"Gee… mohl by ses prosím otočit já… vždyť si nahý."
"Mám pocit, že se ti ten pohled zamlouvá, nemám pravdu?" Všiml si toho! Teda kdo by si nevšiml, sakra!
"Ne pohoršuje mě."Trapný pokus no…
"Tak pohoršuje jo… Očividně velmi, velmi pohoršuje." Hlasitě polkl a jeho pohled se nemohl odtrhnout od "těch" míst.
"Gee…" Vytrhl jej z rozjímání Frank. To už se však nad ním nakláněl jeho milec s nátlakem jeho těla, jej nutil klesnout do pokrývek.
"Bože Franku, ani nevíš jak moc po tobě toužím…" No bylo to vidět až příliš.
"Gee ta voda… bože Gee… ta voda." Když se však Gerardova ruka dotkla jednoho z nejcitlivějších míst na jeho těle a opatrně se jeden z jeho prstů pokusil proniknout dovnitř, Frankovy reflexy zapracovaly a jeho pravá noha vystřelila a zasáhla úspěšně cíl.
"Ááá," ozvalo se téměř sborově. To už se však oba krčili v bolestech, Gerard na zemi, držíc si svoji chloubu a Frank na posteli foukajíc svoje pravé stehno. Netušil při tom jestli má nadávat, že stál Gerard tak blízko a on se strefil zrovna svoji bolavou nohou či se radovat, že jej nakopl kolenem a neohrozil tak… co vlastně? Vždyť to přeci nechce! Nebo že by … Ne nechce!!!
"Bože Franku, ty se mi snad zdáš! Sakra…máš vůbec ponětí jak to bolí?"
"Já omlouvám se, ale mě to taky zrovna nelechtá!" Bránil se již z prvotního šoku vzpamatovaný Frank a opatrně se sesunul vedle Geeho. Něžně uchopil jeho ruce a položil je stranou. "Bolí tě to moc?" Opatrně přejel po jeho penisu svými prsty a něžně obkroužil kořen.
"Bože." Se zatajeným dechem pozoroval jeho počínání a doufal, že nikdy neustane. A když mírný vánek z Frankových úst ovanul jeho penis měl co dělat, aby se na něj nevrhl. "Frankie co to děláš?"
"Myslel jsem, že to bolí…" Bože ten nevinný kukuč. Bylo mu jasné, že pokud nějaká vyšší síla nedostane Frank z jeho dosahu, nedopadne to dobře. Tedy hlavně pro něho.
"Franku, myslím tím, co si sakra myslíš, že děláš. Je ti jasné, jak po tobě toužím? Nejsem svatý sakra! A tohle… bože,…" raz, dva tři, " jdeme se umýt." Rychle vstal, snažíc se nevnímat tu bolest, uchopil ho do náruče a v koupelně usadil na vanu.
"Takže ty vana, já sprchový kout!" Po těchto slovech rychle nastavil správnou teplotu vody, zašpuntoval ji a nalil pod tekoucí vodu vonný olej. "Vlezeš tam sám ano? Já jdu no sprchy." Doslova zbaběle utekl. Hned jak se za něm zavřely dvířka sprchového koutu, jeho ruka putovala níž a on se začal uspokojovat. Ale co to? Bože, jeho roku vystřídala jiná… a bože, ty naprosto neohrabané a nevinné pohyby, ale tolik uspokojující přiváděli Gerarda na vrchol blaha. Nechtěl otevřít oči a řešit tak, že by tohle neměl dovolovat. Nechtěl ho do ničeho nutit, ale když on přišel sám a bože… Učil se rychle. Horší bude, jestli ho nechá odejít.
"Bože prosím Franku rychleji." Ten kupodivu uposlechl pro jednou jeho prosbu a přidal na rychlosti. Byl tak nezkušený a zároveň by Gerarda jakékoli laskání, byť od toho nejlepší milence, nemohlo uspokojit více, než tyto stydlivé a nesmělé dotyky. Když chybělo jen tak málo… natiskl se na Frankovo drobné tělo a přimáčkl jej ke stěně sprchového koutu berouce rovněž jeho penis do ruky a několika rychlými tahy zapříčinil to, že vyvrcholení obou přišlo téměř zároveň. Frank se opět sesunul do Gerardovy náruče, hledajíce oporu. "Franku, to bylo…"
"Já asi to nebylo zrovna ono, já jen chtěl jsem ti pomoct s tvým problémem…" Nádherně se na něj usmál a Gerard, který se již plně kochal pohledem na opět se červenajícího Franka, se nahnul, aby jej mohl políbit na ústa. "Bylo to úžasné lásko, děkuji… jo a ještě něco. Měl bys vědět, že ses trefil do stehna."
"Cože, ty..!"
"Taky to bolelo a přiznávám se, chtěl jsem, aby ses mi omluvil, i když jsem nedoufal, že by to mohlo dopadnout takto. To bych pak klidně přežil i to, že by ses opravdu trefil."
"Ty jsi ale mučedník." rozesmál se Frank.
Když o několik minut později vylezli ze sprchy a Gerard se přece jen nad ním smiloval a donesl mu čisté oblečení, rozhodli se, že je opravdu nejvyšší čas, něco zbodnout. Znovu snesl Franka ze schodů a posadil jej v kuchyni za stůl. Pamatoval si, že když se jednou povedlo Mikeymu si taky nějakým nedopatřením zlomit nohu, zůstali tu od té doby berle, ale proč je Frankovi dávat, když si plně užíval ten pocit? Kdyby to tak tušil, ale ten mu věnoval momentálně pramálo pozornosti. Namísto toho byl plně zaujat vybavením kuchyně.
"Líbí?"
"Ano moc, já nevím, nikdy by mě nenapadlo vyvést kuchyň pouze v chromovém nábytku a zelené a také bych do kuchyně nikdy nenastrkal tolik květin, ale je to úžasné. Čekal bych, že to na mě bude působit chladně, ale naopak je to, takové …magické a to se k tomuto místu náramně hodí." Podíval se na svého přítele, ale ten se jen usmál. "Kdo se vlastně stará o ty květiny tady?"
"No obvykle to chodí zalívat a tak jedna paní s jejím mužem, starají se tu o celé sídlo, jako myslím tím, že kontrolují jestli to někdo nevykradl, zalijí květiny a občas utřou prach a vysají a to je tak asi vše. Ale když sem někdo z nás jede, zavolá jim, že je není třeba. Je to tak nejlepší, alespoň to tu stále trochu vypadá."
"Jezdíš sem často?"
"Ne tak jak bych chtěl, není tolik času, ale jezdím sem rád, je to tu odřízlé od světa, nikdo tě neotavuje a najednou je tvoji jedinou starostí to, jestli máš dost dřeva, i když někdy se tu naopak cítím sám."
"To chápu, je to tu rozlehlé, pro jednoho člověka až příliš."
"A to jsi ještě neviděl vše. Jen je škoda, že je momentálně bouřka a ty jsi zraněn, nemůžu tě nikam vzít, snad příště." Jako by se nic nedělo se na něj usmál, ale v hloubi duše byl celá napjatý a čekal na Frankovu reakci.
"Jasně, proč ně, rád bych viděl okolí. I když moc nejsem na nějaké túry, něco mě sem táhne a líbí se mi tu." Prohodil jakoby nic, ale Gerard věděl, že tohle je velkým krokem v jejich vztahu, tedy pokud se to tak zatím dalo nazývat. Šlo hlavně o to, že Frank ač nevědomky si dokázal představit jejich společnou budoucnost.
"Co to tam kuchtíš? Abys nás neotrávil?" Poškleboval se jeho umění.
"Náhodou, vždy když jsem tu sám, jsem odkázán na svoje umění, takže už něco ukuchti dokážu. No pokud chceš uklidnění, tak už si čaj nesolím a nesladím si chleba s máslem."
"Uf tak to jsem teda naprosto klidný a oddávám se do tvých rukou. Jen pro zajímavost, jak je daleko nemocnice?"
To už mu ale na hlavě přistála náčiňová hadra. "No počkej." Chtěl ji hodit zpět po Geem, ale ten uchopil jeho ruku, hadru si vzal a vtiskl mu polibek na tvář.
" Jaké kafe? Turka, alžíra, vídeňskou?"
"Vím, že máš špatné mínění o mé orientaci, ale abych pil alžíra a označoval to ještě termínem kafe, to už bych pak musel být rovnou slečnou Hilton ne?"
"Bože," smál se Gee, "beru to teda jako turek. Ale musím říct, že s tebou souhlasím, taky miluji turka, ale někdy jsou chutě prostě chutě a hrknu tam i mlíko."
"Doufám, že ne kozí." Zašklebil se.
"No jediná koza široko daleko co znám je ta, co ji říkáš lásko."
"To bylo vůči ní fakt hnusné, není tak špatná…."
"Franku, vždyť po mně vyjela a to před tvýma očima sakra. Kdyby to nebyla ženská a navíc mi tím neprokázala službu, tak bych se asi neudržel."
"Ona je prostě…"
"Hmmm?"
"Nebudeme ji řešit jo." To už před něj Gerard předkládal několik různě obložených talířů. Na jednom zelenina, sýr, pečivo a …maso.
"Wow, je to nádherné a navíc to vypadá, že na tomhle jsi nic nemusel vařit, takže další plus. Musím pochválit." Vzal si celozrnnou pletýnku a nandal si na ní snad od každého druhu sýru a přikusoval k tomu papriku. Tu miloval a bože, ty malá cherry rajčátka, mohl by se jich ujíst. Všiml si jak jej Gee pozoru, když si vkládal do úst další rajče.
"Hmmm?"
"Nic jen… nic." Vzal jeden plátek uzeného masa sroloval ho a přiložil ho Frankovi k ústům, ten však odvrátil hlavu.
"Stalo se něco?"
"Ne nic, já…"
"Jestli nemáš rád uzené, tak to klidně řekni, já…"
"O to nejde, víš já neuraz se prosím, ale já nejím maso."
"Nejíš? Ty jsi …"
"Vegetarián." Skočil mu Frank do řeči pln obav jak to přijme. Nechtěl si to připustit, ale moc by ho bolelo, kdyby se mu vysmál a považoval jeho ideály za hloupost, jako tomu bylo v případě jeho matky, která se mu nejen vysmála, že není žádný muž, jen bačkora, ale také jej zprvu nutila, aby se vrátil k masité stravě a vysmívala se mu s tím, že ho to stejně brzo přejde. "Vadí to?"
"Ne, bože, ne. Co tě to napadá. Já jen, že mě to překvapilo a…"
"A?"
"Je to moc hezké." Frankovi spadl obrovský balvan ze srdce. "Smím se zeptat, co tě k tomu vedlo?"
"No víš, já vždy miloval zvířata, teda kdyby to bylo na mě, mám doma ZOO, ale moje mamka je na většinu alergická a tu druhou nesnáší. A já si prostě uvědomil, že jaká je spravedlnost v tom, když jíme třeba králíka a nejíme psa? Čím si zasloužil naši lásku nebo čím naopak se králík zasloužil naši nenávist? Nemohu jíst jedno, když nejím druhé a já nechci jíst ani jedno z toho. Nechci rozhodovat, které z těch dvou půjde na porážku, na to nemám právo. Navíc, zvířata jsou daleko hodnější než všichni lidé na této planetě, žádné zvíře neublíží jinému, aniž by to nebylo z obyčejného hladu. Nikdy žádné zvíře neublíží samo od sebe ani člověku, vždy za tím stojí právě ten, co si myslí, že je PÁNEM světa. Jednou jsem slyšel tento citát. 'Nebudu jíst zvířecí maso, to raději pozřu maso lidské, vždyť každý člověk je větší svině, než kterékoli prase.' A podle mě měl pravdu," na chvíli se odmlčel, "asi mě máš za blázna co?"
"Ne naopak, spíš si dnes žádné maso nedám." Usmál se
"Nenutím tě, abys nejedl maso."
"No ono by to Franku asi ani nešlo víš, trenér by mě zabil a mezi námi asi ani nemám takové odhodlání. A ty máš teď nějaké zvíře?"
"No měl jsem, ale…" nebylo třeba nic doplňovat a bylo i očividné, že to ještě není stará rána a Frank o tom nechce hovořit.
"Víš co mi dělala babička, když jsem byl malý, ona mě hlídala a já byl smutný?" Fee se jen zmohl na zakroucení hlavou.
"Přišla vždy ke mně," přisunul se k němu blíž, "polechtala mě na koutku úst a řekla 'Usměj se, alespoň na kousek.'" Frank se nepatrně usmál a hned po té se na jeho rty něžně přitiskly ty Gerardovy. Ten se již opravdu skutečně smál.
"Tohle doufám tvoje babička nedělala."
"Ne to jsem si tam přidal já, vychytal jsem to no." Smál se.
"No doufám, že moc lidé neutěšuješ, mohl bych začít žárlit."
"To bych možná rád viděl."
"Věř mi, nerad." Polechtal ho, avšak ke svému zklamání to nemělo žádnou odezvu.
"Smůla květinko a teď odplata." To už se plně svíjel na židli a kdyby jej Gee včas nezachytil, přistál by na zemi jak hruška. Když se jejich rozbouřený dech dostal opět do normálu, Frank zvážněl.
"Gee, můžu se tě na něco zeptat?"
"Hmm."
"Jaké bylo tvoje poprvé?"
"Cože! Proč tě to zajímá!" Vstal ze židle a přešel ke kuchyňské lince o kterou se opřel. Stál zády k Frankovi, ale i přesto mu bylo jasné, že je naštvaný.
"Promiň, nechtěl jsem tě naštvat, já jen prostě mě to zajímalo. Nic o tobě nevím…"
"A musíš vědět zrovna tohle?"
"Promiň."
"Ne, ty se neomlouvej, ty za nic nemůžeš," povzdechl si a přenesl jej do obýváku, "u krbu nám bude lépe." Hned na to tam postupně počal přenášet všechny pochutiny. Mezi tím jej Frank pozoroval a současně zvažoval, jestli to nechat být. Když se jeho společní usadil na sedačku vedle něj se skleničkami a vínem v ruce, usoudil, že se asi k tomuto tématu přeci jen vrátí.