Part three

"Ahoj," už podle tónu jeho hlasu mu bylo zřejmé, že se dnes nenachází v dobré náladě. To u něj nebylo příliš zvykem, často když ho chodil navštěvovat, se spíše nacházel až příliš v dobré náladě a to naopak Gerarda vedlo k tomu, aby se příliš zaobíral příčinou.

"Já… nestal problém…" to pro něj nezačínalo dobře.

"Co se stalo?" příliš se obával. Ano obával, ale ne o sebe, bylo mu jasné, jak mnoho tento mladík riskuje, když mu pomáhá a bylo jen otázkou času, kdy se to dozvědí jeho nepřátelé. Rovněž i z tohoto důvodu si přál, aby mu pomohl k útěku, vzal by jej s sebou a ochránil jej.

"Můj…náš vůdce… dozvěděl se o změně tvého stavu," povzdechl si. "Víš, doteď jsi byl eso v rukávu pro ně, jenže pokud hrozí, že bys mohl utéct, raději tě zabijí, než by to dopustili."

Takže takto skončí? Jako nějaký odporný kus mršiny pohození v tomto odporném sklepení? Nemohl tohle po něm chtít, nebo snad ano? Vždyť podle velikosti a jeho chatrné tělesné schránky to bylo ještě dítě. Jeden z mála nevinných.

"Nemůžeš za to, chtěl jsi mi jen pomoci," šeptl Gerard jeho směrem. Jestli zde měl umřít, nemohl dopustit, aby si to tento mladík dával za vinu.

"Dostanu tě odtud!" bylo to rozhodné, jakoby nad tím již delší domu uvažoval. Mohl se skutečně takto mýlit? Ano od začátku bylo jasné, že se na konci bude muset rozhodnout, ale Gerard si nedovoloval doufat, že by se mohl rozhodnou v jeho prospěch.

"Jsi si jist?"

"Pokud tě odtud nedostanu, tak tě možná ještě dnes zabijí. Musím to udělat, ale nemohu dopustit, abys ohrozil můj lid. Schovám tě, ale nemohu tě nechat úplně odejít."

"Schováš ho?" jak milé. Ozvalo se za jejich zády nebezpečně. "Myslím si, že tohle bude hodně lidí zajímat."

Hrot meče se ocitl na jeho krční tepně a druhý muž se k němu ze zadu přitiskl a ostří dýky mu zabodl těsně pod lopatky, tak že došlo ke krvácení, ale nijak vážně mu to nemohlo ublížit. Druhý z vojáků přešel před něj a zadíval se mu do obličeje.

"Takže konečně jsme odhalili zrádce, teď už jen zjistit jeho totožnost, abych věděl, koho s takovou radostí zabiju!" sladce. Pak mu strhl z obličeje jeho kápi. "TY! Pane bože!" zděšeně od něj oba poodstoupili. Neznámý využil okamžiku zděšení a odpornému, zarostlému muži vyrazil z rukou jeho meč. Stačil jeden rychlý výpad a ostří prorazilo jeho srdce. Musel však jednat rychle, protože druhý muž na něj již útočil zezadu. Využil jeho nevědomosti a myslné představy, že byl doposavad neozbrojen a pravačkou na něj zaútočil mečem, díky kterému se ohnal dýkou, avšak na to se k němu přitiskl a dýka, jež měl ukrytou za pasem, mu projala vnitřnostmi jako máslem. Muž se stejně jako ten předchozí sesunul na podlahu. Ihned se kápi upravil, aby jeho totožnost nezjistil rovněž Gerard.

"Běží sem další!"

"Cože, já nikoho neslyším…"

"Jsem Starší! Slyším lépe než ty! Je však jen na tobě, jestli mi budeš věřit." Nebylo příliš času na rozhodování se, to věděli oba.

"Já…" byly tu dvě možnosti, buďto ho propustí a nechá ho utéci, zradí svůj lid nebo ho nechá zemřít… "Já…" musí doufat, že stihnou včas utéci, že to vše dobře dopadne. Musí doufat. "Když tě propustím, ty se sem vrátíš, že?!"

"Ano," hovořil pravdu, která byla stejně zřejmá.

"Musíš vědět, že většina lidí již nesouhlasí s naším vůdcem a ani nevědí, co se tu děje! Většina z nich jsou nevinní!" Gerard mu chtěl něco říct, ale pak se zarazil. Ucítil něco, po čem jeho tělo toužilo snad více než po kyslíku, to co neměl v ústech měsíce. Krev. Ještě teplá, čerstvá. Tolik lákavá….jen přiložit ústa a sát… Netušil, jak ji sem propašoval, ale pak si všiml, odkud to množství krve stéká a tohle zjištění se mu pranic nezamlouvalo.

 

"Ne!" zakroutil hlavou a byl pevně rozhodnut nepřijmout jeho nabídku, ač byla toliko lákavá.

"Gerarde, jdou sem s jedním úmyslem a to je zabít tě a jim se to povede! Musíš pít! Zabít tě! A udělají to, pokud jim neutečeš a v tomto stavu nemáš proti nim šanci! Bez krve dnes zemřeš! To chceš?! Musíš se napít mé krve, ty víš, že to je to, co jsi celou dobu potřeboval, to co stačilo, aby ses odtud dostal! A já ti to teď nabízím, sakra!"

"Dobře," bylo to asi to nejrozumnější, co v tuto chvíli mohl učinit.

"Teď tě odvážu ano?" za tu dobu, co ho zde pravidelně navštěvoval, si k němu sice vytvořil důvěru, ale přeci jen byl po celou dobu v řetězech a to se každý chová jinak. Až mu dá napít své krve, kde má jistotu, že ho nezabije? Nabízel mu prst, co když si vezme celou ruku? Stojí mu tohle všechno za to? Bylo to zvláštní, ale musel říct, ano.

Opatrně k němu přistoupil a uvolnil řetězy ze zaháknutí a opatrně nechal jeho stále spojené ruce klesnout k zemi. Totéž udělal i s dolními končinami. Nakonec uchopil obě zápěstí do rukou a jemně je pohladil.

"Bude to bolet, zvlášť když budeš muset přetrhnout pouta, klíč bohužel nemám. Spěchej. Pij!" pak nadzvedl svou dlaň a opět po ni přejel dýkou, aby narušil zasychání krve a dosáhl přívalu nové, čerstvé.

Cítil, jak se napětí a vzrušení rozlívá celým jeho tělem. Sledoval se zatajeným dechem, jak se jeho popraskaná ústa rozevírají a jeho špičáky se zvětšují, jak se přitiskne k jeho ruce… byla to otázka několika vteřin, ale pro ně se zastavil čas. Ostré špičáky prokously jemnou kůžičku na jeho zápěstí a prohloubily tak řeznou ránu, aby se v zápětí dostaly k vytouženému cíly. Jen malinká ostrá bolest, která pouze vyvolala další chvění. Chvění v podbříšku. Nikdy ještě nic takového necítil, pravdou bylo, že nikdy nic tak osobního neuděl. Darovat krev upírovi vyžadovalo značnou důvěru a mnohdy se to považovalo za nevhodné. Koho by však napadlo, že by se u toho mohl cítit tak úžasně. Pak se ty božské rty odtáhly.

"Ne! Ne… počkej…" chtěl jej zadržet. Chtěl, aby pokračoval, aby znovu mohl cítit rozkoš větší, než kterou kdy cítil, dokonce i při milování.

"Jsou tu!" bylo k neuvěření, že uběhly pouze dvě minuty, přitom jim se to zdálo téměř jako hodina. A skutečně, do dveří vnikl první z mužů a zaútočil na jeho záda, nebýt Gerarda nebylo tak zcela jisté, jestli by to dopadlo dobře. Ten během okamžiku roztrhl za hlasitého křiku pouta a vrhl se na protivníka. Než jeho přítel pochopil co se děje, uslyšel křupnutí lebky, která narazila na stěnu takovou rychlostí, že nebylo možné, aby to onen muž přežil. Hned na to ho Gerard uchopil za nezraněnou ruku a táhl ho odtud pryč.

AKTUALITY: