part twenty

Přerývaně zakřičel, jeho hlas byl skřípavý, člověk by sotva rozuměl jeho slovům, ale Vicktor nebyl člověk, byla to šelma, predátor, a jako takový měl dobře vyvinutý sluch. Mikeyho výkřik, prosím, nezůstal skryt ve změti vzdechů.  
„Ano, Mikey? O co prosíš? Řekni mi to!“ šeptal mu hlubokým hlasem Victor, stál za ním, tlačil se na jeho tělo, nutil Mikeyho pozadí tisknout se blíž k tomu jeho, levou ruku měl až s něžností mu netypickou položenou na jeho podbříšku, ale pravou rukou naopak pevně svíral jeho hrdlo a nutil ho tak k mírnému záklonu vzad.  Palce přejížděl po Mikeyho tepně, jemně stiskával a povoloval tlak, stačilo jen víc stisknout a Mikeyho život by byl zpečetěn. „O co prosíš, Mikey, hm?“ pobízel ho nyní jemně. Rukou sjel o kousek níž, avšak ani letmo nezavadil o jeho přirození, nyní ho týral psychicky. 
„Prosím…“ zalykal se, netušil, jak moc ho dokáže ten pocit bezmoci vzrušit. Nejděsivější na tom vše pro něj ironicky bylo, že se vůbec nebál, že by mu mohlo být vážně ublíženo, cítil se v jeho náručí jistým způsobem v bezpečí a přitom tak krásně děsivě bezmocný. Jeho přirození vypovídalo nejhlasitěji o tom, jaký je výsledný efekt.
„Copak, řekni to,“ pobízel ho jemně, avšak v okamžiku, kdy se Mikey nadechoval, aby mohl s výdechem sdělit svoji prosbu, stiskl jeho partner hrdlo více a mu byl odepřen přísun kyslíku. Stisk ihned povolil, avšak jen, co se nadechl, dostavilo se opět vražedné sevření. Victor si hrál s přísunem kyslíku, určoval, kdy se Mikey může nadechnout, zdali bude žít...  Ruka na jeho podbřišku již neležela s takovým klidem a jemností, nyní jezdila kolem jeho přirození… „A…Ano…“ vykřikl Mikey.
„Pověz mi, o co prosíš…“ nyní byl již rukou nemilosrdně blízko cíli, tak blízko.
„Pro… prosím…“
„Ano… Miško, copak?“ tázal se něžným tónem, ale hloubka jeho hlasu a ďábelské jiskry v jeho očích mluvily jasně. Rukou přejel k jeho hebkému pozadí, které bylo nyní několikanásobně citlivější na dotek. Jemně přes něj přejel drsnou dlaní, že i přes něžnost s jakou to prováděl, se z mladíkových rtů vydalo tiché bolestné zasyčení.  Nepokusil se však vyprostit z jeho sevření, což samotného tyrana překvapilo, namísto toho malinko povystrčil pozadí, aby měl partner lepší přístup a nechal jej pokračovat, nabízeje se. Slyšel překvapené vydechnutí. Pak se ruka znovu octla na jeho pozadí a hladila jeho zranění. Díval se, jak se Mikey kroutí před bolestí, jak uhýbá, ale v krouživém pohybu se opět vrací pro další dotyk, kontakt, mučivé, bolestivé pohlazení. Tehdy poprvé byl schopen přijmout fakt, že by skutečně mohli být stvořeni jeden pro druhého, že ta kletba nemusí mít jen negativní důsledky na chod jeho života, ale může spojit dříve neslučitelné.
Prsty zajel do rýhy jeho pozadí a ledoval, jak mladík vyděšeně ucukl. Dal mu čas, aby se s novým pocitem vyrovnal a poté již ne s takovou jemností uchopil za boky a s trhnutím přitiskl jeho pozadí na špičku jeho žaludu. Slyšet reakci jeho těla. Cítil ji a věděl, že dnes ho již nic nezastaví v tom, aby si konečně vzal, co je právem jeho. Aby přijal své předurčení. Přejížděl v té sladké, úzké rýze a sledoval jemný třas procházející jeho tělem. Oba si byli vědomi, že strach má na tom jen nepatrný podíl, to, co nyní procházelo jeho tělem, bylo vzrušení a spalující touha. Victor zatahal Mikeyho jemně za boky a donutil ho tak odstoupit ode zdi, poté zatlačil jemně na jeho ramena a počkal, dokud nesklesne na podlahu. Pohledem se kochal na výjev před sebou, nahý mladík před ním na čtyřech, tak bezmocný a křehký, neschopný mu jakkoli zamezit vykonat to, po čem touží. Jakoby chtěl Mikey dokázat opak, začal se pomalinku odsouvat a snažil se sednout si na podlahu čelem k němu, na poslední chvíli mu v tom bylo Victorovým sevřením zabráněno.
„Neutíkej mi, je to zbytečné,“ pronesl sebevědomě dominantní partner.
„Victore,“ namítl tiše mladík, ale muž ho nenechal pokračovat v jeho pokusu o dialog.
Namísto toho jej nyní uchopil více za břicho než za boky a donutil ho s tak víc prohnout, vyšpulit na něj pozadí, bezmocné, nechráněné, čekající na naplnění.
Zatlačil víc na jeho záda, nutil ho více se prohnout, více vystrčit pozadí, až se Mikeymu podlomily ruce a on se již neopíral o dlaně, nýbrž o lokty. Přirozením se pomalu vracel zpět mezi jeho hýždě a poslouchal přerývané vzdechy partnera.  
„Jsi moje slabina,“ konstatoval. Pak se s děsivým smíchem zasmál. „Jsi křehký jako stéblo trávy a dokážeš mě tolik ohrozit,“ zavrtěl nevěřícně hlavou. Stál nyní před ním, sledoval ho a pravou rukou jej uchopil za krk. Palcem přejížděl po jeho tváři. „Dopadnu jako on, že? Ať se tomu bráním sebevíc, ať tě od sebe odháním jakkoli, všechna ta bolest… nevykoupím mě z toho,“ mluvil spíše sám pro sebe, snad ani nečekal Mikeyho reakci.
„Je to jen kvůli té kletbě? Chceš mě jen kvůli tomu?“ jeho hlas zněl zlomeně, zničeně.
„Samozřejmě, Mikey, znáš nějaký jiný důvod?!“ vysmíval se mu krutě.  Jeho slova zasáhla cíl. Pokusil se setřást jeho ruce ze svých boků, odlézt po čtyřech pryč z jeho dosahu, utéci, schovat se do bezpečí před jeho dotyky a především jeho slovy. Byl však nekompromisně stržen zpět, přitažen zpět jeho pevným sevřením a nemilosrdně naražen na jeho pulzující penis. Vyděšeně vykřikl, obávaje se průniku, svěrač sevřený, těžce odrhující, pot mu stékal po zádech.
„Jsi tak zvláštní, Mikey,“ vydechl užasle Victor nad tímto pohledem. „Na jednu stranu se mi tu třeseš strachy a na tu druhou jsi nádherně vzrušený,“ podivil se nad tou absurditou Victor. Mikeyho pozadí bylo staženo strachem, snažil se odsunout do bezpečí, skrýt nechráněné před nebezpečím. Jeho partner měl však na součastnou situaci úplně jiný pohled. Zatlačil na Mikeyho záda větší silou a donutil ho nátlakem opět poklesnout v loktech, svést se přední části těla na podlahu a vyšpulit tak více pozadí. Cítil, jak po něm jemně přejela dlaň a pohladila nejdříve levou a pak pravou část jeho pozadí. Nakonec přejela v rýze mezi nimi a opět se vrátila na jemný hrbolek, vstup do jeho těla.
„Ne!“ vyjekl vyděšeně a snažil se pravou rukou jej odstrčit. Natisknut na zem, téměř se tváří opíraje o podlahu, dostatečně se prohýbaje, aby rukou dosáhl na pozadí, nebyla to příjemná pozice. Přes veškerou snahu Victor ruku lehce odstrčit a opět se kochal tou nádherou. Naslinil prst v ústech a jemně začal roztírat sliny po jeho vstupu.
„Victore! Ne!“ vyjekl spíš, neboť v ten okamžik vjel jeho prst do jeho útrob a přestal se hýbat. Mikey vyděšeně vzlykl, zapomněl se nadechnout. Byl překvapen, pozadí ho mírně bolelo, celé to bylo překvapivé, ale nádherné, tolik jiné. Victorův prst nebyl zrovna úzký, navíc on již dlouho anální sex nepraktikoval, přesto však měl pocit, jakoby vše mělo směřovat jen k tomuto okamžiku. Jakoby jeho ruce byly stvořeny na to, aby stimulovaly jeho prostatu a on stvořen proto, aby na něj vystrkoval své sladké pozadí a lákal ho. Téměř zaprosil, když Victor  jen lehce začal pohybovat prstem. Aniž by to dokázal ovládat, začal jemně kroužit boky a nabodávat se na něj. Victor vyndal prs a namísto toho Mikey ucítil mezi svým pozadím něco mokrého, s hrůzou si uvědomil, že ho právě jeho partner uspokojuje ústy. Bože přejížděl jazykem po celé rýze až k jeho koulím. Vyjekl zděšením a pokusil se odtáhnout, tohle ještě nikomu nedovolil, styděl se příliš. Dvě mohutné ruce si ho však hned přitáhly, než se stihl vzpamatovat, měl v pozadí již prsty dva, kterého následně roztahovaly a připravovaly na třetí.

„K tomu se ještě vrátíme, jsem pes, rád lížu!“ řekl nekompromisně. „Ale nyní! Nyní už nevydržím čekat ani minutu, Mikey!“ řekl slovy, která nepřipouštěla námitky, odmítala kompromisy. Tři prsty byly pryč z pozadí a něco velkého, pulzujícího se dralo na jejich místo. Mikey se pokusil opět ucuknout, ale v tom byl přiražen celým tělem na podlahu.  Victorova dlaň byla nyní pod jeho břichem a nadzvedávala ho na tolik, aby měl lepší přístup do jeho útrob, druhá ruka svírala Mikeyho hrdlo, nutila ho k záklonu. Muž se těsně natiskl svým tělem na jeho a začal jemně okusovat jeho ušní lalůček.
S prvním přírazem sevřel stisk kolem jeho krčku a nedovolil mu v ten okamžik nadchnout se. Slyšel, jak Mikey vyděšeně zalapal po dechu, aby se hned poté mohl v klidu nadechnout, když z něho muž vyjížděl. S dalším přírazem opět přišlo sevření a Mikey začal pomalu chápat. Pokusil se nadzvednout se na loktech, vzepřít se tomu, co prostupovalo celým jeho tělem, s čím jeho mozek bojoval. Nevzdá se! Ne! Nepoddá se jeho přání. V tom však Victor lehce stiskl jeho koule, zatahal za ně, přirazil hluboko do jeho útrob, až narazil na ono nádherné místečko a kousl ho do odhaleného hrdla. Zůstal v něm tak dlouho a sál jeho jemnou kůžičku, dokud se partner mírně neuklidnil, poté zvolnil a přestal tolik tahat za jeho vlasy, dovolil krční páteři oddechnout si a nechal Mikeyho hlavu opět klesnout k zemi, avšak ruku stále vpletenou, do jeho vlasů. „Jsi můj Mikey, nikdy nebudeš nikoho jiného, jsme pro sebe stvoření,“ nyní jemněji, ale stále pod nadvládou rozkoše přirazil opět do jeho těla. „Být v tobě, držet tě, mít tě pod sebou…“ vzdychal hlubokým hlasem do jeho těla. Jemně zuby hryzal postižené místečko na jeho hrdle. Mikey zvedl opět ruce, avšak nepokusil se již zvednout, spíše hledal kolem sebe něco, co by mohl sevřít v dlani, neboť se obával, že semknuté rty dlouho nevydrží krotit jeho vzrušení a on začne brzy vzdychat na hlas. Victor, který byl nejdříve připraven usměrnit vzpouzejícího se milence, se nyní blaženě usmál. To malé, úžasné stvoření pod ním, bylo nyní jeho. Vyděl to. Ten pocit ho zasáhl jako blesk z čistého nebe, děsil ho, ale on se ho nebyl ochotný za žádnou cenu vzdát. Vyhledal Mikeyho ruce a sevřel je ve své ruce, to mladíka nejdříve vyděsilo, ale nezbylo mu nic jiného než se tomu poddat, přijmout tu útěchu jeho pevného sevření, pocitu bezpečí.  Nejvíce Mikeyho děsilo, že namísto toho, aby se pocitu, kdy ho Victor ovládá, obával, cítil se naprosto v bezpečí a poddával se mu.
Jeho partner vycítil, na co myslí. „To je v pořádku Mikey,“ zašeptal do jeho ucha.
„Já…“ chtěl něco říct, ale sám netušil, co přesně.
„Nebojuj s tím, poddej se tomu,“ hles přerývaným hrubým hlasem.
„Ale já…“ jeho slova zanikla v neschopnosti mozku dokončit větu.
„Pomůžu ti v tom,“ hlesl muž. Sevřel více jeho ruce, aby mu dodal bezpečí. Nyní již hladce zajížděl do jeho análku a sám Mikey měl nyní více stehna od sebe. Rukou sevřel bříško a zajel až ke hrudnímu koši, díky němuž ho podpíral a mírným tlakem nutil ve špulení pozadí. Byl to zvláštní pocit, jeho velká tlapa pevně svírající většinu životně důležitých orgánů. Opět se přesunul na bříško, avšak stále pevně svíral, aby cítil jeho moc. Rty se nyní nacházely v těsné blízkosti krční tepny, dýchaly na ní, jemně jimi přejížděl po jeho bělostném, místy zarudlém hrdle, jako upír, hledající nejlepší místo pro kousnutí. Rozevřel rty, kterými se dotýkal jeho hrdla tak, že Mikey každý pohyb cítil a vyčkával. Sevření hrdla ústy. Najednou byly jeho ruce volné, ale sevření kolem hrdla pevné, nemilosrdné, škrtící. Rychle přesunul ruce zpět a snažil se zachránit si život. Stisk mírně povolil, dovolil mu jen mírný nádech. Snažil se vyprostit z jeho sevření, škrabal ho do rukou.
„Ne, Mikey, věř mi!“ zašeptal klidně Victor.
„Ne!“ za normálních okolností by tyto slova doplnil vehementním zavrcením hlavy. Mohl již dýchat, ale stisk byl stále pevný a on se obával, že to železné sevření se opět vrátí.
„Věř mi, Mikey, věř, že vše bude v pořádku, že ti neublížím, a já slibuju, že to tak bude,“ šeptal tak klidně, až to děsilo.
„Nemůžu,“ hlesl tiše, přesvědčujíce hlavě sebe. Panika ovládala jeho mysl.
„Můžeš, Mikey, poddej se tomu, podřiď se tomu, podřiď se mi a já slibuju, že budeš v bezpečí, chci, aby ses mi odevzdal…“ šeptal do ztracena. Stisk nezvýšil. Čekal na Mikeyho reakci. Jemně hladil jeho bříško a uklidňoval ho tak. Když se mladík mírně uklidnil a ruce položil zpět na podlahu, neboť tato pozice byla nepříjemná, Victor pomalu začal zesilovat stisk.
„Ne, Mikey! Prostě mi věř!“ řekl hned, když začal milenec opět zvedat dlaně z podlahy. Chvíli váhal a poté je tam opět neochotně položil.
„Neublížím ti, Mikey! Už ne! Potřebuju vědět, ale že mi věříš, ta kletba… Poddej se mi, Mikey, a já slibuju, že budeš v bezpečí,“ šeptal a stále stiskával jeho hrdlo. „Polož ruce před sebe Mikey, dej je od sebe,“ jemně zvyšoval sevření a čekal, až to mladík provede. „Ano, Mikey…“ šeptal. „Dýchá se ti obtížně, ale stále můžeš dýchat,“ bylo to spíše konstatování, neboť jeho sluch dobře slyšel jeho nádechy a výdechy. „Jsi můj Mikey, poddej se tomu,“ s těmito slovy se v něm opět začal mírně pohybovat. Sledoval to křehké tělo, které měl ve svých rukou. Nyní ovládal i jeho mysl. Byla to obrovský dar a hlavně zodpovědnost a on již netoužil ji zneužít. Jemně začal hladit jeho přirození a pomáhat mladíkovi k orgasmu. Rty u jeho ucha, aby i on slyšel, jak je vzrušený, jeho vzdechy. Přirážel a stále však stiskával jeho hrdlo. Mikey se nyní sám ochotně prohnul, což samotného Victora překvapilo. Mikeyho tělo pod ním, oddané, roztoužené, vášnivé a vzrušené z toho, že je ovládáno. Zrychlil přírazy, zpevnil sevření dlaně. Pustil jeho hrdlo, zatahal ho za vlasy, aby se prohnul a začal ho líbat v okamžiku, kdy se oba blížili k orgasmu. Victor musel odtrhnout v ten okamžik své rty od jeho, aby ho svoji neschopností ovládat se, neporanil, ale vzdychal celou dobu do jeho pootevřených rtů a Mikey činil taktéž. Poslední vysílený výdech a drobounké tělíčko se sesunulo na podlahu. Victor věděl, že ani on dlouho nevydrží se podpírat, a tak opustil Mikeyho tělo, na okamžik zmizel neznámo kam a když již začaly mladíkovu mysl přepadat chmurné myšlenky a pocit ubohosti, ocitl se najednou na něčím těle přikryt obrovskou kožešinou. Překvapeně vydechl.
„Všichni věděli, co máš v plánu! Nikdo tu není, nikdo široko daleko. Mohl jsem tě zabít!“ byl očividně rozčílen. Pak však pohlédl na vyčerpané tělo ve svém náručí, které se nyní opět přestávalo třást díky chladu.
„Za chvilku ti bude dobře,“ stiskl ho víc a urovnal se na zemi tak, aby se i mladíkovi lépe leželo. „Přiložil jsem do krbu a…“
„Neopouštěj mě už,“ vydechl nečekaně.
„Jsi můj, Mikey,“ řekl pevně muž. „Nepůjdeš nikam a já taky ne,“ pevně ho sevřel a nejednou oba leželi v těsné blízkosti krbu. Tělo v jeho náručí se přestávalo třást, namísto toho nadvládu chladu nad jeho tělem postupně přebíral spánek. Mladík ještě sevřel dlaní ochlupení na mužské hrudi a pohodlně se uvelebil. Věděl, že dnes odevzdal duši i tělo ďáblu, ale stejně tak věděl, že od této chvíle mu bude moc ublížit jen on sám, nebe i peklo nad ním nemá žádnou moc, on je jeho pán. Myšlenka, která ho provázela, než upadl do říše snění, byla, zdali někdy bude i ďáblova duše patřit jemu.

AKTUALITY: