part fourteen

"Co to…" dalšímu přívalu slov se postavila do cesty ruka, jež se drze blížila k nejtajnějším místům Frankova těla. "Ne!" pokusil se vstát, ale sevření kolem jeho boků bylo příliš silné.
"Šššš, cítíš, co se mnou děláš Franku? Tedy lépe řečeno, co se mnou dělá ten tvůj tak chatrně chráněný zadeček?!" Ano, cítil to až příliš dobře. Cítil tu bouli, která se tolik toužila dostat ze svého uvěznění něžně dráždíce Frankův zadeček. Čekal toho spoustu, bolest, křik, slzy, ale rozhodně neočekával jemné stimulování pohlavního styku, které ani jeho samotného nenechávalo chladným.
"Ne! Já nechci!!"
"Skutečně?" vklouzl rukou pod tenkou látku spodního prádla a jakoby nic pohladil ukrytý poklad. Frank si pevně skousával rty aby ani slabé spokojené zamručení neuniklo z jeho rtů. Ruce z jeho boků se pomalu přesunuly na kolena a nátlakem je přinutily rozevřít se a poskytnout tak lepší přístup, pro Bertovy ruce.
"Ne!" využil krátkého okamžiku a prudce vyskočil z nepohodlí Bertova klína. 'Ray no tak!!!'
"Franku, oba víme, že se ti to líbilo. Takže mi dopřej po čem tak toužím a já slibuju, že si na Gerard ani nevzpomeneš!"
"Ne! Miluju ho a nikdy bych ho nepodvedl. Slyšíš nikdy!!" křičel na něj, ale spíše křičel sám na sebe, jakoby se chtěl ujistit, že se mu skutečně jeho doteky příčily. "Raději bych chcípl, než se někdy s tebou vyspal! Slyšíš. Raději chcípnu!!!" křičel na něj jako smyslů zbavený.
"Nechtěl jsem ti ublížit, ale ty musíš vědět, kde je tvoje místo a to je tady na podlaze s mým ptákem v hubě! Rozumíš?!" Bert, který si již přivykl na tmu, s naprostou přesností zasáhl Frankovu líci. Kovová chuť se ihned rozlila v jeho ústech a on s bolestí přistál na podlaze. Než se stačil vůbec vzpamatovat z prvotního šoku a hlavně bolesti, zcela neurvale ho Bert táhla zpět za vlasy k sedačce.
"Berte, přestaň, za tohle tě Gerard zabije!"
"Ten? Skutečně si myslíš, že ho ještě zajímáš? Kde tedy je, když se jeho hračičce chystám netrhnout prdel?" věděl s naprostou jistotou, že Way o Franka neztratil zájem ani v nejmenším, proto se přeci tohle všechno dělo, aby pokořil toho zmetka, ale proč nevyužít malinké lži, která hraje v jeho prospěch? "A teď hezky uděláš to, co po tobě chci. Už žádné servítky!" S těmito slovy se místností rozezněl zvuk rozepínajících se kalhot. Dříve sotva zaznamenatelný, dnes mučivě hlasitý.
"Otevři hubu! Slyšíš!" Bože, jak moc se mýlil, když si před chvílí myslel, že na slzy dnes nedojde. "Berte, to ne prosím já…." další facka a pak další a další.
"Už ses uklidnil? Tak kurva otevři tu hubu a opovaž se kousnout! Zkus to a zabiju tě, rozumíš?!" než se stačil vzpamatovat z předchozího ataku, čekaly jej hned další čtyři rány do obličeje. "Tak rozumíš?!"
"Ano." Šeptl sotva slyšitelně, ale to už se Bertova erekce otírala o jeho opuchlé, krví potřísněné rty. O minutu později již jeho penis přirážel hluboko do jeho úst, aniž by se staral o to, jak se Frank cítí. Na chvíli jeho přirození vyklouzlo z jeho úst a on se jím opět počal otírat o jeho tvář zanechávaje za sebou mokrou stopu.
"Olízni ho! Bože, jsi úžasná kurvička, kdo by si pomyslel, že ten trouba si tě stačil vyškolit" nestihl jej časovat nějakou sprostou nadávkou, protože jeho ústa byla opět zcela vyplněná. Frank počítal každou sekundu a modlil se, aby se stal zázrak, ale sekundy se změnily v minuty a namísto spásy jej čekala sprška. Nikdy se necítil tak špinavý. Ano cítil se přesně, tak jak si přál, tak jak tvrdil, jako špinavá kurva. Frank přestal vnímat, neslyšel ohlušující zvonek ani sprosté nadávky, kterými jeho trýznitel časoval nežádoucí návštěvníka, dřív než stačil otevřít dveře, jediné co byl schopen vnímat, byl hlas jeho. Anděla.
"Ty hajzle kde je?! Slyšíš?"
"Není tedy, vypadni z mého domu, co si myslí, že sem jen tak vtrhneš?! Riko…" další slova však utlumila Gerardova pěst.
"Zkus zavolat ty svině a garantuji tě, že jak jsem mírumilovný, tak je zabiju!"
"Och snad si nemyslíš, že mi to zlomí srdce" Gerardovi se z něj chtělo zvracet, byl tolik jiný než Fee, jeho ochránce každé němé tváře.
"Ray zavři ty zkrvené dveře, a jestli se nějaký z nich dostane ven, prostě se ho zbav! A ty parchante, kde je?"
"Řekl jsem, že tady ne…" další rána jej poslala k zemi.
"Ty hajzle!" pokusil se vstát, ale namísto toho, byl opět svržen k zemi.
"Gee?" nemohl uvěřit, že je to pravda, doufal, že třeba nějakou mu neznámou příčinou umřel a octl se … v nebi? Jistě, kde jinde by byl… Ten již vzdal snahu vymámit z toho parchanta odpověď a rozhodl se pro spolehlivější řešení, prohledat dům. To co však viděl, když našel vypínač a rozsvítil, jej zasáhlo zcela nepřipraveného.
"Bože Fee…" s bolestí v očích přistoupil k hromádce neštěstí na podlaze. "Fee, lásko, slyšíš mě?" něžně s ním zatřásl.
"Běž pryč!"
"Ššš, to jsem já, Gerard. Neboj se, už jsi v bezpečí" pokusil se ho přitáhnout na svoji hruď, ale Frank se od něj odtáhl.
"Běž pryč!"
"Fee…"
"Vypadni! Slyšíš? Nechci tě vidět! Vypadni!" odstrkával jej od sebe. Gerard skutečně malinko poodstoupil. Ne, neměl ani v nejmenším úmyslu ho tu nechat či se od něj vzdálit, ale jak se ukazovalo, jeho přítomnost situaci zhoršovala. Dívat se jak se vaše láska trápí a vy nevíte jak ji pomoci je nejhorší věc, jaká vám může potkat. S hrůzou sledoval, jak si Frank zajel rukama do vlasů a podvědomě si počal vytrhávat prameny.
 
"Ne! Dost!" uchopil mu ruce do svých. Ten je však okamžitě vytrhl a počal bušit do jeho hrudi. Nesnažil se ho zastavit, počkal, dokud se sám neuklidní. Pak ho něžně přinutil, zvednou hlavu, ale mu mohl konečně pohlédnout do očí, na toto skutečně připravený nebyl. "Zabiju ho! Panebože, já toho hajzla zabiju!"
 
"Neee." šeptl, přes ohromující bolest. "Prosím odveď mě odtud pryč. Prosím…"
 
"Hned, jen vydrž chvilku ano, jen…"
 
"Gerarde, prosím, nenechávej mě tu…" pevně sevřel jeho koženou bundu a nemínil jej pustit.
 
"Nenechám. Už nikdy. Panebože zabiju Raye, že tohle dovolil! Ale nejdřív zabiju toho hajzla!"
 
"Ne, prosím Gee, odveď mě odtud. Prosím…" pevně se k němu přitiskl, ale pak jakoby si uvědomil, co vlastně dělá, pokusil se od něj odtáhnout.
 
"Pšš…. "
 
"Pusť mě."
 
"Ne Fee, už nikdy víc na to nebudeš sám."
 
"Prosím, pusť mě, jsem odporný, špinavý a…" Zcela nečekaně jej umlčel něžný polibek na jeho ústa. Oba dobře věděli, že v tuto chvíli by Frank víc nezvládl.
 
"Miluji tě. Miluji! Je ti to jasné?" donutil ho pohlednout do jeho očí, "Miluji."
 
"Bože, Gee, já se tak bál…" konečně se k němu pevně přimknul a rozeštkal se jako malé dítě mokře tak Gerardovu bundu. Ten ji však ihned svlékl a zachumlal jej do ní. Jako by byl pouze pírko, zvedl jej do náruče. "Už je dobře maličký, jdeme domů ano?" Slabé kývnutí bylo jediné, co dokazovalo, že je stále při vědomí. "Spinkej."
 
"Jsi jen kurva, rozumíš! Obyčejná kurva!" Než však Gerardova noha stihla nakopnout tu jeho odpornou hubu, zasáhla jej ta Rayova.
 
"Postarej se o něj, jedu s Frankem domů." Musel rychle odejít, protože si nebyl jist, jak dlouho by byl schopen se ovládat natolik, aby toho parchanta na místě nezabil.
 
"Gee, Franku, promiňte."
 
"Teď ne Rayi! Vysvětli mu jak se má situace!" s těmito slovy a s Frankem v náruči odešel z toho odporného místa.
"Hmm."
 
"Šššš." uslyšel zašeptání těsně u své hlavy. Podvědomě si vzpomněl na … než se Gerard nadál, přistala na jeho tváři ruka.
 
"Fee?" to ho však jeho přítel odstrčil a celý obsah jeho žaludku skončil na podlaze koupelny.
 
"Já… omlouvám se…"
 
"Šššš to je…"
 
"Prosím už to neříkej, už nikdy…" až nyní teprve pochopil Frankovu reakci.
 
"Neřeknu, slibuju." Jemně ho pohladil po líci. "Fee, sundám ti tu bundu ano? Třepeš se jako osika… Smím?"
 
"Já… já nevím…" sám si nebyl jist, jak bude jeho tělo reagovat na cizí doteky.
 
"Kdyby ti to bylo nepříjemné tak přestanu ano? Chci tě jen opláchnout a prohlédnout si tvá poranění."
 
"Nech mě prosím o samotě, já to zvládnu," lhaní se stalo jeho jakousi zálibou, i když byl nehorázně špatný lhář.
 
"Fee, chci, abys věděl, že to není tvá vina. A já tě v žádném případě nenechám samotného napospas tomu ďáblovi, který nyní spaluje tvoji duši. Teď ti opatrně sundám tu bundu ano?" po slabém přikývnutí, jej zbavil té kožené příšery na chvíli vstal a přinesl žlutou houbičku a počal mu něžně otírat rány a... oba najednou mysleli na to stejné…
 
"Gee, prosím nedívej se na mě."
 
"Franku, jsi to nejnádhernější stvoření a nic to nemůže změnit." Opatrně setřel poslední zbytky krve a spermatu a pohlédl na hrůzu, jež se mu naskytla. "Teď to trošku zaštípne…"
 
"Cože? Au… sakra… ssss."
 
"Tak a je to." Jemně ho políbil na špičku nosu a usmál se na něj. Byl to nucený úsměv, ale věděl, že Frank potřebuje cítit, že vše bude v pořádku. "Asi se chceš vykoupat …"
 
"Osprchovat." hnusil se mu ten pocit, že by se snad mohl koupat v …
 
"Dobře, zvládneš to?" slabé přikývnutí a Gerardovi nezbývalo nic jiného, než mu věřit.
 
"Dobře, já tu zatím uklidím ano? Budu tu ok?" aniž by na jeho slova jakkoli zareagoval, ještě ve spodním prádle přešel pod sprchový kout a nechal na sebe dopadat horké kapky vody.
"Odpočiň si, donesu ti prášek ano?" Bylo to chvíli, co Frank vystoupil zcela nahý ze sprchy a Gerard měl stále ještě ten úžasný obraz před očima, styděl se za to a snad aby jej Frank neodhalil, přál si rychle moci odejít a vrátit se až bude jeho láska spát.
 
"Prosím neodcházej…" uchopil jeho ruku do své a pak… zcela nečekané odkryl pokrývku …
 
"Fee…"
 
"Prosím, drhl jsem se víc a víc, ale pořád to cítím, ty jeho špinavé prsty na mém těle… smyj je prosím ze mě…"
 
"Fraku! To nesmím! Nejsi připra…"
 
"Jsem, prosím…"
 
"Ne… nechci ti ublížit…"
 
"Gerarde…"
 
"Měl bych jít Fee a ty si odpočiň."
 
"Hnusím se ti?" pípl zlomeně, bylo to spíš konstatování než otázka. Až tato věta přiměla Gerarda uvědomit si, že má možná Frank pravdu.
 
"Jsi si jistý?" Slabé kývnutí.
 
"Budu něžný ano? Kdyby se ti cokoli nelíbilo, hned přestanu…" horlivě chrlil ze sebe Gerard.
 
"Věřím ti. Miluji tě."
 
"Já tebe taky, Franku. Víc než si vůbec dokážeš představit." Láskyplně políbil jeho napuchlé rty a motýlími polibky zasypal jeho spodní ret. Jemně a zároveň pomalu, aby mu dal příležitost případně vycouvat, ze svého rozhodnutí, jej počal hladit po hrudi. Opatrně se pomalu natáhl na lůžku vedle Franka, který mu uvolnil místo po svém boku. Lehl si vedle něj, dívajíce se mu do očí, jejich rty se přibližovaly, až se spojili v nesmělém polibku. Gerardova ruka pomalu bloudila po jeho rozpálené pokožce, přes jeho bradavku až dolů, ale namísto toho, aby se zachovala jak ta Bertova a zcela neurvale jej počala uspokojovat, ta Gerardova se vrátila zpět k bradavce a jemně ji mnula mezi prsty. Dnes nebyl prostor na nějaké kousání, dnes se s rozkoší přisál a něžně laskal tu drobounkou jahůdku.
 
"Jsi nádherný Franku." Něco uvnitř něj mu napovídalo, že tohle potřebuje slyšet. Opatrně, aby ho nějak nezranil, nalehl na jeho hruď ani na minutu nepřerušil jejich oční kontakt. Hřbetem ruku přejel po Feeho bokách a ten se jako na povel počal pod jeho tělem svíjet a jemným úsměvem na rtech. Gerard dobře věděl, jak je jeho přítel lechtivý. Úsměv na Frankových rtech však ztuhl, když Geeho ruka opatrně spočinula na jeho ochlupení dávajíce mu tak možnost stále ještě vše zarazit. Ten však naopak vyzdvihl boky do výšky a jeho přirození samo vyhledalo Geradovu dlaň. Ten ho nechal chvíli samotného se otírat svým penisem a moci tak určovat své tempo. Po chvíli, však odtušil, jak to pro něj musí být vyčerpávající a sám ho něžně hladil. Jedním prstem opatrně poklouzl mezi jeho půlkami a snad jakoby bojácně se dotkl toho malinkého uzlíčku, toho vstupu, který způsobuje bolest ale i rozkoš. S očekáváním pohlédl na svého milence, ale ten na něj hleděl s takovou důvěrou, láskou a odevzdaností, jako kouká starý pes na svého pána. Nebylo možné odmítnout. Využil toho, že se nacházeli v jeho domě a vytáhl ze svého nočního stolku tubu s gelem. Trošku si nanesl na prst a ten následně přiložil na Frankův vstup.
 
"Tsss."
 
"Bolí?" udiveně se optal.
 
"Studí." Usmál se na něj tak úžasným způsobem, že nemohl ani jeho milenec odolat a musel se šťuřit s ním. Prstem opatrně pronikl do jeho útrob a nechal jej si přivyknout na přítomnost vetřelce. Jemně kroužil, vysouval a vsouval přidávaje další a další prst, jenž vždy nejdříve dobře natřel, aby mu ani malinko nezpůsobil bolest. Moc dobře věděl, že to nebylo Frankovo poprvé, ale přesto se obával, že by mu mohl ublížit a to by raději zemřel. S přidávajícími prsty a tempem nutil Franka vzdychat do Gerardova ucha milostná slovíčka.
 
"Gee prosím vezmi si mě." Tohle bylo přesně to, co potřeboval slyšet. Už dnes poněkolikáté se natáhl po tubě s gelem a potřel si jím své přirození. Uchopil Feeho pod stehny a ty si přitiskl ke svým bokům tak, aby měl lepší přístup do jeho těla. Než však vstoupil do jeho těla, vyhledal očima jeho pohled a políbil jej. Nikterak nespěchal, pomalu se s ním miloval, jakoby to bylo prvně, nepřidával na tempu, dokud si jeho tělo plně na něj nezvyklo. Jejich zpocená těla se prohýbala a oni ani na okamžik nepřerušili oční spojení. Gerard něžně uchopil Frankův pulzující penis, pomáhaje mu tak na vrchol rozkoše. Vyvrcholení jej zasáhlo téměř současně. Oba se prohnuli v přívalu extáze a jejich těla spokojeně klesla do pokrývek. Gee však hned Franka se převalil na své tělo, neumožňujíc mu tak se od něj ani na centimetr vzdálit. Chtěl, aby ho stále cítil uvnitř sebe, aby stále věděl, že je jeho součástí…
Když se malinko uklidnili a jejich mysl byla opět schopná uvažování. Počal ho Gerard něžně hladit po zádech a spokojeně sledoval husí kůži. Která na sebe nenechala dlouho čekat.
 
"Gee?"
 
"Ano Fee?"
 
"Už nikdy nechci být bez tebe…" pípl.
 
"Už nikdy tě nenechám samotného…slibuju… Nikdy nedovolím, aby se stalo… myslel jsem, že umřu strachy. Naskytli se nějaké komplikace a až na cestě zpět se Ray přiznal co… myslel jsem, že ho zabiju." Pevně sevřel prostěradlo.
 
"Nevyčítej mu to, on za to nemůže, chtěl nám pomoct…"
 
"Pomoct? A jak to dopadlo…bože kdybych to z něj v tom autě nedostal…"
 
"Gee, prosím udělejme za dneškem tlustou čáru ano? Zapomeneme na něj a začneme od začátku?" pohlédl na něj s obrovskou nadějí Fee, ale jaké zklamání bylo, když Gerard nesouhlasně zavrtl hlavou.
 
"Myslím, že na dnešní milování zapomenout nechci." Usmál se na něj, ukazujíce tak svůj nádherný pokřivený úsměv, upřímný úsměv takový, který hladí na duši.
 
"Myslím, že dnešní milování bychom mohli započítat do toho nového začátku." Oplatil mu Frank úsměv, spokojeně nechal únavou klesnout víčka a uvelebil se na milencově hrudi.
THE END
 

 

Diskusní téma: part fourteen

Titulek: :) Vložil: lisa Datum: 19.08.2013

Wow! :) Naprosto dokonalé :)

Přidat nový příspěvek