part twelve
"Proč bys to dělal? Myslíš si opravdu, že by mě tohle zastavilo?" smál se jeho naivitě, jakoby neměl dost příležitostí se přesvědčit o tom, že Malfoyové se jen tak nevzdávají.
"Asi ne co?" tentokrát se musel usmát i Frank.
"Ne," se smíchem přitakal Lucius.
"Takže mě necháš odejít, ano?" chtěl se ujistit, že danou situaci chápe správně.
"Ne, jen tě na nějaký ten pátek dám zpět pod křídla rodičů a pak o tebe budu opět bojovat."
'Jen tu první část, vnímej jen ji!' přesvědčoval se v duchu Frank, aby to snad nějak neuváženě ještě nepokazil. Jenže pak stačilo, aby Lucius otevřel své ústa a vše se doslova pos*alo.
"Slibuji tedy, že ti tři měsíce dám naprostý pokoj…"
"Vážně?" neudržel se Frank.
"Och a já si myslel, jak ti budu chybět," smál se tomu, jak byl Frank občas bezprostřední. Byl roztomilý, naivní a slovo jako "přetvářka" mu bylo cizí. Občas se sice dopustil malinké lži, ale muselo mu to být omluveno, protože jen chránil své hnízdečko rozkoše.
"Ano ale nejdříve provedu jedno kouzlo!" spokojeně pokýval hlavou, to však nepotěšilo Feeho.
"Kouzlo?"nejistě "Jaké?"
"Jedno kouzlo, které ti zajistí tři měsíce se svými rodiči, je však pro toto kouzlo nutný tvůj souhlas. Ptám se tě tedy, souhlasíš?"
"Proč je nutný můj souhlas," tohle se mu příliš nezamlouvalo.
"Protože to tohle kouzlo vyžaduje! Souhlasíš tedy?!"
"A o jaké kouzlo se jedná?"
"Franku!"
"Dobře!" nádech. "Souhlasí," už tehdy mu bylo jasné, že toho bude později litovat.
"Franku! No tak! Přijdeme pozdě!" křičela na něj mamka, která stále pobíhala po domě s obrovskými natáčkami na hlavě, pleťovou maskou na obličeji a na každém kroku upíjela kávu. Nechápal, proč nepoužije magii, nyní by ji to nemělo vadit, když Malfoy stejně ví, kde bydlí, avšak pak musel poslouchat sáhodlouhé pojednání jak kouzla ničí pleť a vlasy a jak prohlubují vrásky… raději se šel osprchovat. Cílem bylo, ale alespoň na okamžik uchlácholil mamkou tím, že se toho absurdního nápadu bude rovněž účastnit.
"Něco pro tebe mám," křikla jeho matka přes dveře.
"Cože, promiň, já neslyším," zakřičel na ni přes proud vody. Pak slyšel bouchnutí do dveří pěstí. Jediné štěstí, že zamkl. Jeho matka si od té doby co se vrátil domů, hrála na příliš přátelskou. Nebylo by to tak hrozné, kdyby se nestalo něco, o čem si byl jist, že se nikdy v životě nestane. Ona se mu na každém kroku snažila namluvit nějakého muže! Nejdříve se domníval, že se octl v nějakém špatném, béčkovém hororu, avšak když si promluvil s otcem a dozvěděl se o matčině terapii, byl nucen se smířit s tím, že tohle je skutečnost. Jeho matka si prostě usmyslela, že Frank potřebuje přítele, a tak se v jejich domě objevovali záhadné návštěvy. Od mladých fotografů, spisovatelů bohužel až po šéfy firem, jejichž účty nebyly až tak v pořádku. Nyní měl na mysli Paula, ten vypadl z jejich seznamu před měsícem, když se matka vrátila zničená s novinkou, že její favorit byl zatčen a celá záležitost se prošetřuje.
S tímto problém přišel ještě jeden. David. Tedy on nebyl ten problém, ten nastal až když si Frankovo tělo řeklo, že tento by nebyl až zase tak moc k zahození. V podbříšku ucítil mírné lechtání, to by však nebylo to nejhorší. Cítil se jako by vlezl pod studenou sprchu, jeho přirození se rázem naprosto uklidnilo a vchod do jeho těla se stáhl. Nejdříve se obával, že je to příčinou jeho zranění. Nechtěl však rodiče znepokojovat a tak se tajně sešel se svým lékařem a sdělil mu projevy své nevolnosti. A jeho odpověď? No opomene-li hlasitý smích, který se roznesl ordinací, následovné ponižující vyšetření a nakonec diagnóza. Ten parchant mu dal PÁS CUDNOSTI!!!
Pokud se o jeho nevolnosti neměla dozvědět matka, tohle bylo něco, co by se rád nedozvěděl dokonce i on sám, proto se snažil tvářit naprosto normálně, což zahrnovalo i to, že se bude raději všem mužům vyhýbat. Příliš se totiž styděl na to, aby se lékaře optal i na moc té příšery, která ovládá jeho sexuální život. Naučnou literaturu na toto téma rovněž netoužil vyhledávat. To však vedlo k tomu, že snažení jeho matky se znásobilo.
"Oblečení máš v pokoji!" zakřičela přes dveře. Tak to mu tak ještě zbývalo, potvrzení jeho ortelu. Aha, to bylo to, co potřeboval, aby se rozhodl přizvat pod sprchu jednoho společníka, jeden z matčiných technických vymožeností - fén. Ale pak našel lepší zábavu, odhrnul závěs u sprchy a "omylem" pustil vodu na podlahu. Ano sice si bude muset dát zvláště pozor na to, aby nezapomněla, jaké je nemehlo a nepotrestal sám sebe, avšak rovněž věděl, že když se tu bude ještě česat a nějaký ten vlas mu vypadne, jako mamku při vstupu do koupelny klepne. A nejlepší na tom, že nic nebude muset uklízet s výmluvou na to, že by to nestihl včas.
Měl mamku rád to ano, ale to její dohazování a organizování jeho života mu mírně lezlo krkem.
Nastavil svou tvář dalšímu proudu vody, miloval, jak pěna z jeho vlasů stéká přes jeho obličej a hladí ho na pokožce. Rovněž miloval i vůni šampónu, který kupoval a pokud to smí přiznat, používal ho mnohdy i jako tekuté mýdlo, i když k tomu určeno nebylo. Nikdy nebyl u žádného vodopádu, ale byl malinko romantik a často si ho představoval. Jeho sílu a svěžest… Malinko se zasnil a přiložil si namydlenou houbičku k obličeji, aby tak nasál onu vůni. Nebylo to zrovna dvakrát hygienické, ale vždy ho to uklidňovalo, dýchat přes žíňku. Bylo to takové pokojné, připomínalo mu to dětství. Pak ji nechal nasát dalším přívalem vody a zmáčkl tak, že všechna pěna tekla po jeho obličeji. Připadal si jako malé dítě. Šťastně a lehce. Avšak čas je mrcha neúprosná. Mimo to ho rovněž štvalo, že musí pro oblečení ven. Teplá voda, pára… nechtělo se mu odtud. Nyní by nejraději lehl do postele s čajem, nasadil si jedny z teplých ponožek, které mu štrychovala mamka, když měla slabou chvilku melancholie na Vánoce, nasadil ty úžasné papuče co má na doma. Nebyl si tím stoprocentně jist, ale domníval se, že mudlové tyto papuče označují pojmem důchodky, což nebylo příliš lichotivé pro pověst švihána, kterou mu budovala jeho matka.
No a dobré knize by neodolala určitě. Pamatoval si, jak mi Lucius předčítal, měl chuť si za to nafackovat, ale jako klidný hlas by mu chyběl.
Raději zanechal snění, než by si mohl uvědomit nějakou "hloupost", na kterou by pak dlouho musel zapomínat. A věru věřte, na to co si nepřejeme pamatovat, se zapomíná velice těžce.
Další věc, kterou miloval, byly ty obrovské pro hotely typické osušky, samozřejmě bíle, tedy v překladu na jedno použití. No jenže pak přišel ten shon, kterému se doposud úspěšně vyhýbal. Nenosil příliš po domě župany, většinou chodíval spát později než jeho rodiče a do té doby byl v normálním oblečení a pak se převlékl pouze do pyžama, aby hned mohl vklouznout do postele, ale nyní, navíc když zde neměl jiné oblečení, byl nucen si ho obléci. Opatrně vykukl na chodbu, jestli na něj mamka někde nečíhá a doťapkal do pokoje.
Realita byla ještě horší. Na jednu stranu, byl jeho oblek skutečně nádherný, jenže tam stále bylo to ale. To, které říkalo, že zase bude příliš nápadný, opět se mu budou pokoušet najít partnera a to co už je dávno jasné, plesu se nevyhne. Na posteli byly opatrně položeny černé kalhoty, černá košile, která občas házela nádech tmavě modré a k tomu nádherný plášť.
"Líbí?" ozvalo se těsně za jeho zády, když mu matka opatrně položila dlaně na jeho ramena, jako by se snad bála, že je z cukru a nekoukla přes jeho ramena.
"Ale mami, to muselo být drahé a…"
"Na to jsem se myslím neptala, že?" byla to spíše řečnická otázka, ale Frank stejně kývl na souhlas a na jeho tváři se počal rýsovat úsměv.
"Líbí, děkuji," v jeho rodině bylo děkování samozřejmostí, ale neztratilo na váze.
"Není zač, bude ti slušet," mrkla na něj. "Ale nejdříve si zajdi vyfoukat vlasy a pak ti přijdu upravit nebo ti je mám i vyfoukat, ono je to trošku složitější a…"
"Zvládnu to, mami!" zastavil raději rychle příval jejich další slov. "I načesat!"
"Tak to teda ne! Nemysli si, že zapomenu na to hnízdo, které jsi měl onehdy na hlavě, když tu byl Paul!"
"Ano, ale Paul byl přeci darebák!" namítl s nadějí.
"Darebák nedarebák i jemu se můžeš líbit, tak žádné odmlouvání, ať to vše stihneme včas a tvůj otec nenadává, už teď si zkracuje čas skotskou.
Nestíhali. Mamka ještě stále hledala mouchy na jeho vzhledu, ji po páté dostal vyhubováno na to, že si kouše nehty a nemá je zapilované, otec byl zase hubován, že z něho táhne alkohol, jak z leštěnky, avšak byla též sebekritická, což vedlo k tomu, že se šla znovu převléci a vzala si pod své elegantní černé koktejlky stahovací korzet. Jediné co malinko utěšilo jeho pomstychtivou dušičku byl pohled na její boty. Au.
"Líbíš s jim," šeptla spokojeně mamá.
"Hm…"
"Jak "hm"? Netvař se jak citron a pověz mi, který se ti líbí!" vyptávala se ho dále žijíce v domnění, že šeptem.
"Mami!" okřikl ji, když se na ně pobaveně ohlídla rodina sedící před nimi v naději, že uslyší další pikantní podrobnosti.
"Lásko, nech ho!" snažil s emu pomoci jeho otec, který byl kdysi dávno taky mladý a chápal, jak se asi cítí.
"Ty tomu nerozumíš," vedla si však stále svou, nyní i proti otci.
"Víš co? Pojď tančit."
"Cože teď, vždyť jsme přišli před…"
"Půl hodinou a ještě jsi mu nedala pokoj. Navíc se musím pochlubit, jaký nádherný skvost mám po svém boku. Pojď, ukážeme jim, co v nás je." Zdálo se mu to, nebo otec skutečně s matkou koketoval? Hlavní bylo, že byli pryč. Chtěl si oddechnout, avšak neříkej hop, dokud nepřeskočíš! Jeho rodiče zmizeli z parketu hned po další písničce, snad jen proto, aby se tam za dalších pět minut objevili, avšak záhadou bylo, co dělali těch pět minut.
"Dobrý večer, smím si přisednout či Vás pozvat na drink?!"
"Nepiju!" odsekl znuděně, avšak pak mu to došlo. "Lucie! Co tady děláte! Panebože! Rodiče jsou tady, musíte hned pryč, oni…" zvedl se a pokusil se ho odehnat od jejich stolu a z dohledu rodičů. Jenže to by nebyl Frank, aby při štuchání do Luciuse, nezakopl on sám. A tak se jako již mnohokrát octl v jeho náručí.
"Nejdříve jsem tě chtěl varovat, že tvé chování je neslušné, ale abych řekl pravdu, zamlouvá se mi," spokojeně se na něj usmál.
"Já…" chtěl toho říct tolik, od vyhnání ho, poděkování až k zarytému mlčení, že se zmohl nakonec jen na koktání.
"Mně to nevadí, ale všichni se na nás dívají…" šept mu do ucha uličnicky. A tentokráte nelhal. Pohled všech a hlavně jeho rodičů, kteří se nyní spíše kolébali do rytmu, než aby tančili, směřoval na tento pár.
"Rodiče!"
"Já vím, mluvil jsem s nimi."
"Cože?!" zakřičel tak nahlas, že to muselo zvědavému páru u sousedního stolu přinejmenším poranit ušní bubínky, pokud to tedy neodvlálo ten tolik "nenápadný" příčesek starého muže.
"Franku stalo se ti něco?!" jeho rodiče se očividně vrátili zpět z parketu.
"Já… vysvětlím ti to mami…já…"
"Pan Iero pouze zakopl, když mi chtěl potřást pravicí, je to má chyba, postavil jsem se tolik nešikovně," omlouval se Lucius a Frank jen otevřenou pusou zíral na jeho klid.
"Och omluvte ho, on je malinko nešika, ale jinak je to velice milý, inteligentní a pohledný hoch."
"O to nepochybuji," usmál se na jeho adresu Luscius. Frank vše doplnil pohledem čerstvě vyorané myši, protože naprosto nechápal, co se to před ním práv odehrává za divadlo. Divadlo, na které by si lístek nikdy nekoupil.
"Prosím posaďte se u nás." pobídla ho s úsměvem. "Franku tohle je pan…"
"Já sakra vím, kdo to je," neudržel se již více.
"Franku!"
"On chtěl pouze říci, že již jsme měli tu čest," snažil se ji Malfoy uchlácholit, protože to vypadalo, že brzy Frank jednu schytá.
"Omlouvám se zas svého syna, on je dnes malinko… řekneme, že i muži mají své dny," použila raději diplomatické vyjádření.
"A ženy rovněž, že mami!" zvedl se rozčileně od stolu. Tohle přesahovalo všechno, matka, která Malfoye nesnáší, mu ho nyní bude dohazovat? A ještě mu nadávat, že se k němu chová drze? Pevné sevření ho však zastavilo, podle zlatého náramku na zápěstí a pěstěných nehtů, zarývajících se do jeho šatstva usoudil, že se jedná o matčinu ruku, proto tedy zavrhl možnost s ní neurvale trhnout. To už však po jeho boku stál viník nastálé situace.
Diskusní téma: part twelve
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.