part three
Frankovu tvář opět polil ruměnec, a proto raději přesunul svoji pozornost zpět k Nánii. Objevil mrkev a začal ji pomalu krmit. Vypadala tak spokojeně. Nejraději by na ni nasedl a vyřítil se pryč, pryč z tohohle blázince.
"Na Nánii to nepůjde. Pojď." Pobídl jej opět Gerard a už, už ho táhl dál. Zastavil se a Frank s úžasem hleděl na překrásného černého hřebce. "Vezmeme si Swima." (Chtěla jsem původně dát Jiskru .XD )
"A…a kam pojedeme?"Frankovi to nedalo, musel se zeptat. Gerard se na něj podíval takovým zvláštním způsobem, Frank nevěděl, jak si to má vysvětlit. Zůstal přimraženě stát. Nerad si to přiznával, ale nemohl se v Gerardovi vyznat. Někdy měl pocit, že v jeho těle sídlí ďábel a také se k němu choval hezky… Zatím co byl Frank opět myšlenkami někde jinde, Gerard si to už šinul ze stáje ven. Rychle se tedy vzpamatoval a vydal se za ním. Když to nejméně, Gee se k němu sehnul, uchopil jej za ruku, bez problému jej vytáhl k sobě do sedla a vyřítil se s ním ohromnou rychlostí neznámo kam.
"Zastav! Vždyť nás oba zabiješ!"
"Neboj se, znám to tu dobře a navíc vidím ve tmě daleko lépe než ty v děním světle," ušklíbl se Gerard.
Jeli po nějaké lesní cestě a po několika minutách jízdy, změnili směr a jeli hustým porostem stromů a keřů. Naštěstí však Gerard zřejmě usoudil, že tady bude lepší zpomalit. Když už, už se chtěl Frank znovu zeptat, kam to mají namířeno. Pobídl Gee koně, aby zastavil, seskočil z něj, opět uchopil Feeho ruku, avšak tentokrát s tím rozdílem, že mu Frank přistál v náručí.
"Mohl bys mě laskavě pustit? Umím slézt z koně sám a chodit po svých taktéž." Frank občas svým chováním připomínal dítě. Nebylo se vlastně čemu divit, vždyť svoji pubertu prožil v klášteře, kde se sotva dokázal vyblbnout. Gerard tentokrát jeho počínání nikterak nekomentoval, pouze jen pokrčil rameny, uvázal Swima ke stromu a pokračoval dál pěšky. Frank na něj zůstal zírat s otevřenou pustou.
Frank:
'Co si vůbec o sobě myslí, nechá mě tu stát a jde si bůh ví kam?' Původně měl v plánu uraženě zůstat stát na místě a dál jej nenásledovat, ale když se kdesi za ním ozvalo zapraskání větvičky, rozhodl se ho raději doběhnout. Cesta byla čím dál horší. 'To snad nemyslí vážně?! Kam to zas leze? On snad slízá dolů, ze… Můj Bože on leze dolů ze skály!' Teď už mu však nezbývalo nic jiného, jelikož jeho orientační schopnosti byly mizivé. Musel lézt tedy také. I když si toho nevšiml, Gerard ho po očku sledoval, bylo to tu totiž značně kluzké a on by si neodpustil, kdyby se mu něco stalo. A jak vidno, udělal jen dobře. Feemu totiž uklouzla noha, a jak se snažil zabránit pádu, máchal rukama kolem sebe, kdyby ho Gee čas nezachytil, měl plastiku obličeje zdarma.
Gerard:
"Jasně, ty že dokážeš chodit po svých." Snažil se Gerard o vtip, ale pravdou bylo, že byl naštvaný. Na to pískle i na sebe. Nejraději by mu nasekal na zadek. A pak si ho přímo tady vzal. Měl velké nutkání si obě přání splnit. Pro jistotu ho chytl za ruku. Nehodlal už riskovat. Jenže to malé pískle se mu pokusilo ji vytrhnout z jeho sevření a zase se nadechovalo s nějakou námitkou.
"Poslouchej mě! Ještě jednou neuposlechneš. Tak tě uvážu nahého k nejbližšímu stromu a nechám tě tu. Brzy bude úplněk. Neznám vlkodlaka, který by odolal tak krásné prdelce." Zašeptal mu hrozivým hlasem do ucha.
"Budu poslouchat." Vyhrkl až příliš rychle Frank. Neznal přece Gerarda na tolik, aby věděl, že on s ním má stoprocentně jiné úmysly a o jeho nevinnost by se s někým nedělil.
Gerard rozhodně nešel vycházkovou chůzí a Frank za ním, no dalo by se říct, funěl. Raději se díval na nohy, nechtě opět riskovat pád. Seskočil z posledního kamene a vrazil do stojícího Gerarda.
"Co se děje? Proč stojíme?" Hned na to pozvedl hlavu a spatřil to. Vydechl úžasem.
Celá krajina byla osvícená měsícem, který již téměř dosahoval fáze úplňku. Před nimi hučel vodopád a dokazoval tak svou sílu a jako jeho protiklad se zde rozprostíralo malé jezírko s průsvitnou hladinou. Frank byl doslova uchvácen.
"To…nádhera… Nemám slov…"
"Tak nemluv," s tímto přitiskl Gerard své rty na ty jeho.
Gerard pomalu polibek prohluboval. Nevinné polaskání se změnilo ve vášnivou hru jazyků. Frank se totiž ukázal jako skvělý žák a i když na něm stále byly vidět velké známky studu, Gerard věděl, že v něm pomalu probouzí toho ďáblíčka uvnitř něj.
"Hmm…"
Gerardovy ruce se pomalu sunuly níž. Ze zátylku, na ramena, záda, až spočinuly na Frankově pozadí. Gee jasně cítil, Jak se Frank zarazil a obezřetně vyčkával. Gerard věděl, že musí postupovat opatrně, nechtěl jej vyplašit. Tohle vše pro něj bylo nové. Pomalu pokračoval jednou rukou níž pod obrubeň Frankových kalhot a zopakoval své hlazení přímo na jeho jemné kůži. Krouživými pohyby postupoval stále níž, cítil, že se Frank snaží odtáhnout, ale druhou rukou přesunul zpět na jeho záda a pevně si ho přitáhl, aby následně mohl rukou uvězněnou v jeho kalhotách pokračovat ke vstupu do jeho těla. Jakmile na něm spočinul jeho ukazováček, Frank se okamžitě stáhl a vytřeštěně na Gerarda pohlédl. Ten jen kývl, avšak když se Fee stále k ničemu neměl, naklonil se tedy k němu a pošeptl mu do ouška:
"Dovol mi, vklouznout do tebe.
Slibuju, že se ti to bude líbit, moc líbit, ale aby tomu tak bylo, musíš se naprosto uvolnit."
Slibuju, že se ti to bude líbit, moc líbit, ale aby tomu tak bylo, musíš se naprosto uvolnit."
"Ne! To není správné!" Gerard stále kroužil ukazováčkem po jeho análku, takže Frankova slova ztratila vážnost díky stenu, který se vydral z jeho úst.
"Nemůžeš popřít, že se ti to líbí. Cítím tvoji erekci Franku."
"Erekce?" zeptal se Frnk udiveně.
Gerard si uvědomil, že musí být stále udivený z toho zážitku, který včera prožil a že naprosto nechápe co se to s ním děje. Rozhodl se tedy malinko změnit taktiku. A přesunul své ruce do přední části jeho kalhot a pomalu mu začal rozepínat jeden knoflíček za druhým.
"Ne to ne… to," snažil se ho odstrčit. Gerard ho však umlčel svými rty. A zatlačil na jeho ramena tak, že pomalu začal klesat k zemi a jemně ho položil na stále vyhřátou půdu. Tohle bylo jediné místo široko daleko, kam přes den svítilo slunce. Byl to takový malý zázrak uprostřed tohohle všeho. Byl to ráj. A Gerard věděl, že nemohl vzít Franka na lepší místo.
Stáhl mu kalhoty jen do půli stehen a Frank ucítil jeho horký dech přes látku na svém penisu, pro kterého to byl signál, aby se ještě víc nalil krví. Teď nádherně pulzoval. Gerard neodolal a olízl jej i přes tu lehce odstranitelnou překážku. V tom momentu se Frank prohnul jako luk.
"Bože!" Frank zaklonil hlavu a hluboce oddychoval. Tohle bylo několikanásobně silnější než to, co zažil včera. Jeho mozek mu radil, aby se vymanil z Gerardova sevření, dokud je schopen alespoň trochu uvažovat, ale jeho tělo mu radilo něco jiného. Chtělo opět pocítit tu nepředstavitelnou rozkoš. Rozkoš? Ne tohle musí být špatné. Má přece žít v askezi!
"Gee… prosím, … přestaň." Vydal ze sebe téměř plačtivě.
Gerard:
Bože, když ho vyděl. Ty jeho drobounké, naběhlé rtíky, jak jsou skousávány jeho malinkými zoubky, myslel, že se zblázní. Měl chuť, proniknou do něj a donutit ho tak sténat. Chtěl slyšet sténat ho slastí a přitisknou své rty na jeho v okamžiku, kdy dosáhne orgasmu, aby ztišil, jeho výkřik.
"Ne Franku, nepřestanu."
"Já…"
"Pššš. Slibuju, že se ti to bude líbit, ale musíš se uvolnit a věřit mi. Nebudu na tebe nijak spěchat, dám ti vždy dostatek času uvědomit si, co se to s tebou děje. Pomalu začal Franka zbavovat jeho košile a při tom zasypával jeho hruď polibky. Když byla jeho hruď plně odhalena, přisál se ústy k jeho pravé bradavce a tu levou začal jemně mnout mezi prsty.
"Bože!" vykřikl Frank. A když si to sám neuvědomoval, tak se nenápadně otíral spodní částí svého těla o Gerardův klín. Ten se jen spokojeně usmíval.
"Gee? Gerarde…"
Gerard vycítil jeho nerozhodnost. "Můžeš mi říkat Gee, ale jen v soukromí ano?" Věděl, že Prvým by se nelíbilo, kdyby zjistili, jaký vliv má na něj Frank. Už tak s nimi nevycházel zrovna nejlíp, protože odmítl Franka chladnokrevně vysát do poslední kapky krve. Věděl totiž, že tohle by ho zničilo. Bože, jak na něm miloval ty jiskřičky v jeho očích, nedovolil by, aby vyhasly.
"Ty… uděláš mi opět to co včera?" vytrhl ho Frank z přemýšlení.
"Co máš na mysli?" moc dobře věděl, o čem chlapec mluví, ale chtěl jej trochu potrápit, a také chtěl, aby se zbavil svých rozpaků, aby se nebál říct, po čem touží.
"No tak… no… víš…jak si se mě dotýkal,… tam dole," vypravil ze sebe nakonec po několikátém marném pokusu promluvit.
"Ano, ale s malinkým rozdílem, který se ti bude moc líbit," mrkl na něj. A pomalu z něj stáhl i jeho kalhoty, takže Frank zůstal v měsíčním světle pouze ve spodním prádle s nepřehlédnutelnou erekcí.
"Jsi nádherný."
"Gee? Tobě? Taky cítíš to, když se tě někdo dotýká?"ihned co toto vyslovil, polil ho šílený ruměnec.
"Nechtěl bys mě taky zbavit oblečení?" zeptal se Gerard, ignorujíc jeho otázku. Vždyť na ni sám brzy získá odpověď.
Nejdříve chtěl Frank ihned jeho nápad zavrhnout, ale když se na něj Gerard podíval jedním ze svých okouzlujících pohledů, měl co dělat, aby se na něj rovnou nevrhl. Vždyť tak dlouho, potlačoval svoje touhy, že nyní by nebylo divu, kdyby se stal na sexu závislý.
Frank se tedy nejistě postavil a přistoupil k Gerardovi. Ten se rozhodl prozatím jen vyčkávat. Opatrně mu začal rozepínat knoflíčky u košile a vždy s dalším rozepnutým knoflíček nejistě políbil odhalenou část Gerardovy hrudi. Ty malé motýlí polibky měli na Geeho neuvěřitelný vliv. Z úst mu unikl hrdelní vzdech, když Frank začal nezkušeně žužlat Gerardovu bradavku.
"Promiň, nechtěl jsem… Kousnul jsem tě?"
"Ne neboj, neublížil jsi mi, spíš naopak," usmál se na něj potěšeně Gee a olízl svým jazykem spodní část Frankova rtu. Ten pokračoval v rozepínání košile a začal mu ji stahovat z ramen. S údivem se podíval na Gerardův pravý bok, kde se táhla velká jizva po nějakém ošklivém zranění. Frank po ní opatrně přejel ukazováčkem, jakoby se obával, že by jej mohla stále bolet.
"Jeden z upírů, se rozhodl sesadit mě z trůnu a nastoupit na mé místo." Odpověděl s naprostým klidem na nevyřčenou otázku.
"A co se s ním stalo?"
"Zemřel." Frankovi se vůbec nelíbilo, že Gerard o smrti mluvil jako o tom, co se bude vařit k obědu.
"Franku nemohu si dovolit odpouštět zrádcům. Považovali by mě za slabocha a nastala by vzpoura. Ne od Prvých, ale od těch rádoby "mocných upírků" co chtějí jen získat moc." Frank souhlasně pokýval hlavou, i když nesouhlasil s tím, co udělal, musel souhlasit s tím, že měl pravdu.
"Pojď ke mně, ty můj šmudlo." Gerard vyprskl smíchy, když uviděl výraz ve Frankově tváři. Viděl, že má sto chutí ho chytnout pod krkem.
"Ale copak, princezno? Něco se ti nelíbí?" hrozně rád ho takhle provokoval. Už jen pohled na něho, byl jedinečný. Frank stojící jako bůh pomsty s mírně rozkročenýma nohama, zaťatými pěstmi, se rty staženými do tenké linky a s vraždícím pohledem… Celé to mělo jednu "chybičku" a to, že Frak zde stál jen ve spodním prádle a to "malinko" ubíralo na jeho "děsivosti". Nakonec to tedy dopadlo tak, že to už Gerard nevydržel a začal se smát. Tak tohle Franka naprosto dorazilo. 'On se mu směje! Tak tohle pos…' Frank se otočil na patě a namířil si to směr voda.
Gerard se po chvíli ovládl a uznal, že tohle asi přehnal a že se ho nejspíš dotkl. Chtěl se mu omluvit, ale to už stál Fee po kolena ve vodě a nejevil známky toho, že by si Gerarda nějak všímal. Ten se tedy rozběhl i v kalhotách do vody doufaje, že si to u Franka vyžehlí. Když už ho téměř doběhl, tak Frank zrychlil tempo, tak že mu nyní voda dosahovalo do úrovně pasu.
"Franku… já víš…" Gerard nebyl vůbec zvyklý omlouvat se. Za ta léta se rozhodl nejednat bez náležitého promyšlení, takže omluv, nebylo třeba a navíc byl nejobávanějším upírem, nikdo by si nedovolil poukázat na to, že by se měl omluvit. Až teď se do jeho života vetře toto stvoření a dělá mu v myšlenkách pěkný bordel.
'Vždyť si za to můžeš sám! Kdo ho sem asi dotáhl co?' Než se však stihl pustit do další z hádek se svým Já, skočil Frank na nic netušícího Gerarda a povalil jej i s sebou do vody.
Gerard naprosto nechápal, ale když uviděl vysmátého Franka, vše pochopil. "Tak ty takhle?" A začal pronásledovat Franka, který se dal na útěk.
"No počkej!" smál se Gerard.
"Nééé. Prosíííííííím. Vzdááááváám se. Míííííír!" Avšak to, že stále utíkal, nevypovídalo moc o tom, že by se chtěl vzdát.
"Tak ty chceš mír jo? A kde je bílá vlajka co?" To už ho ale Gee doběhl a spočinul mu tváří v tvář.
"Vlajka?" Frank se zamyslel. Pak se sklonil, s uličnickým výrazem na tváři si sundal
bílé spodní prádlo a zamával jím Gerardovi před obličejem. "Stačí?" Smál se jeho udivenému výrazu. Avšak ten brzy zmizl, když si všiml výrazu svého společníka, který se postupně z udiveného a vysmátého měnil na výraz plný touhy a vášně. Až teď si Frank plně uvědomil důsledek svých činů, jenže na to již bylo pozdě. Gerard se tvářil jako šelma pozorující svoji kořist a čekající na vhodnou příležitost zaútočit.
bílé spodní prádlo a zamával jím Gerardovi před obličejem. "Stačí?" Smál se jeho udivenému výrazu. Avšak ten brzy zmizl, když si všiml výrazu svého společníka, který se postupně z udiveného a vysmátého měnil na výraz plný touhy a vášně. Až teď si Frank plně uvědomil důsledek svých činů, jenže na to již bylo pozdě. Gerard se tvářil jako šelma pozorující svoji kořist a čekající na vhodnou příležitost zaútočit.
Začal tedy pomalu couvat směrem k pláži. K jeho údivu ho Gerard nechal, vždy jen s jeho jedním krokem vzad, učinil Gerard jeden krok vpřed tak, aby se vzdálenost mezi nimi nezměnila. Když se takto ocitli na pláži, zcela neočekávané do něj Gee strčil a on přistál na zemi. To už se však k němu útočník skláněl a přivlastňoval si jeho rty.
Diskusní téma: part three
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.