, aby jim oznámil, že mají Frankovi donést něco k snědku. Avšak pak už se rychle vydal do prostorného salónku, kde měl velmi důležitou schůzku a již meškal. Potřeboval si pohovořit s prvými. To byli ti nejmocnější upíři v jejich družině. Gerard byl hlavním upírem a jeho slovo zde bylo zákonem. Teď, když zuřila válka, bylo důležité, být obzvlášť opatrní. Když vstoupil do místnosti, jejich debata utichla a všichni spočinuli pohledem na něm. Pak se rovněž všichni uklonili. Gerard zahájil schůzi. Museli vyřešit otázky ohledně zabezpečení sídla a věrohodnosti některých členů. Schůze se protáhla a následně se změnila spíše v přátelský večírek, jelikož všichni k sobě navzájem chovali velmi vřelý vztah. Když Gerard odcházel, hodinová ručička již ukazovala něco kolem jedenácté hodiny večer. Jeho přátelé tam ještě zůstali a bavili se spolu s ostatními. Ale Gee se rozhodl odejít. Těšil se na to malé nevinné stvoření, které pomalu kazí, víc než by si byl ochotný přiznat.

Frank:

Sotva Frank usnul, klepal už někdo na dveře. Od Gerarda věděl, že se dotyčný jmenuje Ray, co ale nevěděl, bylo to, zdali mu může důvěřovat.

"Přinesl jsem ti něco k jídlu. Jsi dost hubený, musíš něco jíst, aby tě Gerard nezalehl," sám se zasmál vlastnímu vtipu.

"Já, děkuji." Chtěl vstát a dojít si pro jídlo, ale pak si uvědomil, že tam dole je stále na Adama. Zčervenal jak rajče. Ray však pochopil a donesl mu jídlo do postele. Frank se začal modlit.

"Otče náš, jenž jsi na nebesích…"

"Dost!" Nebo budu mít týden řídkou stolici. Když už se musíš modlit, tak alespoň počkej, až odtud odejdu. Na Feeho tváři se objevil omluvný úsměv.

"Nemusíš se mě bát a mezi námi. Mám pocit, že ani Gee ti nechce ublížit."

"A Amy?"

"Ta? Ta by tě nejraději viděla na stříbrném tácu nebo někde v klášteře."

"Ale,… Mohl byste ji prosím vyřídit, že se ji velice omlouvám, jestli kvůli mně měla nějaký problém?"

"Její jediný problém je to, že je děsná krá… Tebe mít ráda Franku nebude a s tím se smiř, ale věř mi, že ti to nemusí být nikterak líto. Ty ses prostě postavil do cesty mezi ní a Gerarda."

"Ale to jsem nechtěl. Nechci, aby jí kvůli mně odmítal. Já…, nechci jim stát v cestě ke štěstí a vlastně nechci být ani zde. Prosím, pomozte mi utéct. Bude to tak pro všechny lepší."

"Utéct. Na to bych raději rychle zapomněl, pokud ho nechceš pořádně nahněvat. Umí být zlý, velmi zlý. Ale o jeho štěstí se nemusíš bát. On ji odmítl ještě dřív, než ses tu objevil. A popravdě ji nemůže ani vystát. Už jsem ti toho řekl víc než dost, jestli si Gee bude přát, abys věděl víc, poví ti to sám. A teď hezky sněz jídlo." Než však odešel z místnosti, ještě se podíval do míst, kde se pod pokrývkou skrývala Feeho chlouba. "Udělal jsi dobře, Gee to ocení, až se vrátí." Mrkl na něj a opustil místnost.

Frankie:

Po jídle se rozhodl, že se tu trošku porozhlédne. Spěšně na sebe nasadil kalhoty a vyskočil s postele. Nevěděl kolik má času. 'To víš, že jo. Já tu tak na tebe budu čekat, jako nějaká laciná děvka.' Rozhodl se, že nedopustí, aby na něj ještě někdy šáhl a už vůbec ne, aby … Dost! Co se to s ním děje? S povzdechnutím se začal důkladně rozhlížet po místnosti.

Vedle prostorné postele plné načechraných přikrývek a zhlavců byl noční stolek, na kterém se nacházel starodávný svícen. Vlastně celou místnost osvětlovalo pouze světlo, vycházející

ze svící. Okna byla zahalena velkými, těžkými závěsy, tak že sluneční paprsky neměli nejmenší šanci jimi proniknout. Rozhodl se je nepatrně odtáhnout, aby zjistil, kde přibližně se nachází. Však brzy zjistil, že závěsy zde nebyly vůbec třeba. Krajina kolem sídla byla hornatá a všude kolem se nacházel les. Někomu by se to tu mohl zdát pusté a ošklivé, ale jeho to svým způsobem uchvacovalo. Sídlo sice vyzařovalo pochmurnou atmosférou, ale přeci … Krajina byla pod mrakem a schylovalo se k bouři. Celé mu to tu připomínalo Gerarda. Tajemné, strašidelné, nevyzpytatelné a přesto uchvacující a svým způsobem krásné. Nevěděl toho o upírech mnoho, ale domníval se, že tohle místo je pro ně přímo rájem. Frank přemístil svoji pozornost ke knihovnici. Bylo tam snad na tři sta svazků. Frank si jeden z nich vybral, otevřel okno, usadil se do křesla a začetl se do díla. Blesky a hromy smíšené s vytrvalým deštěm způsobily, že mu hlava pomalu začala klesat.

Gerard:

Vstoupil do pokoje a už, už se chtěl vrátit a vyhlásit po Frankovi pátrání, když uslyšel nějaká zvuky vycházející zpoza křesla (pochopte bylo k Geemu obráceno opěradlem). Přešel ke křeslu a musel se usmát. Frankie spokojeně oddychoval. Jeho tvář zdobil poklidný úsměv. Gerard neměl to srdce ho probudit. Do pokoje vnikal silný vítr. Vzal tedy jednu z mnoha dek a opatrně, tak aby ho neprobudil, jej přikryl. Fee se malinko zavrtěl, cosi si pod nosánkem zamumlal a klidně spal dál. Gerard se tedy uvelebil v druhém křesle. I on miloval bouři. Byla to přirozená síla, kterou nebylo možno ovládnout. Za svůj dlouhý život, jich zažil tolik a stále jej fascinovala. Netrvalo to dlouho a i on upadl no říše snů.

Frank:

Frank se pomalu začal probouzet. Slastně se protáhl, přitom mu ruce vyklouzly zpoza deky. Otřepala jej zima a to ho donutilo probudit se úplně. Nejdřív se vyděsil, když ve světle měsíce a svící spatřil postavu v protějším křesle, ale potom si uvědomil, kde se nachází a kdo je ten muž a to jej ke svému překvapení uklidnilo.

Vstal a chtěl zavřít okno. Ucítil však na své ruce něčí ruku a na svém krku cizí dech. Překvapením vyjekl.

"Pššš," uklidňoval ho Gee,"dnes je nádherná noc viď?" S těmito slovy mu věnoval letmý polibek na ouško. Vypadalo to jako by nad něčím uvažoval, pak najednou uchopil Franka za ruku a přistoupil ke knihovně.

"Zavři oči."

"Cože? Proč? Co se děje?"

Gerard se rozhodl využít takové malinké lsti a přitiskl své rty na ty jeho. Nejdřív jen jemně přejížděl jazykem po jeho spodním rtu a čím dál víc zvyšoval nátlak na malinkou škvírku mezi Frankovými rty, až nakonec Frankie podlehl a vpustil Geeho nedobytný jazyk do svých úst, který se okamžitě dal na náležitý průzkum. Ve stejný moment kdy se jejich rty odtrhly, sáhl Gee, tak aby si toho Fee nevšiml na jednu z knih a před nimi se objevila tajná chodba.

"Pojď."

Gerard opět uchopil Feeho ruku a dal se do běhu. I kdyby sebevíc chtěl, nebyl by schopen si zapamatovat cestu mezi touto spletí chodeb. Najednou se Gee zastavil a Frank měl co dělat aby se nerozpláskl na dveřích před nimi, místo toho však přistál v Gerarově náruči.

"Mám už toho dost, kam mě to táhneš? Pokud mi neodpovíš, neudělám už ani jeden krok, je ti to jasné?" Frank byl rozčílený a sotva mohl popadnout dech.

"Pššš. Důvěřuj mi."

"Tobě?"

"Ublížil jsem ti snad?"

"Zabil jsi Richarda a Nánii."

"Moc dobře víš, že to není pravda, Richardova smrt není moje vina."

"A co Nánie? Jak jsi ji mohl ublížit? Víš, co jsi? Jsi…"

Gee mu přiložil prst na ústa, aby utišil proud jeho nadávek. Otevřel dveře a opět táhl Franka za ruku. Brzy mu došlo, že se nacházejí ve stáji.

"Nánie není mrtvá." S těmito slovy ukázal Gerard někam za Franka. Když se Fee otočil, tak málem vyjekl úžasem.

"Gee! Vždyť to je…" Rozběhl se k ní a začal jí objímat, kontroloval, zda ji nějak neublížili, ale nenašel ani jedinou známku toho, že by s ní nějak nepěkně zacházeli.

Gerard:

Možná tu byla hloupost, ale rozhodl se vzít Franka na projížďku. Prostě potřeboval vypadnout, ale jeho přítomnosti se vzdát nechtěl. Vzal ho tedy do stájí. Musel se usmát, když viděl rozzářeného Franka objímající tu klisnu. Věděl, že k ní měl blízko a nedopustil by, aby se jí něco stalo. Už kvůli němu. Nedával mu to sice nijak najevo, protože se příliš bál, že by toho mohl někdo využít a ublížit mu, ale pravdou bylo, že se mu to malé pískle dostávalo stále víc pod kůži.

Najednou mu Frank skočil kolem krku a rozeštkal se mu na rameni.

"Děkuju. Já…, omlouvám se, za to co jsem ti předtím řekl, já… nemyslel jsem to tak. Já…"

"To je v pořádku. Pššš. Neplač."

"Omlouvám se. Já nevím co se to se mnou děje. Od té doby, "škyt" co jsem tady, "škyt" je všechno jinak. Ty… Měl bych tě nenávidět "škyt". Ublížil jsi tolika lidem, ale zas jsi nechal na živu jediné stvoření, které při mně vždy stálo. Mám v sobě hrozný zmatek."

"Neplač. Nech tomu volný průběh ano? Vím, že si myslíš, že je to špatné. Ale ne vše, co je krásné, je špatné. Milování je ta nejkrásnější věc, kterou na tomto světě můžeš zažít. A já nedopustím, abys o něco takové přišel. Ale slibuji, že počkám, až budeš připravený."

 

 

AKTUALITY: