"No ták, kluci! Víte, jak dlouho už tu na Vás čekám?"

"No tak Herm, nečerti se, tady Frankovi to trvalo."

"Ten má na to právo. Ahoj Franku, tak jak se ti spalo první noc v Bradavicích? Je to tu úžasné, že ano? Tato škola má úžasnou historii, věděl jsi, že…"

"Herm! Sama jsi říkala, že přece nestíháme, tak mu přestaň dělat přednášku a pojďme konečně na snídani nebo umřu hlady."

"Jasně, Rone, ty a ty tvoje tělesné tužby, znáš ty vůbec něco jiného? Kdyby ses jednou o něco užitečného zajímal…"

"Máš pravdu, Hemr. Promiň. Tak tedy, nevíš co je dnes na snídani?" To už Hermiona nevydržela a lehce ho pleskl po hlavě. Bylo dosti legrační pozorovat je jak se hašteří, už si ani nevzpomínal, kdy něco podobného zažil on. Možná to bylo způsobeno také tím, že se tak ve skutečnosti ještě nestalo, většina lidí se s ním nechtěla hašteřit, většina ho chtěla zadupat do země jako červa.

"Děje se něco Franku?" zeptal se ho se zájmem Harry.

To ho probralo ze snění. "Ne jistěže ne, jdeme,"

"Včerejší večeři vzdal, po cestování se cítil značně unaven, a když ho jeho noví přátelé opustili s tím, že jdou na večeři, na kterou on jít odmítl, během několika minut klesla jeho hlava vyčerpáním. Dnes měl tedy možnost si prvně prohlédnout jídelnu. Později, když si vzpomněl na tu hromadu jídel a přepychu, musel uznat, že zůstal na okamžik ochromen. Jeho rodiče si nežili nikterak špatně. No museli se omezovat, to ano. Nemohl mít na co si jen prstem ukázal, ale vždy když poprosil a rodiče časem zjistili, že mu na tom skutečně záleží a není to jen chvilkový rozmar, svolili a onu věc mu pořídili. Samozřejmě nenosil značkové oblečení, proč tedy? Na to, že to během chvilky někde roztrhá? Většina dívek i chlapců se s narůstajícím věkem začínají více a více zajímat o svůj vzhled a šatník, ale u něj tomu tak nebylo. Uvědomil si totiž, že ač budu mít na sobě cokoli, nikdy pro ty snoby nebude dost dobrý a vždy si najdou něco, co proti němu použijí v pravou chvíli. Později se naučíte, přijímat urážky padající na vaše bedra. Och ne, Frank nebyl vůči nim odolný, ba naopak. Byl víc než citlivé dítě a vše si neskutečně bral, ale nikdy by nedovolil svým trýznitelům, tohle jeho Já spatřit. Slzy byly přepych, který on si nemohl dovolit.

"Harry, můžu se tě na něco zeptat?" po cestě do jídelny se od nich Hermiona a Ron záhadně oddělili, avšak vše vysvětlily dvě náhle spletené ruce, když se onen pár domníval, že již z dohledu.

"Jasně Franku, ptej se, na co chceš." Frank musel uznat, že Harry byl skutečně milý kluk a rozhodně si s ním člověk užil spoustu legrace, ale tam hluboko v jeho očích, byla skrytý bolest a obavy, které byste v očích sedmnáctiletého chlapce neměli vidět. Tolik mu připomínal jeho samotného, i když Harry měl nepochybně soustu přátel. Ale byli to skutečně přátelé? Kdo z nich s ním byl kvůli jeho povaze a dobrém srdci, a kdo pouze využíval jeho důvěry? Frank to měl v tomhle až doteď jednoduší. Když nemáte žádné přátele, nikdo vás nemůže zradit.

"Jsou i jiné koleje? No tedy jistěže jsou, jinak bych nemusel být rozřazován že, ale jaké a …no víš, co chci vědět ne?"

"Jak to tu chodí?" usmál se na něj vlídně, pobaven jeho neschopností správně formulovat slova. "No máme čtyři koleje, víš, za chvilku budeme v jídelně, tak to zkrátím ano? Tedy pokud nechceš slohovou práci na pět hodin od Hermiony," spiklenecky na něj mrkl. "Takže hlavní co potřebuješ vědět je, že by sis měl dát pozor na Zmijozel. Víš kdo je to Voldemort?"

"JJ, teda moc o něm nevím, jeho útoky tam odkud pocházím, jsou takřka mizivé, ale u nás na škole bylo dost lidí, co obdivovalo jeho ideály a už jen kvůli tomu, ho nemůžu vstát. Víš, já nejsem čistokrevný." Snad i strach se mísil v jeho slovech. Mohl snad tento milý chlapec, po tomto zjištění naprosto změnit svoji povahu a stát se stejným zlosynem, jako oni?

"V Nebelvíru je to jedno, ale Zmijozel, ten si přímo zakládá na "čisté" krvi. Víš, téměř všichni tam jsou jeho stoupenci. Nemají nás rádi a my je popravdě také ne. Hlavně některé. Franku, dej si pozor na Malfoye on…"

"Malfoy?!" vykřikl překvapeně. Opět netušil, kde se v něm vzala ta naivita, že si dovolil domnívat se, že by se nějakým záhadným způsobem mohl tomu chlapci vyhnout. Nevěděl, co od něj může očekávat.

"Ano? Slyšel jsi o nich?"

"Ano, bohužel ano…" hlesl tiše. "Mohl bys mi ho prosím pak ukázat?"

"Proč? Chtěl by ses s ním snad seznámit a vést milou konverzaci?" nadhodil, jakoby pouze ze srandy Harry, ale Frank si všiml jeho obezřetnosti.

"To vůbec ne, spíš chci vědět, na koho si mám dát bacha." Věděl, že tato slova na mladíky zapůsobila.

"Jasně, ale pokud mu neskočíš na ty jeho kecy, tak se ho bát příliš nemusíš, on spíš se rád baví hnusnými podrazy a jeho síla tkví hlavně v tom, že má stále u sebe ty dvě gorily…"

"Gorily?"

"Jo, dvě tupé hromady sádla, však sám uvidíš." To již Harry otevřel masivní dveře a vklouzl do jídelny, Frank na okamžik zůstal nečině stát okouzlen tím, co spatřil. Po chvilce si všiml dvou párů očí, které jej pozorují.

"Taky jsem byl první den paf, je to nádhera že?" bylo na něm vidět, že Bradavice, jsou jeho druhým domovem nebo že by snad jediným? No rozhodně v jeho očích zářila láska k tomuto místu. Frank se počal červenat, neměl rád, když si ho někdo tak prohlíží, ale to co spatřil, když odtrhl oči od Harryho, mu také vyrazilo dech, avšak ne již tak milým způsobem. Celá jídelna na něj upírala pohled. Hagridova předpověď se ukázala správná i když s jednodenním zpožděním.

"Ouu sakra."

"Pojď, na to si zvykneš." Chyt ho za paži Harry a táhl ke stolu, kde se již Ron ládoval koblihy a Hermiona ho probodávala zpytavým pohledem.

"Zvyknout? Na toto? Nikdy." Ano byl zvyklý, že je buďto neviditelný a když už ho někdy snad někdo bral na vědomí, bylo to pouze z toho důvodu, že se měl brzy stát terčem nějaké posměchu.

"Ahoj Franku," houkl na něj Nevil s plnou pusou.

"Ahoj…"

"Franku, tohle ti posílá profesorka McGanogalová a Hagrid." Předala mu Herm obrovský štos knih s lístečkem.

 

Angel and Devill II: 18. kapitola: