part sixteen

V pokoji byla stále naprostá tma, když s ním Lucius jemně zatřásl. Bohužel se právě Frank nacházel ve fázi snění, kdy ml nejenže pocit, že spal sotva pár minut nýbrž byl ochoten vraždit i jakéhokoli narušitele. Bylo to vskutku divné, obvykle by ho totiž dokázalo probudit cokoli, jak se tomu naučil na jeho dřívější škole, avšak když byl doma, jakoby automaticky jeho mozek přepnul a uvědomil si, že zde se nachází v bezpečí a dalo by se říct, že si vše vynahrazoval a nyní tomu nebylo jinak, i když byl na míle daleko od jejich domu. Jelikož však Lucius příliš o jeho způsobu spaní prozatím nevěděl, musela mu bohatě stačit Frankova dlaň na jeho tváři, která nijak nezbrzdila svůj dopad, jen to plesklo.
"Au! Franku!"
"Ještě nee…" Snažil se přetočit na druhý bok, protože se pokojem opět začalo linout světlo, aristokratovy totiž došlo, že jinak ho nepřiměněn k vnímání. "Tatiii, dej mi minutku…dvě… neboj se já to…stih…nu," dostával ze sebe po dlouhých intervalech a v zápětí opět spokojeně oddychoval.
"Franku! Já nejsem tvůj otec!"
"Hmmmm…dobře…zhasni mami…" Začínalo mu být pomalu jasné, že jeho nažení je marné. Měl tedy možnost nechat svého broučka spát a riskovat, že jeho rodiče hned jak vyprchá lektvar, nechají svolat poplach, pokoušet se ho probudit nebo jim ho přivést domů a doufat, že jsou stále pod jeho účinky. "Fee, ty mi dáváš," povzdechl si a vtiskl mu polibek na rty.
"Hmmm…" krásně se usmál, zavrtěl se a pak se přitiskl k jeho tělu. Bylo rozhodnuto. "Vyhrál jsi." Místnost opět potemněla, dvě těla se k sobě znovu tiskla, zahřívala se a čerpala z přítomnosti druhého.
***

Ze spánku ho vytrhl pohyb těla, které doposud držel v náručí. Chtěl na Franka zavolat a přilákat ho ještě na okamžik do postele, pak si to však rozmyslel, jelikož pohled, který se mu poskytl na nahé tělo v předklonu, značně ovlivnil jeho rozhodnutí. Věděl, že kdyby se prozradil a Frank zjistil, že je vzhůru, nechoval by se ani z části tak přirozeně, jako nyní. Byl nádherný. Vypracované hýždě, stehna a lýtka, bělostná pokožka bez jediného kazu, kromě malinké jizvičky na pozadí, zajímalo by ho, jak k ní přišel, ale bude i muset najít jin okamžik, kdy se na to zeptá. Bylo roztomilého vidět ho jak capká po pokoji, hledá jednotlivé části oblečení, které nyní byly značně pomačkané a snaží se při tom Luciuse nevzbudit. Tomu začínalo být jasné, že to není jen ohled na to, aby ho neprobudil, ale že se rovněž snaží, aby s ním nyní nemusel komunikovat, tomuto okamžiku se mu však vyhnout stoprocentně nepodaří. Když Frank právě zápasil s knoflíčky u košile, nehal si Lucius předvídatelně přivolat plášť a jako duch se v Adamově rouše octl těsně za jeho zády, tedy zase tak neslyšní nebyl, to spíše Frank byl myšlenkami někde jinde.
"Dobré ráno," ozvalo se za jeho zády a Fee s sebou znatelně trhl.
"Bože! Vylekal jsi mě!" utrl se na něj malinko.
"Skutečně? To mě mrzí." Pravdou bylo, že Lucius cítil nepatrné zadostiučinění za to, že se mladík chtěl jen tak vypařit.
"Ty už odcházíš?"
"Lucie je skoro deset hodin ráno! Mamka se již nejspíš zbláznila strachy! Budu mí domácí vězení do konce života a nejspíš i pak, pokud něco je po smrti! A buď si jist, že ti to budu dávat za vinu!"
"Mně?" tak to ho skutečně rozesmálo. "Franku ty jsi horší než Šípková Růženka, na tu alespoň platil polibek, ale tebe z postele nedostane ani stádo slonů!" Frnk to nijak nekomentoval, namísto toho se na něho pouze ošklivě zamračil.
"Dal bys mi můj kabát?!"
"Ty jsi se teda vyspal," zabručel Lucius a vtáhl ho k sobě do náruče, "a mně se přitom s tebou spalo tak hezky…" odhrnul mu vlasy z obličeje, aby mu mohl vidět do jeho oříškových očí, které byly jako branou do jeho nevinné duše.
"Spalo," hlesl sotva slyšitelně, ale natolik dost hlasitě, aby to jeho partner zaslechl, i když to bylo právě to, co si nepřál.
"Franku, co je zase špatně!" včera měl ze všeho úžasný pocit a domníval se, že to je oboustranné, považoval včerejšek za velký pokrok v jejich vztahu, skutečně se tolik mýlil?
"Luciue, já musím už jít!" snažil se vytrhnout z jeho náruče, ale nedařilo se mu to, to však přispívalo k jeho nevraživosti.
"Ne! Nikam nepůjdeš, dokud si nepromluvíme! Co ti zase přelétlo přes nos! Vím, že se ti to včera líbilo, tak co je nyní špatně?!" nyní již nebyl tak klidný a jeho hlas nabíral na hlasitosti.
"Luciusi já odcházím, rodiče se již o mě ji bojí. Děkuji za včerejší noc, ale… neměla.. neměla by se již nikdy opakovat!" řekl to s takových chladem a odcizením, až Luciuse zabolelo u srdce. Něco tu však nehrálo. Jeho chování bylo příliš neosobní a to jak se mu snažil vymanit z náruče… Snažil? Vždyť se mu to povedlo! Po jeho poledních slovech ho nechal Lucius jen tak odejít, byl příliš zahrabán do svých myšlenek na to, aby si všiml, co se děje ve skutečném světě. Nyní se však octl v tomto pokoji sám, naprosto nechápajíc jak se to přihodilo. Nikdy by ho dřív nenapadlo, že se tohle může stát, že se to může stát jemu! Zaobíral se myšlenkou, proč to vlastně již dávno nevzdal. S jiným mužem by se již nepáral, dávno by ho již měl na zádech a nechodil kolem něj po špičkách. Žádný muž si nikdy k němu nedovolil to, co tento mladík. Nikdy nikomu nedopřál to co jemu a on si s ním jen zahrává. Měl chuť ho okamžitě vyhledat a vzít si jeho tělo, jako to měl udělat již dávno, alespoň by konečně věděl, jestli to veškeré snažené věděl, jestli to snažení stojí za to. Jenže co na to bylo to nejhorší? Nemohl! Nyní i přes veškeré své bohatství, nadání a moc se cítil naprosto bezvýznamný.
Byl však rozhodnutý to takto nenechat, rozhodně se dozví, co za tím je, i kdyby se k odpovědi měl dostat pouze s pomocí kouzel či lektvarů.
"Tohle je naposledy, kdy Frank Iero udělal krok zpět!"
 

Lucius se počal oblékat, připraven konečně sjednat pořádek v jejich vztahu a to nejen mezi jím a Frankem, ale rovněž i s jeho rodinou, budou se muset smířit s tím, že on je jeho životním partnerem, ať se jim to líbí nebo ne.
V tom se však stalo něco, co naprosto překazilo, jeho plány na "přepadení" Franka v temné uličce a jeho dobyvačné myšlenky, znamení na jeho ruce začala neuvěřitelně pálit, jasný příkaz, který nelze neuposlechnout.
***
Frank se pokusil nepozorovaně proklouznout do domu a následně do svého pokoje aniž by si rodiče všiml, kdy se vrátil domů, avšak toto snažení bylo přes slzy hůř uskutečnitelné. Klopýtal po schodech nahoru, pohled rozestřen, vyčítal si, co se přihodilo. Tušil, že by měl litovat včerejší noci, ale jediné čeho litoval, bylo to, jak se zachoval dnes ráno. Věřil však, že nejlepší bude, pokud ten plamínek kdesi v srdci zavčas uhasí, bohužel až nyní mu došlo, jak obrovský oheň Lucius zažehl. Zamiloval se. Zamiloval se do muže, který stál při Voldemortovi, který opovrhoval lidmi s nečistou krví, zabíjel lidi, a přesto… Vždyť mu nikdy neublížil. Nyní mu veškerá kouzla byla k ničemu, protože ani on sám nevěděl, co by ho z této zapeklité situace dostalo.
Rodiče nejenže si nejspíš ještě Franka nevšimly, spíše naopak. Podle hlasů, které slyšel, když kolem jejich ložnice procházel, mu bylo jasné, že sice už jsou oba vzhůru, ale plně zaměstnáni. Přeběhl tedy rychle ke dveřím do svého pokoje, kde rychle vplul, lehl si, přetáhl přes hlavu peřinu a rozeštkal se naplno.
***
Jak dny postupně ubíhaly, počal si Frank postupně uvědomovat další fakt a to, že si nejspíš Lucie vzal jeho žádost k srdci. Trávil stále víc a víc času venku, toulal se uličkami a v hloubi duše doufal, že takto bude mít větší šanci, pokud by se ho rozhodl vyhledat. Rozhlížel se kolem sebe, zdali ho někde nespatří, mnohokrát měl pocit, že hoví, ale vždy to byl pouze výplod jeho mysli, o níž se začínal domnívat, že je chorá. Pomalu nastal čas, kdy se měl opět vrátit do Bradavic, tolik se mu tam chtělo a zároveň ani v nejmenším. Nepochopitelné? Pokud nechápete, tak jste na tom stejně jako Frankie. Čím více se však blížil čas odjezdu, tím se naplňovaly i jeho obavy, že tohle je možná konec. Vzdal by se ho tak snadno? Dopustil, aby se jen tak vypařil z jeho života, bylo to tedy skutečně tak, jak se Frank stále obával? Mělo to vše být jen aférka? Nemiloval ho? Nyní měl v sobě naprosto jasno, podroboval ho testu, u kterého Lucius naprosto pohořel.
***
Někdo zaťukal na jeho dveře, věděl kdo to je. Jeho matka se na něj po celý uplynulý týden stále "nenápadně" dívala, kontrolovala. Bylo zřejmé, že si uvědomovala, že něco neklape a troufl by si říci, že z toho vinila nějaké muže, jen naštěstí nevěděla, o koho se jedná. Nebylo by dobré, kdyby tušila, kdo jejímu zlatíčku zlomil srdce. Nutila ho jíst, snažila se ho rozveselit, ale když viděla, že chce být sám, dopřála mu klid v naději, že se vybrečí. Pohled na jejího syna, který se u večeře urputně snažil zamaskovat nateklé oči a deroucí se slzy, být silný, ji mučil. Doufala, že vybrečet se, mu pomůžu a snad v Bradavicích přijde na jiné myšlenky a brzy si i najde nějakého jiného chlapce.
Nejraději, by se tomuto rozhovoru vyhnul, ale déle to odkládat nemohl. Zítra nastupoval do školy čar a kouzel a nepřál si, aby se trápila.
"Pojď dál," hlesl a skládal si spodní prádlo, to kterému mu tak moc připomínalo, hezké chvilky o které se možná okradl on sám. Mohl sice jedním jednoduchým kouzlem vše sbalit během chvilky, ale takto měl alespoň co dělat.
"Broučku!" už její natěšený hlas byl předzvěstí, že tohle bude peklo. "Koukej, co přišlo!" skočila mu na ustlanou postel jako nějaká puberťačka a vesele zahoupala nohama.
"Mami, mám toho hodně, nemám na toto čas!" pokoušel se tomu vyhnout.
"Dobře, jak chceš, ale musím ti říct, že ta bonboniéra vypadá dosti draze a dlouho se od ní držet dál nezvládnu a navíc tento dopis…" zamávala mu jím před obličejem. Teprve tehdy Frankovi konečně docvaklo, proč že sem jeho matka takto šťastně vletěla.
"Dopis!" okamžitě se po něm ohnal a pustil se do čtení.
Úsměv na matčině se rozšiřoval stejně jako ten na Frankově. Zvědavě mu nakukovala přes rameno, když se nevěřícně posadil na postel. Ten si však ihned její počínaná všiml, vstal a utekl dál z její dohledu.
"Ty jsi, ale kakabud," dělala uraženou, ale bylo na ni vidě´t, že i ona je šťastná. "Píše on?"
Tehdy se i Frank zarazil. 'Ví to?' "Ko…koho.. myslíš?"
"Přece toho, do koho jsi se nám zamiloval," rozesmála se.
"Mami!" napomenul ji pohoršěné. "Já se nezamiloval… já…to musím dočíst!" nemohl se s ní více bavit, když před ním byla stále polovina dopisu plného něžností a omluv. Dokonce až mu to na Luciuse příliš nesedělo, o to větší z toho měl radost, očividně svého počínání, kdy ho chtěl vytrestat, rovněž litoval.
"Dobře, ale můžu si vzít?" Odpovědi se ji nedostalo. "Franku!"
"Co zase?!" už ho přiváděla k šílenství. Zkoušeli jste někdy před svojí matkou číst milostný dopis? Není to snadné, kor když je matka posedlá představou vašeho sňatku.
"Smím?" zamávala úhlednou krabičkou ve svaru srdce před jeho obličejem.
"Och, tohle? Jasně," museli se na sebe usmát. Nyní byli totiž oba konečně spokojení.
"Bože Franku, ať je to kdo je to, určitě se ho drž. Ten muž má buď strašný balík peněz, nebo provedl hroznou lumpárnu," spokojeně jedla jeden bonbon za druhým, v tom se však zarazila. "Franku? Neublížil ti nějak, že ne? Myslím tím, nepokusil se tě znásilnit nebo tak něco?" Frank se právě šťuřil nad jeho přáním: "Chci s tebou být, dokud nás smrt nerozdělí." V ten okamžik mu to přišlo strašně romantické, jelikož mu to připomínalo slib u oltáře, pak se však otočil na svoji matku se slovy, že je vše v pořádku, jenže u posledního slova se zarazil.
Jeho matka ležela na posteli a s podivným leskem v očích, jako když pláčete, se dívala před sebe.
"Ma…mami?" hlesl Frank.
 

 

Diskusní téma: part sixteen

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

AKTUALITY: